Deprese i špatnou náladu mohou zahnat netradiční terapie. A budou vás bavit!

Některé terapie mohou být na léčbu deprese velmi užitečné. Už ve starověkém Římě lékaři věděli, že například divadlem lze ovlivnit duševní rozpoložení pacienta, proto depresivním pacientům doporučovali návštěvy komedií. Pokud nechcete absolvovat klasickou terapii, při které vyjadřujete své zážitky a pocity. A terapeut s vámi jednotlivé poznatky podrobně rozebírá, existuje celá řada způsobů, jak se vyjádřit, aniž byste museli mluvit.

Z deprese se zkuste vykreslit

Pokud máte výtvarný talent, mohla by vám arteterapie pomoci se vyjádřit a vykreslit z deprese za použití uměleckých prostředků. Výtvarné vyjádření vede k uvolnění svalů i psychiky a důsledkem toho je redukce psychické tenze a úzkosti. Do této vědomé činnosti se zapojí jak pacient, tak terapeut. Arteterapie užívá dvou fází: vytvoření projektového výtvoru a následné verbální interakce. Pokud pacient o svém výtvoru nechce mluvit přímo, využije terapeut skupinové diskuze. Zpětná vazba je směřována nepřímo přes výtvor a lépe přijatelná pro autora obrázku.

Zabírá hudba na deprese?

Za prostředek k sebereflexi byla odpradávna považována hudba, která je v podstatě určité spektrum vibrací. Vyjádřením prostřednictvím hudby se věnuje muzikoterapie. Lidský organismus je složen z jednotlivých buněk a atomů, které také vibrují. Muzikoterapeutické působení hudby má základ v rezonanci obou druhů vibrací. Muzikoterapeut prostřednictvím hudby a hudebních elementů provází klienta nebo skupinu v terapeutickém procesu. Cílem je, aby pacient dosáhl naplnění tělesných, psychických, emocionálních a sociálních potřeb. Bylo prokázáno, že muzikoterapie rozvíjí uvědomování si sebe, druhých a okolí, vede k lepším adaptačním schopnostem, zlepšuje pacientovo sebepojetí a tělesné uvědomování. Lze ji používat při redukci hladiny úzkosti u všech typů psychických onemocnění včetně poruch nálad, deprese a schizofrenie. Výrazně pomáhá i u pacientů s řečovými vadami.

Dramaterapie zažene strach i deprese

Pokud pacient potřebuje znovu prožít nějakou situaci, která v něm vyvolala úzkost a strach, a následně se naučit podobné situace v budoucnu zvládnout, ideálním pomocníkem je dramaterapie. Každý, kdo se dramaterapie účastní, má možnost si hrát, prožívat všelijaké situace a příběhy, vstupovat do různých rolí, zažívat nová dobrodružství nebo také opakovat příběhy či situace ze svého života.  

Techniky a aktivity vycházející z dramaterapie odbourávají stres, deprese přinášejí nové podněty a vedou ke zlepšení komunikace, improvizace, kooperace, exprese, spontaneity. Terapie dává pacientovi konečnou jistotu rovnováhy, a to se následně projeví i v redukci prožívané úzkosti. Díky dramaterapii také můžete krátce prožít své sny. Taková zkušenost může mít na člověka velmi pozitivní vliv. Vede k hlubšímu sebepoznání, k odhalení postojů či motivů našeho jednání.

Oligoterapie jako metoda na deprese

Co ale dělat, když je naše tělo po fyzické i duševní stránce vlastně v pořádku, ale přesto se cítíme unavení, vyčerpaní, bez chuti do života nebo máme deprese? Řešením může být diametrálně jiný druh terapie. Takové, které nabudí vlastní léčebné síly organismu. Říká se jí mezoterapie nebo také oligoterapie. Jde o přírodní a biologickou podporu zdraví stopovými prvky. Základní myšlenkou oligoterapie je pomoci přírodní a biologickou cestou organismu k tomu, aby dokázal opravovat sám sebe. Naše tělo obsahuje přibližně sedm gramů stopových prvků – železo, molybden, jód, chrom, měď, zinek a další.

To sice představuje pouze asi setinu procenta naší hmotnosti, ale právě tyto stopové prvky jsou nezbytně důležité, protože jsou součástí katalyzátorů, bez kterých by v těle neprobíhala většina biochemických reakcí. A pokud jen jediný z nich chybí, není náš organismus schopen správně a dostatečně vykonávat své biologické funkce. Oligoterapeut vám proto doporučí a aplikuje látky potřebné ke správné biologické funkci vašeho těla. Ty pak mohou nastartovat vlastní léčebné síly organismu. Oligoterapii se však musí vyhnout pacienti s kardiostimulátorem, těhotné ženy, diabetici, lidé s infekčním onemocněním, degenerativními změnami kůže, ekzémem nebo lupénkou.

Autor článku: Monika Poledníková