Trypofobie je strach ze shluků malých dírek. Nemáte ji?

Dělá se vám úzko, když ve dřevu najdete díry od červotoče? Obrací se vám žaludek, když vidíte vyrážky nebo puchýře? Možná trpíte trypofobií - strachem ze shluků malých dírek, výrůstků a trhlinek v organickém i anorganickém materiálu.

Co je trypofobie?

Fóbie se většinou popisuje jako iracionální a trvalý strach z určitých objektů nebo situací, kde jsou příčiny obav a nepříjemných pocitů spíše nejasné. Známe velké množství fobií, jako je arachnofobie (strach z pavouků), akrofobie (strach z výšek), klaustrofobie (strach ze stísněných prostor), aichmofobie (strach z jehel a injekčních stříkaček) nebo keraunofobie (strach z bouřek, hromů a blesků).

Termín trypofobie, jehož význam je odvozen z řečtiny (trýpa=díra, phóbos=strach), zatím není lékařskou obcí příliš uznáván. Strach z nepravidelných útvarů a shluků děr však přiznávají lidé po celém světě. Internetová fóra a blogy plní obrázky, které na někoho nemají žádný vliv, jiné však přivádí k šílenství. Díry ve dřevě, listy napadené parazity, oděrky, puchýře nebo jen obyčejná lotosová semínka způsobují pocity úzkosti, studený pot i panické záchvaty.

Trypofobie je jen přirozená reakce

Fobie ze shluků otvorů, výčnělků nebo výrůstků se projevuje různě. Často přichází pocit svědění, máme nutkání odvracet pohled a může se dostavit fyzické napětí, v horším případě záchvat paniky. Příčiny tak agresivních reakcí jsou sice stále nejasné, výzkum trypofobie a jejího průběhu však už započal.

Arnold Wilkins a Geoff Cole, vědci z University of Essex, se zaměřili na fotografie, které jsou nejčastěji spojovány s trypofobií, a podrobili je analýze. Hlavním poznatkem vzešlým z jejich studie je fakt, že se lidé nebojí primárně děr, ale nebezpečí, které si s nimi spojují.

Fotografie a další obrazový materiál, které trypofobové označují jako nejvíce nepříjemné na pohled, jsou obecně odpudivé i pro zbytek populace. Pocit odporu je spojen s přirozenou lidskou vlastností podvědomě vnímat nebezpečí a následně se vyvarovat setkání s ním. Wilkins a Cole tento závěr podporují faktem, že podobný efekt i následky měly fotografie jedovatých hadů a pavouků.

Nepravidelné tvary, silný kontrast barev i shlukování obrazců v nás navozují vnitřní neklid, ať už se domníváme, že trpíme trypofobií, nebo ne. Nejde o samotné otvory nebo jejich shromáždění, ale pocit hrozby, které s nimi přichází. V díře v jablku může být červ. Oděrky a puchýře si náš mozek může propojit s parazity. Trypofobie je tak spíše než iracionální fóbií strachem z nebezpečí, který má v sobě lidstvo přirozeně zakódován. Odpor k dírám v materiálu je jen upřednostněním jednoho z jeho aspektů, který je snadno viditelný.

Stejně jako u ostatních fobií, uznaných i neuznaných, se najde mnoho lidí, ve kterých trypofobické podněty nevzbudí nic. Vysvětlení této absence reakce je jednoduché. Člověk se může začít po pokousání bát psů nebo se u něj naopak zážitek psychicky nijak neprojeví. Naše úrovně vnímání jsou různé a trypofobický odpor je pouze zvýšenou reakcí na podnět, který je přirozeně nepříjemný.

Možné příčiny trypofobie

Otázka, zda je trypofobie opravdovou fobií, nezůstane zodpovězena, dokud nebude uznána oficiálně. Její příznaky jsou jasné, v případě příčin si už tak jistí být nemůžeme. Jako možné příčiny trypofobie můžeme brát:

• Vnímání nebezpečí - můžeme vycházet z výzkumu essexské univerzity a předpokládat, že se mozek brání a automaticky vyhodnocuje nepravidelné tvary a přílišné kontrasty jako nebezpečí. Spustí proto příslušnou reakci odporu.

• Spojení s nemocí - organické objekty, jako jsou vyrážky, opary nebo puchýře, také vzbuzují pocit hrozby. Strach z přenosných, vizuálně nepříjemných onemocnění (neštovice, spalničky apod.) zde hraje velkou roli.

• Silný emocionální podnět z minulosti - princip je stejný jako u příčin jiných fobií. Po uvíznutí ve výtahu může vzniknout klaustrofobie nebo strach z psů po pokousání. Člověk si pamatuje traumatizující zážitek spojený s otvory (vícečetné pobodání hmyzek a následné opuchnutí, napadení parazitem) a následně si tuto skutečnost vybaví v situacích, které ji (třeba jen rámcově) připomínají.

Léčba trypofobie

Nejlepší cestou k odstranění strachu, který nám může znepříjemňovat každodenní situace, je se mu postavit. Přestože je trypofobie zatím jen neuznanou fóbií, její léčba by měla v podstatě identická se standardně aplikovanými postupy. Pomoct by vám mohla kognitivně-behaviorální terapie nebo neurolingvistické programování.

Kognitivně-behaviorální terapie upravuje lidské myšlenkové pochody a přístup k určitým podnětům. Člověk se postupně díky modelovým situacím dostává mimo svou komfortní zónu a odpor postupně odbourává. Strach a odpor přetvoří na čistě neutrální pocity. Po delší době aplikování terapie se už negativní reakce nedostaví.

Poněkud kontroverznější neurolingvistické programování, které u nás není příliš praktikováno, také staví na konfrontaci člověka s jeho strachem. Za pomoci studia subjektivních dojmů už vyléčených trypofobiků se do mysli naprogramují nové reakce na negativní podněty. Efekt by tak ve výsledku měl být stejný jako u kognitivně-behaviorální terapie, pouze by se měl dostavit rychleji.