Ječné zrno (hordeolum)

Ječné zrno, ječmen, bulka víčka nebo odborně hordeolum je jedno z nejčastějších onemocnění očního víčka. Podstatou je infekční zánět mazové žlázky v oblasti kořene očních řas. Ječné zrno bývá malých rozměrů, jde o drobnou zarudlou a velmi bolestivou bulku na okraji očního víčka. Mnoho lidí si plete ječné a vlčí zrno. Vlčí zrno (chalazion) je zánět tzv. Meibomovy žlázky očního víčka a od ječného zrna se původem, vzhledem i průběhem liší. Ječné zrno může postihnout jak horní, tak dolní víčko, častěji se ale vyskytuje na víčku horním. Ječné zrno může postihnout jak děti, tak dospělé, přibližně stejně často ženy i muže.

Oční víčko

Oční víčko (odborně palpebra) je párový kožní výběžek kryjící oční kouli. Oční víčko má schopnost se pohybovat samovolně bez vůle člověka, ale také s jeho vědomím. Funkcí očních víček je ochrana očí, mají také čistící schopnost a regulují množství světla dopadajícího na sítnici. Oční víčka se dělí na horní a dolní a při zavření se obě stýkají přibližně v polovině oční koule. Obě víčka plynule přecházejí jedno ve druhé v místech, kter se nazývají vnitřní a zevní koutek.

Vnitřní koutek obsahuje důležitou strukturu a tou je slzný kanálek, kterým odtéká přebytek slz do nosní dutiny. Přední část víčka je pokryta velmi tenkou vrstvou kůže. Tato kůže je velmi citlivá. Pod kůží je tenká vrstva svalu, který je uspořádaný kruhově a nazývá se svěrač očních víček. Vnitřní strana očních víček (plocha dotýkající se oční koule) je pokryta spojivkou. Celé víčko je pak zpevněno tzv. tarzální ploténkou, která produkuje maz. Maz je součástí tzv. slzného filmu. Obě víčka jsou v oblasti volných okrajů zakončena řasami, které mají také ochrannou funkci.

Ječné zrno - příčiny vzniku

Ječné zrno je bolestivá zarudlá bulka na okraji víčka, která vzniká vlivem bakterií žijících běžně na kůži. Bakterie (nejčastěji kmen stafylokoků) pronikají do oblasti mazové žlázky u kořínku řasy. Žlázka se infikuje, zduří a zarudne její okolí. Takto vznikne typický zánět. Oblast víčka je drážděno, oko může slzet a celý útvar může připomínat pocit cizího tělesa v oku. Bulka se postupně plní hnisem. Krom bakterií může být žlázka nejprve ucpána také buněčným odpadem. Ten se může hromadit a omezit žlázce volné uvolňování jejího obsahu. V tu chvíli se začnou množit přítomné bakterie a opět vziká zánět.

Opakované ječné zrno se může objevit u osob se sníženou imunitou nebo u osob se špatnou osobní hygienou (dotýkání se očí špinavýma rukama, nemytí obličeje a oči, na kterých se hromadí ospalky a bakterie). Nedostatek vitamínů (C, E nebo B) či nedostatečná výživa jedince může také stát za vznikem ječného zrna.

Ječné zrno - příznaky a průběh

Počátky ječného zrna bývají většinou velmi nenápadné. Oko může být mírně podrážděné a může se zdát, že se pod víčkem vyskytuje cizí těleso, jako je na příklad řasa. Bakterie ve žlázce na okraji víčka se množí a žlázka zduří. Celé víčko může začít být velmi bolestivé a mírně oteklé. Postupně se zánět začíná ohraničovat a bolest, otok a zarudnutí se koncentruje do jednoho místa. Vzniká zarudlá bulka naplněná hnisem. Boule bývá většinou měkká a bolestivá na pohmat.

Možný je ale také otok celého víčka, boule pak v celkovém otoku zanikne a je patrná až při bližším vyšetření oka. Přítomnost hnisu a otok může způsobovat zastření zraku. Celý průběh ječného zrna trvá nejčastěji několik dní, maximálně pak týden nebo dva. Velmi často hnisající váček samovolně praskne a jeho obsah se uvolní. Tím se dotyčné osobě velmi uleví a ječné zrno se velmi rychle zahojí bez následků.

Jako každé onemocnění ale také ječné zrno může mít průběh komplikovaný. V některých případech je obsah ječného zrna příliš hustý a zrno se samovolně nevyprázdní. V tomto případě pak otok víčka jedince velmi obtěžuje jak bolestí a tlakem, tak esteticky. Zrno je pak nutné drénovat drobným chirurgickým zákrokem.

Při opakovaných zánětech - opakovaném ječném zrnu - může vzniknout zjizvení na okraji víčka a také ztráta řas v dané oblasti. Další komplikací je také otok celého víčka, které nelze otevřít a brání tak zraku jedince. Ječné zrno může v některých případech také vyvolávat bolest celé hlavy. Jelikož je ječné zrno zánět, může se objevit zvýšená teplota až horečka, nevolnost a zvracení.

Akutní a chronická forma ječného zrna

Ječné zrno se vyskytuje ve dvou formách. Akutní forma je náhlá forma, kdy víčko rychle zduří, je velmi citlivé na pohmat. Během několika dní se váček naplní hnisem, praskne a ječné zrno se vyhojí bez následků.

Chronická forma ječného zrna vzniká přechodem akutní formy zrna do chronické, kdy se zrno zcela nevyhojí a komplikuje tak celý průběh. Víčko zůstává oteklé, nejčastěji je zrno ohraničené a zatrvdlé. Místo nebývá zarudlé ani bolestivé. Je možné, že se ječné zrno často vrací a obtěžuje nemocného. U vzniku ječného zrna se uvádí několik rizikových faktorů. Patří k nim cukrovka, růžovka (rosacea), zánět slzných žláz, snížená imunita, hormonální změny, mastná pokožka, namáhání očí, snížená frekvence mrkání, mnutí očí znečištěnýma rukama nebo vliv vnějšího prostředí. K dalším komplikacím patří hlavně rozšíření zánětu (zánět slzné žlázy, zánět očnice) nebo opakovaní ječné zrno (chronicita).

Diagnostika ječného zrna

Diagnostika ječného zrna je většinou velmi jednoduchá. Zkušený oční lékař nebo někdy i praktický lékař ječné zrno odhalí již podle popsaných příznaků a průběhu, někdy je potřeba oko blíže vyšetřit. Některá vážnější onemocnění mohou ječné zrno imitovat, proto je návštěva očního lékaře vždy žádoucí. Jde také o zánětlivé onemocnění, které není dobré podceňovat, může mít totiž také systemické příznaky jako je zvýšená teplota nebo horečka. Oční lékař obě oči důkladně vyšetří. Vyšetření začne jednoduše pohledem, pak následuje pohmat a vyšetření víčka. Pomocí vatové tyčinky si lékař může také otočit víčko tak, aby viděl jeho vnitřní stranu. Někdy zrno není zcela znatelné z vnější strany víčka, ale po jeho otočení se jasně formuje a někdy lze vidět nažloutlý váček s hnisem nebo červenou bulku. Další vyšetřovací metody k diagnostice ječného zrna nejsou potřeba.

Léčba ječného zrna

Ve většině případů ječné zrno nevyžaduje žádnou léčbu. Váček samovolně praskne a obsah se uvolní a ječné zrno se postupně samo vyhojí. V mnoha případech ale váček nepraske, oteklá bulka se postupě zmenšuje a vstřebá. Pokud je zrno příliš bolestivé, příliš velké, omezuje zrak nebo je chronicky přítomné a samovolně nemizí (pojem chronicita se většinou používá u zrna přítomného déle než několik týdnů), je nutná jeho léčba.

Nejjednodušší léčbou zrna je použití teplých obkladů. Jednoduše se namočí malý růčník do teplé vody a obklad se přiloží na oko na několik minut. Obklad většinou velmi rychle chladne, proto je nutné ručník namočit do teplé vody opakovaně, aby obklad trval alespoň 5-10 minut. Obklad se opakuje několikrát denně. Teplé prostředí pomáhá žlázkám se pročistit a urychluje tzv. zrání ječného zrna a uvolnění jeho obsahu.

Pokud teplý obklad nepomáhá, je možné přistoupit k chirurgickému zákroku. Lékař většinou oblast víčka znecitliví kapkami, mastí nebo opichem lokálním anetstetikem (lidokain) a provede velmi drobný řez. Vtšinou není krom řezu potřeba většího tlaku, někdy je ale nutné obsah výmáčknout a vyčistit drobnou škrabkou. Obsah zrna se tak uvolní a žlázka se vyčistí. Pokud je zánět rozsáhlejší, doporučuje se po vyčištění lokální antibiotická mast nebo systémová antibiotika (tetracyklin-doxycyklin má velmi dobrý účinek, je ale kontraindikován u dětí a těhotných žen, nahrazen může být penicilinem).

V něktrých případech mohou řasy blokovat uvolnění obsahu, je možné proto opatrně pinzetou několik řas odstranit. Antibiotika a mast je vhodné používat ještě několik dní po vymizení ječného zrna, jelikož má zrno tedenci se vracet. Pro rychlejší hojení se často doporučuje užívání některých vitamínů (B, C a E). Velmi účinné jsou také teplé obklady z heřmánku, které uvolní obsah a mají protizánětlivý účinek. Jako prevence se doporučuje také odvar z aloe, k obkladům pak také čerstvé aloe listy. Odvar ze světlíku má také protizánětlivý účinek.

Prevence ječného zrna

Ne vždy je příčina vzniku zcela jasná, proto je u některých osob prevence poměrně složitá. Někteří lidé se s ječným zrnem setkají během života několikrát, jiným se naopak úplně vyhne. Pokud se zrno objevuje častěji, je potřeba snížit rizikové faktory, což znamená, že se doporučuje věnovat oběma očím zvýšenou pozornost. Začít by se mělo důkladnou hygieou. Ráno po probuzení je vhodné si pořádně umýt ruce mýdlem a teplou vodou a po té důkladně opláchnout celý obličej a oblast očí. Takováto očista by měla proběhnou alespoň dvakrát denně.

Možné je použít také vatovou tyčinku namočenou v borové vodě a okolí víček a řas očistit. Doporučuje se také omývat oči zředěným dětským šampónem. Tzv. teplé tlakové obklady (ručník namočený do teplé vody) jsou také velmi vhodné k prevenci zánětu víček a ječného zrna. Uvolní se tak obsah žlázek a víčka se prokrví. V případě osob trpících tzv. syndromem suchého oka (neustálé řezání očí, slzení, pálení, pocity písku v oku) je narušena přirozená rovnováha tvorby slz a ochranné vrstvy oka, ječné zrno má pak tendenci se opakovat a tyto teplé obklady společně s náhradou slz jsou velmi žádoucí.

U osob, které pravidelně používají kontaktní čočky se doporučuje jejich užívání přerušit či alespoň snížit. Je důležité čočky pravidelně měnit za nové dle návodu k jednotlivým typům a udržovat je v čistotě. Existují také speciální pleťové vody, které jsou speciálně vyrobeny k používání v oblasti očí a víček (světlíková voda) nebo také čistící vlhčené podušky k hygieně očí.