MRSA neboli zlatý stafylokok

MRSA je zkratka pro methycillin rezistentní stafylococus aureus. Stafylococus aureus znamená v překladu zlatý stafylokok a jedná se o bakterii. Methycillin patří mezi skupinu penicilinových antibiotik, tedy látek, které jsou určeny k vyhubení bakterií. No a spojení methycilin rezistentní stafylococus aureus vyjadřuje, že daná bakterie je vůči tomuto antibiotiku odolná.

Co je zlatý stafylokok

Zlatý stafylokok je bakterie, která se běžně vyskytuje na pokožce a sliznicích lidí a většinou nezpůsobuje žádné potíže. Uvádí se, že stafylococus aureus je normálně přítomný až u 60% populace. Nejčastěji se vyskytuje na kůži a nosní sliznici. Dotyční lidé většinou vůbec netuší, že jsou nositeli této bakterie. Organizmus má totiž přirozené ochranné bariéry, přes které se zlatý stafylokok nedostane a nemůže tak nijak uškodit. Potíže nastanou až při porušení této ochrany, například při poranění kůže.

Většinou se onemocnění zlatým stafylokokem projeví jen záněty kůže nebo sliznic, které u velké části pacientů proběhnou bez větších obtíží. Postižené místo bývá zarudlé, oteklé a bolestivé. Další problém nastane, pokud je organismus oslabený a nezvládá zlatého stafylokoka udržet pod kontrolou. Ten se pak může rozmnožit a šířit dále do těla. V takovém případě bývají následky závažnější. Bakterie pak mohou napadnout v podstatě kterýkoliv systém, veškeré vnitřní orgány, ale také třeba kosti a svaly. Velmi závažné je poškození srdce, které bývá cílem stafylokoka poměrně často, hlavně u pacientů po náhradách chlopní. Tyto bakterie se také rády usazují na náhradních kloubech a dalších umělých náhradách v těle a velmi pak komplikují hojení po operacích a další léčbu. Takové rozšíření zlatého stafylokoka může vést až k sepsi, tedy celkovému zánětu těla.

Před zavedením antibiotik bývala tato onemocnění většinou smrtelná. Až ve dvacátém století uskutečnil doslova převratný objev sir Alexandr Fleming. Tento slavný anglický vědec se zabýval různými pokusy a v podstatě náhodou vypěstoval plíseň Penicilinum notatum a všiml si, že kolem této plísně došlo k vyhubení bakterií. Svůj objev prezentoval v roce 1929 a látku nazval Penicilin. Tak začala éra antibiotik. Jde tedy o látky, které brání růstu a usmrcují některé mikroorganizmy. Penicilin znamenal obrovský převrat v léčbě infekcí a určitou dobu byl považován za všelék. Ovšem bakterie jsou schopny se bránit a jsou velmi přizpůsobivé. Proto čím více se Penicilin používal, tím více se stafylokoky vyvíjely a měnily své vlastnosti tak, že se vytřídily druhy, které se vůči Penicilinu staly odolné.

Bakterie se dokázaly novým podmínkám přizpůsobit a pozměnit svou genetickou výbavu. Díky změně dědičné informace byly najednou schopny produkovat látku, takzvanou betalaktamázu, která rozkládá Penicilin. Proto bylo třeba vymyslet nová antibiotika. Tak vznikl Methicillin, který je odolný vůči betalaktamáze, ale jinak je na podobné bázi jako Penicilin. Methicillin již na rozdíl od Penicilinu není zcela přírodní, ale je částečně synteticky upravený. Na trh se dostal v roce 1960 a rychle se rozšířil. Bohužel netrvalo dlouho a i vůči tomuto novému antibiotiku se u zlatého stafylokoka vytvořila odolnost. Tyto kmeny, které dokázaly přežít i po zaléčení methicillinem dostaly souhrnně název MRSA a staly se velmi obávanou nákazou hlavně u nemocničních pacientů.

Zlatý stafylokok - příznaky

Kmeny zlatého stafylokoka, které jsou rezistentní vůči methicillinu, způsobují podobné příznaky, jako byly popsány výše. Jsou to tedy záněty sliznic a kůže v lehčích případech, v těžších pak záněty v podstatě jakýchkoliv vnitřních orgánů, kostí i svalů až po celkový zánět. Někdy mohou v těle vytvářet zánětlivé dutinky, takzvané abscesy, které se obtížně léčí, protože antibiotika do nich špatně pronikají.

Jak bylo řečeno výše, živnou půdou jsou pro stafylokoky různé náhrady v těle. Pokud například stafylokoky napadnou operovaný kloub, rána pak hnisá, nehojí se a pooperační léčba se tak velmi komplikuje. Celkový zánět těla, odborně nazývaný sepse, už je stav velmi závažný. Někdy se sepse laicky vyjadřuje jako otrava krve. Pacienti mívají vysoké horečky, zvýšenou tepovou frekvenci, zrychlené dýchání. Při těžké sepsi se pak mění poměry v cévách, tekutina se dostává mi krevní oběh, ztrácí se tak objem v krevním řečišti a klesá krevní tlak. Jakmile takto klesá tlak, nejsou orgány, včetně mozku, dostatečně zásobovány krví. Stav může progredovat až do rozvoje septického šoku, na který lze zemřít.

Přenos zlatého stafylokoka

Stafylokoka aurea má spousta lidí na pokožce či sliznicích, aniž by způsoboval jakékoliv potíže. Tato bakterie se šíří běžným kontaktem. Problémem je hlavně u pacientů v nemocnicích, kteří jsou oslabeni, například po operacích. Velkým strašákem jsou v nemocnicích takzvané nosokomiální nákazy. To znamená nemocniční nákazy, které se velmi lehce přenáší mezi pacienty. Hlavní cestou přenosu bývají ruce personálu, ale také různé vyšetřovací pomůcky, například fonendoskopy. Nevylučuje se ani šíření vzduchem. Nákaza se pak rozšíří mezi pacienty a těžko se s ní bojuje vzhledem k odolnosti k antibiotikům. Zdrojem může být nakažený člověk, u kterého se infekce projeví, a nebo jen pouhý nosič, který může být jinak v podstatě zdravý.

Průkaz přítomnosti zlatého stafylokoka

K průkazu MRSA infekce je třeba vyšetření biologického materiálu. Proto se provádí výtěr z nosu nebo kůže. Pokud se jedná o zanícenou operační ránu, je nutné vzít stěr přímo z rány. Dále se odebírá na vyšetření vzorek moči. V krvi pak bývají zvýšené zánětlivé parametry. Při pátrání po zdroji infekce se využívají také zobrazovací metody. Posloužit může prostý snímek hrudníku, kde může být viditelný zánět na plicích. Alespoň orientačně lze vyšetřit podezřelé místo ultrazvukem. Mohou tak být nalezeny zánětlivé změny na zobrazených orgánech nebo třeba přímo abscesové, zánětlivé ložisko. Přesnější diagnostiku pak umožní CT vyšetření. Pod ultrazvukovou nebo CT kontrolou lze také odebrat vzorky z tkání, které se nachází hlouběji v těle a jsou hůře přístupné.

Zlatý stafylokok - léčba

Pokud jde pouze o povrchové záněty kůže nebo ran, postačí jen místní léčba. Používají se dezinfekční prostředky, buď jodové jako je třeba Betadina nebo nejodová, například Skinsept. Rány se musí ošetřovat většinou denně s pravidelnými čistými převazy. Pokud je zjištěna přítomnost methicillin rezistentního stafylokoka v dýchacích cestách a jde jen o nosičství bez příznaků, aplikuje se jen místně do nosu dezinfekční mast, většinou podobu pěti dnů. Jakmile jsou už celkové známky zánětu, je třeba použít antibiotika. Ty se většinou určí ve spolupráci s antibiotickým centrem. Toto zařízení se přímo specializuje na antibiotickou léčbu. Z odebraných vzorků jsou schopni určit, o jaký kmen bakterií se jedná a poté zkouší jeho citlivost na určitá antibiotika. Ihned jak zjistí, na které léky jsou bakterie nejvíce citlivé, je ve spolupráci s ošetřujícím lékařem nastavena léčba. Při těžších infekcích musí častokrát probíhat aplikace antibiotik do žíly. Délka podávání závisí na konkrétním typu infekce, minimální doba léčby je pět dnů, ale ve většině případu to bývá delší doba.

Samozřejmě k vzhledem k velké přizpůsobivosti a odolnosti těchto bakterií je nutné antibiotickou léčbu užívat rozvážně, aby opět nedošlo k vytvoření rezistence vůči lékům. Někdy je nutné zánětlivá ložiska řešit chirurgickou cestou. Součástí léčby jsou také nutná režimová opatření na oddělení, která brání dalšímu přenosu infekce a vzniku nemocniční nákaz:

• Pacient musí být na samostatném izolovaném pokoji.
• Veškerá dokumentace i pokoj pacienta musí být označeny, aby veškerý personál věděl, že jde o zvýšené riziko přenosu infekce.
• Vždy je nutné omezit počet lidí vstupujících na pokoj.
• Při lékařských vizitách se tyto pokoje nechávají naposled.
• Sestřičky, lékaři a další nemocniční personál si vždy před vstupem i po výstupu z pokoje musí umýt a vydezinfikovat ruce. Je prokázáno, že právě na rukou zdravotnických pracovníků se často stafylokoky přenáší mezi pacienty.
• Kdokoliv vstupuje k nemocnému, je povinný si obléct jednorázový plášť, ústenku, čepici, rukavice a návleky na obuv. U pokoje pak bývají speciální pytle, do kterých se použité ochranné pomůcky vyhazují.
• Dbá se také nato, aby u nakaženého pacienta byly k dispozici vyšetřovací, ale také hygienické a další pomůcky, které nejsou používány nikde jinde. V podstatě cokoliv, co bylo použito u nakaženého pacienta, je nutné považovat za infekční a je třeba tyto věci umístit do určených nádob a pytlů.
• Nástroje a vyšetřovací pomůcky se dezinfikují látkami s prokázanou účinností na MRSA.
• Prádlo pacienta se vyhazuje do speciálních pytlů označených jako infekční.
• Také osoby, které pokoj uklízí, musí být poučeny o způsobu zacházení s infekčními věcmi.
• I po opuštění pokoje pacientem je nutné provést dezinfekci pokoje, který je pak dvacetčtyři hodin uzavřený a nakonec jsou ještě odebrány kontrolní vzorky z místnosti, aby bylo úplně jisté, že se zde MRSA už nenachází.

Z výčtu těchto opatření lze vyčíst, o jak velkého strašáka se v rámci nemocniční péče jedná.

Preventivní opatření

Určitá preventivní opatření neexistují. Spousta z nás je nositeli methicillin rezistentních stafylokoků, aniž bychom cokoliv tušili. Obecně lze doporučit konzumaci ovoce a zeleniny, popřípadě vitamínů v jiné formě k celkovému posílení organizmu. Je třeba zdůraznit také velmi opatrné užívání antibiotik. Čím více se tyto léky budou podávat, tím více pak stoupá riziko vypěstování odolnosti bakterií. Proto je třeba už od dětského věku k těmto lékům přistupovat s rozvahou. Samozřejmě spousta onemocnění antibiotika vyžaduje, není však dobré je používat u obyčejné chřipky a podobných banálních onemocnění.