Kapavka

Kapavka, latinsky gonorrhoea nebo lidově tripl či kapela je jedním z nejrozšířenějších pohlavně přenosných onemocnění. Název gonorrhea vychází ze dvou slov gonos = semeno a rhoe = téci, kdy byl v minulosti hlen vznikající zánětem u mužů chybně zaměňován za semeno (sperma). Pojem kapavka pak odráží kapky hlenu. Kapavka je způsobena gramnegativní bakterií Neisseria gonorrhoeae (zkráceně gonokok), která napadá sliznici močové trubice a pohlavních orgánů, může se také objevit v oblasti konečníku, hltanu nebo očních spojivek, kde má za následek hnisavý zánět.

Kapavka je vysoce nakažlivé onemocnění a je rozšířená prakticky po celém světě. V posledních deseti letech ale dochází k postupnému snižování výskytu především díky prevenci a vzdělávání lidí. V České republice se ročně objeví asi tisíc nových případů kapavky. Onemocnění se objevuje o něco častěji u mužů, a to ve věku mezi 15 - 35 lety. Ženám se ale infekce zcela nevyhýbá a především u mladých dívek může mít za následek vážné postižení reprodukčních orgánů. Bakterie se přenáší především pohlavními cestami, možný je ale také přenos z matky na dítě při porodu apod. Průběh onemocnění se může u různých lidí lišit. 

Příčina vzniku kapavky a její příznaky

Jak již bylo řečeno, kapavka se přenáší nejčastěji pohlavním stykem, kdy se bakterie Neisseria gonorrhoeae (gonokoky) v zánětlivé tekutině přenesou na druhého člověka. V závislosti na typu sexuálního kontaktu tak může dojít k přenosu nejen na pohlavní a močové cesty, ale také na hltan nebo oční spojivky. Další možný přenos je z matky na dítě při porodu, infekce u dítěte pak nejčastěji postihuje oční spojivky.

V České republice jsou všichni novorozenci po narození vyšetřeni a mají oči ošetřeny desinfekčními kapkami tak, aby byly veškeré infekce co nejvíce eliminovány. Inkubační doba kapavky se pohybuje mezi 2 - 14 dny a u mužů se první příznaky onemocnění objevují mezi 2. - 5. dnem po infekci, u žen pak 4. - 7. den. Je možné, že u některých nakažených je průběh bez jakýchkoliv příznaků, ale onemocnění mohou přenášet na další osoby i bez toho, aby měli jakékoliv tušení, že tuto nemoc přenášejí.

Onemocnění kapavkou probíhá nejčastěji lokalizovaně, to znamená na jednom místě. Jen velmi zřídka se tělem (krví nebo lymfatickými cestami) přenáší na další orgány. Kapavka nejčastěji probíhá jako akutní náhlý zánět místa kontaktu s hnisavým výtokem. Bakterie v místě kontaktu postihují především sliznici a rozšiřují se na urogenitální (močopohlavní) ústrojí. U mužů se infekce většinou týká močové trubice, hrozí ale rozšíření gonokoka do prostaty, semenných váčků, nadvarlat až do močového měchýře. U žen infekce krom močové trubice zasahuje pochvu, děložní čípek (hrdlo), odkud může postupovat nahoru až do dělohy a na vejcovody a vaječníky. V případě análního styku nebo u žen přechodem z pochvy může kapavka postihnout také oblast konečníku. Pří orálním kontaktu pak hrozí nákaza nosohltanu. Při správné léčbě může být infekce vyléčena bez jakýchkoliv následků. Pokud je ale kapavka podceněna, může napáchat rozsáhlé škody jak na rozmnožovacích orgánech, tak v oblasti očí.

Průběh kapavky

Prvním místem vstupu bakterií bývá nejčastěji sliznice močové trubice a sliznice děložního hrdla u žen. Krom těchto nejčastějších oblastí se bakterie mohou úspěšně rozmnožovat v oblasti konečníku, nosohltanu nebo na očních spojivkách. Pochva žen má ochranné epiteliální buňky, které tuto oblast většinou před infekcí uchrání, proto u žen může infekce někdy začít až jako zánět čípku (děložního krčku nebo hrdla). V případě zanedbání léčby se infekce může poměrně rychle rozšířit až na dělohu, vejcovody a vaječníky. Může hrozit až kompletní neplodnost ženy či v budoucnosti zvýšená četnost mimoděložních těhotenství případně nežádoucí potrat nebo předčasný porod.

Bakterie Neisseria narušují povrch sliznice a zvyšují tak riziku vstupu dalších infekcí jako je HIV. Při nedostatečné hygieně při porodu hrozí riziko přenesení infekce na plod, a to především do oblasti očí a nosu novorozence. Pokud je infekce kapavkou u budoucí matky známá, je nutno dodržovat při porodu určitá pravidla a mít zvýšenou pozornost. U mužů se infekce nejčastěji projevuje jako řezání či pálení při močení, moč je doprovázená hustým nažloutlým hnisavým výtokem z močové trubice (někdy může chybně připomínat sperma). Při neléčení se infekce může rozšířit na varlata, nadvarlata nebo prostatu. Následkem může být až neplodnost muže.

Nákaza gonokokem v oblasti nosohltanu se většinou projevuje jako angína a může být lehce zaměněna s infekcí jiným původcem jako je streptokok. Pokud nedojde k odebrání stěrů a identifikování původce, nemusí být gonokok nikdy odhalen. Postižení rekta (konečníku) se u obou pohlaví projevuje výtokem a svěděním, případně pálením s krvácením. Tzv. diseminovaná kapavka je typ, kdy se krví infekce může dále rozšiřovat až do velkých kloubů s postižením pohybového aparátu, možný je zánět srdce, duhovky, mozkových obalů nebo kůže. Postižení mimo močové cesty bývá ale méně časté, většinou se udává výskyt v rozmezí pouhých 0,5 - 3% ze všech nákaz kapavkou.

Diagnostika kapavky

Krom vyšetření postižené oblasti zkušeným lékařem, který může pouze z klinických příznaků usuzovat na onemocnění kapavkou, jsou k dispozici některé testy a vyšetřovací techniky, které onemocnění jasně odhalí. Jednou z možností je odebrání hnisavého vzorku, obarvení a sledování bakterií přímo pod mikroskopem. Další možností je detekce DNA bakterií nebo pomnožení bakterií na laboratorní kultuře. K vyšetření je potřeba provést výtěr z oblasti močových cest u mužů nebo z pochvy a děložního krčku u žen, případně pak z ostatních postižených oblastí. U žen někdy bývá přímé vyšetření obarveného vzorku pod mikroskopem negativní, přesto že onemocněním opravdu trpí, proto při negativním výsledku tohoto vyšetření je potřeba ještě pátrat dále. Vyšetření kultivací vzorku (vzorek se aplikuje do kultivační misky nebo zkumavky, a pokud jsou bakterie přítomny, do několika dní se pomnoží) nebo detekce genů bakterií je přesnějším vyšetřením a mělo by infekci odhalit. Pokud jsou výsledky stále negativní nebo můžeme do vyšetření obětovat více peněz, je možné odhalit onemocnění sérologickým vyšetřením z krve, a to především u dlouhodobě nemocných pacientů. Z krve se v krevním séru hledají protilátky podle stadia onemocnění IgG nebo IgM. Toto vyšetření má velký význam u přenašečů, asymptomatických nemocných a chronicky nemocných či diseminovaných forem kapavky.

Dalším, ale složitějším vyšetřením, je ELISA test, PCR nebo přímá imunoflorescence, v případě diseminovaných onemocnění je možné z krve testovat hemokulturu. Tyto vyšetření by onemocnění kapavkou měly zcela jistě odhalit. Obecně se kapavka může zaměnit s jinými infekcemi močových cest (chlamydie, trichomonády, herpes atd.).

Doporučená léčba kapavky

Jelikož je kapavka onemocnění způsobeno bakteriemi, nejvhodnější léčbou je použití antibiotik. V minulosti se úspěšně používala antibiotika penicilinové řady, během let ale postupně vznikla poměrně častá rezistence k těmto lékům, proto bylo zapotřebí hledat jiná citlivá antibiotika. Při každé léčbě kapavky je důležité odebrat vzorek a testovat ho k citlivosti na antibiotika, tak aby byly co nejdříve vybraná správná a účinná. Nejčastěji jsou to antibiotika cefalosporinové, a to jejich třetí generace, kam řadíme ceftriaxon.

Další možností je jedno z následujících antibiotik - cefixim, ciprofloxacin, ofloxacin, levofloxacin, doxycyklin nebo azitromycin. Velmi často se předepisují kombinace antibiotik, protože se kapavka vyskytuje v kombinaci s chlamydiemi a dalšími sexuálně přenosnými onemocněními. Antibiotika se užívají několikrát denně po dobu až několika týdnů a důležité jsou následné kontroly a testy, zda je onemocnění opravdu překonáno.

Důležité je také myslet na sexuální partnery nemocného a vyšetřit či případně léčit i je. Lékaři často doporučují, aby se nemocný v době léčby vyvaroval pohlavního styku nebo alespoň dodržoval zvýšené hygieny a bariérových ochranných pomůcek. Sexuálně přenosnými onemocněními se zabývá venerologie, v případě kapavky je pak možné se obrátit na urologa, gynekologa nebo kožního lékaře. Pokud kapavka není správně a včas léčená, může dojít k řadě komplikací. Jednou z nich je přenesení a rozšíření infekce na další orgány (prostata a nadvarlata u mužů, vaječníky, vejcovody a děloha u žen) nebo pak i vzdálené orgány, kdy se kapavka pak nazývá diseminovaná. V takovém případě pak hrozí zjizvení postižené tkáně se vznikem neplodnosti u obou pohlaví, dlouhodobé poruchy močení nebo může infekce přejít do chronicity. Obtíže se pak neustále vracejí a je velmi těžké je jakkoliv léčit. U nemocných novorozenců je potřeba zahájit léčbu co nejrychleji, protože v případě onemocnění očí hrozí až slepota.

Prevence kapavky

Kapavka se řadí do skupiny sexuálně přenosných onemocnění (anglická zkratka STD), proto je důležité se v oblasti prevence zaměřit na tuto oblast. Základem je pečlivý výběr sexuálních partnerů a používání bariérových ochranných pomůcek (kondom) s dodržováním základní hygieny. K dalšímu typu prevence řadíme pravidelné vyšetřování těhotných a v případě onemocnění těhotné ženy dbát zvýšené pozornosti, zahájit včasnou léčbu a prevenci tak, aby nedošlo k přenosu na novorozence.

Dalším stupněm prevence je osvěta, kdy je důležité informovat dospívající a mladé dospělé o sexuálně přenosných chorobách, aby věděli, jak se účinně chránit a případně na koho se obrátit, když už k přenosu dojde. Nejvhodnější je takto informovat ještě před zahájením sexuálního života. Dobré je si uvědomit, že lékař podléhá mlčenlivosti a proto není stud ani obavy z prozrazení na místě. Kapavka ale spadá do skupiny povinně hlášených onemocnění. Toto spadá do kompetence především dermatovenerologů, který by měl takto nemocného evidovat, měl by se pokusit vyhledat sexuální kontakty nemocného.

Nemocný je povinen se léčit a dodržovat stanovenou léčbu a doporučení. Jakmile je onemocnění vyléčeno a výsledky jsou negativní, je vyřazen z evidence. Důležité je, že nemocný nesmí ohrozit nákazou jiné osoby, protože by porušení a úmyslné rozšiřování nemoci mohlo být chápáno jako trestný čin (ohrožování pohlavní nemocí).