Lupénka

img
30. 09. 2013 Přečteno: 21385x

Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění kůže projevující se zarudlými pupínky pokrytými šupinami. Mimo kůži postihuje také klouby. Vyskytuje se u obou pohlaví stejně. Postihuje 2% populace v Evropě. Nejčastěji se objevuje u bělochů, méně u asijské a africké populace. Lupénka se též označuje jako psoriáza, což vychází z řeckého psóra neboli šupina.

Anatomie kůže

Skladba kůže umožňuje co nejlépe vykonávat ochrannou funkci rozhraní mezi organismem a zevním prostředím. Tvoří ji tři základní složky: pokožka, škára a podkožní tuková tkáň. Svrchní tenká vrstva pokožky (epidermis) se skládá z několika vrstev kožních buněk zajišťujících odolnost kůže. Její buňky směrem k povrchu rohovatí a olupují se. Při lupénce je pokožka ztenčená, proto je málo odolná a snadno se podráždí. Buňky pokožky (keratinocyty) se během 28dní přeměňují (ztrácí buněčné struktury) a postupují směrem k povrchu. Nejsvrchnější rohová vrstva tvořená plochými šestiúhelníkovými lamelami se olupuje. Kožní povrch je jemnými vráskami členěn na polygonální (mnohoúhelníková) políčka, jejichž průběh je podmíněn uspořádáním papil škáry. Škára (korium neboli dermis) je vazivová střední vrstva kůže, obsahuje cévy, nervy a přídatné orgány kůže jako mazové či potní žlázy, chlupy, vlasy a nehty. Podkožní tkáň je nejhlubší vrstvou kůže, tvoří ji tuková a vazivová složka.

Lupénka - původ vzniku

Na vzniku lupénky se podílí více faktorů. Působení provokačních faktorů na vrozený podklad vede ke spuštění mechanismu lupénky. Spouštěcími faktory mohou být vnější i vnitřní činitelé.

Z vnitřních činitelů mohou lupénku spustit:

  • infekce dýchacích cest či zubů
  • hormonální změny v pubertě, po porodu či menopauze
  • očkování
  • užívání některých léků
  • onemocnění jako cukrovka, dna, obezita či nemoci jater
  • stres, alkohol, kouření, nedostatek spánku a nepravidelný denní režim

Z vnějších faktorů na vzplanutí lupénky působí:

  • poranění
  • tření
  • střídavý tlak
  • prudké změny teploty a klimatu
  • chemické podráždění či poleptání kůže

Vznik lupénky mívá genetický podklad, který se přenáší z generace na generaci. Je tudíž typický rodinný výskyt. Zatímco pravděpodobnost vzniku lupénky u běžného jedince je pouze 1 - 2%, při postižení jednoho rodiče je 10 - 20% a u obou rodičů 50%.

Existují dva typy lupénky

  • První typ je charakterizován časným vznikem před 40. rokem života, nejčastěji mezi 16. - 22. rokem, tvoří 75% tohoto onemocnění. Je pro něj typický rodinný výskyt, má nepravidelný průběh se sklonem k celotělovému (generalizovanému) výsevu s nutností celkové léčby. Je podmíněn typickými genetickými změnami.
  • Druhý typ s pozdním vznikem je objevuje až po 40. roku, nejčastěji mezi 57 - 60 lety. Má mírnější průběh, nedědí se z generace na generaci a postihuje čtvrtinu nemocných.

Lupénka a její mechanismus

Lupénka je zánětlivé onemocnění, v pokožce a škáře probíhá chronický zánět, proto je v organismu přítomno velké množství zánětlivých působků tzv. cytokinů zejména TNF-α. Podkladem lupénky je porucha funkce imunitního systému, kdy se zvýšeně tvoří tyto cytokiny. Jedná se tedy v podstatě o autoimunitní onemocnění. Předpokládá se, že speciální druh bílých krvinek po rozpoznání cizorodé částice (antigenu) putuje do spádové mízní uzliny, kde se funkčně mění a zmnožuje. Pokud se organismus znovu setká s touto částicí, začne tvořit zánětlivé působky. Trvalý zánětlivý stav má vliv na celý organismus, vede ke zvýšenému riziku onemocnění srdce a cév.

Kožní změny při lupénce

Při vzniku psoriázy dochází ke změně kožních buněk pokožky ve smyslu jejich zmožení (hyperplazii) a vývojového rozrůznění (abnormální diferenciaci). Při hyperplazii pokožky se zmnožují některé vrstvy epidermálních buněk, porušuje se kvalita rohovění. Takže i ve svrchních vrstvách kůže jsou buňky, které se normálně nachází hlouběji v pokožce. To je podmíněno zkrácením intervalu postupu kožních buněk směrem k povrchu a jejich odloučení z 28 dní na 4 dny. Dochází k novotvoření cév a kůže je prostoupena zánětlivými buňkami – bílými krvinkami. Nad protaženými papilami škáry ční ztenčená pokožka krytá zmnoženou rohovou vrstvou (hyperkeratózou), která makroskopicky tvoří šupiny.

Lupénka a její příznaky

Lupénka se projevuje vznikem plochých červených pupínků krytých snadno odlučitelnou bělavou šupinou. Velikost šupinek může být bodovitá, kapkovitá, splývat do mincovitých ložisek, rozsáhlých ploch či postihovat celý kožní povrch. Pokud nehtem odloučíte šupinu, odhalí se výrazně ztenčená pokožka tzv. poslední kůžička, která se snadno odstraní dalším pohybem a způsobí kapkovité krvácení. Tento (Auspitzův) fenomén je charakteristickým projevem a ukazuje, jak je u lupénky funkčně změněná a ztenčená pokožka.

Psoriáza se vysévá ve stopách podráždění, např. po poškrabání. Typickou lokalizací projevů jsou místa vystavená tlaku, tedy lokty, kolena a křížová krajina, a kštice. Při postižení oblastí kožních záhybů (třísla, pupek, axily, pod prsy a za ušima) se mluví o obrácené formě lupénky. Onemocnění může být provázeno svěděním. Často je jediným projevem lupénky tzv. dolíčkování nehtů, kdy se na nehtech tvoří bodovité jamky připomínající jakoby obtisknutou hlavičku či špičku špendlíku. Nebo pod nehtem prosvítají žlutavé „olejovité“ skvrny a drolí kůže, až dojde k odloučení nehtového lůžka. U většiny nemocných se projevy lupénky zlepšují nebo i ustupují při pobytu na slunci a v letních měsících.

Vzácnější forma lupénky je charakterizována silně zánětlivými červenými projevy, pouze místy pokrytými šupinami. Tato forma může být celotělová s obrovskými splývajícími ložisky, kdy se v akutní fázi projevuje celkovými příznaky a postižením sliznice úst. Obrovská odhalená plocha kůže představuje zvýšené riziko celotělové infekce tzv. sepse.

fotolia_28604328_xs

Lupénka - diagnostika

Lupénku odhalí váš praktický lékař na základě typických příznaků - plochých červených pupínků pokrytých šupinou na loktech, kolenou, křížové krajině nebo ve vlasech či dolíčkovaných nehtů. Nemocní s lehkou formou lupenky by měli být pravidelně sledováni u kožního lékaře, dermatologa. Ten také může při nejasnostech odebrat vzorek kůže, který se mikroskopicky vyšetří. Těžké formy s podáváním imunosupresiv či biologické léčby jsou určeny pro speciální centra.

Lupénka a její léčba

léčbě lupénky se nejčastěji používá lokální terapie, případně v kombinaci se světloléčbou. Při závažnějších projevech a kloubním postižení se přidává léčba systémová a nakonec biologická. Pro úspěšnou léčbu je vhodný psychický a fyzický klid, působení slunečních paprsků, dodržování zásad správné životosprávy a vyhýbání se provokačním faktorům.

Dieta při lupénce

Neexistuje speciální dieta, která by vedla k vyléčení lupénky. U obézních pacientů je vhodná redukční dieta, u akutních stavů nedráždivá strava. Trávicí systém obsahuje i buňky imunitního systému. Pokud tedy trávicí systém přetěžujeme nevhodnou stravou, vede to k aktivaci imunitního systému, což může způsobit vzplanutí lupénky. Obecně se doporučuje zdravý jídelníček, který je bohatý na dostatek vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. Vyhýbejte se ve větším množství konzumaci tučných potravin, uzenin, tučných mas, příliš kořeněná jídla, ostré a pikantní pochutiny (chipsy, oříšky atd.). Dále je třeba dodržovat pitný režim, minimálně dva litry tekutin, nejlépe neslazených nápojů jako je voda, ovocné čaje, minerálky, ředěné džusy.

Lokální léčba lupénky

Ve většině případů onemocnění postačí lokální terapie. Před každým zevním ošetřením či ozařováním je vhodná sprcha či koupel. Koupele mohou být solné, dehtové, sirné, olejové, bylinné, otrubové či škrobové. Základ úspěšné lokální léčby tvoří aplikace keratolytik odstraňujících nánosy šupin a umožňující lepší průnik účinných látek. Nejčastěji se používá 5 – 10 % salicylová kyselina v bílé vazelíně, oleji či lotiu do vlasů. Může se kombinovat s další keratolytickou látkou močovinou v 5-10% koncentraci. Ambulantně se nyní nejčastěji používají lokální kortikoidové masti nebo deriváty vitamínu D3 (Daivonex, Silkis mast, Curatoderm). Ty zabraňují nadměrnému množení kožních buněk a ovlivňují imunitní pochody. Jedná se o bezpečné preparáty, které bohužel u části nemocných ztrácí účinek. Méně často se používají lokální retinoly např. tazaroten (Tazarac), jež udržuje i po zastavení léčby klidové stádium až po dobu 16 týdnů. Tradičně je účinný kamenouhelný dehet a ditranol, syntetický dehtový derivát. Obsahují je preparáty jako Ichtoxyl, Pityol, Unguentum ichthamoli, Saloxyl, Polytar či Delatar mast. Nevýhodou je snadné podráždění kůže, dočasné tmavé zabarvení a zanechání skvrn na oděvu i nábytku. Zpravidla se kombinuje kyselina salicylová ve vazelíně, která odstraní šupiny, zlepšuje průnik a působí jako konzervant, s následnou aplikací dehtové masti. V akutní fázi má protizánětlivý účinek zinková pasta nebo lokální kortikoidy. V klidovém stádiu jsou vhodné změkčující promazávající masti tzv. emoliencia.

Světloléčba lupénky

Světloléčba (fototerapie) je v léčbě lupénky hojně využívaná. Ultrafialové záření zabraňuje nadměrnému množení buněk, potlačuje imunitní pochody, působí protisvědivě a psychoterapeuticky. V akutní fázi se ozařovat UV zářením nemůže, protože by došlo k podráždění pokožky a vzniku celotělového zarudnutí kůže. V chronické fázi je fototerapie vhodná.  UV záření příznivě působí jednak ve své přirozené formě při přímořských pobytech. Nebo se využívá UVB a UVA záření vydávané různými zářiči. Nejlepší účinek má úzkospektré UVB záření o vlnové dálce 311nm. Léčbu ultrafialovým světlem je možné provádět ozařováním celého těla nebo jeho části (včetně nepostižené kůže) nebo cíleně, ozařováním pouze chorobných ložisek. Při ozařování nepostižené kůže jsou tato místa vystavena riziku vzniku kožních nádorů. Léčba se provádí 2-3 x týdně během prvního měsíce, poté jednou týdně. K úplnému zhojení ložisek lupénky stačí 1 - 15 ozáření, a to v závislosti na typu lupénky.

Existuje PUVA metoda, při které se perorálně či lokálně ve formě koupele, roztoku či krému aplikují fotosenzibilizující látky – psoraleny (Oxsoralen) a následně UVA záření. Psoraleny zabraňují nadměrnému množení kožních buněk a potlačují imunitní pochody. Rovněž kombinace účinku dehtu s UV zářením vede ke znásobení účinků obou metod.

fotolia_29560935_xsLupénka a systémová léčba

U těžších forem lupénky s rozsáhlejšími či výrazně omezujícími projevy je nutná systémová léčba. Takových je asi 25% nemocných. U nás se nejčastěji používají retinoidy, konkrétně acitretin (Neotigason). Tyto deriváty vitamínu A působí protizánětlivě, urychlují diferenciaci kožních buněk a příznivě ovlivňují imunitu. Po celou dobu léčby a ještě 2 roky po vysazení musí ženy užívat hormonální antikoncepci, protože retinoidy působí teratogeně (narušuje vývoj orgánů nebo jejich funkce během nitroděložního života). Kombinace retinoidů a PUVA terapie vede k umocnění účinku a tudíž možnosti podávání nižších dávek. Dále se uplatňují léky potlačující imunitu tzv. imunosupresiva, zejména metotrexát a cyklosporin A. Při dlouhodobém podávání systémových léků vznikají závažnější vedlejší účinky, proto je doporučováno po určitém období vyměnit jednu léčbu za druhou.

Biologická léčba lupénky

U nejzávažnějších projevů a neúčinnosti předchozí léčba se nově začala podávat léčba biologická. Snaží se zasáhnout do chybných (patologických) imunologických mechanismů, které udržují a zhoršují průběh zánětlivého onemocnění. Léčba spočívá v podávání protilátek proti zánětlivým bílkovinám tzv. cytokinům (převážně TNF-α) nebo speciální bílých krvinkám (T-lymfocytům), jež se podílejí na rozvoji a udržování zánětlivého procesu. Jedná se v podstatě o imunosupresivní léčbu tlumící imunitní odpověď. V České republice jsou pro léčbu lupénky registrovány tyto přípravky: Raptiva, Enbrel, Remicade a Humira. Protože se jedná o velmi drahé léky (měsíční léčba stojí 30 000Kč), jejich podávání probíhá pouze ve speciálních centrech. Biologická léčba výrazně zlepšuje kvalitu života.

Léčba kloubních projevů

Hlavním cílem je potlačení kloubního zánětu a zachování funkce kloubu. Nesteroidní analgetika jako Ibuprofen, Ibalgin, Diclofenak či Veral působí protizánětlivě. V aktivním stádiu by měla být podávána v plné dávce, po stabilizaci podle potřeby. U progredujících forem se používají antirevmatické léky modifikující chorobu, které působí protizánětlivě a zpomalují progresi onemocnění. Patří sem Sulfasalazin, Metotrexát či Cyklosporin, případně jejich kombinaci. Systémové podávání kortikoidů se nedoporučuje, protože po vysazení dochází k časnému relapsu. Lokální aplikace kortikoidů do kloubní štěrbiny však funguje výborně. Při přetrvávající aktivitě a neúčinnosti dosavadní léčby je možné využít biologickou léčbu.

Lupénka - prevence

Zabránit vzniku lupénky v podstatě nejde. Jedinou možností by bylo nedoporučovat rodičovství tam, kde mají oba rodiče genetickou zátěž, což je nepřípustné. Lze však zabránit vzniku recidiv lupénky:

  • Pravidelně provádějte udržovací terapii spočívající v promazávání kůže a užívání léčebné kosmetiky jako dehtových šampónů.
  • Snažte se bránit působení provokačních faktorů.
  • Dodržujete zdravý životní styl s dostatkem spánku, fyzické aktivity a zdravou dietou.
  • Vyhýbejte se stresovým situacím, relaxujte.
  • Omezte alkohol a nekuřte.Bylo zjištěno, že kouření zvyšuje riziko rozvoje lupénky a že čím silnější kuřáci, tím větší riziko.
  • Předcházejte vzniku infekcí, a pokud onemocníte, zůstaňte doma a pořádně se vyléčte.
  • Nutnou prevencí je dostatečný příjem tekutin a správná vlhkost vzduchu doma i v práci.

Doporučení při lupénce

Pokud se vám podaří identifikovat faktory, které vyvolávají zhoršení příznaků lupénky, pokuste se jich vyvarovat. Psychická zátěž je jedním z nejčastějších spouštěčů lupénky a dokáže velmi výrazně ovlivňovat její stav. Negativní projevy psychiky mají vliv na imunitní systém, který zhoršuje průběh onemocnění. Naučte se řešit stresové situace a problémy, např. si pohovořte s partnerem, rodinou, přáteli nebo vyhledejte pomoc specialistů.

Osoby s lupénkou jsou rovněž omezeni při volbě povolání. Nedoporučují se profese s velkou psychickou zátěží a zároveň povolání, kde dochází ke každodennímu styku kůže s chemikáliemi a dezinfekcí, saponáty. Není vhodná práce v chladném, prašném či vlhkém provozu.

Protože je kůže zvýšeně citlivá a často se olupuje, noste oblečení z přírodních materiálů, hlavně bavlny, vždy volných střihů, pohodlné, aby kůže nebyla zbytečně drážděna tlakem a třením látky. Na oblečení světlých barev a drobných vzorů nebudou tak vidět případné šupinky kůže.



Diskuse k článku

Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Odesláním souhlasíte s pravidly diskuze.
Další články z rubriky

Zlomeniny pánve

Pletenec pánevní je označení pro anatomickou strukturu prstencovitého tvaru, která leží na bázi páteře. Kost pánevní je párová a srůstá ve stydké oblasti. Kost je plochá a vznikla srůstem kostí kyčelní, sedací ...

Onemocnění koronavirem, COVID-19

COVID-19 je označení onemocnění způsobené odhaleným typem koronaviru. Jelikož jde o zcela nově objevený virus, onemocnění se nejčastěji označuje jako onemocnění koronavirem. Je nutné podotknout, že existuje mno...

Srdeční selhání (obecně)

Srdce je dutý sval, který je uložený v dutině hrudní. Srdce vytváří pravidelné stahy, kterými zajišťuje pohyb krve po těle. Krví se přenáší dýchací plyny, živiny, odpadní látky a mnoho dalších důležitých složek...

Balanitida

Balanitida neboli balanitis je odborné označení pro zánět žaludu. Žalud je anatomická struktura penisu muže. Jde o hlavu (špičku) penis, která se v odborné literatuře častěji nazývá jako glans penis. Toto zánět...

Botulismus

Původcem infekce je bakterie Clostridium botulinum, která se dokáže množit i bez přístupu vzduchu a tvoří spory (klidová forma bakterií umožňující…

Cholera

Jak již bylo řečeno, onemocnění cholery vzniká napadením lidského organismu bakterií Vibrio Cholerae. Onemocnění se šíří fekálně-orální cestou …

Ehrlichióza

Jak již bylo naznačeno, příčinou vzniku ehrlichiózy je přenos bakterií krví z přisátého klíštěte. Tzv. rezervoárem bakterií jsou nejen klíšťata, ale…

Tularémie – zaječí nemoc

Tularémie byla poprvé popsána před první světovou válkou v oblasti Tulare v USA. Ve dvacátých letech minulého století Edward Francis izoloval tuto…

Brániční kýla

Bránice se latinsky označuje jako diaphragma a řecky jako pren. Jde o blánu tvořenou svalovými vlákny a šlachami. Najdeme ji u téměř všech savců…

Ascites

Podstatou vzniku břišního výpotku neboli ascitu je určitá nerovnováha při tvorbě tekutiny a při jejím vstřebávání. Velkou roli při vstřebávání hrají…

Zhoubný nádor slinivky břišní

Slinivka břišní, odborně pankreas, je laločnatá žláza umístěná před zadní stěnou břišní za žaludkem. Připomíná velkou slinnou žlázu. Její pravá část…

Zánět slinivky břišní

Slinivka břišní (odborně pankreas) je žláza uložená před zadní stěnou břišní za žaludkem. Jedná se o žlázu s dvojí sekrecí – exokrinní a endokrinní.…

Embolie obecně

Podle typu embolu (vmetku) existuje několik druhů embolie. Tím pak získáme také mnoho příčin vzniku embolie. Je známo mnoho stavů, které zvyšují…

Kašel – akutní a subakutní

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování…

Alergická rýma

Klíčovým orgánem je nosní sliznice, ale velmi často se současně vyskytují alergické projevy i na jiných orgánech, zejména oční spojivce, kůži a…

Azbestóza

Nebezpečnost azbestu vychází z několika jeho vlastností. Jednou z nich je malý rozměr jeho vláknité struktury. Částice se dostávají do prachu a jsou…

Achondroplazie

Onemocněním trpí muži i ženy přibližně stejně často (muži mírně častěji), protože achondroplazie patří k autozomálně dominantním dědičným poruchám.…

Downův syndrom

S Downovým syndromem se lékaři setkávali již v dávné minulosti (je dochována lebka nemocného ze 7. století), ale první popis poruchy se přisuzuje…

Pompeho choroba

Pompeho choroba se řadí mezi velmi vzácná onemocnění. Rozlišují se tři formy onemocnění a to infantilní, která postihuje novorozence, a pak juvenilní…

Turnerův syndrom

Genetická informace stojí za člověkem jako takovým, v genech jsou uloženy veškeré informace o těle člověka od složení buněk a jejich produktů po…

Kraniosynostóza

Hlava novorozence je složená z několika plochých lebečních kostí, které jsou spojeny volnými fibrózními švy (frontální, sagitální, okcipitální,…

Demence

Jelikož ve většině případů demence postihuje osoby starší 60 let, označuje se demence jako senilní demence neboli stařecká demence. Pojem je ale…

Úrazy hlavy

Příčin vzniku úrazů hlavy existuje obrovské množství. K častým příčinám patří běžné nehody v domácím prostředí (klasické pády z žebříku, ze židle,…

Synkopa

Měli bychom se seznámit také s podobnými stavy, neboť každá krátkodobá porucha vědomí není synkopou. Pojem synkopa je vymezen pouze pro příčinu v…

Gynekomastie

Běžně se gynekomastie v mužské populaci objevuje jako přirozená hormonální nerovnováha. Může to být již u novorozenců díky přechodu ženských…

Connův syndrom

Aldosteron je steroidní hormon a hlavní mineralokortikoid, který je produkovaný vnější zónou (zona glomerulosa) kůry nadledvin. Aldosteron hraje…

Addisonova choroba

Addisonova choroba je nepříliš časté onemocnění, bez správné diagnostiky a léčby může ale být až smrtelné. Nemoc je spojena s poruchou tvorby hormonů…

Poruchy štítné žlázy

Hlavní funkce štítné žlázy spočívá v tvorbě a vylučování hormonů. Štítná žláza produkuje tyroxin, trijodtyronin a kalcitonin. Tyroxin a trijodtyronin…

Uštknutí hadem

Celosvětově existuje asi 3000 druhů hadů, ale pouze 15 % z nich je člověku nebezpečných. Hadi se vyskytují krom Antarktidy na všech kontinentech.…

Portální hypertenze

Příčin vzniku portální hypertenze existuje hned několik typů. Můžeme je rozdělit na prehepatální příčiny (příčiny v oblasti před játry), hepatální …

Krvácení z nosu neboli epistaxe

Nos je nedílnou součástí obličeje. Zevní nos je tvořen drobnými nosními kůstkami a navazující chrupavkou. Nosními dírkami proudí vzduch do horních…

Hemolytická nemoc novorozenců

Příčinou hemolytické nemoci novorozenců je přenos mateřských protilátek přes placentu. Protilátky se pak navážou na červené krvinky plodu. K této…

Spála

Nemoc je vysoce infekční a dětský kolektiv vybízí k epidemiím a rychlému přenosu mezi dětmi. Spála se může ale vyskytnut také u dospělých osob, jen…

Popáleniny

Teplo, které může způsobit popáleniny, může mít mnoho forem. Popáleniny mohou zapříčinit následující rizikové činnosti: Může jít o horkou tekutinu…

Dehydratace

Voda je nedílnou součástí lidského těla. Vyskytuje se uvnitř buněk jako součást intracelulární tekutiny (asi 60 %), i extracelulárně v mezibuněčném…

Kuří oko

Kuří oko vzniká v místě chronického tlaku na kůži. Tlak je bodový a plocha tlaku je většinou okrouhlá nebo oválná. Tlak na kůži vzniká nejčastěji…

Nádor jazyka

Podle statistik v roce 1990 podlehlo nádorům ústní dutiny asi o třetinu méně nemocných nežli v roce 2013. Celosvětově se jedná o závažný problém,…

Thymom

Brzlík je uložen hned za hrudní kostí v oblasti přechodu krku na hrudník. U dětí je veliký, v pubertě se začíná zmenšovat a je nahrazován tukem. Po…

Nádory varlat

Jednoznačná příčina vedoucí k nádoru varlat není známá. Jsou však prokázány rizikové faktory, které se mohou podílet na vzniku nemoci u konkrétního…

Spinocelulární karcinom

Hlavní příčinou vzniku spinocelulárního karcinomu je vystavení kůže UV záření. Nemusí se jednat pouze o sluneční záření, jednoznačně byl také…

Retinitis pigmentosa

Onemocnění postihuje obě pohlaví. Dnes je již známo víc jak 50 různých genetických defektů. Patří mezi ně X vázaná dědičnost (5-15 %), autozomálně…

Odchlípení sítnice (Amoce)

Jedním z nich je slepá skvrna neboli optický disk, kudy vystupuje zrakový nerv a vstupuje tepna arteria centralis retinae. Druhou strukturou je…

Keratokonus

Příčina degenerativní změny rohovky vedoucí ke keratokonu jsou dosud neznámé. Odborníci se domnívají, že za změnami stojí kombinace genetických vlivů…

Neprůchodnost slzných cest

Slzy mají za úkol zvlhčovat oko, odplavovat nečistoty a chránit ho před infekcí. Zjednodušeně jsou slzy jen slaná voda s příměsí bílkovin. Jsou…

Malárie

Římský Columella pak asocioval horečky s kousnutím komára a to především v bažinatých oblastech. Historicky se uvádí, že malárie mohla stát za pádem…

Filarióza

Nákaza se velmi hojně vyskytuje v tropických a subtropických oblastech Asie, Afriky, střední a jižní Ameriky a Tichomoří. Filarióza je parazitární…

Parazitární infekce

Jelikož existuje mnoho druhů parazitů, k nákaze parazitem může dojít mnoha způsoby. Jednou z nejčastějších příčin nákazy je požití potravy či nápoje,…

Toxoplasmóza

Původcem onemocnění je Toxoplasma gondii (toxoplasma obecná), nitrobuněčný prvok řadící se mezi kokcidie. Jedná se o invazivního prvoka, který v…

Neplodnost u žen

Příčiny vzniku neplodnosti u žen nejsou vždy jednoznačné a není vždy lehké je diagnostikovat. V mnoha případech je neplodnost neobjasněna. K…

Ženské pohlavní nemoci

Nakazit se tzv. lidským papilomavirem HPV je velmi snadné. HPV virů jsou bohužel stovky, a i když je možné se proti některým z nich očkovat, očkování…

Nemoci předkožky – fimóza, parafimóza

Zevní chlapecký genitál je tvořen penisem a varlaty uloženými v šourku (scrotum). Penis se skládá z těla a žaludu (lat. glans penis), na kterém ústí…

Abrupce placenty

Příčina vzniku abrupce placenty je stále poměrně nejasná. Existují ale určitá zvýšená rizika pro vznik abrupce. Tato rizika se označují jako rizikové…

Zlomeniny kostí dolní končetiny

Zlomenina, odborně fraktura, je porucha kontinuity kosti. Ke zlomení dochází v případě, kdy je elasticita a celková pevnost kosti překonána vnější…

Otoky dolních končetin

Obecně se otok označuje jako edém. Slovo vychází z latinského oedeme. Edém neboli otok je stav, kdy se ve tkáních (nebo orgánu) objevuje nadbytečná…

Výhřez meziobratlové ploténky

K výhřezu meziobratlové ploténky může teoreticky dojít kdekoliv v celé délce páteře. Nejčastěji se ale s herniací disku setkáváme v nejvíce…

Ostruha patní kosti

Patní kost (latinsky calcaneus) je předozadně protáhlá zánártní kost, která spojuje lýtkové kosti s kostmi plosky nohy. V zadní části paty se nachází…

Lamblióza neboli giardióza

Giardia intestinalis (jinak také zvaná Giardia lamblia, G. duodenalis, Lamblie střevní) je jednobuněčný organismus, který patří mezi prvoky. Tento…

Dráždivý tračník

Funkční poruchy trávení jsou dlouhodobé obtíže trvalého nebo návratného charakteru, u kterých nebyla objevena organická příčina choroby. Tyto potíže…

Avitaminóza

Vitamín obecně je organická látka, která je nezbytná pro normální růst a výživu lidského organismu. Vitamín nemůže být syntetizován v lidském těle,…

Kojenecká kolika

Do trávicího ústrojí se vzduch dostává polykáním se stravou a při trávení potravy působením střevních bakterií. Spolykaný vzduch částečně odchází při…

Tinnitus

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20-20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vímá frekvence 50…

Percepční sluchové vady

Percepce je výraz, který označuje vnímání, to znamená, že percepční vady se týkají poruch vnímání zvuku. Zvuk je tedy vpořádku veden vnějším uchem do…

Menierova nemoc

Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z…

Převodní sluchové vady

Ucho mladého zdravého člověka je schopno vnímat zvuky v rozsahu frekvencí 20 - 20000 Hz (Hertzů), starší osoba s nedoslýchavostí pak vnímá frekvence…

Epiglotitida

Před rokem 1980 (rok objevu vakcíny proti Haemophilu influenzae) toto onemocnění postihovalo převážně malé děti ve věku 2 až 4 let a v mnoha…

Nemoci slinných žláz

Velké slinné žlázy jsou párové orgány uložené v blízkosti dutiny ústní. Protože mají vývod, který dopravuje vytvořené sliny na místo určení, říká se…

Zubní kaz

Zubní kaz, latinsky caries, je infekční onemocnění zubu, při kterém dochází k narušení části skloviny dříve zdravého zubu. Zubní kaz je celosvětově…

Příušnice

U spousty lidí (zhruba u poloviny), probíhají příušnice skrytě, to znamená, že dotyčný ani neví, že je nakažený, takže nemá žádné příznaky. U…

Koňská encefalomyelitida východního typu – EEE

Jak již bylo naznačeno, koňska encefalomyelitida východního typu je virové onemocnění přenášené komáry. Jedním druhem komára, který typicky přenáší…

Nachlazení

Statisticky trpí dospělý člověk nachlazením 2-3x ročně, děti dokonce 6-8x do roka. Nachlazení se objevuje nejčastěji během zimních měsíců ale…

Kaposiho sarkom

Kaposiho sarkom nemusí zůstat pouze u kůže, ale může napadat také končetiny, plíce, játra či zažívací trakt. Sarkom obecně označuje typ nádoru, který…

Horečka dengue

Horečka dengue (čti denge či dengi) je virové onemocnění rozšířené v exotických krajích. Zaslouží si pozornost českých cestovatelů, protože v roce…

Prolaps rekta neboli výhřez konečníku

Konečník je poslední část tlustého střeva. Slouží k hromadění stolice a podílí se na jejím vyprazdňování. Díky důmyslnému systému vnitřního a…

Průjem

Světová zdravotnická organizace WHO definuje průjem přesněji jako tři a více vodnatých stolic za den nebo častější stolice než je běžné po zdravou…

Alportův syndrom

Alportův syndrom je vrozená neboli dědičně podmíněná skupina projevů. Konkrétně se jedná o vrozenou poruchu kolagenu typu 4. Kolagen je stavební…

Inkontinence stolice

Pro pochopení funkce konečníku je dobré představit si tuto oblast trávicího traktu. Konečník neboli rektum je koncová část tlustého střeva, na které…