Bulimie: Chorobné přejídání spolehlivě zničí zdraví i vztahy

Štíhlá postava je v dnešní době téměř nutností. Aspoň to tak vypadá podle toho, co se dočteme v časopisech, slyšíme v televizi nebo v rádiu a vidíme v reklamách. V knihkupectvích se to jen hemží knihami o rychlém a zdravém hubnutí. Není proto divu, že spousta lidí, hlavně mladých žen, takovému tlaku podléhá a začne se snažit podobnému ideálu co nejvíce přiblížit, a to leckdy za každou cenu. Výsledkem podobných snah jsou často poruchy příjmu potravy. Jednou z nich je i mentální bulimie.

Proč bulimie? Název je vlastně docela zajímavá složenina. Slovo bulimie pochází z latiny. Původ přitom získalo v řečtině, kde vzniklo spojením slov „bous" (býk) a „limos" (hlad). Jako první ji takto pojmenoval známý starověký lékař Galén už ve 2. století našeho letopočtu. Jako jiné nemoci se diagnóza upřesňovala a vyvíjela. Například okolo roku 1979 si londýnský lékař Gerald Russell povšiml, že některé pacientky, trpící mentální anorexií, vykazují určité změny povahy a průběhu nemoci. Ta tkvěla v občasných záchvatech přejídání a naprostou ztrátu kontroly nad tím, kolik jídla konzumují. Důkladnější studie následně prokázaly, že necelá polovina anorektiček (zhruba 40 %) trpí občasnými záchvaty obžerství, ale že existují také lidé bez anorexie, kteří se často přejídají. Ti se přejídali nejméně dvakrát týdně a situace vždy trvala déle než tři měsíce. Bylo zřejmé, že vykazují příznaky zcela jiného onemocnění - mentální bulimie.

Jeden z příznaků bulimie: úmyslné zvracení

Mentální bulimie patří mezi poruchy příjmu potravy. Je charakteristická záchvatovitým přejídáním, které hned střídá zoufalá snaha o to, aby se přebytek potravy neprojevil zvýšením tělesné hmotnosti. Tomu mají zabránit různé postupy. Běžné je užívání projímadel k vyvolání průjmu, látek na snižování chuti k jídlu, přípravků k hubnutí, odvodnění, přehnané cvičení i úmyslně vyvolané zvracení. To má za následek mnohé zdravotní problémy. Nejčastěji samozřejmě dochází k postižení trávicího traktu. Opakované zvracení může být příčinou žaludečních a dvanácterníkových vředů, vážně postižen může být jícen i žaludek. Například nekrózou žaludeční sliznice a vznikem dalších vážných komplikací. Dále se objevuje nadýmání, zácpa, zadržování tekutin a mnoho dalších zdravotních potíží.

Ztráta důležitých látek je u mentální bulimie běžná

V důsledku nadměrného zvracení vznikají svalové křeče kvůli ztrátě důležitých látek zvaných elektrolyty, mezi které patří sodík, hořčík anebo draslík. Ty jsou důležité jak pro svaly, tak pro nervy i srdce, jejichž funkci bulimie omezuje a přináší nečekané obtíže. K těm patří bolesti v srdeční oblasti, nízký tlak, dušnost a hrozí také srdeční selhání. Kyselina chlorovodíková, nacházející se v žaludečních šťávách, také narušuje zubní sklovinu. Ta je pak mnohem náchylnější k poškození, zuby získávají nažloutlou barvu a objevuje se u nich zvýšená kazivost. Někdy se lidé s poruchou mentální bulimie prozradí i oděrkami na rukou, zejména v oblasti kloubů, které mají vzhled popálenin. Jsou způsobeny žaludečními kyselinami během snah o vyvolání zvracení za pomoci prstů. Onemocnění může u žen způsobit rovněž poruchy menstruačního cyklu.

Lidé s diagnózou bulimie ztrácí reálný pohled na život

Bulimie není devastující pouze pro tělo. Ostatně, označuje se jako mentální bulimie zejména proto, že pramení z narušené psychiky. Lidé trpící bulimií se neustále zaobírají myšlenkami na jídlo. Poté, co najednou zkonzumují velké množství jídla, trpí pocitem viny, studu a vlastního selhání. Nejen po záchvatu přejídání postižené trápí úzkost, narušený obraz vnímání sebe sama a svého těla, podrážděnost, problémy s pamětí a často i myšlenky na sebevraždu. Bulimie má dopady i na vztahy s okolím. Protože má člověk s touto poruchou pocit, že mu nikdo nerozumí a že jsou všichni proti němu, reaguje nepřiměřeně, vyvolává konflikty a samota, kterou kvůli tomu pociťuje, se brzy stane realitou. Mentální bulimie často připraví takto postižené jedince o blízké i přátele.

Základem léčby mentální bulimie je psychoterapie

Bulimie se mnohem častěji objevuje u žen, převážně u studentek středních a vysokých škol. Můžeme se s ní setkat však už u dívek od věku 13 let. Spouštěčem může být například nespokojenost s vlastním vzhledem, narážky na vzhled od lidí z okolí nebo stres. Za vznik bulimie i dalších poruch příjmu potravy se mnohdy klade zodpovědnost společenskému diktátu, který považuje štíhlost za předpoklad úspěchu. Přehnaně štíhlé modelky a herečky bývají často dávány za vzor jako ideál krásy. Léčba bulimie proto není jednoduchá. V první řadě je nutné, aby pacient připustil, že má problém a měl zájem o změnu stávajícího stavu. Za základní léčebnou metodu u mentální bulimie se považuje psychoterapie, prováděná nejlépe ve spolupráci s rodinou pacienta, případně školou.

Pokud tímto typem poruchy příjmu potraviny trpí sportovec, osvědčuje se spolupráce trenéra. Pracuje se na změně myšlení a na úpravě jídelníčku. Někdy se používá i medikamentózní léčba a nasazují se především antidepresiva. Při akutních stavech, které se objevují jako následek ztráty tekutin, důležitých látek a podvýživy bývá nevyhnutelná hospitalizace, kdy se musí napravit narušené vnitřní prostředí těla a infuzemi doplnit chybějící látky.