Potrat neboli interrupce

Slovo potrat označuje neodborně a obecně přerušení těhotenství a to z jakéhokoliv důvodu. Tzv. interrupce je pak slovo označující umělé přerušení nebo ukončení těhotenství. Slovo potrat přitom původně označuje samovolné, nezamýšlené a předčasné vypuzení plodu, který bývá neschopný života. Jeho přesná definice je určena legislativou. Pro Českou republiku platí, že vypuzený plod neprojevuje známky života, jeho porodní hmotnost je nižší než 1000 g a těhotenství je kratší než 28 týdnů. Vypuzený plod může projevovat alespoň jednu známku života, přičemž je jeho porodní hmotnost nižší než 500 g a plod nepřežívá prvních 24 hodin života. Mezi známky života řadíme srdeční akci, pulzaci pupečníku, dýchání nebo jiné spontánní pohyby. Anglicky se potrat označuje jako miscarriage a interrupce pak abortion. Potrat se také latinsky označuje jako abortus, kdy sloveso aborior znamená zmizet, ztratit se, vypařit se nebo také nedonosit.

Obecně je tedy potrat neboli abortus, ať jde o přirozený nebo umělý, ukončením těhotenství zánikem embrya nebo plodu před porodem v prvních 24 týdnech jeho trvání. Odhaduje se, že k potratům u žen dochází poměrně často, přesné statistiky je však velmi obtížné zajistit. V prvních týdnech těhotenství může být potrat zaměněn za menstruační krvácení. Proto je incidence potratů uváděna ve velmi širokém rozmezí 10-50 % z celkového počtu těhotenství. Nejvíce spontánních potratů většinou proběhne do konce třetího měsíce těhotenství, nejčastěji pak již v prvních týdnech po početí.

Samovolný potrat je nechtěné samovolné vypuzení plodu. Umělý potrat neboli interrupce je úmyslné ukončení těhotenství a podléhá ohlašovací povinnosti. Je vždy legálně praktikován lékařem a musí být proveden v souladu se zákonným opatřením.

Příčiny potratu

Příčiny samovolného potratu jsou velmi různorodé a dělí se na dvě základní skupiny. První jsou příčiny na straně matky, druhou skupinou jsou pak příčiny ze strany plodu.

Častými příčinami potratu ze strany matky jsou anomálie dělohy, úraz (autonehoda, pád ze schodů apod), dále pak infekce (zánět děložní stěny, syfilis apod), interní onemocnění (cukrovka, lupus, srdeční onemocnění, trombofilie, obezita nebo naopak anorexie atd.), vliv toxických látek, léků, ionizačního záření, nadužívání alkoholu, kouření, užívání návykových látek, a dále pak vysoký věk matky.

K příčinám ze strany plodu se řadí nejčastěji genetické anomálie a chromozomální poruchy, kdy je plod neschopný života a proto je přirozeně vypuzen z dělohy ven. Příčiny ze strany plodu jsou mnohem častější než ze strany ženy.

K umělému ukončení těhotenství se matky uchylují z většího množství příčin. Patří mezi ně vývojové poruchy plodu, které jsou neslučitelné se životem. Častou příčinou je také mimoděložní těhotenství, kdy se plod neuhnízdí v děloze, ale mimo ní (vejcovody, oblast vaječníků nebo v oblasti břišní dutiny). Ze strany matky pak může jít také o važný zdravotní stav (cukrovka, lupus, srdeční vady), užívání návykových látek. Další příčinou pro umělé ukončení je násilné oplodnění ženy (znásilnění) či těhotenství u mladistvé dívky.

Průběh a projevy samovolného potratu

Příznaky potratu mohou být velmi různorodé. Záleží na pokročilosti těhotenství, zdravotním stavu matky a celkovým příčinám potratu. V prvních týdnech těhotenství může být velmi obtížné potrat rozeznat. Jde o tzv. potrat časný. Velmi často může jít o krvácení s bolestmi břicha, která jsou zaměněny za běžné menstruační bolesti. Potrat se tak ohlásí bolestmi v podbřišku, které mohou vyzařovat do zad. K dalším příznakům patří nechutenství, zvracení či průjem a celková únava. Krvácení může být jen mírné.

Potrat, o kterém žena netuší, se označuje jako tzv. zamlklý. Pokud jde o rané stadium těhotenství, žena nemusí rozpoznat potrat od běžných menstruačních příznaků. V některých případech může dojít k tzv. vstřebání plodu, který není z dělohy vypuzen, ale zánětlivou reakcí je vstřebán. Toto někdy až toxické působení plodu může doprovázet zvýšená teplota nebo až horečka u těhotné ženy. Pokud bolesti a teploty nepoleví, měla by žena vyhledat lékařskou pomoc. Riziko infekce je poměrně vysoké a žena by tak mohla být v budoucnu mít komplikovaná těhotenství.

V pozdějších stádiích se jedná o tzv. pozdní potrat, který je další fází zamlklého. Plod odumírá, ale zůstává po nějakou dobu v děloze. Vzhledem k tomu, že je už moc velký, nemůže být vstřebán. Je možné, že se postupně uvolní od děložní stěny a je vypuzen. To mohou doprovázet větší bolesti břicha a děložní kontrakce se znatelným krvácením. V pozdních stádiích těhotenství může potrat probíhat také jako odtok plodové vody. Při infekci bývá plodová voda zakalená, při potratu může také obsahovat množství krve. V každém případě by žena, která trpí většími bolestmi břicha a neobvyklým krvácením, měla vždy vyhledat lékařskou pomoc. Obzvláště žena, která ví o své těhotenství. Cílem lékařů je vždy zachovat zdraví matky na prvním místě.

Velmi rizikové je tzv. mimoděložní těhotenství, kdy se plod vyvíjí mimo dělohu (může jít o vejcovody, oblast vaječníků nebo volnou břišní dutinu). S růstem plodu se ničí okolní struktury a může dojít k masivnímu krvácení (ruptura vejcovodu). Poničené struktury mohou pak v budoucnu vést k neplodnosti ženy nebo ke komplikovaným následným těhotenstvím.

Interrupce neboli umělé ukončení těhotenství

Interrupce je odborný výraz označující umělé ukončení těhotenství, a to už z jakékoliv příčiny. Existuje několik metod interrupce, v závislosti na pokročilosti těhotenství, zdravotním stavu těhotné ženy a také jejích požadavcích.

Nově je od roku 2013 k dispozici tzv. chemická interrupce. Zjednodušeně jde o preparát, který je formou tablet aplikován ženě (perorálně neboli pozřen ústy). Látka se nazývá mifepriston (obchodní název Mifegyne nebo Mifeprex). Chemicky jde o synteticky antiprogestin a steroid. Tato látka byla objevena ve Francii v roce 1980 a klinické testy začaly již v roce 1982. Dnes se typicky užívá orálně 200 mg mifeprostonu (antagonista progesteronu, progesteron je důležitý k udržení těhotenství, proto jeho blokace způsobí úmrtí plodu) v jedné dávce a po 24 - 48h se pak aplikuje 800 μg tzv. misoprostolu. Postupně dochází k vypuzení plodu s množstvím krve. Podle některých odborníků je tato metoda nejšetrnější možností interrupce. Nevýhodou je, že je nutno látky aplikovat nejpozději do 9. týdne těhotenství. Také až u 8 % žen je nutné plod odstranit i po užití tablet manuálně.

Miniinterrupce je označení pro invazivní interrupci prováděnou v prvních týdnech těhotenství, většinou do období 8. týdne. Tato metoda musí být vždy v rukou zkušeného gynekologa. Lékař se snaží co nejšetrněji nechtěný plod odstranit z dělohy. Do dělohy je nutné zavést tzv. vakuovou pumpu, kterou se plod odtrhne od dělohy a odsaje. Většinou je nutné před zákrokem dilatovat (rozšířit děložní hrdlo). Vše je nutné dělat velmi citlivě, aby nedošlo k poškození děložní stěny a dalších struktur.

Legálně se v České republice interrupce mohou provádět pouze do 12. týdne těhotenství na žádost matky. Po 12. týdnu je interrupci možné provést pouze ze zdravotních důvodů matky nebo plodu. V těchto pokročilejších stádií těhotenství se interrupce podobá spíše chirurgickému zákroku nebo porodu. V ranějších stádiích je nutné dilatovat děložní hrdlo a kyretou se pak plod i s obaly odstraní. Nutné je revidovat dělohu, tak aby v ní nezůstala žádná část plodu ani obalů.

V pozdních stádiích těhotenství se potrat spíše podobá porodu. Jsou vyvolány běžné kontrakce dělohy a plod je vypuzen z dělohy porodními cestami. Možné je také operativní odstranění (zákrok se pak podobá tzv. císařskému řezu). Důležité je zmínit, že všechny chirurgické zákroky se provádí při celkové anestezii, aby byl zajištěn veškerý komfort ženy. Po zákroku jsou ženě aplikována anestetika pro mírnění bolestí.

Diagnostika potratu

K nejpřesnější a nejčastěji používané metodě k diagnostice potratu patří ultrazvukové vyšetření. Již od několika málo týdnů těhotenství lze sledovat tlukot srdce plodu. Diagnostický může být také průtok krve pupečníkem a mozkem plodu. Další možností, která má určitou vypovídací hodnotu, je sledování hladiny hCG (lidský choriový gonadotropin). Tato metoda se ale většinou nepoužívá. Další vyšetřovací metodou je prostý pohmat. Lékař prohmatá břicho. Určité vlastnosti břicha pak mohou hrozící potrat nebo odumřelý plod odhalit. K alarmujícím patří bolestivost břicha na pohmat, tvrdé břicho nebo pohmatem zjištěná volná tekutina v břiše.

Léčba po potratu

Po potratu je velmi často nutné provést revizi dělohy a očistit ji od zbytků plodu a plodových obalů. Revize se provádí v celkové anestezii. Nejprve je nutné dilatovat děložní hrdlo. Poté se zavede do dělohy kyreta, kterou se ze stěny vyškrábou zbytky plodu.

Prevence potratu

V mnoha případech, kdy není známá příčina vzniku potratu, není ani možné potratu předcházet. Existuje ale řada známých rizikových faktorů pro vznik potratu. Proto je dobré se určitých věcí vyvarovat.

Dlouho známou příčinou poškození plodu a jeho potracení je ionizující záření. Proto by těhotná žena neměla nikdy podstoupit rentgenové vyšetření, počítačovou tomografii a další vyšetření, při kterých se využívá ionizujícího rentgenového záření. Před každým vyšetřením by měla žena vyšetřující osobu ujistit, že není těhotná, nebo že těhotenství nehrozí. I při pouhém podezření by vyšetření nemělo být provedeno.

Dalším rizikovým faktorem je kouření těhotné ženy a nadužívání alkoholických nápojů či návykových látek. Jako prevence některých vývojových poruch plodu se doporučuje užívání kyseliny listové a dalších vitamínů pro těhotné ženy. V těhotenství by se žena měla vyvarovat kontaktu s toxickými látkami, léky apod.. Pro potrat je statisticky rizikový také vysoký věk rodičů, proto by se těhotenství nemělo příliš oddalovat. Většinou se jako riziková považuje hranice věku 40+ (někteří uvádí dokonce 35+). Těhotná žena by měla být opatrná a zbytečně se nepřetěžovat. Opatrnost se doporučuje také při řízení dopravních prostředků, užívání bezpečnostních pásů je nutností.