Neurolingvistické programování mění myšlení a využívá ho ke zlepšení života

Způsob myšlení může člověku ovlivnit život - v dobrém i špatném. Změnit ho někdy člověk sám nedokáže. Nová psychoterapeutická metoda s názvem neurolingvistické programování pomáhá se změnou myšlenkových vzorců a slibuje tak docílit vylepšení života klienta.

Jak vzniklo NLP

Neurolingvistické programování nebo též zkráceně NLP není úplná novinka, přestože se o ní dosud moc nemluvilo. V 70. letech minulého století spojili své síly programátor Richard Bandler a lingvista John Grindler a pustili se do pozorování slavných psychoterapeutů. Zaujal je zejména Milton Erickson. Snažili se modelovat a popsat, jak působí hypnoterapeuti na člověka, jak probíhá komunikace s lidmi, odstraňování jejich problémů a posouvání směrem, kam by se rádi vydali, jenom nevědí, jak na to. Jednoduše řečeno jde o soubor metod a technik, pomocí kterých si lidé mohou sami změnit život k lepšímu.

Vnitřní mapy ovlivňují řeč i chování

Základní myšlenka tkví v tom, že si lidé v mysli vytváří jakési vnitřní mapy, zvané taky smyslové mapy nebo neuromapy, které ovlivňují lidskou řeč a to i tu vnitřní a veškeré aktivity, které jsou s ní spojeny. Tyto vnitřní mapy mohou být různého charakteru a člověk je podle původní teorie jeden z následujících typů:

• spíše vizuální - takový člověk si více pamatuje obrazy, v textu pak pozici a tvar napsaných slov
• spíše auditivní - pamatuje si zvuky a melodie a upřednostňuje přednášku před četbou
• spíše kinestetický - zapamatuje si nejlépe vlastní emoce, pocity a doteky, upřednostňuje vlastní prožívání

Protože vnitřní mapy mají vliv na způsob vyjadřování, může docházet k nedorozuměním a potížím, pokud spolu komunikují typově odlišné osoby. Ty se snaží neurolingvistické programování odstranit a naučit člověka popsat situaci jinými slovy, která nejsou pro komunikačního partnera urážlivé anebo ohrožující a podobně. Někdy skutečně stačí pár slov, aby byl takzvaně oheň na střeše anebo partneři zjistili, že každý mluví o něčem jiném. Propagátoři NLP to připisují tomu, že každý člověk vyhodnotí vyslechnutá slova ze svého pohledu a není pak možné najít společnou řeč.

Jak NLP funguje

Neurolingvistické programování vychází ze základů hypnoterapie podle Miltona Ericksona. Na jeho vývoji se podílela řada odborníků. Metoda pracuje se změnami omezujících programů a vzorců v lidské mysli, vědomým používáním řeči i dalších smyslů pro celkové vylepšení života. Během neurolingvistického programování dojde k odhalení a popsání negativních strategií jednání, myšlení a cítění konkrétního jedince včetně nalezení motivací a utajených souvislostí i významů. Pak je možné najít nebo vytvořit obrazy a řídící myšlenkové programy, které jsou pro člověka daleko bezpečnější i efektivnější a mohou vylepšit kvalitu jeho života. Takové přeprogramování se děje na myšlenkové úrovni s pomocí všech smyslů díky vědomé komunikaci a vizualizace a vědomého používání jazyka, což souběžně vyvolává žádoucí neurochemické změny také v mozku. Odtud pochází název neurolingvistické programování. Zastánci neurolingvistického programování tvrdí, že k totožným neurochemickým procesům v mozku dochází při virtuální aktivitě stejně jako během prožívání reálné situace, tedy například i v průběhu vizualizace.

Jak neurolingvistické programování probíhá

Neurolingvistickým programováním prý člověk může dosáhnout přeměny vlastního jednání a vědomého ovlivňování svého života i života ostatních okolo pozitivním směrem. Neurolingvistické programování má být i vhodnou metodou pro zpracování traumatických zážitků, přeprogramování destruktivních či nefunkčních identit, vnitřních hlasů a podobně. Neurolingvistická terapie ve spojení s hypnózou je pak způsobem, jak se člověk naučí vnímat skutečný význam vyřčených slov a jejich vliv na reálný život. Zjednodušeně řečeno se lidé naučí mluvit a poslouchat tak, aby to bylo prospěšné pro jejich život. Metoda je hodně používána při koučování.

Při NLP se pracuje v lehce změněných stavech vědomí. Komunikace a vizualizace je přitom plně vědomá, vsedě nebo vestoje, za použití konkrétního pohybu. Terapeut je v roli toho, kdo dotyčného klienta celým procesem doprovází. Naváže s klientem kontakt, převede ho na jiný, vhodnější způsob vnímání a prožívání a změní jeho vnitřní mapu. Klient se koncentruje na svůj problém, terapeut ho zakotví obvykle zatlačením na rameno. Klient si představí, že je schopný svůj problém vyřešit a disponuje dostatečnými silami k jeho vyřešení. Tlakem na druhé rameno se tato nová myšlenka potvrdí. Tlak na obě ramena pak problém integruje.

Odborníci tvrdí, že jde o alternativní metodu psychoterapie, která navzdory vědeckému názvu a používání odborné terminologie nemá nic společného s neurologií, lingvistikou ani programováním. Některá tvrzení mají být v rozporu s vědeckými poznatky a schází rovněž experimentální studie, potvrzující účinnost neurolingvistického programování. Proto neváhají metodu zařadit mezi pseudovědecké.