Minerály v kostce: Nikl je největší alergen. Přesto jej k životu potřebujeme
Nikl nepatří mezi esenciální, tedy nezbytné stopové prvky, minerály. Jeho funkce v lidském těle není zcela přesně objasněna. Přesto bez něj fungovat dost dobře nemůžeme. A k čemu je tedy nikl vlastně pro lidské tělo dobrý?
Nejprve se ale podívejme na nikl pod drobnohledem. Nikl je všudypřítomný stopový prvek. Vyskytuje se v půdě, ve vodě i ve vzduchu. Poprvé byl izolován švédským mineralogem a chemikem Alexem Frederikem Cronstedtem v roce 1751. Nikl je tvrdý, stříbřitě bílý těžký kov a je vysoce odolný. Ve vyvřelinách se vyskytuje jako volný kov společně s železem. Nikl je také součást zemského jádra. Hojně se vyskytuje v živých organismech, zejména pak v rostlinách. Nikl využívá většinou průmysl k výrobě nerezové oceli. Z té se následně vyrábí potravinářská zařízení i nádobí. Rovněž se používá k výrobě šperků, strojních součástí nebo mincí.
Nikl: Niccolum, Ni
Nikl patří mezi důležité minerály. Nikl je aktivátorem některých enzymů. Vyskytuje se totiž v celé řadě enzymů, které hrají důležitou roli v metabolismu vitamínu B12 a kyseliny listové. Ovlivňuje také metabolismus glukózy a bílkovin. Nikl je obsažen v DNA a RNA. Zesiluje účinky některých hormonů (například inzulínu). Nikl v těle působí společně s dalšími prvky. Mimo jiné se rovněž uplatňuje v metabolismu kostí, regulací takzvaných vápníkových kanálů. Poměrně značnou roli hraje v krvetvorbě. Biologická účinnost niklu je zkoumána v souvislosti se sníženou sexuální aktivitou. Rovněž se účastní zpracování železa, mědi a zinku v játrech. Důležitý je i pro svaly. Pokud by došlo k jeho nedostatku v organismu, svaly by mohly začít ztrácet pevnost, kůže ochabovat a ztrácet pigment.
Nejdůležitější vitaminy, minerály a stopové prvky
Luštěniny na talíři. Proč jim věnovat pozornost a co s nimi?
Minerály: Nikl a přírodní zdroje
Nikl nejčastěji přijímáme do těla vodou. Především jde tedy o vodu, která zůstává v kohoutku přes noc. Nikl se do těla může dostávat i prostřednictvím kuchyňského náčiní. Dále se pak vyskytuje zejména pak v rostlinných zdrojích. Ty jsou na nikl mnohem bohatší než ty živočišné. Z živočišných zdrojů lze jmenovat snad jen vnitřnosti. Ovšem obsah niklu v potravinách není pevně daný. Rozhoduje složení půdy, znečištění ovzduší, teplota i vlhkost. Zjednodušeně lze také říci, že čím starší rostlina je, tím více niklu obsahuje. Velice bohatým zdrojem niklu jsou pak luštěniny a celozrnné obiloviny. Nikl se rovněž hojně ukrývá v listové zelenině, kvalitním kakau a čokoládě, v ořechách, borůvkách či špenátu.
Denní příjem niklu stravou je kolísavý – pohybuje se většinou mezi 80 až 150 μg/den. Ovšem vzhledem ke skladbě jídelníčku není problém dosáhnout mnohem vyšších dávek. Sečteme-li ještě příjem niklu z vody, případně kuchyňského náčiní, můžeme se snadno dostat nad horní povolený limit denního příjmu.
Minerály: Nikl a jeho doporučená denní dávka
V tomto údaji se informace velmi různí. Optimální denní dávka zatím nebyla zjištěna. Hovoří se však o tom, že minimální denní příjem dospělého jedince by měl činit zhruba 35 mikrogramů za den. Reálný příjem niklu však bývá mnohem vyšší. Skutečný denní příjem tedy bez problémů pokryjeme běžnou stravou.
Minerály: Nikl a jeho nedostatek
Nedostatek minerálů někdy může škodit. Avšak zrovna u niklu není příliš prozkoumán. Jelikož příznaky nedostatku niklu nebyly u člověka dosud popsány. Nicméně ze studií na laboratorních zvířatech vyplývá, že nikl ovlivňuje růst, reprodukční vlastnosti i metabolismus cukrů. S největší pravděpodobností, podle dosud zjištěných faktů, ovlivňuje nedostatek niklu metabolismus železa.
Minerály: Nikl a jeho nadbytek
O nadbytku niklu odborná literatura příliš nehovoří. Už vzhledem k faktu, že takový stav je extrémně vzácný. Při předávkování minerály – a zvláště niklem bychom si zcela jistě podráždili zažívací trakt. Dlouhodobý nadbytek by následně mohl vést k anémii (chudokrevnosti), průjmu, kožním onemocněním a bolestem břicha. Důležité je však upozornění, že ve skutečně nadměrných dávkách by mohl působit velmi negativně. Toxicky či karcinogenně. Běžnému jedinci však nic takového rozhodně nehrozí, stravou není možné se předávkovat.
Nikl jako nejčastější alergen
Nikl je všudypřítomný stopový prvek a k životu jej potřebujeme. Avšak má to svoji hranici. Některé minerály rozhodně nemusí mít jen pozitivní účinky na lidský organismus. Například právě nikl je považován za nejčastějšího původce kontaktních alergií. Velmi častá záležitost v případě, že jste zvyklí nosit kovové ozdoby na svém těle. Nebezpečí hrozí zejména od náušnic, protože zde jde o trvalý kontakt. Tedy při dlouhodobějších nošení může dojít k podráždění uší a následnému zčervenání, zduření či vzniku nepříjemných svědivých pupínků. Řešením je odložení veškerých niklových ozdob těla. Z takové alergie na nikl se následně může vyvinout i alergie na stravu, ve které je nikl obsažen. Ta se projevuje většinou problémy s kůží. Statisticky mají alergii na nikl častěji ženy než muži.
Diskuse k článku
RE : Minerály v kostce: Nikl je největší alergen. Přesto jej k životu potřebujeme