Syndrom neklidných nohou

Syndrom neklidných nohou, neboli restless legs syndrome – RLS, je časté neurologické onemocnění, které řadíme mezi poruchy spánku. Jedná se o nepříjemné pocity nejčastěji v dolních končetinách vyskytující se v klidu, při odpočinku, před usnutím. Úlevou od potíží je pohyb končetinou, což ztěžuje usínání a v rozvinuté formě vede ke zhoršení kvality života.

Co je to syndrom neklidných nohou

Ještě v nedávné minulosti byl tento syndrom opomíjenou chorobou. V současnosti víme, že patří mezi nejčastější důvody nespavosti z organických příčin v dospělosti. V naší populaci se vyskytuje zhruba u 10% dospělých a 2% dětí. Nemoc může začít v jakémkoliv věku, v nižším věku propuká při rodinném výskytu. S přibývajícími roky stoupá častost příznaků, kolem padesátky již mohou být potíže denního rázu. Až dvakrát častěji jsou syndromem neklidných nohou postižené ženy. I přes rozšířenost syndromu často uplyne mnoho let od prvních potíží k diagnóze a nemocný obejde se svými příznaky neúspěšně celou řadu lékařů.

Příčiny vzniku syndromu neklidných nohou

K objasnění příčin vzniku této nemoci si ji nejprve rozdělíme na primární a sekundární formu.

Přesná příčina vzniku formy primární neboli idiopatické (někdy též označována jako WED - Willis-Ekbomova choroba) není zcela jasná a stále se hledá. Předpokládá se, že příčinou je nedostatek železa a chemické látky zvané dopamin v mozku. A jak dopamin funguje? Tato látka je vyráběna a uvolňována mozkovou buňkou. Vazbou na příslušné receptory další nervové buňky umožňuje přenos informace neboli impulsu. V mozku existuje několik nervových drah závislých na dopaminu s různými funkcemi. Zjednodušeně lze říci, že v našem případě dopamin tlumí reakci na podněty. Při jeho nedostatku pak probíhá více signálů než obvykle a důsledkem může být neklid končetin. Do souvislosti s výskytem syndromu neklidných nohou ve večerních hodinách je dáván cirkadiánní rytmus, kterému tyto působky podléhají. Železo v tomto koloběhu působí již při samotném vzniku dopaminu – v chemické reakci pomáhá přeměnit aminokyselinu tyrosin právě na dopamin.

U idiopatické formy se dá až v padesáti procentech prokázat syndrom neklidných nohou v blízké rodině, dědičnost tak hraje poměrně velkou roli. Po konkrétních genech souvisejících s touto nemocí se pátrá.

Druhotně (sekundární forma) vzniká syndrom neklidných nohou jako důsledek jiného onemocnění. Často se objevuje při terminálním selhávání ledvin, nedostatku železa neboli sideropenii, dále při různých polyneuropatiích, Parkinsonově chorobě. Může také vzniknout jako nežádoucí účinek některých léčiv, např. antidepresiv (léky proti úzkosti) či typických neuroleptik (užívané k potlačení halucinací a bludů např. u schizofrenie). Často se syndrom neklidných nohou vyskytuje i v těhotenství, po porodu zpravidla rychle odezní. Tyto stavy opět zapříčiňuje pravděpodobný pokles dopaminu a relativní nedostatek železa v mozku.

Projevy a průběh syndromu neklidných nohou

Na toto onemocnění bychom měli myslet, pokud se u nás vyskytují nepříjemné pocity zejména v dolních končetinách nutící k pohybu. Potíže se těžko popisují, nejčastěji se vám mohou jevit jako pocit neklidu, nebo také pálení, šimrání, štípání, lechtání, tlak, zchladnutí či zteplání, bolest, pocit elektrického výboje. Příznaky mohou být oboustranné či jednostranné, nejčastěji na dolních končetinách, vzácněji však i na horních končetinách či trupu.

Pokud tímto onemocněním trpíte, jistě si sami všimnete, že nutnost k pohybu začíná nebo se horší během odpočinku či nečinnosti (sezení, ležení). Pohyb, například chůze nebo protahování, tyto potíže odstraní (v těžkých případech alespoň částečně) nejméně na dobu trvání pohybu. Charakteristické nucení k pohybu či nepříjemné pocity bývají výraznější večer či v noci. Postižený tak hůře usíná, spánek je pak mělký. Při dlouhodobém nedostatku kvalitního spánku dochází v důsledku ospalosti a únavy během dne k nevýkonnosti a zhoršené pozornosti. Onemocnění se může projevit pouze občas nebo denně, v závažných případech během celého dne, dle frekvence příznaků je vedena i léčba.

U dětí se onemocnění projevuje obtížným usínáním, oddalováním spánku, převalováním v posteli, hyperaktivitou, nepozorností či zhoršením ve škole. Vzhledem k těmto příznakům může dojít k záměně se syndromem ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou).

Syndrom neklidných nohou - diagnostika

Syndrom neklidných nohou může být odhalen lékařem již dle pečlivého rozhovoru s nemocným na základě těchto pěti typických příznaků (podrobněji viz výše):

Nutkání k pohybu zpravidla spojené s nepříjemnými pocity (1) objevující se v klidu (2), které jsou odstranitelné pohybem (3) a objevují se či zhoršují navečer a v noci (4), kdy potíže nejsou vysvětlitelné jiným onemocněním (5).

Diagnózu syndromu neklidných nohou podporuje i přítomnost opakujících se pohybů ve spánku ve vyšší intenzitě než je pro zdravé jedince daného věku typické. K odhalení nemoci může pomoci také rodinná anamnéza, kdy tento syndrom bývá častěji i u blízkých příbuzných. Pokud lékař předepíše při silném podezření na tuto nemoc tzv. dopaminergní léky (viz níže), dojde při zahájené léčby k vymizení příznaků, což je též dobrým diagnostickým vodítkem.

Při diagnostice syndromu neklidných nohou je vhodné doplnit též neurologické vyšetření, při kterém se neurolog zaměří především na možnou polyneuropatii. Jedná se o nezánětlivé onemocnění nervů různého původu (např. cukrovka, nemoci ledvin, borelióza, otravy, úrazy, systémová onemocnění a další), které může být druhotnou příčinou tohoto syndromu. Dále se provádí rozbor krve – krevní obraz, základní biochemické vyšetření, navíc odběr hladiny ferritinu (zásobní forma železa v těle) a hormonů štítné žlázy. V některých nejasných případech je vhodná polysomnografie (vyšetření spánku ve spánkové laboratoři) či aktigrafie („náramkové hodinky“ snímající pohyby dolních končetin ve spánku i doma). Tato vyšetření jsou indikována pro odhalení jiných poruch spánku, nejčastěji periodických pohybů končetin ve spánku, které se objevují až u 80% nemocných syndromem neklidných nohou a způsobují i samostatně poruchu spánku zhoršující kvalitu života.

Z dalších nemocí, které mohou způsobovat příznaky syndromu neklidných nohou, myslíme i na další stavy působící nepříjemné pocity či bolest v končetinách jako noční křeče, onemocnění páteře, onemocnění žil (nedostatečnost) či tepen (ischemická choroba) dolních končetin a již zmíněnou častou diabetickou polyneuropatii. Samotný pohyb končetinami bez nepříjemných pocitů je typický při úzkosti, nespavosti či svalových záškubech ve spánku.

Při vyšetření dětí nabývá na významu polysomnografické vyšetření a výskyt v rodině. Je to zejména proto, že děti nedokážou vlastními slovy popsat typické příznaky tak, jako dospělí. Odlišit je třeba zejména poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a bolesti způsobené růstem končetin.

Léčba syndromu neklidných nohou

Léčebné metody volíme podle četnosti příznaků. Máte-li potíže méně než jedenkrát týdně, které vás zásadně neobtěžují a nezhoršují kvalitu života, pak byste měli zavést režimová opatření. Ta vyplývají ze zásad spánkové hygieny, kam patří pravidelná doba usínání ve stejných podmínkách (místnost, tma či tlumené světlo, vyvětraná místnost s obvyklou teplotou), uspávací rituály, dostatek spánku, nejíst velké jídlo před spaním, odpoledne již nepít kávu či alkoholické nápoje. Vyzkoušet byste také měli relaxační techniky či masáže, osvědčenou pomocí je studená sprcha i pravidelné cvičení. Některým nemocným tyto metody pomáhají pouze dočasně, jiným přináší úlevu dlouhodobě. Při nedostatku železa, respektive jeho záložní formy, doporučuji jeho pravidelné užívání. Stejně tak se zkouší užívání vitamínu B, hořčíku a zinku.

Léky užívané při syndromu neklidných nohou

Při potížích středně těžkých (2-3x týdně) a těžkých (více jak 4x týdně s výrazným ovlivněním kvality života a spánku) se uplatňuje farmakologická léčba. Užívají se léky, které v mozku působí jako dopamin. Nejznámější je L – DOPA (levodopa), která se v mozku přímo přeměňuje na dopamin. Její nevýhodou z dlouhodobého hlediska je snižování efektu a naopak zhoršení příznaků. V dnešní době jsou lékem volby dopaminergní agonisté, ty dopamin v mozku napodobují, ale mají méně nežádoucích účinků. Z dalších léků se užívají opiáty, gabapentin, benzodiazepiny či hořčík. I u těžších forem samozřejmě platí režimová opatření.

Pokud se příznaky vyskytnou v souvislosti s dalšími nemocemi, vyléčením základního onemocnění vymizí i příznaky syndromu neklidných nohou. V těhotenství je většina léků zmíněných výše kontraindikována, užívat můžete železo, pokud ho máte nedostatek, efekt má i hořčík. Na významu v těhotenství nabývají opět režimová opatření.

U dětí se doporučuje neprodlužovat čas strávený v posteli před usnutím, protože potíže přicházejí či se zhoršují právě v klidu. Naopak je lepší uléhat až při ospalosti. Další zásady uvedené výše jsou podobné. Léky podáváme pouze při výrazných obtížích.

Prevence: Lze syndromu neklidných nohou předejít?

Předcházet vzniku primární formy syndromu neklidných nohou zatím příliš neumíme, jelikož neznáme přesnou příčinu. Doporučována je pestrá strava s dostatkem vitamínů, nekouřit. Omezit již vzniklé příznaky můžeme léčbou přidružených nemocí a dodržováním režimových opatření.

Syndrom neklidných nohou nepatří mezi vážná onemocnění a v nedávné minulosti bylo spíše na okraji zájmu lékařů i postižených. Vzhledem k jeho častosti a problémům vyplývajících ze zhoršení spánku a kvality života nemocných je dobré mít o této nemoci povědomí a podchytit ji již v začátcích.