Žloutenka

Žloutenky (hepatitidy) jsou virová infekční onemocnění, která způsobují zánětlivé onemocnění jater. Akutní i chronické formy žloutenky jsou častou příčinou nemocnosti i úmrtí u nás i ve světě. Chronické formy mohou probíhat nejen pod obrazem zánětu, ale také jaterní cirhózy a nádorového onemocnění jater tzv. hepatocelulárního karcinomu. Existuje 6 typů virů hepatitidy A-G, nejčastější jsou první tři typy, tedy hepatitida A, B, C. Každá z těchto žloutenek probíhá trochu odlišně, liší se způsobem přenosu infekce,příznaky i přechodem do chronicity.

Žloutenka typu A

Virus hepatitidy A se vylučuje stolicí. K přenosu infekce dochází pomocí znečištěných rukou nebo běžně používanými předměty, proto se často se označuje jako nemoc nečistých rukou. Člověk se nakazí i nepřímo infikovanou vodou a potravinami, což může vést k rozsáhlým epidemiím zejména v souvislosti s přírodními katastrofami nebo válečnými konflikty. V České republice je stálý trend k poklesu výskytu žloutenky typu A, ročně se vyskytne 100 - 300 případů. Inkubační doba trvá obvykle okolo 4 týdnů.
V naprosté většině případů probíhá hepatitida A jako akutní zánět jater, nepřechází do chronické formy. Jaterní postižení je způsobeno imunitní reakcí navozenou virovou infekcí. Imunita po prodělaném onemocnění je celoživotní, člověk se tedy znovu touto žloutenkou nenakazí. Poměrně často se však může hepatitida v rozmezí několika týdnů vrátit, proto je doporučené sledování nemocných jeden rok po prodělaném onemocnění.

Žloutenka typu A probíhá obvykle v dospělosti závažněji než v dětském věku. V zemích s nižší hygienickou úrovní se s infekcí setkají děti v prvních týdnech nebo měsících života. Průběh onemocnění je velmi lehký, infekce se projeví horečkou, pocitem na zvracení, zvracením a průjmem. Může proběhnout i úplně bez příznaků. V zemích s vyšším hygienickým standardem se nakazí nejen malé dítě, ale i dospělý, u kterého bude průběh závažnější. Onemocnění začne celkovou únavou, trávicími potížemi a horečkou. Postupně se připojí nechutenství až odpor k jídlu, tlakové bolesti břicha (zejména v pravém podžebří) s pocitem na zvracení, nadýmáním, průjmem. Při závažnějším průběhu nemocný zežloutne, má tzv. ikterus (= žloutenku). Někdy může i svědit kůže, objeví se světle hnědá stolice a tmavá moč.

Hepatitidu A diagnostikujeme na základě příznaků a laboratorního vyšetření krve. V krvi jsou zvýšené jaterní testy (jaterní enzymy ALT a AST). Definitivní potvrzení diagnózy je možné pomocí protilátek.
Léčba je pouze symptomatická. Protože je nemocný infekční, je nutná hospitalizace na infekčním oddělení s izolací. Základem terapie je klidový režim, vyhýbání se tělesné námaze a šetřící dieta. Hlavně v dřívějších dobách se podávaly podpůrné preparáty jako vitamíny a hepatoprotektiva (Silymarin, Flavibion, Lagosa), i když jejich význam není jednoznačně uznáván. Z léčivých bylin se pije čaj z ostropestřce mariánského, jehož vyluhováním se uvolňuje stejná látka jako z výše uvedených hepatoprotektiv.

Žloutenka typu B

Hepatitida B se přenáší krví a sexuálním stykem. V rozvinutých zemích dochází k nákaze především v dospělosti, infekce se přenáší hlavně sexuálním stykem, kontaminovanými nástroji při tetování, piercingu a společným používáním injekčních jehel a stříkaček mezi uživateli drog. V rozvojových zemích je výskyt žloutenky typu B mnohonásobně vyšší a představuje závažný zdravotnický problém. Většina obyvatel se zde nakazí od nemocné matky během porodu nebo těsně po něm, v rodinném či dětském kolektivu. Dále se zde nevyšetřují dárci krve, proto dochází k přenosu krevními transfúzemi. V posledních letech je u nás hlášeno 350 - 500 akutních hepatitid B ročně. Inkubační doba je do 6 měsíců.

Jaterní buňky napadené virem jsou rozpoznány speciálními bílými krvinkami, který nastartují imunitní reakci. Velikost imunitní reakce určuje míru poškození jater. Výjimečně je imunitní reakce tak silná, že dojde k masivnímu poškození jaterních buněk a selhání funkce jater. Pokud je imunologická odpověď slabá, virus se stále množí a vznikne chronická infekce. Tehdy se vybalancuje rovnovážný stav mezi odstraňováním buněk imunitní reakcí, obnovou jaterní tkáně a napadáním neinfikovaných buněk. To trvá roky, až dojde k přestavbě jaterní tkáně do cirhózy nebo karcinomu jater.

Akutní hepatitida B začíná trávicími potížemi (nechutenství, pocit na zvracení, zvracení, říhání, nadýmání, pachutě v ústech) a bolestmi drobných kloubů. Dále se zánětlivé postižení jater projeví laboratorně a zvětšením jater, pouze u jedné třetiny nemocných vznikem ikteru – žlutého zbarvení kůže. Ikterus trvá až 4 měsíce, ale jinak onemocnění většinou končí spontánním uzdravením.

Pokud trvá infekce déle než 6 měsíců, jedná se o chronickou hepatitidu B. Do tohoto typu přechází většina novorozeneckých infekcí, polovina dětských a pouze 5% žloutenek typu B u dospělých. Vyšší pravděpodobnost mají lidé s poruchou imunity - dialyzovaní, s nádorovým onemocněním, po transplantacích orgánů nebo HIV pozitivní. Chronická forma může u nakaženého probíhat dvěma způsoby. Buď je aktivní, v jaterních buňkách se vir neustále množí. Nakažený člověk má zvýšené jaterní testy, na játrech jsou patrné zánětlivé změny a během několika málo let se vyvine jaterní cirhóza, a proto musí tito nemocní dostávat speciální antivirovou terapie. Nebo je nemocný tzv. inaktivní nosič. Jedná se o relativně příznivou situaci, kdy je nemocný léta či desetiletí v podstatě zdráv. V krvi jsou sice virové částice přítomny, ale v nízké hladině, k množení viru nedochází, jaterní testy jsou v normě. K tomuto stavu může dojít spontánně nebo po úspěšné antivirové léčbě. Aktivní infekce se ale může kdykoliv obnovit, zvláště při oslabení organismu, proto jsou nemocní trvale sledováni.

Žloutenku typu B můžeme diagnostikovat z laboratorního vyšetření krve, kdy se prokazuje řady speciálních bílkovin viru (virové antigeny) a protilátky proti nim. Dlouhodobě se sleduje dynamika jednotlivých hodnot, která určuje, o jaké stádium hepatitidy B se právě jedná.

Jako cílená léčba hepatitidy B se používá antivirová terapie, která zabraňuje množení virových částice, nebo interferonová terapie, jež pozměňuje přirozenou imunitní odpověď organismu.
Dříve docházelo k přenosu infekce neočkovanými zdravotníky, kteří se dostávají do kontaktu s krví pacientů. Po zavedení povinného očkování zdravotníků proti hepatitidě B jsou tyto případy naprostou výjimkou. Stejně tak infekce novorozenců jsou v ČR naprosto ojedinělé díky vyšetření všech těhotných žen a případnému očkování novorozenců.

Žloutenka typu C

Rovněž hepatitida C se přenáší krví. Před zavedením rutinního testování dárců krve se většina osob infikovala transfúzemi krve. Nyní jsou nejohroženější skupinou narkomani, kteří si půjčují injekční stříkačky nebo lidé, kteří se nakazí předměty kontaminovanými cizí krví při tetování, piercingu, půjčování předmětů osobní hygieny. Možný je i přenos sexuálním stykem. Opět se jedná o závažný problém rozvojových zemí Afriky, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. V České republice je ročně hlášeno 800 - 1000 případů akutní nebo chronické formy.

Inkubační doba je většinou 5 - 12 týdnů. Virus hepatitidy C existuje v mnoha typech a subtypech, má schopnost měnit se při dlouhodobém průběhu infekce, proto vytvořené protilátky nedokážou zabránit rozšíření infekce a nelze ani vytvořit účinnou očkovací látku. Jaterní buňky poškozuje jednak sám vir a zároveň imunitní odpověď organismu. Často probíhá současně s infekcí HIV.

Akutní hepatitida C probíhá převážně velmi mírně nebo bez příznaků. Žlutým zbarvením kůže se projeví ve 20% onemocnění. Chronická hepatitida a často i jaterní cirhóza probíhají bezpříznakově. Jsou objeveny náhodou v rámci preventivní prohlídky nebo při vyšetřeních zaměřených na jiné choroby. Teprve pokročilá jaterní cirhóza a karcinom jater se projeví žlutým zbarvením sklér očí, později kůže, dušností, hubnutím svalové hmoty a narůstajícím objemem břicha s tekutinou (tzv. ascites), otoky dolních končetin, zvýšenou krvácivostí, ale v těchto případech jsou již léčebné možnosti velmi omezené. Do chronicity přejde 40 - 100% infekcí v závislosti na věku, způsobu přenosu nebo velikosti infekční dávky. Častěji vznikne u starších lidí, HIV pozitivních, alkoholiků, osob s poruchou imunity, při větším množství virových částic předaných transfuzí než injekční stříkačkou. Během 10 - 20 let vznikne cirhóza zhruba u 20% chronicky nemocných.

Léčba akutní formy je pouze symptomatická a neliší se od léčby jiných žloutenek. Chronická forma se léčí obdobnou antivirovou terapií jako hepatitida B. V případě pokročilé jaterní cirhózy a časných stádií rakoviny jater je jedinou možností transplantace jater.

Žluté zbarvení kůže

Žluté zbarvení kůže tzv. ikterus je způsobeno zvýšenou hladinou žlučového barviva bilirubinu v krvi. Při nižších hladinách se nejprve projeví žlutým zbarvením sklér očí (bělmo je žluté), teprve při vyšších hladinách žlutým zbarvením kůže. Ne každý ikterus je způsoben virovým onemocněním jater, tedy hepatitidou. Může vzniknout při uzávěru žlučových cest kamenem, při toxickém poškození jater při dlouhodobém a pravidelném požívání alkoholu, při otravě houbami nebo některými léky. Dále při nádorovém onemocnění žlučových cest, slinivky břišní, jater nebo při rozsetí metastáz jiného nádoru do jater, jiných infekčních nebo autoimunitních onemocnění.

Dieta při žloutence

Jaterní dieta je dieta bílkovinná s omezením tuků. Je sestavená podobně jako žlučníková, jsou do ní zařazeny v hojné míře mléčné bílkoviny, mléko a netučné mléčné výrobky jako tvaroh. Hojně se zařazuje libové maso, vejce max. jeden ks denně. Tuky jsou omezeny, mastí se poloviční dávkou tuku pouze čerstvým nepřepáleným máslem. Přísun ovoce a zeleniny je téměř neomezený. Při žloutence se vyhýbejte tučnému masu, zvěřině, kynutému těstu a čerstvému pečivu, čokoládě, kakau a všem smaženým jídlům.

Prevence a doporučení při žloutence

Žloutence typu A lze předejít dodržováním zásad správné hygieny, vyhýbat se požití potravin a tekutin, které mohou být kontaminované. Při cestování do zemí s nižším hygienickým standardem je možné a vhodné se očkovat vakcínou Havrix nebo Avaxim. U žloutenek typu B a C je rizikové zejména půjčování injekčních stříkaček, předmětů osobní hygieny. Nenechávejte si dělat tetování nebo nastřelovat piercing tam, kde můžete předpokládat, že se nedodržují principy dostatečné sterilizace nástrojů. U všech typů žloutenek se vyhýbejte konzumaci alkoholu a užívání léků poškozujících játra jako například léky snižujících hladinu cholesterolu tzv. statiny (Sortis, Lescol, Atoris, Atorvastatin, Tulip).

Pokud se u vás nebo vašeho příbuzného objeví žluté zbarvení kůže, nechejte se co nejdříve vyšetřit. Včasné zahájení léčby i závažnějšího onemocnění může výrazně prodloužit život i jeho kvalitu.