Cukrovka

Cukrovka, latinsky diabetes mellitus (zkratkou DM) nebo lidově úplavice cukrová je název pro skupinu onemocnění vyznačujících se poruchou metabolismu (látkové výměny) cukrů (sacharidů).

Glukóza neboli krevní cukr

Nejčastěji se mluví o takzvané glukóze v krvi neboli krevním cukru. Glukóza je životně důležitá, protože je zdrojem energie pro všechny buňky těla, především pro mozkové buňky, pro něž je jediným zdrojem energie. Pokud tedy víte, že trpíte cukrovkou, znamená to, že máte vysokou hladinu glukózy (cukru) v krvi (zvýšená glykemie), který koluje tělem a princip nemoci spočívá v tom, že cukru je v krvi nadbytek, ale nemůže se dostat do jednotlivých buněk, a tím jim dodat potřebnou energii. Buňky tedy energeticky strádají. K tomuto stavu může docházet z několika důvodů, důsledky jsou ale vždy prakticky stejné a mohou být velmi závažné. Abychom mohli porozumět, jak k této nemoci dochází, je nutné vědět, jaký je koloběh glukózy v těle a čím je řízená.

Slinivka břišní

Slinivka břišní, latinsky pak pankreas, je orgán lidského těla, který se řadí k orgánům trávicí soustavy. Vzhledem připomíná slinnou žlázu. Je to orgán, který vylučuje vytvořené látky do střeva, jako třeba potní žlázy vylučují pot na kůži (vnější sekrece) nebo látky vylučuje přímo do krevního oběhu (vnitřní sekrece). Kromě toho, že slinivka břišní vytváří pankreatickou šťávu, která je důležitá pro správné trávení, malé ostrůvky buněk uvnitř žlázy vytvářejí a pak přímo do krve vylučují hormon inzulin a hormon glukagon.

Inzulin

Inzulin je hormon produkovaný Langerhansovými ostrůvky slinivky břišní. Funkcí inzulinu je snižovat hladinu glukózy v krvi a napomáhat vstupu glukózy do buněk, a tím buňkám zabezpečit potřebnou energii.

Vznik a typy cukrovky

Cukry přijímáme potravou v různých podobách (pečivo, ovoce, těstoviny atd.), složité cukry jsou v těle zpracovány až na jednoduché cukry, mezi které řadíme výše zmíněnou glukózu, ta koluje v krvi a je podle potřeby vychytávána buňkami. Do buněk se dostává pomocí inzulinu. Ke stavu nazývanému cukrovka pak dochází tak, že máme nedostatek inzulinu (absolutní nedostatek) a cukr se nemůže dostat do buněk anebo buňky na přítomný inzulin (relativní nedostatek inzulinu) nereagují a stejně tak se cukr nedostane do buněk, koluje v krvi ve zvýšené koncentraci, jeho vysoké hladiny v krvi a nedostatek v buňkách tělu škodí.

Podle těchto příčin rozlišujeme dva základní typy cukrovky - diabetes mellitus I. typu a diabetes mellitus II. typu. Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale liší se příčinou vzniku. Existují pak ještě mezistupně nebo trošku odlišné typy jako je prediabates nebo těhotenská cukrovka (gestační diabetes mellitus), o kterých se zmíníme později.

Diabetes mellitus I. typu (cukrovka I. typu)

Zdravé lidské tělo má veškeré své funkce v rovnováze. Mezi ně patří i správná funkce imunitního systému, který je aktivován přítomností určitých patogenů (bakterie, viry), proti kterým aktivně v rozumné míře bojuje. Někdy se ale může stát, že je tato rovnováha porušená a tělo začne bojovat proti vlastním buňkách. Toto je i případ diabetu I. typu.

Tělo z neznámých důvodů aktivuje imunitní systém a ten začne pomalu, ale jistě ničit buňky pankreatických ostrůvků a tím ničí zdroj vzniku inzulinu. Inzulin je tvořen jen ve velmi malé nedostačující koncentraci, někdy není tvořen vůbec. Dochází ke stavu, kdy je cukru v krvi nadbytek a jeho nedostatek v buňkách. Onemocnění se řadí k autoimunitním onemocněním. K tomuto nejčastěji dochází v dětství nebo v období puberty. Příčiny nejsou jasně známé, předpokládá se, že jde o vliv dědičnosti a vliv životního prostředí. Někdy svojí roli sehraje prodělaná virová infekce. K prakticky stejnému stavu dochází i u novorozených dětí, které nemají pankreatické ostrůvky vůbec vyvinuty a trpí tak od narození absolutním nedostatkem inzulinu.

Diabetes mellitus II. typu (cukrovka II. typu)

Na rozdíl od předchozího je tento typ typický svým vznikem v období dospělosti, nejčastěji mezi 40. - 60. rokem. Toto onemocnění většinou začíná tzv. prediabetem. Jde o stav, kdy buňky těla pomalu přestávají reagovat na inzulin, stávají se rezistentními. Znamená to, že jednotlivá buňka potřebuje stále více a více inzulinu, aby se dovnitř dostalo stále stejné množství glukózy. Tělo zpočátku reaguje tak, že přikáže slinivce, aby tvořila více inzulinu. Postupně se ale tento systém vyčerpá, začne stoupat hladina cukru v krvi i přes na první pohled dostatečnou hladinu inzulinu, pankreas se unaví a přestane správně fungovat.

Příčina vzniku cukrovky tohoto typu je o něco jasnější. Velkou roli opět hraje dědičnost a vnější prostředí, ale bylo dokázáno, že nezanedbatelnou funkci hraje stres, obezita a především obezita mužského typu (typ jablka - tuk ukládající se na břiše) v kombinaci s vysokým krevním tlakem (tato trojkombinace - obezita, vysoký krevní tlak a diabetes II. typu se někdy nazývá metabolický syndrom).

Diagnostika cukrovky

Pokud máte vy nebo váš lékař podezření na cukrovku, k rychlým vyšetřením patří zjištění přítomnosti cukru v krvi a ketolátek v moči, případně jejich přesné hladiny. Ketolátky v moči jsou lehce zjistitelné diagnostickým papírkem. Lékař namočí papírek do vzorku moči a podle jeho zabarvení zjistí přítomnost ketolátek. Rychlé zjištění hladiny cukru v krvi je pak možné z kapky krve tzv. glukometrem. Kapka krve se aplikuje na speciální proužek, ten se zasune do glukometru a glukometr po několika vteřinách zobrazí přesnou hladinu cukru. Pokud chce lékař zjistit, jak se vaše hladina cukru pohybovala v posledních 3 měsících, odebere vzorek krve a laboratoř zjistí hodnotu tzv. glykovaného hemoglobinu.

Hemoglobin je obsažen v červených krvinkách a jejich životnost je 120 dní (tedy 3 měsíce). Jakmile se cukr jednou naváže, už tam zůstane. Pokud je průměrná hodnota zvýšená, znamená to, že jste v posledních třech měsících měli průměrnou hladinu cukru zvýšenou (využívá se pro zjištění, zda opravdu dlouhodobě dodržujete dietu). Pokud není jasné, jakým typem diabetu trpíte, je možné zjistit funkci pankreatu zjištěním přítomnosti C-proteinu, kterým nám říká, zda je inzulin vůbec tvořen. Je-li jeho hladina dostatečná, inzulin produkován je. Možné je použít i glukózový toleranční test, kdy lékař zjistí vaši hladinu cukru na lačno a pak po vypití sladkého čaje nebo oslazené vody. Sleduje, jak se vaše tělo s touto cukrovou zátěží vypořádá. Pokud některé z výše zmíněných vyšetření nedopadnou nejlépe, je nutné všechna měření ještě jednou zopakovat, aby měl lékař jistotu.

Léčba cukrovky

Hlavní léčba cukrovky záleží na typu diabetu, kterým pacient trpí. Ve hře je aplikace inzulinu nebo užívání tablet. Co je pro oba typy cukrovky stejné a klíčové:

• nutná přísná dieta
• pravidelný pohyb a cvičení
• úprava hmotnosti
• pravidelné sledování hladin krevního cukru

Diabetes mellitus I

V případě tohoto typu je nezbytné dodávat inzulin. Ten je možné aplikovat pomocí injekční stříkačky nebo inzulinového pera pod kůži. Není možné ho podávat perorálně neboli ústy v tabletách, protože než by se dostala dostatečná dávka do krve, by trvalo velmi dlouho a ani to není možné, protože by byl inzulin zničen trávením v žaludku a ve střevech. Možná je také inzulinová pumpa, která je schopná aplikovat inzulin podle nastavení několikrát denně za vás, takže na aplikaci nemusíte myslet. K léčbě řadíme také pravidelnou kontrolu glykemie, tedy hladiny krevního cukru, k tomu slouží, jak bylo už řečeno, glukometry. Stejně tak existují automatické glukometry, které pravidelně měří hladiny cukru a informují vás o ní.

Další součástí léčby je aplikace glukózy podle potřeby. Pokud tělo delší dobu nedostává potřebný inzulin, může dojít k závažným komplikacím, ale většinou nejsou tak vážné, jako nedostatek glukózy, ke kterému může dojít lehce při náhodném předávkování inzulinem nebo při nečekané tělesné námaze. Hladina cukru je velmi nestálá dle aktivit a přísunu potravy, je velmi těžké odhadnout její hodnoty. Dotyčný může upadnout až do hypoglykemického kómatu a pokud mozek nedostane rychle přísun glukózy, přestane správně fungovat a hrozí až úmrtí.

Další méně častou možností je transplantace slinivky břišní od mrtvého dárce. Nefunkční pankreas je tedy nahrazen funkčním, který produkuje inzulin. Inzulin už není nutné dodávat, nutné je ale užívání dalších léků, které způsobí, že tělo novou slinivku příjme bez reakce, která může nastat jako boj proti cizím neznámým buňkám. Podstoupit také musíte operaci a veškerá rizika jsou znásobená. Léčba cukrovky je tedy poměrně složitá. Nemocný musí sledovat denní přísun cukrů tak, aby hladina cukrů nebyla příliš vysoká, nejčastěji před každým jídlem je třeba aplikovat inzulin, v době vyšší tělesné výkonnosti nebo také psychické výkonnosti je nutné kombinovat inzulin s přísunem glukózy.

Je nutný pravidelný pohyb, aby nedocházelo k ukládání tuků a je nutné sledovat hladinu cukru v krvi. Stravování je dnes diabetikům (nemocným s cukrovkou) ulehčeno výrobou tzv. dia produktů, které obsahují umělá sladidla nebo neobsahují přidaný cukr. Při zjištění diabetu je ale nutné individuálně konzultovat stravování s výživovým poradcem, který umí nakombinovat potraviny tak, aby vám vyhovovaly pro vaši denní potřebu. Diabetici I. typu jsou životně závislí na dodávce inzulinu a léčba je doživotní. Většina diabetiků je ale často zkušenějších než lékař a sami umí řídit hladinu cukru v krvi podle své aktivity, většinou sami poznají, kdy je třeba inzulin přidat, kdy dodat glukózu. Své tělo po měsících až letech doživotní léčby dobře poznají.

Diabetes mellitus II

Léčba cukrovky typu II zahrnuje přísnou dietu, kdy je potřeba snížit hladinu cukrů, to znamená sladkostí a vyššího příjmu ovoce. Nutná je také dieta omezující přísun tuků, je nutné konzultovat s výživovým poradcem, který umí poradit se správnou kombinací potravin, kolik čeho denně sníst apod. Pokud nelze hladinu cukru snížit dietou a pravidelným pohybem, na řadě jsou perorální antidiabetika (PAD), tedy léky, které snižují vstřebávání cukrů. Ty fungují na několika principech. Některé nutí slinivku břišní produkovat více inzulinu. Jiné pak způsobí vyšší citlivost buněk k inzulinu nebo snižují vstřebávání a rozklad cukrů v trávicí trubici. Možný je také princip, kdy léky blokují uvolňování cukrů z jater, je pak potřeba méně inzulinu pro vstup glukózy do buněk.

Při správné výživě a pohybu je možné stav udržet velmi dlouho. Pokud ani tak není možné hladinu cukru v krvi udržet na požadovaných hodnotách, je nutné užívat inzulin jako u diabetu I. Pravidla jsou pak stejná jako u diabetu I, kdy je nutné sledovat hladinu cukru několikrát týdně alespoň třikrát denně, dieta, správná výživa, pohyb.

Cukrovka příznaky a následky

Následky a příznaky cukrovky záleží na tom, jak vysokou hladinu cukru v krvi máte. Nemocní s prediabetem nebo cukrovkou II. typu nemusí velmi dlouhou dobu zpozorovat vůbec nic. Naopak u cukrovky typu I příznaky vznikají velmi rychle a jejich následky mohou být vážné, někdy bezprostředně ohrožující život. K typickým příznakům obou typů patří častá žízeň a časté močení. Tato kombinace příznaků je dána tím, že vysoká koncentrace cukru v krvi stahuje do cév vodu, aby tělo tuto koncentraci přirozeně vyrovnalo (naředilo). Tato voda je ale rychle a často vylučována močením a tělo je vlastně dehydratované (pocit žízně).

Pro diabetes I je typický pocit hladu a ztráta hmotnosti, u diabetu II pak obezita (hlavně v oblasti břicha). Do moči se v obou případech dostávají tzv. ketolátky. Ty vznikají tak, že tělo, které má nedostatek cukru v buňkách, se snaží nedostatek glukózy nahradit něčím jiným a pro vznik energie tedy využívá rozklad tukové tkáně a bílkovin (svalů). Přítomnost ketolátek je možné také zaznamenat v dechu nemocného, který se může někdy zdát pachem a chováním jako opilý, ale není tomu tak. Může docházet k poruchám zraku (zvýšená hladina cukru ničí cévy sítnice), nemocní mají vyšší krevní tlak, časté nehojící se rány nejčastěji v oblasti nohou. V nejhorším případě může vzniknout diabetická noha. Jelikož nemocní mají vysokou koncentraci glukózy v krvi, glukóza se začíná vázat na nervové buňky a cévy, které svojí přítomností ničí. Tím dochází ke zhoršení cítivosti (dotyčného netlačí kamínek v botě a vytvoří si ránu, bez toho, aby o tom věděl), cévy špatně postižené místo prokrvují a cukr je potravou pro bakterie, které se vesele množí. Vzniká tak začarovaný kruh, rána se nehojí, ba naopak se zvětšuje a někdy je nutná až amputace.

Časté jsou infekce kůže, sliznic a vaginální výtoky u žen, močové infekce (cukr je substrátem pro růst a množení bakterií, kvasinek). Stěna cév bývá poškozena zvýšenou hladinou cukru a je citlivější k ukládání cholesterolu, vzniká ateroskleróza a hrozí infarkt myokardu nebo mozková mrtvice, případně hluboké trombózy v dolních končetinách a pánvi. K nejhorším komplikacím patří diabetické kóma. Jedná se o alterovaný stav hyperglykemie (zvýšená hladina cukru) nebo naopak hypoglykemie (snížená hladina curkru). U hyperglykemie je hladina cukru dlouhodobě zvýšená, dochází k dehydrataci, a jelikož tělo nemůže využívat cukr, využívá tuků a bílkovin. Zvyšují se ketolátky, které jsou kyselé povahy a dochází ke ketoacidóze. Dojde k rozvratu vnitřního prostředí, diabetik má bolesti břicha, může zvracet, cítí se slabý, potí se a dech voní po alkoholu. Nemocný postupně upadá do kómatu. S mírnou formou ketoacidózy se setkává každý diabetik typu I, pro které je stav častější, ale je možné se naučit problém co nejrychleji řešit vyrovnaným přísunem glukózy a inzulinu. Pokud je hyperglykemie náhlá a hladina cukru v krvi je extrémně vysoká, dochází k hyperosmolárnímu kómatu. Krev je sirupovitá a díky dehydrataci už nemůže nasávat více vody, tento stav nastává častěji u diabetu II. typu především v období nemoci, kdy má diabetik vysoké teploty a k dehydrataci dojde velmi rychle. Dochází k poruchám zraku, celkové slabosti až ke kómatu.

Ještě závažnější a poměrně rychlou formou kómatu je hypoglykemické kóma. Při zvýšené tělesné aktivitě nebo stresu tělo vyžaduje vyšší přísun glukózy pro správnou funkci všech orgánů a hlavně mozku. Pokud diabetik aplikuje dostatek inzulinu, ale má nedostatečný přísun cukru, brzy dojde k nerovnováze, mozek má málo energie. Nemocný se cítí slabý, má hlad, začne svalový třes a upadá do kómatu. První pomocí je rychlé podání glukózy.

Prevence cukrovky

Cukrovce I. typu nelze jakkoliv zabránit. Pokud trpíte cukrovkou I. typu vy i váš partner, je vysoká pravděpodobnost, že onemocní i vaše dítě, proto je toto nutné zvážit při každém plánování rodiny. Naopak diabetu II. typu je možné se vyhnout. Není to pravidlo, ale pokud máte zdravý životní styl, máte alespoň 150 minut pohybu týdně a v případě nadváhy se pokusíte hmotnost redukovat o 5 - 10%, s nejvyšší pravděpodobností se vyhnete prediabetu, v případě tohoto onemocnění pak můžete zamezit zhoršení stavu do diabetu II. typu. Pokud už vám byl tento typ diagnostikován, těmito postupy je možné stav velmi dlouho udržet. Je třeba sledovat krevní tlak, hlídat hladinu cholesterolu v krvi, důkladně léčit onemocnění jater a srdce.

Těhotenská cukrovka (gestační diabetes mellitus)

Už z názvu vyplývá, že tento typ cukrovky vzniká pouze u těhotných žen. Dosud zdravá žena zjišťuje v průběhu těhotenství, že má zvýšenou hladinu cukru v krvi (vysokou glykémii). V průběhu těhotenství buňky placenty produkují řadu látek - hormonů, které pomáhají tomu, aby těhotenství probíhalo tak, jak má. Jak placenta v druhém a třetím trimestru narůstá, narůstá i koncentrace těchto hormonů. Tyto hormony nutí buňky těhotné ženy k tomu, aby se staly rezistentní k inzulinu. Jsou tedy málo citlivé k inzulinu. Tato situace se stupňuje. Většinou slinivka břišní reaguje na tento stav zvýšením produkce inzulinu a situace se zvládne, u některých žen ale pankreas navýšení produkce nezvládne a u ženy se objeví cukrovka.

Protože těhotná žena musí mít dostatečný přísun všech živin, aby vyvíjející se plod mohl správně růst, není možné ženě navrhnout dietu, pokud jsou hodnoty velmi vysoké. Je nutné, aby byl tento stav řešen aplikací inzulinu. Těhotná musí být o to více a pečlivěji sledovaná lékařem gynekologem. Je nutné sledovat hladinu cukru v krvi, aby nedošlo k poškození plodu. Sledování musí probíhat i v průběhu porodu a sledováno musí být i nově narozené dítě. Pokud stoupne hladina cukru v těle matky, reaguje na to vysokou hladinu inzulinu, inzulin se dostává do těla dítěte a způsobí tak snížení jeho krevního cukru, protože tělo dítěte funguje tak, jak má, a hormon přechází pupeční šňůrou. Proto může u dítěte dojít k nebezpečné hypoglykemii ohrožujících funkci mozku a může dojít k úmrtí.