Stolní tenis čili ping-pong, oblíbená rekreační aktivita i jeden z nejrychlejších sportů

Jen těžko asi budete hledat člověka, který nezná stolní tenis. Tento sport, širokou veřejností nazývaný také jako ping-pong, je totiž velmi oblíbenou rekreační aktivitou. Přitom se jedná o jeden z nejrychlejších sportů – v profesionálním stolním tenise létají míčky rychlostí až 170 km/h!

Rekreační vs. profesionální stolní tenis

Je celkem paradoxní, že spousta lidí, kteří hrají stolní tenis na rekreační úrovni, neberou tuto aktivitu jako legitimní sport. Není výjimkou, že profesionální hráč stolního tenisu často slýchá věty typu: „Co to je za sport? Vždyť jen stojíš za stolem a ani se nezapotíš!“

Profesionální stolní tenis totiž stojí, i kvůli malému prostoru v médiích, na okraji zájmu veřejnosti. A tak ve společnosti vznikl dojem, že ping-pong je spíše nenáročná hra, než opravdový sport. Kdyby se však laik vydal navštívit utkání ve stolním tenise, nejspíš by se divil, jaký propastný rozdíl je mezi rekreačním a profesionálním stolním tenisem.

Profesionální stolní tenis totiž rozhodně není žádné „stání za stolem“. Hráči, kteří musí mít dokonalou fyzickou i psychickou kondici, se totiž pohybují i několik metrů od stolu a v desetině vteřiny jsou nuceni bleskurychle reagovat na rychle letící míček.

Stolní tenis a jeho historie

Kolébkou stolního tenisu je Velká Británie, kam se tento sport dostal na konci 19. století z Číny. Důležitým mezníkem byl rok 1899, kdy Angličan James Gibb vynalez celuloidový míček, díky němuž stoupla popularita stolního tenisu. Míček totiž odskakoval pravidelně a předvídatelně a začalo tak mít smysl hrát na body.

Stolní tenis získával stále větší oblibu především díky tomu, že oproti aristokratickému tenisu kladl nízké nároky na prostor i vybavení (což platí do dneška). V roce 1926 byla založena Mezinárodní federace stolního tenisu (známá pod zkratkou ITTF) a v témže roce se konalo první mistrovství světa, které ovládli hráči Maďarska.

Stolní tenis jako olympijský sport

Mezi olympijské sporty se však stolní tenis dostal až v roce 1988, kdy zažil svou premiéru na hrách v korejském Soulu. Od té doby je dobře vidět dominance asijských hráčů a hráček stolního tenisu – z celkových 88 medailí, které se rozdávaly v letech 1988-2012, získali asijští sportovci 75 cenných kovů!

Doposud jediným evropským stolním tenistou, který vybojoval zlatou olympijskou medaili, byl Švéd Jan-Ove Waldner, jemuž se to podařilo v roce 1992 na hrách v Barceloně. Dalším úspěšným evropským stolním tenistou, který dokázal držet krok s těmi nejlepšími asijskými hráči, je Timo Boll. Tento německý sportovec, který stále hraje a patří mezi absolutní evropskou špičku, je držitelem dvou stříbrných a jedné bronzové medaile z olympijských her.

Stolní tenis je na letních olympijských hrách zastoupen turnajem jednotlivců v kategorii mužů i žen. Do roku 2004 se také soutěžilo o medaile ve čtyřhře, od olympiády v Pekingu v roce 2008 byla však čtyřhra nahrazena soutěží družstev.

Stolní tenis a pár zajímavostí

• své druhé jméno „ping-pong“ má podle zvuku, který při hře vydávají údery míčku
• letící míček může dosáhnout rychlosti až 170 km/h
• profesionální stolní tenista musí reagovat na míček v čase 0,10 vteřiny
• oproti jiným sportům se dá hrát aktivně i do pozdního věku
• v čínské Superlize se hraje s dvoubarevným bílo-oranžovým míčkem
• nejlepší čínští hráči podstoupili v rámci přípravy na olympijské hry v Riu osmidenní vojenský výcvik

Jaké vybavení je potřeba na ping-pong?

Jak už bylo zmíněno, stolní tenis je u velké části populace oblíben díky své nenáročnosti. Ping-pong totiž nevyžaduje žádné náročné a drahé vybavení, co se alespoň rekreačního hraní týče. Ovšem i profesionální stolní tenisté mají velkou výhodu v tom, že nemusí do vybavení vrážet tolik peněz jako například hokejisté. Co je tedy potřeba, abyste mohli hrát stolní tenis?

Pálka na stolní tenis

Základním náčiním je pálka na stolní tenis, bez které se neobejdete. I když nutno říct, že ping-pong jde hrát i s knížkou, botou či prkýnkem na maso. Pálka na stolní tenis se skládá z dřevěného těla a gumového povrchu na obou stranách (na jedné černý, na druhé červený). Je ovšem velký rozdíl v pálkách na rekreační a profesionální hraní.

Zatímco rekreačním hráčům je vcelku jedno, s jakou pálkou hrají (když se zrovna nerozpadá), profesionální stolní tenisté si ping-pongovou pálku pečlivě vybírají a sestavují. Profesionální pálka je složena z dřevěné pálky, na které se lepí speciální houbovité potahy, které mají různé vlastnosti. Profesionální pálka na stolní tenis vyjde na několik tisíc korun a musí být označena zkratkou ITTF, aby se s ní mohl sportovec nastoupit do utkání.

Naopak rekreační pálky koupíte už v celku a nemusíte se starat o žádné lepení a komplementaci pálky. Cenově vás pálka na stolní tenis vyjde od 50 do 300 korun.

Pingpongový míček

Dlouhou dobu se hrálo s míčkem z celuloidu, od roku 2014 se ovšem místo nich začaly používat plastové míčky na stolní tenis. Od roku 2000 musí mít pingpongový míček průměr 40 mm (dříve 38 mm). Zajímavostí je, že k této změně došlo z toho důvodu, aby se stolní tenis zpomalil a začal být atraktivnější pro diváky.

Pingpongové míčky pro rekreační hraní seženete celkem lacino (6 míčků zhruba za 50 korun), míčky pro profesionální hraní jsou ovšem dražší (3 míčky za 80 – 200 korun). Pingpongové míčky jsou jediným vybavením, které je třeba kupovat pravidelně, jelikož poměrně často dochází k jejich praskání či rozšlápnutí.

Stůl na stolní tenis

Máte přebytečné místo na půdě, v garáži či na zahradě? Tak si pořiďte stůl na stolní tenis a máte o zábavu postaráno! Stůl na stolní tenis má standardní rozměry 274 x 152 x 76 cm. Profesionální zápasy v ping-pongu se hrají pouze uvnitř, ale kromě široké nabídky vnitřních stolů na trhu najdete i řadu stolů pro venkovní hraní. Nejlevnější stoly na stolní tenis seženete zhruba od 2 tisíc, koupě profesionálního stolu vás vyjde na 5 – 10 tisíc.

Se stolem se také neodmyslitelně pojí síťka, která je tak často proti tomu, aby člověk dostal míček na druhou stranu stolu. Síťka na stolní tenis se dá koupit za 150 – 500 korun.

Oblečení na stolní tenis

Možná největší výhodou stolního tenisu je fakt, že k němu nepotřebujete žádné speciální oblečení. Stačí jen tričko, kraťasy a tenisky a můžete hrát. Profesionální stolní tenisté ovšem hrají v kvalitních sportovních dresech, které dobře odvádí pot a mají propracovaný design.

Pravidla stolního tenisu

Detailní pravidla stolního tenisu by šlo sepsat na samotnou knížku, tak si je spíše v jednoduchosti shrneme:

Pravidla týkající se samotného hraní

• při podání se míček musí dotknout nejprve strany podávajícího, až poté strany soupeře
• podávat by se mělo z otevřené dlaně a míček by měl být vyhozen do výšky 16 cm
• hráč musí při výměně počkat, až míček spadne na jeho stranu stolu, a až poté ho zahrát
• při výměně už ovšem musí hráč odehrát míček rovnou na soupeřovu stranu stolu
• hráč se nesmí dotýkat stolu nehrající rukou
• při čtyřhře se dva hráči na každé straně pravidelně střídají v odehrání míčku (naopak od tenisu, v němž se hráči střídají libovolně)

Pravidla týkající se bodování

• utkání ve stolním tenisu se většinou hraje na 3 vítězné sety (někdy i na 4)
• každý set se hraje do 11 bodů, případně se od stavu 10:10 hraje tak dlouho, doku jeden z hráčů nepovede o dva body
• podání se střídá po dvou bodech
• na začátku každého setu si hráči vymění strany

Stolní tenis a Češi

Ve 20. století byl stolní tenis v Československu velmi oblíbeným sportem. Na začátku 30. let dokázali českoslovenští hráči narušit hegemonii maďarského stolního tenisu, když mužstvo v čele se Stanislavem Kolářem získalo v roce 1932 zlatou medaili z mistrovství světa.

Úspěchy československého stolního tenisu pokračovaly i po druhé světové válce, kdy naši hráči patřili ke světové špičce. Bilance z mistrovství světa je až ohromující – do roku 1957 získali českoslovenští sportovci 29 zlatých medailí! Za nejvýraznější poválečnou osobnost českého stolního tenisu platí Ivan Andreadis, který si z devíti světových šampionátů přivezl sedmnáct cenných kovů.

Od roku 1957 ovšem žádný československý ani později český reprezentant zlatou medaili z mistrovství světa nezískal. V posledních dvaceti letech se o největší úspěchy postaral Petr Korbel, který v roce 1996 skončil jen těsně pod medailovými pozicemi na letní olympiádě v Atlantě. Kromě toho má také bronz ze soutěže družstev z mistrovství světa v roce 1991.