Osteosarkom

Osteosarkom je označení pro jeden z nejčastějších zhoubných nádorů kostí. V poměru s ostatními zhoubnými nádory se ale vyskytují nádory kostí velmi zřídka, asi jen v 1%. Zhoubný znamená maligní, tedy metastázující a bohužel osteosarkom patří k jednomu z nejagresivnějších nádorů vůbec. Osteosarkom se může označovat jako nádor kostí, zhoubný nádor kostí či rakovina kostí. Podle toho z jaké části kosti a jaké buňky jsou základem se nádory označují také jako Ewingův sarkom nebo chondrosarkom. Jako jiné maligní zhoubné nádory také osteosarkom roste do okolní tkáně a vytváří druhotná nádorová ložiska - metastázy. Osteosarkom se vyskytuje nejčastěji u mladých osob do 20 let věku a je častější u mužského pohlaví. U starších lidí pak vzniká osteosarkom většinou na podkladě jiných kostních onemocnění (Pagetova choroba, fibrózní dysplázie, post radiační poškození apod).

Osteosarkom může postihnout kteroukoliv kost, nejčastěji se ale objeví v oblasti stehenní kosti, holenní kosti dolní a horní čelisti a pažní kosti. Osteosarkom bohužel po svém vzniku velmi rychle metastázuje (nádorová ložiska v plicích, mozku či jiných kostech).

Osteosarkom a příčiny vzniku

Přesné příčiny vzniku osteosarkomů nejsou ve většině případů známé. Velkou roli ale určitě hraje genetika a vliv vnějšího prostředí stejně jako u řady jiných zhoubných nádorů. Přesnou příčinu a genetický podklad známe u jen u několika typů kostních nádorů (jde o poruchu v konkrétních genech). Obecně se dá říct, že základem vzniku nádoru je mutace neboli změna genetické informace buňky. Změna většinou nebývá jedna, ale několik. Zdravý organismus se s každodenními změnami a poruchami genetické informace umí poprat a narušenou mutovanou buňku včas zlikviduje.

Nějakým způsobem oslabený organismus (nebo jedinec s vrozenou změnou genetické informace) ale proti agresivně změněné buňce nebojuje a nechá ji dále rychle rozmnožovat, až úplně nad rozmnožováním buněk ztratí kontrolu. Každá mutovaná buňka danou poruchu - mutaci předává každé své dceřiné buňce. Příčinou vzniku krom vrozených poruch genetické informace může být vliv vnějšího prostředí v podobě mutagenů, což jsou látky působící na lidský organismus a měnící genetické informace. Konkrétně jsou to chemické látky (nejčastěji cigaretový kouř, dusitany, alkohol), dále viry, ionizující záření či UV záření. Bylo zjištěno, že primární osteosarkom velmi často vzniká po předchozím ozáření nebo chemoterapii při léčbě jiného nádorového onemocnění. Další častější výskyt osteosarkomu se vyskytuje u nemocných Pagetovou chorobou, což je nemoc, kdy dochází k abnormální přestavbě kostí.

Osteosarkom - příznaky a projevy

Osteosarkom má velmi různé projevy a také vlastnosti. Základem působení osteosarkomu na kost je její rozrušování (osteolýza) nebo naopak novotvorba, kdy s vytváří nová kostní ložiska. V obou případech je kost velmi nekvalitní a může tak docházet ke vzniku patologických zlomenin. Velmi důležitá je ale lokalizace nádoru. Nejčastěji se osteosarkom vyskytuje v oblasti dlouhých kostí (stehenní, pažní kost), může se ale vytvořit v kostech pánevních, v obratlech či v kostech lebky. Primární nádor je takový nádor, který vznikl z buněk původně zdravé tkáně v oblasti této dané tkáně, to znamená, že ostesarkom z buněk kostních, chondrosarkom z buněk kostní chrupavky a vzácný Ewingův sarkom pak z kostní dřeně. Pro odlišení pojmů sekundární nádor kostí je vlastně metastáza, kdy původně v jiné lokalizaci vzniklý nádor (nádor prsu, prostaty) vycestoval krví nebo lynfatickými cestami do oblasti kostí, kde se usadil a dále roste. Tyto sekundární nádory se neoznačují jako rakovina kostí, ale jako kostní metastázy jiných nádorů (kostní metastázy rakoviny prsu či kostní metastázy rakoviny ledvin apod). Metastázy v kostech tvoří naprostou většinu všech nádorů v oblasti kostí a primární nádory (osteosarkom, chondrosarkom či Ewingův sarkom) jsou tedy velmi vzácné.

Prvními projevy osteosarkomu mohou být dlouhotrvající tupé bolesti či krátkodobé vystřelující bolesti. Bolest nemizí ani v noci. Kost může být zduřelá a především u hubených osob může být zduření hmatatelné. Pak připomíná kostní výrůstek nebo větší kostní masu. Nemocní mohou zaznamenat zvýšenou tělesnou teplotu, únavu, ztrátu chuti k jídlu, znatelné hubnutí a celkové neprospívání. Někdy mohou pouze označit jejich pocity jako necítění se dobře. Jelikož osteosarkom metastázuje velmi brzy po svém vzniku, mohou se první známky osteosarkomu projevit jako dušnost, kašel, zkrácený dech (při metastázách v plicích), otok mízních uzlin (uzliny jsou tuhé a nebolestivé) nebo při metastázách v kostní dřeni je možný náhodný nález při vyšetření krevního obrazu.

Dalším náhodným nálezem může být rentgenový snímek při patologické zlomenině či zlomenině po běžném úraze. Osteosarkom může začít růst z několika částí kosti. Pokud roste z metafýzy (konec kosti), postupně začíná infiltrovat kortex až pod periost (okostice, povrch kosti) a může růst až do měkkých tkání v okolí kosti. Stavba nádoru je jiná než u zdravé kosti, proto je mnohem náchylnější ke zlomeninám. Nádor velmi rychle vytváří nádorová ložiska v jiných orgánech (metastázy) a to v plicích, mozku a jiných kostech.

Nebezpečnost osteosarkomu zpočívá v tom, že nádor je bezpříznakový velmi dlouho až do pozdních stádií, kdy jsou mnohočetné metastázy a léčba je pak velmi svízelná. Bolestivost u mladých osob může být zaměněna s bolestí růstovou, u starých pak jako bolest kloubů ve stáří. Pro bolest je ale typická klidová bolest a bolest v noci bez návaznosti na aktivitu. Nádor se krom dlouhých kostí a pánve může objevit také v čelisti. Jeho růst pak může imitovat bolavý zub, kdy často dochází k bezdůvodným extrakcím zubů, dokud nádor nevyroste natolik, aby byl diagnostikován. Růst nádoru může provokovat trojklanný nerv a působit tak velmi nepříjemné parestezie a neuralgiformní bolesti. Pokud nádor není léčený nebo není možné pro lokalizaci nádor léčit, dochází k jeho růstu a vzniku deformit čelistí, tváří, nosu a později celého obličeje. Pokud nádor prorůstá do orbit (očnic), může způsobovat dvojité vidění až slepotu, může vytlačovat oční bulbus ven.

Diagnostika osteosarkomu

Základním nejrychlejším vyšetřením, které objeví nádorovou hmotu, je rentgenový snímek postižené kosti nebo kostí. Na něm lze většinou vidět deformitu kosti, projasnění v místech, kde by kost běžně neměla být a kostní masu. Snímek nám dá informaci, že se v oblasti kosti děje něco, co by se dít nemělo, ale nevíme, o jaký nádor nebo proces se konkrétně jedná. Dalším vyšetřením je tedy biopsie nádoru s odebráním vzorku, který se zpracuje a důkladně prozkoumá pod mikroskopem. Identifikují se buňky a složení tkáně, toto vyšetření by mělo podat informaci, zda jde o osteosarkom a jakého typu. Nutné je také provést biochemický rozbor krevního vzorku, jelikož při osteosarkomu se do krve uvolňuje řada důležitých látek při rychlé tvorbě kostního nádoru (příkladem sjou zvýšené hladiny fosfatáz). Pro posouzení rozsahu poškození skeletu, okolních měkkých tkání a dalších orgánů se využívá celotělové CT (počítačová tomografie) či konkrétní vyšetření MRI (magnetická rezonance). Pro zobrazení metastáz se využívá PET CT, scintografie a dalších vyšetření, která využívají speciálních metod s radioaktivními prvky, které se navážou na nádorové buňky a zobrazí tak rozložení metastáz v těle (plíce, kosti, mozek atd).

Osteosarkom - léčba

Díky tomu, že osteosarkom je velmi agresivní nádor s rychlým růstem, léčba bývá velmi obtížná a velmi často neúspěšná. Dle rozsahu a typu nádoru (rozhoduje genetické vyšetření nádoru, histologické vyšetření, dále zjištění metastáz a dalších faktorů) je základem léčby chirurgické odstranění nádoru v kombinaci s chemoterapií a radioterapií. Chirurgická léčba závisí na lokalizaci a rozšíření nádorů. Cílem je odstranění celého nádoru s velkým ochranným lemem. Někdy je nutná amputace části nebo celé končetiny. Následuje chemoterapie. Zde se využívá metotrexát, leukovorin, cisplatina, ifosfamid a další léky. Osteosarkom je většinou poměrně citlivý na léčbu chemoterapií, naopak radioterapie moc úspěšná nebývá a využívá se spíše jako terapie místní bolesti při metastázování. Obecně je ale prognóza nemocných špatná.

I po velmi radikálním odstranění nádoru s agresivní chemoterapií se nádor velmi často vrací a velmi rychle metastázuje do plic. Zcela neléčený osteosarkom vede zcela jistě k metastázám a postupné devastaci organismu. Předpokladem úplného vyléčení je vždy celkové odstranění nádoru chirurgicky a následná chemoterapie. Ke komplikacím léčby osteosarkomu řadíme ztrátu končetiny, která je ale řešitelná čím dál kvalitnějšími protetickými pomůckami. Dalším vážným problémem je psychický stav pacienta, který může často upadat do depresí, proto by včas měl zasáhnout psycholog či psychiatr. Nemocný by se neměl bránit antidepresivům, přípravkům podporujících kvalitnější spánek či omezujících pocit strachu. K nejzávažnějším komplikacím patří vznik metastáz, které velmi často a rychle vedou k úmrtí. Léčba osteosarkomu patří vždy do rukou velmi zkušených odborníků, a to ortopedům, chirurgům a onkologům.

Prevence vzniku osteosarkomu

Jelikož jako u mnoha dalších onemocnění nevíme, co přesně tyto kostní nádory způsobuje, nelze ani říct, co dělat, abychom jim předešli. Základem obecné prevence vzniku jakéhokoliv onemocnění je tedy pouze zdravý životní styl, vyvážená strava s přísunem vitamínů a pravidelný pohyb. Rozhodně bychom se měli vyvarovat kouření a alkohol konzumovat s mírou. Opatrnost je na místě při manipulaci s chemikáliemi či při vědomém ionizačním ozařování.