Histriónská porucha osobnosti se projevuje výrazným egocentrismem a sklonem k urážení

Už jste někdy někomu řekli, že se chová jako hysterka? Toto obvykle pejorativní označení pro osobu, která se projevuje emocionálním, třeba i přehnaným chováním, má s opravdovou poruchou osobnosti zvané hysterie jen několik společných rysů. Je třeba si uvědomit, že hysterie, označovaná také jako histriónská porucha osobnosti, může být závažnou poruchou, která výrazně ovlivňuje kvalitu života postiženého negativním způsobem. Hysterie může být projevována v různé míře, proto je těžké určit, v jaké fázi se jedná o opravdovou poruchu vyžadující léčbu, a kdy jde jen o krátkodobé emocionální rozladění.

Histriónská porucha osobnosti a její projevy

Osoby, postižené histriónskou poruchou osobnosti, jsou vždy vidět a slyšet. Zpravidla se jedná o extroverty, kterým nečiní žádné problémy hovořit o svých nejniternějších zážitcích a zkušenostech, ale ani o intimních věcech. Neznají stud, bývají často exhibicionisty a chovají se infantilně. Rovněž jim však nedělá problém být zesměšněni společností. O to se hysterikové také často snaží – upozornit na sebe, být středem vesmíru, chovat se jako dítě, neustále být viděn. A to i za cenu vlastního zesměšnění.

Osoby s touto poruchou jsou snadno ovlivnitelní svým okolí. Ačkoliv jsou extroverti, tak jsou rovněž schopni někoho vyslechnout a podlehnout jeho názorům. Hysterikové mají také pocit, že je neustále někdo odsuzuje, a to se projevuje ještě výraznějšími reakcemi a projevy. Snaží se být manipulativní, nemají problém se lhaním a za účelem získání pozornosti často simulují nemoci. Chtějí totiž, aby se o ně ostatní starali.

To vše jsou příznaky, kterými je charakterizována histriónská porucha osobnosti. Okolí si přitom jen málokdy uvědomuje, že jde o onemocnění psychického rázu. Danou osobu spíše považují za nevychovanou, nedozrálou a sobeckou. Pro úplnost uveďme ještě několik dalších příznaků této choroby, je však třeba si uvědomit, že u jednotlivých pacientů se vyskytují různé kombinace v různé míře:

• samolibost, trucovitoste
• výrazný egocentrismus
• labilní emotivita, proměnlivost citů
• touha po svobodě
• život v bublině, ve své vlastní realitě a pravdě
• sklon k urážení a radost při usmiřování
• sebechvála
• lenost, nenasytnost, neskromnost

Psychická porucha ovlivňuje partnerský život

Být ve vztahu s osobou trpící hysterií bývá velmi náročné a problematické. Spousta odborníků na vztahy dokonce doporučuje vyhýbat se vztahu s takovými osobami velkým obloukem, jelikož se jen těžko budou měnit kvůli někomu jinému než kvůli sobě a ze svého partnera vysají veškerou energii a omotají si jej kolem sebe. V partnerských vztazích jsou charakteristické projevy hysterie např. sobeckost, vyhledávání konfliktů, žárlivost, neustále dožadování projevů lásky apod.

Rovněž dochází k destruktivním projevům vztahů, ať už se jedná o užívání drog či střídání sexuálních partnerů. Hysterikové totiž touží po dobrodružství, důležitý je pro ně aktuální pocit a prožitek. Odborníci rovněž upozorňují, že vztah s osobou s podobnou poruchou může vést ke vzniku podobné poruchy i u partnera. Jedinou možností je rezignace či ukončení vztahu, což však může být velmi emotivní a psychicky náročné, chápejme náročnější než u osob bez psychické poruchy.

Histriónská porucha osobnosti se může projevit již v dětství

Velmi často se první projevy histriónské poruchy objevují již v raném dětství. Vyznačuje se především tendencí k simulaci onemocnění, snahou o upozornění na sebe za každou cenu, nepořádností či nedbalostí. Projevy onemocnění se prohlubují a vrcholu dosahují obvykle kolem puberty. Od 16 let se hysterie projevuje na plno a přináší velké problémy ve vztazích, škole, práci i společnosti.

Tato choroba má svůj biologický podklad, nejčastěji jí trpí osoby se zvýšenou citlivostí k podnětům. Vzniká však také důsledkem mimořádných citových prožitků, ať už jde o úmrtí blízkého, tlak či dlouhodobý stres. Histriónská porucha může být v dětství vyvolána závislostí na pozitivní reakce okolí. Přehnaná láska tak může být jedním z důvodů vzniku, podle odborníků však nezřídka vzniká i z opačného problému, tj. z nezájmu rodičů a z nedostatečných viditelných projevů lásky.

Histriónská porucha osobnosti a její léčba

Zkoumáním hysterie se zabýval již Sigmund Freud, který dospěl k názoru, že tuto poruchu lze úspěšně vyléčit pomocí psychoanalýzy. Ačkoliv dnešní moderní věda považuje hysterii za obtížně léčitelnou, přiznává, že psychoanalýza může vést k potlačení projevů. Pomocí psychoanalýzy totiž pacient znovu prožije traumatické zážitky, které hysterii způsobily, integruje je zpět do vědomí a pomůže zmírnit symptomy hysterie. V moderní vědě se při léčbě tohoto onemocnění rovněž předepisují farmaka.

Odborníci však upozorňují, že velmi důležitá je podpora blízkých, ačkoliv to pro ně samotné může být náročné a vyčerpávající. Pacient by si měl především sám uvědomit, že touto poruchou trpí a měl by na sobě začít chtít pracovat, ačkoliv z podstaty choroby samotné tak bude činit jen kvůli sobě. Pacient musí přijímat pocity bezmocnosti a vzdát se absolutních nároků.

Psychická porucha postihla i Marilyn Monroe

Hysterie se týká nejčastěji osob extrovertních, hravých, teatrálních, které jsou pro ostatní v něčem zajímavé. Není tak divu, že v oblasti šoubyznysu, hudby a umění obecně nalezneme celou řadu známých osob, které trpí histriónskou poruchou. Jsou to např. Marilyn Monroe, Courntey Love, Richard Simmons, Megan Fox nebo Miley Cyrus. Podle mnoha odborníků trpěl touto chorobou i Adolf Hitler.

Je třeba si uvědomit, že hysterie je psychická porucha, která vyžaduje léčbu. Je však velmi těžké odhadnout hranici mezi hysterií jako psychickou emoční poruchou osobnosti a projevům, které vypovídají spíše o nevychovanosti v kombinaci s jistými ne zrovna pozitivními vlastnostmi osoby.

Také je třeba pochopit, že histriónská porucha osobnosti je poruchou dlouhodobého charakteru a že občasné vykolejení z emočního standardu se týká každého z nás. Všichni tak máme jedinečnou možnost jednou za čas prožít to, co osoby, postižené hysterií prožívají 24 hodin denně. To nám může pomoci při snaze vcítit se do těchto osob a pochopit jejich chování.