Intoxikace halucinogeny

Intoxikace se obecně někdy nazývají jako otrava nebo předávkování. Intoxikace je pak chorobný stav, který je vyvolaný přítomností toxické látky (jedu) v organismu. Intoxikace je provázená příznaky, které se většinou objevují náhle nebo se rozvíjí v poměrně krátkém časovém období. Intoxikace většinou probíhají ve 3 hlavních stádiích a to je stadium excitační, narkotické a komatózní. Stádia se většinou rozlišují podle psychických a fyzických příznaků. Intoxikace jsou velmi závažné stavy, které často bezprostředně ohrožují na životě.

Halucinogeny jsou rozsáhlou skupinou přírodních i syntetických látek, které vyvolávají změny vnímání. Změny mohou být nepatrné jako zostření či velmi výrazné v podobě halucinací (od toho pojmenování halucinogeny). Halucinogeny se v minulosti nazývaly také jako psychedelika, delirogeny či fantastika. Názvy vycházejí z účinků těchto látek. Látky přírodního původu mají bohatou historii. Byly využívány stovky let při náboženských rituálech, jako první pokusy s léčbou různých onemocnění či jen pro zpestření života lidí. První syntetické látky této skupiny byly vynalezeny ve 20. století. Asi nejznámější je LSD izolovaná v roce 1938.

Moderní historie těmto látkám ale nepřinesla moc dobré jméno. Známé jsou spíše jako zneužívané drogy. Do skupiny halucinogenů patří několik stovek látek. Zjednodušeně je můžeme rozdělit dle původu do tří základních skupin a to na přírodní halucinogeny rostlinného původu (mezkalin, durman, psilocybin), přírodní halucinogeny živočišného původu (bufetenin) a syntetické či polosyntetícké halucinogeny (LSD, PCP, DOB). K vlastnostem halucinogenů patří jejich nevypočitatelný efekt, při užívání nevzniká somatická závislost, pouze psychická. Existuje ale možný vznik flashbacku, což je opakování stavu prožitého při užívání drogy, hrozí také poruchy chování v průběhu psychózy, existuje i provokace vzniku dlouhodobých psychotických stavů.

Příčiny vzniku intoxikace halucinogeny

V dnešní době jsou látky halucinogenní povahy užívány nejčastěji experimentálně při tanečních párty podobně jako extáze. Halucinogeny se užívají nejčastěji dle statistik v kombinaci s dalšími typy drog a jejich užívání jako hlavní droga je velmi výjimečné (marihuana). Většina uživatelů tedy bere halucinogeny spíše jako zpestření ke své hlavní droze. Užívání halucinogenů má až na výjimky charakter experimentální, kdy dříve či později uživatel okusí tzv. bad trip (špatná zkušenost s drogou) a uživatel je pak opatrnější. Poměrně časté jsou sezónní užívání přírodních látek (houby lysohlávky). Jejich sezóna vrcholí v období září - říjen. Příčinou intoxikace je tedy většinou špatný odhad dávky či experimentální zkoušení halucinogenů, kdy organismus reaguje negativně.

Projevy při intoxikaci halucinogeny

Po užití halucinogenů jejich účinek nastává do několika minut, vrchol účinku i samotné intoxikace může dosahovat až několik hodin. Hlavní halucinogenní účinky pak zpravidla odeznívají po několika hodinách. Návrat do úplné normy ale může trvat až několik dní. Ke všemu pak uživateli hrozí flash back, kdy po více 24 hodinách od užití halucinogenu se může stav, který probíhal v počátcích intoxikace, opět opakovat v plné jeho síle. Hlavním účinkem halucinogenů je vyvolání změn vnímání. Často jde o tzv. zesílení původních vjemů, to znamená, že pokud uživatel poslouchá například hudbu, může se mu po užití halucinogenu zdát sytější, hlasitější, zajímavější. Okolí uživatele se může rapidně změnit od barvy místnosti, tvarů okolních předmětů až po obličeje přítomných lidí. Dalším projevem je změna vnímání vlastního těla, může se zdát, že se uživatel vznáší, že se mu mění velikost a tvar částí těla.

Halucinace mohou být velmi příjemné, ale naopak se při změně situace mohou změnit v noční můru - tedy nekonečné a velmi nepříjemné halucinace. Změněno je také vnímání času, často příjemné situace trvají velmi krátce a nepříjemné jsou nekonečně dlouhé. Okolní předměty mohou začít promlouvat k intoxikovanému, mohou mluvit vlastní řečí, mohou působit klidně, ale naopak magicky až zlověstně a ohrožujícně. Velmi často je při intoxikaci halucinogeny nemožné rozlišit skutečnost od halucinace. Vysoké dávky či náhlá změna situace při intoxikaci mohou vést k absolutní ztrátě kontroly. Nebezpečnou vlastností halucinogenů je jejich nevypočítatelnost, kdy stejná dávka a na první pohled podobná situace mohou vyvolat naprosto odlišný účinek. Halucinogeny krom halucinací mohou vyvolat agresivitu, suicidální jednání (sebevražedné chování), psychózy. Často jsou počáteční účinky euforické a stimulující, ale konec účinku naopak může být až depresivní, objevuje se únava a změny nálad.

Diagnostika intoxikace halucinogeny

Stanovení diagnózy pro intoxikaci halucinogeny nebývá vůbec jednoduché. Někdy je možné pouze na podkladě anamnézy jedince, který sám přizná užití konkrétní látky. Intoxikace halucinogeny může imitovat schizofrenii a další psychiatrická onemocnění či otravu jinými toxickými látkami. Běžně je laboratorní diagnostika téměř nemožná, nutná je spolupráce s ústavem soudního lékařství a případně s policií, která by mohla látku pomoct odhalit výpovědí svědků. Halucinogenů je velká spousta a chemicky jde o často o velmi odlišné skupiny, proto je odhalení možné pouze při pátrání po konkrétní látce.

Léčba intoxikace halucinogeny

Léčba intoxikace závisí většinou na typu užitého halucinogenu. Kanabinoidy (marihuana) se užívají nejčastěji kouřením, přípravou nápojů či pečiva apod. Účinek bývá dvoufázový (úzkost přecházející v blaženost až euforii), typická je mydriáza (rozšířené zornice) nereagující na osvit, tachykardie, arytmie, třes až křeče, koma. V lehčích případech intoxikace se dotyčný ponechá v klidu pod dozorem do odeznění příznaků. V horších případech je možné užití diazepamu (proti křečím), při přehřívání organismu chlazení, rehydratace, symptomatická léčba arytmií, případně umělá plicní ventilace při zástavě dechu. Pokud byly kanabinoidy užity perorálně, je možný výplach žaludku a podání živočišného uhlí.

Látky obsahující psilocybin (lysohlávky) se užívají většinou neupravené perorálně nebo jako součást alkoholických nápojů, sušené je možné také kouření. Jde nejčastěji o části velmi známých hub, které sepoměrně běžně vyskytují také na území České republiky. Účinek nastupuje do 30 minut a trvá několik hodin (4 - 6). Projevy jsou jako euforie, hrozí ale také deprese, desorientace, suicidální pokusy, panické ataky, plačtivost. Intoxikovaný jedinec trpí mydriázou, třesem, tachykardií, zvracením, přehříváním a může upadnout až do komatu. Terapie je pak velmi podobná terapii u intoxikace kanabinoidy, tedy symptomatická. Možný je výplach žaludku a užití živočišného uhlí, při křečích diazepam (většinou 10 mg nejlépe do žíly i.v.), triapridal či haloperidol, rehydratace a chlazení a nutný je neustálý dohled jako u všech otrav halucinogeny (hrozí suicidální pokusy!).

Intoxikace rulíkem zlomocným (atropa belladonna) hrozí nejen pro úmyslné uživatele, ale také pro náhodné jedince, kteří pozřou bobule podobné borůvkám či brusinkám. Někteří jedinci konzumují výluh rulíku v alkoholu. Smrtelná dávka pro děti je pouhých 3 - 4 bobulí, pro dospělé asi 10 bobulí. Klinicky užití rulíku provází tzv. atropinový efekt, halucinace, záchvaty, agrese. Obličej bývá rudý a překrvený, objevuje se mydriáza, suchost sliznic, tachykardie, fotofobie, hypertermie, křeče až koma.

Terapie je nutná okamžitě, důležitý je okamžitý výplach žaludku, aby nedošlo k absorbci trávicím ústrojím. Možné je užití živočišného uhlí (pouze pokud je pacient při vědomí a nevdechne nic užívané perolrálně). Antidotem je fyzostigmin, který je možné použít popakovaně, důležitá je rehydratace, chlazení, ke sklidnění halucinací diazepam nebo dormicum, také pro sklidnění křečí. Krevní oběh se podporuje symptomaticky, případně také ventilace. Nutný je nepřetžitý dohled. Durman je další bylinou často užívanou jako nehoda či neznalost sběratele, ale je užíván také úmyslně. Stejně jako u rulíku je požití nejčastěji perorálně či jako výluh v alkoholu, jde ale o semena rostliny. Obsah atropinu je nižší, je možné užití až 50 semen. Klinicky se projevuje obdobně jako rulík a léčba je taktéž obdobná. Nutné je eliminovat atropinový účinek, jako antidotum je možné využít fyzostigmin.

Muškátový oříšek je další nevinně vypadající poživatina, která ale obsahuje myristicin a elemicin. Tyto látky při nadužití působí toxicky a smrtelná dávka se pohybuje kolem 30 g prášku z muškátového ořechu. Účinek je opět halucinogenní a anticholinergní, může trvat až několik dní. Objevuje se tachykardie (zrychlení srdeční frekvence), hypertenze (vysoký tlak), rozostřené vidění, překrvené spojivky. Léčba probíhá jako výplach žaludku a živočišné uhlí, symtomaticky řízení oběhu, případně diazepam a rehydratace.

LSD je zkratka pro diethylamid kyseliny lysergové, která se taktéž řadí do skupiny halucinogenů. LSD je látka velmi populární již v historii, užívá se jako rekreační droga či při psychodelických terapiích. Známé jsou malé papírky tzv. tripy o velikosti asi půl centimetru v průměru, napuštěné touto látkou, nebo tzv. krystaly. Většinou se užívají perorálně (pod jazyk). Účinek nastupuje do 30 minut, mže trvat až 8 hodin. Bývá euforický, objevit se ale mohou závratě, nauzea a zvracení, pocit stavu beztíže, halucinace, dezorientace. typický je mydriáza, strnulý pohled, tachyarytmie, hypertenze, hypertermie, třes, křeče až koma. Léčba je pak podobná jako u předchozích látek a to diazepamem, chlazením, rehydratací, podporou oběhu a dýchání, nutný je nepřetržitý dozor.

Prevence intoxikace halucinogeny

Prevence intoxikace je poměrně jednoduchá a to neužívání žádných halucinogenů. V některých případech může k užití dojít náhodou či omylem, v těchto případech je velmi důležitá osvěta a vzdělávání se. Některé halucinogenní byliny je možné si zaměnit s jinými, proto je důležité především děti upozornit co nejdříve, že by neměly požívat žádné části rostlin bez dohledu rodičů. Pro úmyslně užívané halucinogeny je opět velmi důležitá osvěta, kdy bychom měli děti a dospívající vést k tomu, aby se halucinogenům vyhýbaly, poukazovat na jejich škodlivé účinky a vzdělávat je, tak aby věděly, o co jde a čemu se vyhýbat.