Hypertenze

Hypertenze znamená v překladu zvýšený krevní tlak. Patří mezi nejčastější onemocnění cév a srdce, ve vyspělých zemích se vyskytuje u 20 - 25% dospělé populace. Jde tedy o velmi rozšířené onemocnění, které svými komplikacemi výrazně přispívá ke zvýšení úmrtnosti a nemocnosti mezi lidmi. Někdy se díky vysokému výskytu hypertenze hovoří až o neinfekční epidemii. Odhaduje se, že 25% všech úmrtí nad 40 let věku souvisí ať už přímo nebo nepřímo s vysokým krevním tlakem.

Krevní tlak

Krevní tlak je takový tlak, který vyvíjí proudící krev na stěnu cév. V průběhu srdečního cyklu dochází k jeho neustálým změnám. Fázi, kdy je krev vypuzována ze srdce do oběhu, se říká systolický tlak. Naopak nejnižší, diastolický tlak, je ve fázi plnění srdce krví. Tato dvě čísla tedy určují výši krevního tlaku a bývají oddělená lomítkem. Jako první se uvádí tlak systolický, jednotkou je milimetr rtuťového sloupce (mmHg). Za zvýšený krevní tlak se považují hodnoty nad 140/90 mmHg. 

Měření krevního tlaku

Měření krevního tlaku provádíme rtuťovým nebo digitálním tonometrem, tedy přístrojem určeným k měření tlaku. K domácímu užití jsou k dispozici pacientům většinou digitální tonometry, které se dají koupit běžně v lékárně. Měření by správně mělo probíhat v sedě s manžetou umístěnou na pravé paži.

Diagnózu hypertenze bychom ovšem neměli stanovit pouze z jednoho měření, ale až když alespoň dvě ze tří hodnot jsou nad normální výší. Pro ještě přesnější určení tohoto onemocnění je možné čtyřiadvacetihodinové sledování v průběhu dne a noci, takto můžeme sledovat také vliv léků, různých tělesných aktivit či stresových situací a podobně. Pacient dostane od lékaře speciální přístroj, který má po celou dobu u sebe. Obzvlášť nebezpečné jsou zvýšené hodnoty krevního tlaku v průběhu noci, kdy by za normálních okolností mělo dojít k jejich snížení.

Druhy hypertenze

Rozeznáváme dva základní druhy hypertenze, a to podle příčiny jejího vzniku:

• Esenciální hypertenze je taková, u které neznáme jednoznačnou příčinu. Je ovšem známo několik rizikových faktorů, které mohou k onemocnění přispívat. Svou roli hrají jednak věci neovlivnitelné, geneticky dané, tedy dědičné, jako je například pohlaví, vyšší věk nebo výskyt tohoto onemocnění v rodině. Dále pak vlivy zevního prostředí. Jednou z nejčastějších příčin hypertenze je nadměrný přísun kuchyňské soli, dále přejídání se vedoucí k obezitě, časté pití alkoholických nápojů, kouření a v neposlední řadě také stres. Všechny tyto faktory způsobují vyplavování hormonů a látek, které v konečném důsledku způsobují stáhnutí cév. Proto, aby krev mohla staženými cévami proudit, musí být srdcem vypuzována pod vyšším tlakem. Toto je základní princip vzniku hypertenze.
• Sekundární neboli druhotná hypertenze má jasnou příčinu. Nejčastěji jde o onemocnění ledvin, které se látkami, které vylučují, přímo podílí na regulaci krevního tlaku. Dále to mohou různá onemocnění způsobující hormonální nerovnováhu, některé léky, opět hlavně hormonální nebo také třeba těhotenství.

Projevy hypertenze

U lehčích forem onemocnění nemusí mít nemocný vůbec žádné potíže a na zvýšení tlaku se přijde zcela náhodně při lékařské prohlídce. Bohužel právě tato skutečnost je zrádná, neboť lidé, i když o hypertenzi vědí, často nedodržují léčbu, protože se cítí zdraví. Onemocnění však progreduje a v pokročilejších fázích jsou už příznaky znatelné, vyplývající hlavně z poškození dalších orgánů. Jak již bylo řečeno, při vyplavování látek způsobujících stažení cév musí být krev vypuzována pod vyšším tlakem, aby mohla projít celým oběhem. Pokud tento stav trvá delší dobu, reaguje tělo tak, že dochází k přestavbě stěny cév, která se stává méně pružnou. Na takto poškozenou stěnu se snadněji přichycují krevní destičky a mohou způsobit sraženinu, která uzavírá cévu a tím pádem dojde k nedokrvení určité oblasti těla. Hypertenzí přestavěné cévy jsou rovněž náchylnější k ruptuře, tedy prasknutí, a tím pádem ke krvácení.
Jak již bylo řečeno, při lehčích stádiích nemusí nemocný pociťovat žádné potíže nebo jsou přítomny neurčité příznaky. Mezi ně patří bolest hlavy, únava, bušení srdce, tlaky na hrudníku, nesoustředěnost nebo také poruchy spánku.

Jednou z častých komplikací déletrvající hypertenze je infarkt, tedy uzávěr cév, zásobujících srdce kyslíkem. Tím dojde k poškození a odumření postižené srdeční tkáně. Pacientům se při infarktu špatně dýchá, mívají pocit bušení srdce, tlaky nebo bolest na hrudníku, která může vystřelovat do ramene nebo lopatky. Bývají opocení, bledí, při rozsáhlejším poškození srdce mhou úplně zkolabovat.

Další závažnou komplikací je mozková mrtvice. Příznaky bývají různé, podle toho, která část mozku je nedokrvená. Mohou to být poruchy hybnosti končetin, velmi charakteristickým znakem bývá pokleslý koutek, pokud jsou postiženy obličejové svaly. Dále například neschopnost mluvit nebo artikulovat, tedy správně vyslovovat, ale také poruchy citlivosti, vidění nebo třeba závratě.

Nemusí ovšem dojít pouze k uzávěru cév, ale jak již bylo popsáno výše, také k prasknutí. Takto vzniká krvácení do mozku, které mívá podobné příznaky jako mrtvička, opět podle postiženého místa. Těžké krvácení může být i smrtelné.

Velmi zatěžující je stažení cév pro srdce, které musí vynaložit větší úsilí k tomu, aby vypudilo dostatečné množství krve. Po určité době se vyčerpají rezervy a dochází k nenávratnému poškození srdce a snížení jeho funkce, v nejtěžším případě může dojít až k jeho úplnému selhání, kdy už není schopné zajistit dostatečný výdej krve a tím tedy zásobení těla kyslíkem.

K častým potížím pacientů patří také uzávěry cév nohou, které se projevují slabostí a bolestivostí dolních končetin. Nemocní mají problém ujít delší vzdálenost. V nejtěžším případě, kdy dojde k odumírání tkání nohou, končí amputací.

Neméně závažnou komplikací je také poškození cév oka s následným poškozením zraku až úplnou slepotou.

Při zvýšeném krevním tlaku může dojít až k takzvané hypertenzní krizi. To znamená k náhlému nárůstu tlaku nad hodnoty 230/130 mmHg. Pacienti pociťují velké bolesti hlavy, mohou zvracet nebo mít točení hlavy a závratě. Tento stav je vždy indikací k převozu do nemocnice a včasnému zahájení léčby, protože hrozí zvýšené riziko srdečního selhání nebo krvácení do mozku.

Léčba hypertenze

Z výše zmíněných komplikací tedy plyne, že se jedná o opravdu vážné onemocnění, které je třeba začít zavčasu léčit. Pokud je při opakovaném měření stanovena diagnóza hypertenze, zahajuje lékař léčbu léky dle zvážení celkového stavu pacienta.

Existuje několik hlavních skupin léků na vysoký krevní tlak. Jsou to například diuretika, které způsobují odvodnění organismu, tím snižují objem kolujících tekutin, a tím ulehčují srdci práci. Dále to jsou beta blokátory, blokátory kalciových kanálů, ACE inhibitory nebo alfa - adrenergní blokátory. Obecně tyto léky blokují látky nebo hormony způsobující stažení a přestavbu cév. Vždy začínáme nižšími dávkami, které jsou postupně upraveny podle opakovaných kontrol. Některým pacientům stačí pouze jeden z léků, u mnohých je však nutná dvoj nebo trojkombinace.

Režimová opatření při hypertenzi

Léčba hypertenze by určitě měla být vedena odborníkem. Nedílnou součástí léčby jsou ovšem také režimová opatření, která může nemocný dodržovat sám a která mohou také velmi ovlivnit průběh onemocnění a oddálit výskyt potíží.

Jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů hypertenze je určitě nadbytečné množství kuchyňské soli v jídle. Její množství by mělo dosahovat denně maximálně 5 - 6 g. Sůl se vyskytuje skoro v každém pokrmu. Ale i to se dá ovlivnit hlavně tak, že si nemocný bude jídlo co nejvíce připravovat sám. Při domácím vařením se dá využít dochucování bylinkami, kořením a dosolit jen minimálně. Z toho hlediska je rizikové pravidelné stravování v restauracích, kde se sůl k dochucování používá v nadbytečném množství a kde nejsme schopni dávky zjistit.

Samozřejmě je také vhodné omezit uzeniny, instantní jídla, slané sýry, chipsy, paštiky a podobně. Nemocní s nadváhou by se jednoznačně měli pokusit zhubnout. Výsledný index tělesné hmotnosti by měl být mezi 18,5 - 25. Toto číslo vypočítáme tak, že hmotnost v kg podělíme výškou v metrech na druhou. Není třeba držet hladovku nebo přísnou dietu, ale pokusit se o rozumné, střídmé stravování. Pacienti mohou zkusit takzvaný středomořský způsob stravování, který je založený hlavně na konzumaci zeleniny, ovoce, ryb, ořechů a olivového oleje, samozřejmě v kombinaci s dalšími potravinami. V zemích, kde převažují tyto dietní návyky, je potvrzen výrazně nižší výskyt onemocnění srdce a cév.

Samozřejmě s dietními opatřeními velmi souvisí přiměřená pohybová aktivita. Vhodná je kombinace aerobní aktivity, tedy spíše té delší o nižší intenzitě, s posilovacím cvičením. Je možné začít nejprve procházkami, postupně zkusit rychlejší chůzi nebo i běh. Velmi účinný je také nordic walking, tedy svižná chůze s hůlkami, kdy je zapojeno do pohybu celé tělo. Ale jakýkoliv sport, který bude pacienta bavit, je určitě vhodný.

Alkohol, kouření, stres a hypertenze

K poškození cév a srdce přispívá velkou mírou také kouření. Neméně významným rizikovým faktorem je nadměrná konzumace alkoholu. Na toto téma mají stále odborníci různé názory. Obecně se doporučuje omezení alkoholu pod 20 g denně, což je zhruba jedno desetistupňové pivo nebo dvě deci vína. Existují ovšem i nové studie, ve kterých bylo prokázáno, že hlavně u mužů zvyšuje tlak i malé množství alkoholu, který je konzumován denně.

V neposlední řadě by se pacienti měli snažit vyhýbat stresovým situacím, pravidelně si dopřát odpočinek a relaxaci.