Mor

Historicky první doložená epidemie moru propukla v roce 541 v Konstantinopoli. Nákaza se do města pravděpodobně dostala z Egypta nebo z Etiopie. Na vrcholu epidemie podle záznamů zemřelo až 5000 lidí denně a nemoc usmrtila asi 25 procent všech obyvatel. Vlny epidemie se šířily v Evropě také v 6., 7. a 8. století. Dnes můžeme říct, že se onemocnění morem v Evropě a taktéž v České republice prakticky nevyskytuje. Celosvětově je ale stále hlášeno z amerického kontinentu, z Asie i z Afriky. Pro upřesnění se mor objevil v roce 2013 na Madagaskaru nebo v roce 2015 v USA. Původce nemoci se ale již nevyskytuje ve zvířecích populacích v Evropě, ani v Austrálii.

Příčiny vzniku moru

Mor je způsoben bakterií Yersinia pestis. Tato bakterie se vyskytuje v těle hlodavců, kteří jsou nejčastějšími rezervoáry bakterie. Dále je pak infekce přenášena blechami, které parazitují na těchto hlodavcích (myši, krysi, zající, veverky, chipmankové, prérijní psi). Díky hlodavcům a blechám bakterie moru přežívá v životním cyklu. Jak již bylo zmíněno, v Evropských podmínkách se mor prakticky nevyskytuje, ale v Americe, Asii a Africe stále přežívá v zalesněných a travnatých oblastech, kde můžeme najít různé druhy hlodavců. Masožravá zvěř se může morem nakazit při pojídání jiných nakažených zvířat. Co se člověka týká, k přenosu nemoci může docházet několika způsoby. Asi nejčastějším způsobem je kousnutí blechou. V obdomí morové epidemie mezi zvířaty mnoho savců uhyne a blechy přenašečky vyhledávají další zdroje krve, kterou se živí. Lidé, nejčastěji turisté, kteří se pohybují v zasažených oblastech, se mohou po kousnutí blechou nakazit. Domácí mazlíčkové (psi a kočky) mohou také blechy zavléct do domácností. Existují také údaje o nakažení člověka kočkami (veterináři a majitelé koček). Další možností nákazy pro člověka je kontakt s kontaminovanou tkání nebo tělními tekutinami. Tato možnost se asi nejčastěji týká lovců (myslivců), kteří zpracovávají maso ulovených zajíců a jiné nakažené zvěře. Morem nakažený člověk může infekci roznášet také kapénkami, které vykašlává v případě morového zápalu plic. Tento způsob přenosu ale vyžaduje blízký kontakt s nakaženým a je to jediný známý přímý typ přenosu z člověka na člověka. Údaje ze Severní Ameriky tvrdí, že takový typ přenosu se naposledy objevil v roce 1924, ale je velmi pravděpodobné, že v rozvojových zemích Afriky a Asie se s přenosem z člověka na člověka kapénkami můžeme stále setkat. 

Příznaky a průběh moru

V minulosti mor neboli černá smrt stála za smrtí tisíců lidí. Ačkoliv v dnešní době existuje levná a velmi účinná léčba, onemocnění v případě neléčení symptomů má stále vysokou úmrtnost a ta se pohybuje mezi 30-100 %. Inkubační doba je asi 3-7 dní, což znamená, že se první příznaky objeví v tomto rozmezí po nakažení nemocí. Typickým prvním příznakům patří únava, horečka, bolesti svalů a kloubů, zvracení, nevolnost a zimnice. Mor se pak dále může projevovat v několika různých klinických formách. První formou je tak zvaný dýmějový mor neboli bubonická forma. Tato forma je nejčastějším typem moru u člověka a je způsobená kousnutím blechou. Yersinia pestis vstupuje do lidského těla v místě kousnutí a cestuje rychle do prvních lymfatických uzlin, kde se množí. Typické jsou mízní uzliny v tříslech a podpaží. Lymfatické uzliny se zvětší a proběhne zánětlivá reakce. Uzliny jsou na dotek oteklé, tuhé a bolestivé a nazývají se buba. Pokud se infekce zhoršuje, uzliny se mohou provalit na povrch těla jako abscesy. Infekce se také může rozšířit dále po těle. Tato forma se nepřenáší z člověka na člověka. Druhým typem  je tak zvaný septický mor. K septickému stavu dochází, pokud se z lymfatických uzlin bakterie roznesou krevním řečištěm do celého těla. Tato forma moru může vzniknout jako komplikace bubonického moru nebo nakažením z infikované tkáně nebo tělní tekutiny zvířat. Bakterie se do těla dostanou například prasklinkami v kůži, záděry a jinými drobnými poraněními. Nemocná osoba mívá horečku, zimnici, celkovou únavu, bolesti břicha a stav se zhoršuje až do septického šoku. Nemocnému hrozí celkový kolabs, krvácení do kůže a vnitřích orgánů, nekrózy. Kůže a tkáně může odumírat a zbarvuje se do černa. Typicky černají prsty na rukou a nohou a špička nosu. Celkový stav mívá rychlý průběh a nemocný běz léčby umírá. Třetí formou moru je plicní mor neboli pneumonická forma. Tato forma je vzácnější než předchozí dva typy, ale na rozdíl o nich má mnohem vyšší virulenci. Typicky vzniká šířením infekce z bubonické formy (z lymfatických uzlin) do plic. Ke klasickým příznakům patří horečka, bolest hlavy, slabost, kašel, bolest na hrudi, dušnost a někdy také krvavé sputum (vykašlaný hlen). Nemocná osoba může produkovat kapénky obsahující bakterie Yersenie pestis a šířit nemoc na dalšího člověka, který ze vyskytuje v jeho bezprostřední blízkosti. Tato forma je velmi závažná a pravděpodobně fatální. Úmrtnost se odhaduje na 90-100 %, pokud není včas zahájená léčba. Zánět plic vede k respiračnímu selhání a šoku. Mor je velmi závažné život ohrožující onemocnění. Jakékoliv příznaky je nutné brát velmi vážně a léčba by měl být zahájena okamžitě, aby bylo předejito komplikacím nebo dokonce smrti.

Diagnostika moru

Základem diagnostiky moru je zjištění informace o pohybu člověka v typických endemických oblastech (východní Amerika, Afrika-Kongo, Madagaskar a některé asijské země). Nejčastějším příznakem je přítomnost rány po kousnutí blechou a otok místních lymfatických uzlin. Plicní a septická forma bohužel nemusí mít tolik jasné příznaky a diagnostika moru může být komplikovanější. Většinou napomůže odběr vzorků krve, sputa (vykašlaného hlenu) či vzorek infikované mízní uzliny. Vzorky jsou zaslány do laborateře k testování, které pak vede k zahájení správné léčby. V případě plicní formy nemoci je možné provést rentgenový snímek hrudníku nebo CT (počítačová tomografie). Snímky by měly odhalit zánět plicní tkáně.

Léčba moru

Ačkoliv je mor vážné až smrtelné onemocnění, existují účinné možnosti léčby. Yersinia pestis je gram negativní bakterie, která je citlivá k několika druhům antibiotik. Pro úspěšné nekomplikované vyléčení je ale důležité léčbu zahájit co nejdříve. K příkladům účinných antibiotik patří chloramfenikol, aminoglykosidová antibiotika nebo chinolony (streptomycin, gentamicin, doxyciklin nebo ciprofloxacin). Léčba antibiotiky by měla být zahájena okamžitě, jelikož se udává, že zdržení léčby o pouhých 24 hodin zvyšuje riziko vážných komplikací a dokonce i smrti. V případě plicní formy nemoci se často k antibiotické léčbě přidává kyslíková terapie, někdy také umělá plicní ventilace a tekutinová terapie infuzemi. Stejně tak septická forma nemoci vyžaduje další podpůrnou léčbu.

Prevence moru

Pro některá místa výskytu moru je v dnešní době dostupné preventivní očkování. Vakcinace ale byla například ve Spojených státech amerických zastavena a probíhá výzkum a vývoj nové vakcíny. K prevenci moru je tedy důležité postupovat jinak. V oblastech výskytu se doporučuje předcházet dobrým životním podmínkám pro hlodavce v okolí domovů, práce a rekreačních oblastech. Odtsraňují se křoviska, hromady kamenů, odpadky, skrátka všechno, co by mohlo lákat hlodavce. Lovcům či myslivcům se důrazně doporučuje, aby používali ochranné pomůcky jako jsou gumové rukavice, pokud zpracovávají maso divoké zvěře. Uhynulá zvířata by se měla odklidit podle místních pravidel. Udává se, že používání repelentů během tůr, kempování a obecně pobytu v přírodě pomáhá snížit riziko kousnutí blechou. Prostředky obsahující DEET nebo permethrin se aplikují přímo na pokožku nebo v případě permethrinu na obuv a oblečení. Co se týká prevence u domácích mazlíčků, kteří mohou blechy přinézt z venku do bytů, opět se doporučuje používat speciální přípravky proti blechám a pravidelně psi a kočky kontrolovat a to ne jen pro přítomost blech, ale také sledovat jejich celkové zdraví, jelikož především kočky, ale také psi mohou morem onemocnět. Pokud se domácí mazlíčci pohybují volně v endemických oblastech, neměli by spát ve stejné místnosti s majiteli a už vůbec ne ve stejné posteli. Preventivním opatřením je také izolace osob, které přišly do kontaktu s nemocnou osobou nebo také preventivní užívání antibiotik. K dalším důležitým preventivním krokům patří informování obyvatelstva v endemických oblastech. Je důležité lidem sdělit, že se v jejich okolí vyskutují nakažená zvířata nebo testované blechy, které obsahovaly Yersenii pestis a zdůraznit doporučení, jak nakažení morem předcházet. Zdravotní pracovníci by neměli nikdy holýma rukama sahat na hnisavá ložiska lymfatických uzlin a důležité je také nošení roušek a dalších ochranných prostředků v případě plicní formy nákazy.