Dýchání, tak přirozené, a přesto tak neznámé

Dýchání: Zvedání ramen nestačí

Dech je pro nás skutečně samozřejmostí, nad kterou obvykle nepřemýšlíme. Jenže většina z nás dýchá povrchně a pod hlubokým nádechem si představuje zvednutí ramen k uším. Pokud se někteří dostanou k lékaři a snaží se následovat instrukci zhluboka se nadechněte, zadržte dech a vydechněte, mají pocit, že uběhli maratón. Zatímco muži mají tendenci dýchat do břicha, ženám se dmou ňadra. Ani jedno není pro život dostačující. Když se však podíváme na fyziologii člověka, plíce zabírají podstatnou část hrudníku. K dechu je však potřeba i bránice, o které většina lidí často ani neslyšela, natož aby ji používala.

Dýchání: Jak vnímáme právo na život?

Mnoho alternativních i méně alternativních přístupů k životu spojuje dech s našimi emocemi. Právě emoce jsou v poslední době značně nežádoucí anebo naopak předůležitým zbožím. Emoce však lze chápat i jako signál či zprávu našeho těla, která nám sděluje, že určitým způsobem vyhodnotila situaci venku a její vliv na nás. Zajímavé však je, že pokud okleštíme dech, naše emoce se značně utlumí. A vy jste najednou vybaveni sebekontrolou. Kdo nedýchá, necítí. Jenže… Tlak a zpráva zůstává uložena a pokud ji nevyzvedneme, obvykle se přihlásí o něco intenzivněji a třeba vůbec ne v respirační oblasti. Zajímavé také je, že dech ukazuje, jaký máme „přirozený“ přístup k životu.

• Pokud se potřebuje čas od času (nejčastěji ve stresu) nadechnout, pak býváme zahlceni a ušlapáni povinnostmi a svým okolím (ať už dobrovolně, nedobrovolně, vědomky či nevědomky).
• Pokud naopak při stresu vydechujete, pak se snažíte vše udržet uvnitř a svět pro druhé dělat hezčí a vše „vydržet“. Opět nezáleží, zda se jedná o vědomou úroveň.

Techniky dýchání: Základem je dech vnímat

Dýchání by mělo hýbat celým hrudníkem, respektive při nádechu se žebra roztáhnout do všech stran (dopředu, dozadu, do stran trochu vzhůru a lehce (!) se zvednou i klíční kosti) a bránice se posune směrem do dutiny břišní. Při výdechu se pak vše stáhne zpět, bránice se posouvá do hrudní dutiny a pomáhá vytlačit vzduch. Nejlépe je takto začít dýchat například na zádech s pokrčenýma nohama opřenýma chodidly o zem. Lépe si budeme moci uvědomit, jak a co se (ne)pohybuje. A postupně JEMNĚ, nikoli silou hledat cesty, jak zapojit co nejvíce částí. Pokud chcete trénovat vsedě, začněte s podloženým zadečkem a pamatujte na rovná záda, respektive lopatky jsou od sebe (nestahují se k sobě ani při výdechu, ani při nádechu, pouze se v souladu s dechem jemně posouvají po žebrech), hlavu jakoby vytahujeme za temenem a pod bradou držíme jablko. Bříško je uvolněné! Je pouze přirozeně vytažené od stydké kosti ke stranám hrudního koše. Toto postavení můžete trénovat i vleže.

Techniky dýchání: Jóga mnoha dechů

Různých technik dýchání se využívá zejména při cvičení jógy. Ostatně slovo dech je zde synonymem pro ducha. Můžeme se setkat s dýcháním do břicha, s prudkým dechem (rychlý nádech a výdech), hyperventilací či zádržemi, případně kombinací všeho. Sledovat lze i jakou nosní dírkou dýcháme, protože podle toho lze například zjistit, jakou část těla zapojujeme a jaká část mozku zrovna pracuje. Je třeba si uvědomit, že jakákoli technika dýchání je určitým tréninkem k něčemu. Provozovat všechny najednou nebývá cesta ke klidu, ale spíš pořádně rozsypané osobnosti. Určité techniky dýchání povzbuzují, jiné uklidňují, další klidní bolest anebo psychicky podporují. Zatímco některé vyvolají sílu, jiné naopak relaxaci. Základem může být cvičení s dechem, kdy se při každém pohybu buď nadechnete nebo vydechnete. Uvidíte, že budete slušně spocení a ufoukaní.

Techniky dýchání: Wim Hofova metoda

O otužování podle Wim Hofa jste už pravděpodobně něco zaslechly. O tom, že nezbytnou součástí této činnosti jsou také dýchací techniky, které umožní ovládat autonomní procesy v těle, už ví zpravidla jen účastníci jeho kurzů. Právě vědomý dech považuje za zásadní zejména při podpoře imunitního systému, který je následně schopen efektivněji bojovat s případnými útočníky zvenku i zevnitř. Wim Hofova metoda lze velmi zjednodušeně nazvat prací s vnitřním ohněm. Ta je známá například od mnichů z oblasti velehor, kteří jsou schopni přežívat i v extrémně chladných podmínek pouze v základním oblečení. Dříve než začnete tuto techniku dýchání provozovat, je dobré zkontrolovat i svůj fyzický stav u lékaře. Může být totiž ohrožující pro osoby se srdečními problémy. Nicméně pod odborným dohledem může být naopak velmi blahodárná.

Autor: Markéta Palatin