Z historie zlatnictví a klenotnictví ve světě i v českých zemích
Zlato - měkký, žlutý a drahý kov, který už od pradávna přitahuje lidskou pozornost. Od té doby, co člověk vynalezl zpracování kovů, se ze zlata vyráběly různé šperky, dekorativní předměty i peníze. Zlato se tak stalo symbolem moci a bohatství a základem mnoha drahocenných pokladů. Není tedy divu, že zlatnictví a klenotnictví patří k nejstarším a nejrespektovanějším řemeslům, díky nimž v minulosti kromě šperků vznikla i mnohá umělecká díla. Zajímá vás historie zlatnictví a klenotnictví? V tom případě pokračujte ve čtení, v tomto článku se totiž dozvíte, jak se toto řemeslo vyvíjelo ve světě i v českých zemích.
Existovali zlatníci už v pravěku?
Bez náušnic, řetízků, náhrdelníků, prstenů, náramků a jiných šperků či ozdob si svůj život v dnešní době nedokáže představit spousta žen i mužů. Není to ovšem pouze výstřelek moderní doby, zkrášlovat se lidé chtěli dokonce už v pravěku. Pravěké ženy si tak dávaly květiny či kosti do vlasů a na krku měli náhrdelník z mušlí, naopak pravěcí lovci si vyráběli řetízky se zuby ulovených zvířat.
Výroba šperků, ozdob a dekorativních předmětů je spojena až s počátkem metalurgie, tedy zpracováním kovů. A stopy k prvnímu zpracování zlata vedou překvapivě opět do pravěku! Konkrétně do starší doby kamenné, v níž žil člověk zručný, který se poprvé naučil používat nástroje. Archeologové totiž v jedné španělské jeskyni objevili malé množství metalurgicky nezpracovaného zlata, jež datovali právě do zmiňovaného období. V tomto případě se ale ještě rozhodně nedá mluvit o zlatnictví, neboť nebyly nalezeny žádné umělecké předměty ze zlata.
Prvními zlatníky byli Mezopotámci a Egypťané
Kovové nástroje se začaly vyrábět zhruba před 6 tisíci lety, rozkvět metalurgie se ovšem datuje do doby asi 3000 let př. n. l. A od této doby se také začíná psát historie zlatnictví a klenotnictví. Lidé totiž nechtěli pouze kovové pracovní nástroje či zbraně, ale také šperky, kterými by mohli dávat na odiv svůj majetek a postavení. Nejdříve šperky a drobné umělecké předměty vyráběli kováři, v průběhu času se však někteří odklonili od tradiční kovářské práce a začali se specializovat pouze na zlatnictví.
Počátek historie zlatnictví a klenotnictví nás přivádí na Blízký východ, konkrétně do Mezopotámie, kde se rozvinulo zpracování kovů. Toto řemeslo se brzy dostalo také do starého Egypta, kde metalurgie a zvlášť zlatnictví začalo vzkvétat. Egypt byl pro rozvoj zlatnictví takřka ideální – nacházela se tu totiž spousta ložisek, která jen čekala na vytěžení. A v tomto ohledu byli staří Egypťané navíc zvlášť pečliví a šikovní, neboť dokázali vytěžit ohromné kvantum zlata, což svádí k teoriím, že užívali moderní postupy a vyspělou chemii.
Tutanchamonova hrobka skrývala obrovský poklad
Egyptští faraoni si potrpěli na přepych, a vyžadovali ho jak během života, tak i po smrti. A právě díky honosným hrobkám faraonů dnes máme důkazy o tom, že egyptští zlatníci byli opravdovými mistry ve svém oboru. Unikátní nález se v roce 1922 podařil britskému archeologovi Howardu Carterovi, který v egyptském Údolí králů objevil Tutanchamonovu hrobku s nevídaným pokladem.
Přestože faraon Tutanchamon vládl pouhých deset let (na trůn nastoupil v roce 1347 př. n. l) a politicky nebyl nijak významným panovníkem, tak jeho hrobka byla doslova přehlcena zlatem. V hrobce se totiž našlo více než dva tisíce zlatých předmětů – šperky, masky, truhly, zvířecí plastiky, sochy, a dokonce i trůn ze zlata. Nejznámější je ovšem Tutanchamonova posmrtná maska, která byla stejně jako vnitřní rakev vytepána z čistého zlata. Tento jedinečný poklad máte šanci vidět na vlastní oči v Egyptském muzeu v Káhiře.
Nejlepšími zlatníky byli Etruskové
Zlatníci ovšem existovali i v jiných starých civilizacích. Do historie zlatnictví se zapsala například slavná zlatá obličejová maska mykénského krále Agamemnóna. Ta byla vytvořena z elektra, což je přirozená slitina zlata a stříbra, a datuje se do 16. století př. n. l. Zhruba o tisíc let později byly vyraženy první mince z elektra, a to v Lýdii, která se nacházela na území dnešního Turecka. V té době se zlatnické řemeslo rozvíjí také v antickém Řecku, Římě, Číně či Persii. Zlatnictví ovšem k dokonalosti přivedla civilizace, která je dodnes opředena mnoha otazníky – Etruskové.
Ti se zlato naučili zpracovávat od řeckých mistrů a toto řemeslo je naprosto fascinovalo. V průběhu let a staletí Etruskové dovedli zlatnictví téměř k dokonalosti a panovníci ostatních říší jim mohli pouze závidět. Etruská říše ovšem zanikla v roce 90 př. n. l. sloučením s Římem a z jejich kultury se toho dochovalo velice málo. Archeologové nalezli především drobné zlaté předměty jako náramky, brože a spony, které byly zdobeny rostlinnými motivy i italským geometrickým uměním. Zda ovšem etruští zlatníci vyrobili i větší a cennější předměty, je ovšem zahaleno tajemstvím.
I z těchto nálezů je však zřejmé, že Etruskové pozvedli zlatnictví na nejvyšší úroveň. Jejich inovátorské techniky a pracovní postupy se bohužel nedochovaly a nemohou tak sloužit jako inspirace pro současné zlatníky. Ti tvrdí, že Etruskové jsou v historii zlatnictví na nedosažitelné úrovni a dosud nebylo jejich umění překonáno.
Svatý Eligius, patron zlatníků
Historie zlatnictví a klenotnictví se samozřejmě pojí i s konkrétními zlatníky. Tím nejvýznamnějším je bezpochyby Svatý Eligius – francouzský zlatník, ministr financí za vlády rodů Merovejců a také biskup v Noyonu a Tournai. Už během svého života byl velice populární a na slávě mu po jeho smrti přidal ještě fakt, že byl prohlášen za svatého. Svatý Eligius je také patronem zlatníků, kovářů a numismatiků.
Mezi významné zlatníky se také řadí Theofil Presbyter, který ve 12. století napsal latinský spis, v němž mimo jiné detailně popsal různé zlatnické techniky. Kvalitním zlatníkem byl také Albrecht Dürer starší, otec známého německého malíře a grafika. Zlatníkem byl například také Johannes Gutenberg, který však více proslul vynálezem knihtisku.
Zlatnictví v českých zemích
Historie zlatnictví v českých zemích se datuje do 11. století. Z tohoto období je totiž dochována písemná zmínka o jakémsi zlatníku Kojatovi, který měl pracovat pro staroboleslavskou kapitulu z nařízení knížete Břetislava I. České zlatnictví se poté vyvíjelo zásluhou organizace, která se nazývala Zlatnické bratrstvo. Zlatníci si tak v úzkém kruhu předávali své zkušenosti a dovednosti, jež nikomu jinému neměly být vyzrazeny.
Ze Zlatnického bratrstva se v roce 1324 vyvinul zlatnický cech, jenž byl vůbec prvním cechem v českých zemích. Zlatnický cech kontroloval práci zlatníků a rozhodoval, kdo může toto řemeslo vykonávat. Zlatnictví v českých zemích mohlo jen vzkvétat, jelikož se na našem území hojně těžily drahé kovy, a navíc byla po zlatých předmětech slušná poptávka. Panovníci, šlechta, duchovenstvo i bohatí měšťané – ti všichni chtěli pomocí šperků a různých zlatých předmětů dávat na odiv své bohatství a svou moc.
České zlatnictví podporovali Karel IV. i Rudolf II.
Ve 14. století se kromě zřízení cechu do historie zlatnictví v českých zemích výrazně zapsal římský císař a český král Karel IV. Ten sice žádný zlatý předmět sám nevyrobil, ale svým přístupem přispěl k velkému rozvoji zlatnictví u nás. Karel IV. byl totiž velkým příznivcem českých zlatníků, od kterých si nechával dělat pozlacené relikviáře. Na jeho popud byla také vyrobena Svatováclavská koruna a karlštejnský poklad, jenž čítá na 387 různorodých předmětů, mezi nimiž jsou i ukázky tehdejší zlatnické práce.
České zlatnictví se ovšem na výsluní dlouho neudrželo. V průběhu husitských válek nebyla totiž poptávka po špercích a jiných luxusních předmětech ze zlata, a tak řemeslo postupně upadalo. Tím však historie zlatnictví v českých zemích zdaleka nekončí. V 16. století se totiž na trůn dostal habsburský panovník Rudolf II., který bohatě podporoval umění, kulturu, vědu i řemesla. Rudolf II. se obklopoval mnoha osobnostmi z oblasti umění a měl i své dvorní zlatníky. Mezi ně patřili Mikuláš Müller, Jan Vermeyen či Paulus van Vianen.
Svět uchvátili tuzemské šperky s českým granátem
Historie zlatnictví v českých zemích by se dala popsat na sinusoidě. Téměř pravidelně totiž rozkvět zlatnictví střídá doba úpadku či stagnace. Nejinak tomu bylo v době třicetileté války, kdy v českých zemích zavládla chudoba, a na výrobky ze zlata nebylo ani pomyšlení. Zlatnické řemeslo se začalo lehce zvedat až v 17. a 18. století, vyráběly se pozdně renesanční prsteny, tabatěrky či filigránové šperky.
Velký průlom v historii českého zlatnictví nastal v 19. století, a to díky výrobě šperků z českého granátu. Tuzemské řemeslo se rázem stavělo na úroveň ostatních evropských zemí a české šperky se vyvážely do zahraničí. Ve 20. století došlo vinou dvou světových válek a více než čtyřiceti let vlády komunistů k dalšímu úpadku českého zlatnictví, jehož kvalita se však s příchodem nového milénia opět zvedá.
Diskuse k článku
RE : Z historie zlatnictví a klenotnictví ve světě i v českých zemích