Chlamydie - chlamydiová infekce

Původcem tzv. chlamydiových infekcí jsou mikroorganismy chlamydie, někdy také nazývané chlamydia. Infekce způsobené těmito mikroby se pak označují jako chlamydiózy. V dnešní době rozeznáváme asi 4 druhy chlamydii. Nejčastějším a také nejznámějším druhem je Chlamydia trachomatis. Dalším druhem je pak Chlamydia psittaci, Chlamydia pecorum nebo Chlamydia pneumonie. Tyto mikroorganismy se odborně řadí do skupiny nitro buněčných gram negativních bakterií. Chlamydie napadají buňky hostitele, které následně přeměňují podle svých vlastních potřeb a rozmnožují se. Jejich život se tedy dá přirovnat k životu parazitů.

Chlamydiové infekce mají mnoho podob, většinou jsou velmi infekční a jejich inkubační doba se pohybuje mezi jedním až třemi týdny. K nejčastějším chlamydiovým infekcím řadíme infekce pohlavních (řadí se k sexuálně přenosným chorobám a jsou jednou z nejčastějším nemocí v této skupině chorob) a močových cest, infekce v oblasti konečníku a konce tlustého střeva nebo infekce v oblasti očí či dýchacích cest. Chlamydie se vyskytují u obou pohlaví přibližně stejně často a mohou se objevit v jakémkoliv věku od kojeneckého po stáří.

Příčiny vzniku chlamydiových infekcí

Chlamydiové infekce jsou způsobeny chlamydiemi různého druhu, což jsou vysoce infekční bakterie. Chlamydie se podle novějších zjištění vyskytuje pouze u lidské populace a napadá primárně buňky lidské. Bakterie se přenášejí z člověka na člověka nejčastěji přímým kontaktem a řadí se tak k nejčastějším sexuálně přenosným chorobám (Chlamydia trachomatis). Chlamydie ale nenapadají pouze pohlavní ústrojí, podle druhu se mohou objevit v dýchacích cestách (Chlamydia pneumonie), v močovém ústrojí nebo v oblasti očí. Příčinou vzniku bývá často špatná hygiena rukou, nechráněný pohlavní styk, přenos pohlavními cestami z matky na dítě či kapénková infekce.

Chlamydie - příznaky a průběh infekce

Jelikož rozeznáváme 4 základní druhy těchto bakterií, příznaky se odvíjejí od druhu chlamydie a od orgánového systému, které chlamydie napadají.

• Chlamydia trachomatis

Chlamydia trachomatis je nejčastějším a nejznámějším druhem chlamydií. Do podvědomí lidí se dostala díky stále celosvětově častým infekcím močopohlavního ústrojí. Řadí se tak k sexuálně přenosným chorobám. Odhady říkají, že celosvětově je Chlamydií trachomatis postiženo kolem 100 milionu lidí, ale díky poměrně choloustivému přenosu je možné, že jde o mnohem vyšší počet nemocných. K přenosu tohoto druhu dochází přímým stykem při nechráněném pohlavním styku, a tak je riziko nákazy vyšší u promiskuitních osob. Existují také případy, kdy k přenosu došlo také kontaktem sekundárně, a to přes společné hygienické předměty (ručníky, spodní prádlo, povlečení) nebo užíváním společných prostor jako jsou sprchy, toalety apod. Tento způsob přenosu je ale zanedbatelný a některými odborníky neuznávaný.

Chlamydia trachomatis se vyskytuje v několika tzv sérotypech a jednotlivé typy a podtypy mají za následek krom zánětů močopohlavních cest také další typy zánětů. V tropických oblastech je nákaza chlamydií trachomatis jednou z nejčastějších příčin slepoty.

Také se zde podílí na vzniku lymfogranuloma venereum. Ve vyspělých státech pak jak už bylo řečeno výše zapřičiňuje záněty urogenitální (močopohlavní). U mužů se chlamidióza začíná projevovat jako zánět močové trubice (uretritida) s dysurickými potížemi a výtokem z močových cest (svědění, pálení či řezání při močení). Ve většině případů ale muži žádné změny nepozorují. Naopak výjimečně se může infekce rozšířit do okolí a způsobuje tak zánět prostaty (prostatitida) nebo epididymitidu. U žen infekce propuká jako hnisavý zánět děložního čípku (purulentní cervicitida). Opět hrozí riziko rozšíření infekce do dělohy nebo až vejcovodů a k vaječníkům a v nejhorším případě až do celé malé pánve (endometritoda, salpingitida a peritonitida).

Chlamydiová infekce také hrozí novorozencům přenosem při porodu, kdy má matka zánět v oblasti porodních cest. U nemocné matky hrozí až 70% riziko přenosu na novorozence, proto bývají matky plošně před porodem testovány na případný výskyt chlamydií v porodních cestách. Novorozenci nejčastěji trpí zánětem spojivek (kojunktivitida), v horších případech se během 4. - 7. týdne života může objevit zápal plic (pneumonie).

Chlamydia trachomatis dle způsobu pohlavního styku může způsoit také zánět konečníku (proktitida) nebo tonsilitida (anální či orální sex). Ve výjimečných případech záněty v jakékoliv oblasti může následovat reaktivní zánět velkých kloubů (artritida). U obou pohlaví k vážným následkům patří neplodnost, u žen pak mimoděložní těhotenství, předčasný porod nebo chronické záněty v oblasti pánve. Detailnějšími příznaky chlamydiové infekce jsou puchýřky či uzlinky, svědění, výtok, pálení či řezání při močení, bolest v podbříšku, krvácení či bolest při pohlavním styku či krev při močení. Až 80 % nakažených ale žádné změny nepociťuje.

• Chlamydia pneumoniae

Chlamydia pneumoniae je druhým nejčastějším původcem chlamydiových infekcí. Naopak od chlamidia trachomatis může být velmi nebezpečná. Způsobuje totiž závažný zánět plic (pneumonie). Přenáší se jednoduše a rychle kápenkami (kýchání, kašlání, smrkání). Infekce je lehce zaměnitelná s jakýmkoliv banálnějším zánětem dýchacích cest a může trvat i několik týdnů, než se zjistí pravý původce. Počátky infekce probíhají jako běžné nachlazení s rýmou, kašlem, zvýšenou teplotou. Většina nemocných infekci úspěšně překoná, stávají se ale přenašeči. Při oslabení imunitního systému se infekce může opět objevit jako škrábání v krku, kýchání, kašel, rýma, zimnice nebo pocení, bolest hlavy, malátnost, únava, bolest na hrudi. onemocnění může doprovázet také bolest svalů a kloubů nebo nevolnost a bolest břicha.

• Chlamydia pecorum

Chlamydia pecorum je dnes častěji označována jako Chlamydophila pecorum a s Chlamydia psittaci způsobují nejčastěji infekce u různých druhů savců (ovce, kozy, prasata nebo koaly) a ze zvířat na člověka dochází k přenosu extrémně vzácně. U zvířat tyto kmeny většinou způsobují záněty urogenitálního traktu, způsobují časté potraty těhotných samic. Dále pak mohou mít za následek záněty spojivek, zánět střev, kloubů či zánět mozku či míchy).

Diagnostika chlamydiových infekcí

Z příznaků onemocnění chlamydiemi prakticky nelze určit, o jakého původce se jedná, jelikož chlamydiové infekce velmi často připomínají onemocnění způsobená jinými bakterie či viry. Při nejistotě či podezření je asi nejjednodušší odběr vzorku a to buď z poševní stěny, z oblasti děložního hrdla či močové trubice nebo spojivkového vaku (záleží na daných příznacích). Takto se provádí přímý průkaz chlamydií ze sliznice. Možný je také odběr krve, moči, ejakulátu a jejich další vyšetření. Jelikož jsou chlamydie bakterie, vyšetření probíhá jako u ostatních bakteriálních infekcí. Možné je vyšetření mikroskopické či z kultur. Existuje také řada složitějších vyšetřovacích metod. K těmto metodám patří průkaz chlamydiových nukleových kyselin, průkaz specifických antigenů imunoflorescencí, vyšetření protilátek metodou ELISA (detekce IgM, IgG atd). Existují také jednoduché chlamydiové testy, které připomínají těhotenské testy pro ženy.

Chlamydie - léčba

Po správné diagnostice a zjištění, že se opravdu jedná o chlamydiovou infekci, by měla následovat správná léčba. Jelikož se chlamydie řadí do skupiny bakterii, nejjednodušším řešením je léčba antibiotiky. Chlamydie jsou velmi rychle přenosné, proto by léčba měla být pod dohledem lékaře a pacient by měl být poučen o možných komplikacích a přenosu na další jedince. V minulosti léčba často probíhala na infekčních odděleních. V případě onemocnění v oblasti urogenitálního traktu se doporučuje léčba obou (všech) sexuálních partnerů. Antibiotika je důležité užívat pravidelně a důsledně dobrat všechny předepsané tablety.

Vhodná je také podpůrná léčba enzymy nebo zvýšená dávka vitamínů na celkové podpoření imunitního systému. Z antibiotik se nejčastěji používá azytromycin nebo doxycyklin (patří do skupiny tetracyklinů) (konkrétně Summamed, Erytromycin, Roxitromycin) a užívají se většinou po dobu 7 dní. K léčbě je důležité dodržet absenci pohlavního styku nebo alespoň striktně dodržovat chráněný pohlavní styk, vyhýbat se rizikovým praktikám a dodržovat nejvyšší hygienické podmínky.

Až u 95% nemocných dojde k uzdravení bez jakýchkoliv dalších následků. U některých ale může onemocnění přejít do chronicity, léčba je pak zdlouhavá a není jisté, že se onemocnění znovu nevrátí. Dobré je po přeléčení antibiotiky provést kontrolní vyšetření po 1 - 2 týdnech. Dle postiženého orgánu se léčbou chlamydiových infekcí zabývá gynekolog, urolog, dermatovenerolog či oční lékař. Dávkování antibiotik je většinou v případě chlamydii zvýšené a někdy může léčba trvat i několik týdnů či měsíců.

Komplikace chlamydiových infekcí

Jak už bylo zmíněno několikrát, při podcenění chlamydiových infekcí hrozí neplodnost pro obě pohlaví. Zánět se může rozšiřovat, přejít do chronicity a způsobit závažné zdravotní následky v podobě srůstů atd. U žen také hrozí mimoděložní těhotenství, časté potraty či předčasný porod. Infekce se může rozšířit do malé pánve či až na pobřišnici a způsobit až život ohrožující zánět s horečkou a celkovým vyčerpáním. K dalším komplikacím infekcí patří zánět spojivek s rozšířením na rohovku a další části očí se vznikem celkové slepoty. Při infekci dýchacích cest hrozí záněty plic, které mohou končit smrtí.

Prevence chlamydiových infekcí

Prevence chlamydiových infekcí je založena na známém přenosu těchto intracelulárních bakterií. Důležitá je základní hygiena s častým umýváním rukou a celého těla a dodržování zásad bezpečného sexu (bariérová ochrana kondomem, vyhýbání se sexu s náhodnými partnery, neprovozovat rizikové sexuální praktiky atd).

Dalším typem prevence je prevence v těhotenství, kdy by těhotné ženy měly být vyšetřeny na přítomnost chlamydií v pochvě a případně by měly být přeléčeny antibiotiky, tak aby nemohlo dojít k přenosu na novorozence při průchodu porodními cestami.

V případě postižení dýchacích cest je důležité používat jednorázové kapesníky a nepohazovat je po okolí, umývat si často ruce a zakrývat si pusu paží při kýchání.

Dobré je také podporovat imunitní systém přísunem ovoce a zeleniny, pravidelný pohyb a kvalitní zdravá strava. Důležitý je také dostatečný pitný režim a dostatek spánku a fyzického a psychického odpočinku.