Agorafobie – strach z neznámých míst, veřejných prostorů i lidí

Agora je řecké slovo, nejčastěji překládané jako prostranství, prostor. Od toho také vzniklo pojmenování pro specifický druh úzkostné poruchy, pro kterou je příznačný strach z neznámých míst, veřejného prostoru či otevřených prostranství. Lidé, kteří trpí tímto druhem úzkostlivé poruchy, se cítí bezpečně jen doma, a proto velmi neradi vychází ze svých domů. Výskyt v cizím veřejném prostředí se může projevit panickými záchvaty. Agorafobie však dnes patří mezi poruchy, které lze poměrně snadno různými metodami oslabit či zcela eliminovat.

Strach a úzkost

Strach je důležitou a přirozenou součástí našich životů. Ochraňuje nás v nebezpečných situacích, pomáhá vyostřit naše smysly a rychle rozhodovat. Strach nás v různých situacích pohání k jednání, ať už jde o útěk, nebo boj. Pokud však strach přeroste v úzkost, která se začne projevovat bez konkrétních podnětů a i v době, kdy jedinec není v ohrožení, jde o nepříjemnou a v mnoha případech i nebezpečnou chorobu, kterou je třeba léčit.

Co je agorafobie?

Existuje mnoho různých fobií a agorafobie je jednou z nich. Ačkoliv se v minulosti dávala do souvislosti jen se strachem z otevřených prostorů, dnes se vnímá trochu jinak, šířeji. Za agorafobii se považují veškeré úzkostné stavy, které souvisí se strachem z pobytu v místech, ze nichž lze uniknout jen stěží, nebo s prostory, kde v případě potřeby nenajde pomoc blízkého.

Existují přitom různá stádia této psychické poruchy, velmi často však dochází k postupnému prohlubování. V prvních fázích agorafobie někomu může činit problémy cestování bez známé osoby, později bude mít problém s cestováním ve veřejných prostředcích obecně. Pokud se agorafobie neléčí, úzkostný stav dosáhne takové míry, kdy se nemocný neodhodlá opustit svůj domov, místo, kde se cítí dobře. Doma pak neprokazuje žádné příznaky úzkostných stavů či paniky, dokonce je schopný plnohodnotné práce, ovšem jen do doby, než učiní několik kroků ze svého domova.

Agorafobie a kdo ji trpí

Podle statistických průzkumů trpí určitou mírou agorafobie až 10 % celkové populace, což rozhodně není zanedbatelné číslo. Strach z lidí a prostor mají častěji ženy než muži, průměrný věk nemocného je kolem 30. S přibývajícím věkem se intenzita úzkostí prohlubuje a zintenzivňuje. Existují přitom různé fáze a projevy agorafobie, nejčastěji je toto onemocnění spjaté s panickými záchvaty, které se v případě silných úzkostí záhy dostaví.

Panické záchvaty a agorafobie

V případě, že agorafobik dosáhne silného stavu úzkosti, třeba vlivem pobytu v nepříjemném prostředí (v autobuse, nákupním centru, na festivalu apod.), často dojde ke vzniku silného záchvatu paniky. Postižení se pak cítí nechránění, pociťují extrémní pocity strachu. Panické záchvaty jsou doprovázeny třesem, návaly horka i chladu, nevolnostmi i obtížným dýcháním. Objevit se může i nadměrné pocení, bušení srdce, sucho v krku nebo náhlá silná bolest zubů. Neléčená panická porucha může vyžadovat i hospitalizaci, proto je třeba vnímat projevy agarofobie a zajistit adekvátní řešení.

Příčiny vzniku agorafobie

Existuje celá řadu faktorů, které mohou podpořit vznik či prohloubení agorafobie. Může jít přitom o vrozenou vadu či genetickou prepozici, vznik však může být zapříčiněn také konkrétními podněty.

Vrozené faktory

Tendence k intenzivním prožitkům strachu jsou vrozenou záležitostí. Mnohé průzkumy ukázaly, že pokud se tendence k agorafobii a sklonu k úzkostem vyskytne u jednoho jedince, velmi často je i u dalších členů rodiny. Sklon ke strachu a stresu je ovlivněný povahou, temperamentem a povahovými vlastnostmi. Ty sice nemůžeme přímo změnit nebo ovlivnit, můžeme však další rozvoj strachu potlačit.

Výchova, vývoj a agorafobie

Rozvoj agorafobie bývá velmi často způsoben konkrétním podnětem, který souvisí s výchovou a vývojem jedince. Při léčbě je důležité odhalit konkrétní příčinu vzniku, proto se psychiatr zabývá podrobnou analýzou a zjišťuje od nemocného prožitky z dětství, které mohly fobii způsobit či rozvíjet. Strach z lidí a veřejných pseudonebezpečných míst může vzniknout třeba pod vlivem výchovy stejně úzkostlivého rodiče, kvůli náhlému úmrtí někoho blízkého nebo kvůli předčasnému oddělení dítěte od matky.

Biochemická porucha

Pokud dojde k poruše přenosu serotoninu do mozku, může se objevit agorafobie náhle. Serotonin je látka, která psychický stav, pocity štěstí a pohody velmi silně ovlivňuje. Součástí léčby agorafobie je tak zvýšení hladiny této látky, ať už pomocí syntetických léčiv či přírodních zdrojů.

Léčba agorafobie

Úzkostlivé stavy, panické záchvaty a různé druhy fobií včetně agorafobie se daří díky moderním psychiatrickým postupům i lékům poměrně snadno a dobře léčit. Léčba tohoto onemocnění vyžaduje obvykle kombinaci terapie a příjmu léků, ať už jde o antidepresiva nebo jiné psychofarmaky.

Kognitivně-behaviorální terapie při agorafobii

Základem léčby agorafobie je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), jejímž cílem je změnit chování i myšlení pacienta a dosáhnout tak lepšího psychického stavu. Lidé, kteří trpí strachem z lidí, davů, veřejných prostředků a potřebují se dostat zpět k normálnímu životu si účinky KBT vskutku pochvalují. Součástí této psychoterapie je plnění různých úkolů na doma, hodně se přemýšlí a mluví. Jedno sezení netrvá zpravidla déle než hodinu, zato je třeba jednotlivá sezení uskutečňovat pravidelně a po mnoho měsíců. Výsledky jsou však prokazatelné a dlouhodobé.

Léčba agorafobie pomocí léků

Fobie se kromě terapie léčí také různými léky. Konkrétně pro léčbu agorafobie a panických záchvatů účinně působí antidepresiva, která podle dostupných statistik vedou až v polovině případů ke zlepšení či celkovému vyléčení. Antidepresiva se podílí na zvýšení a vyrovnání hladiny serotoninu, který, jak již bylo zmíněno, má na úzkosti výrazný vliv. Konkrétní přípravek musí vybrat sám lékař, který jej stanoví v kombinacích se zvolenou terapií.

Kromě antidepresiv lze agorafobii léčit také léky SSRI a SNRI, které také slouží k upravení hladiny serotoninu. Panické stavy a úzkosti se léčí tak benzodiazepiny, TC antidepresivy, Propranolem či kombinací jednotlivý léků. Konkrétní výběr a dávkování však vždy musí stanovit lékař. Rozhodně se nepouštějte do shánění léků tohoto typu bez lékařského předpisu, stejně tak si neupravujte dávkování ani bez porady nekombinujte různé přípravky.

Agorafobie je nepříjemnou psychickou poruchou, která může velmi zásadně ovlivnit kvalitu života nemocného. Pokud se však odhodláme a začneme tyto problémy řešit, s velkou pravděpodobností se strachu z lidí, otevřených i veřejných prostor zbavíme a budeme moci opět bez problémů cestovat, navštěvovat blízké a jezdit veřejnou dopravou. Léčba je však dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje odhodlání, pílí a důvěru v odborníky.