Syndrom vyhoření - proč na nás působí a jak se ho zbavit?

Nadměrné psychické a emocionální požadavky na osoby v zaměstnání mohou vést až ke stavu známému jako syndrom vyhoření. Název vychází z anglického burnout, tedy vyhořet, dohořet či vyhasnout. Tento druh vyčerpání je spojován především se špatným psychickým stavem člověka, způsobeným vazbou na vykonávané povolání. Důležitou roli zde sehrává odolnost jedince vůči stresu a jeho schopnost relaxace mimo pracovní dobu.

Příznaky syndromu vyhoření

Hlavním spouštěčem syndromu je většinou stres a také frustrace v práci. Každý člověk je jiným způsobem odolný se s těmito negativními faktory vypořádat, což záleží jednak na osobnosti a charakteru jedince, ale také na opoře, kterou pociťuje ze strany svého okolí. Pokud člověk podlehne, projevuje se pasivně, vyčerpaně a čiší z něj zklamání. V takových okamžicích musí zafungovat především rodina a blízcí přátelé, ale neméně důležitou roli hrají i spolupracovníci v zaměstnání.

Náhlá a akutní stresová situace k vyhoření nikdy nevede, v tomto případě je na vině pocit neutuchajícího chronického stresu a také časového presu. V současné době jsou na zaměstnance kladeny stále větší nároky na bezchybnost jednání. Pokud však k pochybení dojde, má to většinou závažnou dohru. S tím je následně spojen pocit, že člověk ať se snaží jakkoliv, nemůže nastoleným požadavků dostát a jeho vynaložená energie přichází vniveč a nemá efekt. Syndrom vyhoření je jev, se kterým se v setkáváme stále častěji a to především kvůli zvyšujícímu se životnímu tempu.

Syndrom vyhoření - koho může ohrozit?

V podstatě může syndrom vyhoření postihnout kohokoliv, kdo se dlouhodobě věnuje nějaké činnosti. Nejvíce náchylní jsou ti, kteří ve svém zaměstnání musí komunikovat s lidmi. Jednak jsou to tzv. pomáhající profese, což je spojeno především s oborem zdravotnictví, školství, sociální práce, práva či psychologie. Další ohroženou skupinou jsou pracovníci komunikačních provozů, jako jsou prodavači, novináři nebo telefonní operátoři. Riziková jsou však i zaměstnání, která neodpovídají kvalifikaci zaměstnance. V tomto případě je totiž jakákoliv aktivita demotivující. Ohroženi jsou i jedinci závislí na hodnocení druhých, do této kateogrie patří špičkoví sportovci, umělci nebo osoby samostatně výdělečně činné.

Kromě rizikových povolání mají k syndromu vyhoření větší sklon také lidé určité povahy. Soutěživí jedinci, perfekcionisté, pedanti neschopní odpočinku, lidé vysoce empatičtí nebo naopak málo asertivní, tedy neschopni prosadit své názory. Je potřeba se umět také adekvátně ohodnotit, lidé, kteří o sobě nemají valné mínění a převládají u nich depresivní a úzkostné stavy jsou jasnými adepty diagnózy syndrom vyhoření.

Všichni tito lidé jsou především zpočátku pro svou práci zapálení, možná mají někdy až vysoce idealistické představy. Nároky na sebe postupně více a více zvyšují a pokud se setkají s neúspěchem, hodnotí jej jako osobní porážku. A v tu ránu na scénu přichází syndrom vyhoření.

Syndrom vyhoření je nutné včas podchytit

Syndrom vyhoření prochází typicky celkem pěti fázemi.

Fáze nadšení

Na samém začátku překypuje člověk v práci elánem a nadšením. Činnost jej naplňuje, uspokojuje, je ochoten jí i hodně obětovat. Proto časem zapomene na své koníčky a jiné aktivity.

Fáze stagnace

Prvotní nadšení vyprchá a člověk zjistí, že není vše tak ideální. Znovu se zde objevuje potřeba začít vykonávat volnočasové aktivity.

Fáze frustrace

Člověk začíná pochybovat nad smyslem práce, kterou vykonává. Často je na vině nespolupracující klient nebo nadřízený.

Fáze apatie

Po delším časovém pocitu frustrace se objevuje tato fáze. Jedinec pracuje už pouze z povinnosti, bez zájmu, pouze kvůli přísunu peněz.

Fáze vyhoření

V této fázi už se zřetelně projevuje syndrom vyhoření. Člověk je emocionálně i fyzicky vyčerpaný.

Výše popsané fáze a pocity se vztahují k prožitkům týkajících se pracovního života. Je proto nutné jej odlišit od jiných, avšak podobných typů poruch. Například deprese se taktéž vyznačuje špatnou náladou, ztrátou energie, pocity bezmocnosti apod. Není však navázána pouze na pracovní prostředí, ale projevuje se i v rodinných vztazích. Pro depresivní stavy je navíc typický sezonní výskyt, probouzení se během spánku, lidé mají sklony k sebeobviňování.

Typickými projevy u syndromu vyhoření je naopak problematické usínání na rozdíl od deprese člověk neobviňuje sebe ale své okolí. Tím má blízko spíše k syndromu chronické únavy, který se projevuje obdobně. Schopnost soustředit se se snižuje, objevují se depresivní stavy, ovšem chronická únava má další fyzické projevy, jako je zvýšená teplota, bolest svalů, kloubů apod.

Syndrom vyhoření a jak se ho zbavit

Pokud je syndrom vyhoření teprve ve svém zárodku, může s ním účinně pracovat každý z nás. Nejdříve je třeba si uvědomit, že se u vás objevují příznaky syndromu vyhoření a pracovní povinnosti jsou nad vaše síly. S touto situací je totiž třeba něco dělat! Nejlepší je si vzít volno, odjet pryč a zamyslet se nad příčinami a řešením nastalé situace. Účinným prostředkem je začít se více věnovat koníčkům, zvolnit pracovní tempo a obklopit se rodinou a blízkými.

Vhodné je také do svého denního programu zařadit relaxaci. Existuje velké množství metod, díky kterým můžete posílit parasympatické nervy, které zpomalují srdeční tep aniž bychom je byli schopní ovládat vůlí. Proti nim antagonisticky fungují nervy sympatické, které naopak srdeční tep zrychlují. Ve vzdělávacích centrech je možné se seznámit s metodami jako je trénink dle Schulze, jóga nebo Tai-chi. Díky pravidelnému cvičení snížíte svalové napětí, tepovou frekvenci, krevní tlak a navodíte tělu klidové stadium.

Syndrom vyhoření potlačíte i díky pohybu

Pokud je tělo vystaveno svalové zátěži, vylučuje z těla endorfiny, jinak také nazývané jako hormony štěstí. Jejich pozitivní účinky na mozkovou činnost jsou lékařsky prokázané, proto je zařazení pravidelného cvičení výslovně doporučováno. Snižují se tím pocity napětí, posiluje se sebevědomí, depresivní vjemy jsou potlačeny. Zpočátku stačí zařadit pravidelné procházky, současně je dobré podpořit stav relaxačními technikami. Sport by vás měl především bavit a sloužit jako forma odreagování.

Tyto metody by vám měli pomoci snést lépe pracovní zátěž, ovšem ne vždy to musí být dostatečné. Pokud je toho na vás i v tomto stádiu stále hodně, doporučuje se pokusit se promluvit s nadřízenými o možných změnách. Ať už by se jednalo o přeřazení na jinou pozici nebo zkrácení úvazku. Jestliže však vaší žádosti vyhoveno není a syndrom vyhoření se prohlubuje, člověk by měl zvážit změnu zaměstnání.

V pokročilém stadiu je vhodné vyhledat pomoc psychologa či psychiatra. Využívají se různé psychoterapeutické postupy, jedním z nich je například daseinanalýza. Pomocí této techniky se člověk snaží pochopit význam své existence, snaží se mu ukázat jedinečnost a neopakovatelnost člověka. Jinou metodou je logoterapie, která pomáhá vyhořelému člověku nalézt smysl života na míru pro sebe sama.