Renální kolika neboli ledvinový záchvat

Renální kolika znamená ledvinový záchvat. Jde o velmi nepříjemný a bolestivý stav, který může nemocnému značně znepříjemnit život. Klasickou příčinou renální koliky jsou ledvinové kameny. Přítomnost močových kamenů, odborně urolitiaza, postihuje asi 4% populace, dvakrát až třikrát častější bývá u mužů.

Ledviny jsou párovým orgánem, složeným ze systému kanálků, které společně vyúsťují do ledvinné pánvičky a dále pokračují do společného vývodu, tedy močovodu, a nakonec močové trubice. Ledviny slouží k filtraci krve, tedy očištění krve od škodlivých nebo nadbytečných látek, které jsou dále vylučovány močí.

Tvorbu kamenů neboli konkrementů podporuje zvýšené nasycení moči látkami, které se běžně v moči vyskytují, příkladem může být vápník, fosfát nebo třeba kyselina močová. Příčin vzniku konkrementů je velká spousta. Mezi nejdůležitější určitě patří nedostatečný příjem tekutin, zvýšené nebo snížené pH, tedy kyselost moči, a svou roli hraje také přítomnost bakterií v močových cestách.

Projevy ledvinové koliky

Močové kameny nemusí dotyčnému způsobovat žádné potíže, malé kamínky mohou projít vývodnými cestami, aniž by způsobily bolest. Pokud je však konkrement objemnější, může jeho průchod, popřípadě zaklínění ve vývodných cestách, vyvolat velmi intenzivní bolest, která bývá typicky přerušovaná a o střídavé intenzitě. Dochází totiž ke stahům svaloviny v oblasti nad překážkou, se snahou o vypuzení kamene. Bolest může být uložena podle výše zaklínění kamínku v úrovni nadbřišku nebo boku na straně postižených močových cest, může vystřelovat do zad nebo do třísla. Dotyčný může i zvracet, bývá opocený, neklidný a snaží se najít úlevovou polohu, která však neexistuje.

Komplikace ledvinové koliky

Komplikace u renální koliky mohou být velmi závažné. Pokud dojde k úplnému zaklínění konkrementu, zablokuje se odtok moči. Ta se hromadí v ledvinách a vývodných močových cestách a mohou se v ní rozmnožit bakterie způsobující zánět. Velmi rizikový je přestup infekce do ledvin za vzniku takzvané pyelonefritidy. Nejen, že zánět může poškodit samotné ledviny, ale často se šíří dále do těla.

Při pyelonefritidě jsou klasickými projevy horečka, schvácenost, únava a zimnice. Objevuje se také častější močení, nezřídka provázené pálením a řezáním. Bolest se typicky propaguje do bederní oblasti. Nejhorší komplikací je při zábraně odtoku moči poškození funkce ledvin stlačováním jejich tkáně. Při neřešení problému může dojít až k jejich úplnému selhání. Zhoršenou funkci jedné ledviny nemusí nemocný pociťovat, při selhávání obou postupně přestává pacient močit. Tento stav není dlouhodobě slučitelný se životem.

Vyšetření při ledvinové kolice

Postižení renální kolikou lze usuzovat již podle typických bolestí. Dále k tomuto předpokladu přispívá přítomnost rizikových faktorů, jako je rodinný výskyt těchto potíží, nedostatečný pitný režim, práce v horku nebo určité dietní návyky. Klasickým vyšetřovacím manévrem u lékaře je poklep na bederní oblast příslušné strany, který vyvolá silnou bolest. Při odběrech krve bývají zvýšeny známky zánětu, mohou být zhoršeny také renální parametry, tedy ukazatele funkce ledvin.

Při vyšetření moči může být přítomna takzvaná hematurie, neboli krev v moči, ať už viditelná pouhým okem, které si všimne sám pacient nebo mikroskopicky (při laboratorním vyšetření moče). Do moče se krev dostává při poškození sliznice, povrchové vrstvy stěny močových cest při průchodu kamínku.

Zobrazovací metody

Až 80% konkrementů bývá vidět na rentgenovém snímku břicha, kde je možné přesně určit jejich polohu. Další dostupnou metodou bez zatěžujícího rentgenového záření je ultrazvukové vyšetření, při kterém mohou být zobrazeny jednak samotné kameny, ale také rozšířené vývodné močové cesty nad překážkou.

Při ultrazvukovém vyšetření je možné kamínek zobrazit z více stran a poměřit jej. Močové konkrementy jsou patrné také při CT vyšetření, ale toto se běžně v akutní fázi nepoužívá. Další zobrazovací metodou je rentgenové vyšetření ledvin s jodovou kontrastní látkou, která je podána do žíly. Po několika minutách pak můžeme sledovat, jak se vylučuje ledvinami a putuje do vývodných močových cest. Vidíme tak jasně, jestli je přítomna překážka, nad kterou by se kontrastní látka zastavila. Toto vyšetření, odborně nazvané vylučovací urografie, se rovněž nepoužívá v akutní fázi onemocnění.

Léčba ledvinové koliky

V časném stadiu, v době největších bolestí, je na prvním místě určitě lékařské, konkrétně urologické vyšetření. Poté jednak léky tlumící bolest (analgetika), podány buď ústy nebo přímo do žíly, a dále léky uvolňující stahy svaloviny močových cest (spasmolytika). Dalším předpokladem úspěšné léčby je dostatečné zavodnění pacienta. Pobyt v nemocnici je nutný u neustávajících potíží a také pokud se objeví komplikace, například zánět, jak bylo popsáno výše.

Kamínky velikosti do 7 mm mohou odejít samovolně. Pokud je konkrement větší nebo jsou přítomny jakékoliv komplikace spojené s překážkou odtoku moče, je nutné problém řešit ihned.

V dnešní době je velmi atraktivní metodou takzvaná extrakorporální litotrypse. To znamená, že speciální přístroj vysílá rázovou vlnu o vysoké energii, která se na rozhraní dvou různých fyzikálních prostředí, v tomto případě tekutého a pevného v podobě konkrementu, tříští, lomí a rozrušuje svou energií kámen, na který byla přímo zaměřena. Rozdrcený kamínek se pak může vyplavit s odcházející močí. Při tomto ošetření nemusí být pacient uspaný, pouze mírně utlumený.

Dále je možné kamínek odstranit endoskopicky, tedy hadičkou zavedenou přes močovou trubici dále až do močovodu, na konci hadičky je kamera, takže lékař je schopen přesně sledovat průběh na obrazovce a vidí tedy i konkrement. Endoskopem lze protáhnout další nástroje, kterými je možné překážku odstranit za stálého sledování. Pokud tyto metody selžou nebo není možné je u dotyčného provést, je poslední metodou operační výkon.

Režimová opatření u ledvinové koliky

Na prvním místě je určitě dostatečný pitný režim, hlavně při práci v horku. Optimální denní příjem tekutin by měl být mezi 2 - 3 litry. Samozřejmě při zvýšeném pocení bychom měli příjem dostatečně přizpůsobit. Dále je dobré myslet na to, že káva a alkohol působí spíš opačně, a proto je nelze do tohotou celkového denního příjmu rozhodně počítat. Tvorba moči musí být stálá, proto by měl být příjem tekutin pravidelný, ve dvou až tří hodinových intervalech, ne nárazově. Nemocní s urolitiazou by měli dostatečně pít i před spaním.

Jak již bylo řečeno, kameny se tvoří přesycením moče určitou látkou, která se v ní běžně vyskytuje. Proto můžeme vznik konkrementů ovlivnit i vhodně zvolenou stravou. Dietní režim se řídí složením močového kamene a výsledky odborných vyšetření. Proto by stravovací režim měl vždy určit nebo upřesnit odborný lékař. Zde jsou uvedeny pouze obecné zásady. Stejně jako u ostatních onemocnění je základem střídmá a pestrá strava. V případě urolitiazy nejde ani tak o dietu, jako spíš o úpravu jídelníčku s omezením některých potravin a jejich nahrazením jinými.

Kameny ze šťavelanu vápenatého (kalciumoxalátové kameny)

U těchto nemocných se doporučuje snížit příjem živočišných bílkovin na 100 až 200 gramů denně. Jedná se hlavně o masné výrobky, drůbež, vnitřnosti, ale také ryby. Dále je vhodné omezit konzumaci potravin s vysokým obsahem šťavelanu. Ten se ve větším množství vyskytuje ve špenátu, rebarboře, červené řepě, fazolích, částečně i v mrkvi, hroznech, borůvkách, pomerančích a grepech. Šťavelany obsahuje také čaj, zejména silný, ale také kakao a čokoláda. Je prokázáno, že čaj je jedním z hlavních zdrojů šťavelanů v potravě.

V přiměřeném množství by měly být přijímány také pokrmy s vyšším obsahem vápníku. Příjem vápníku by se měl udržovat na 600 mg denně, to odpovídá zhruba 0,5 litru mléka. Pokud pacienti nesnáší mléčné výrobky, je možné vápník přijímat v minerálních vodách. Mléčné výrobky a minerálky by měly být rozděleny do několika denních dávek. Další opatření jsou již spíše obecnými. Doporučuje se omezit používání kuchyňské soli, dále zařadit ovoce a zeleninu kromě výše uvedených. Nutný je také pravidelný příjem vlákniny, a to jednak ve formě zeleniny, ale také v ovesných vločkách, celozrnném chlebu a podobně.

Kameny z kyseliny močové

U tohoto typu konkrementů jde hlavně o zvýšení purinových látek, což jsou metabolity nukleových kyselin. Vyskytují se převážně ve vnitřnostech, rybách, luštěninách, v mase a masových výrobcích. Nevhodné jsou také uzeniny, houby a tučné potraviny. Stejně tak alkohol by měl být konzumován v omezené míře. Prospěšné jsou pokrmy, které snižují kyselost moče. Mezi tyto potraviny patří například brambory, všechny druhy zeleniny a ovoce, dále mléko a mléčné výrobky. Nemocní tímto typem kamenů často mívají nadváhu, proto by se měli pokusit co nejvíce snažit hmotnost upravit.

Fosfátové kameny

Pokud jsou odbornými vyšetřeními diagnostikovány konkrementy vznikající při nadbytku fosfátu, je vhodné vyloučit alkalické minerálky. Naopak prospěšné mohou být bylinkové čaje.

Smíšené kameny

Při výskytu kamenů smíšených, popřípadě neznámého složení, je třeba převzít z výše zmiňovaných dietních opatření alespoň základní doporučení. Je vhodné omezit živočišné bílkoviny na 120 gramů denně, omezit látky bohaté na puriny a na šťavelany.

Neméně důležitou součástí léčby by měla být přiměřený odpočinek a vyhýbání se stresovým situacím, při kterých se rovněž vyplavují látky ovlivňující funkci ledvin. Z těchto preventivních opatření vyplývá, že sám pacient může léčbu a další vývoj nemoci ovlivnit a také předcházet vzniku konkrementů co největší eliminací rizikových faktorů.