Chronická nemoc může duševně vyčerpávat. Jak se s ní naučit žít?

Protože se s chronickou nemocí pojí i nepříjemné a opakující se příznaky nebo dokonce komplikace, bývá zpočátku těžké ji přijmout do svého života. Zmítat se můžete v depresivních náladách, které mohou zásadně ovlivnit každodenní fungování. Dáme vám pár tipů, jak nepropadat zoufalství a čelit onemocnění se vztyčnou hlavou. Jedině tak získáte dostatek sil zvládnout vše, co přichází.

Postihla vás chronická nemoc? Zjišťujte si o ní dostatek informací

Nezůstávejte oddáni situaci a zajímejte se o své tělo, jak vlastně funguje s chronickou nemocí a jaký byl vůbec důvod jejího vzniku. Snažte se však informace čerpat z důvěryhodných zdrojů. Prvně se tedy ptejte co nejvíce svého ošetřujícího lékaře, případně zdravotní sestry. Internet je pak na druhém místě, co se týká sebevzdělávání. Ovšem soustřeďte se především na lékařsky zaměřené webové stránky, které mají odborného garanta v podobě lékaře. Nikdy si „negooglete“ pochybné weby a neřiďte se radami, které nejsou podložené medicínskými fakty. To vše vám pomůže se lépe seznámit zpočátku s onemocněním.

Snažte se dodržovat při chronické nemoci léčebný režim

Leckterá chronická nemoc je nevyléčitelná, ve stabilní fázi ji tak udržují moderní medikamenty. Proto je zodpovědně užívejte/aplikujte, pakliže je to důležité pro dobrou kompenzaci vašeho onemocnění. Nepodceňujte léčebný režim ani kontrolní vyšetření. Pakliže byste tak učinili, mohly by se vyskytnout vážné zdravotní komplikace, které budete nuceni řešit s dalšími odborníky. Ani psychice pak nepřidá, když se nebudete cítit komfortně. Samo sebou přispěje k lepšímu stavu i zdravější životní styl, tj. vyvážený jídelníček, dostatek pohybu a pravidelný odpočinek od práce.

Nežijte chronickou nemocí! Naučte se žít „s“ chronickou nemocí naplno

Mnozí lidé, které trápí dlouhodobě chronická nemoc, bývají úzkostliví, nedokážou se odvázat a žít opravdový život. Neustále řeší své příznaky, kontroly u lékařů nebo samotnou léčbu. Vše se vlastně točí jen kolem onemocnění. Jenže takovýto přístup je sebedestruktivní. Zkuste alespoň na pár dní „vypnout“. Dodržujte všechna léčebná doporučení i předpisy, avšak nepodléhejte jim. Na světě je mnoho úžasných možností, jak si užít plnohodnotně život. Cestujte, čtěte knihy, najděte si vhodný koníček, choďte na procházky, setkávejte se s přáteli! Neuzavírejte se se svou nemocí v jakési bublině.

Mluvte o svých pocitech. Život s chronickou nemocí tak bude jednodušší

Najděte si nějakého důvěrníka v rodině nebo mezi přáteli a povídejte si o tom, jak se cítíte. Řekněte mu, co vám chronická nemoc dala a naopak vzala. Nepřekonávejte se a ventilujte emoce. Bude se vám lépe dýchat a snadněji přijmete onemocnění do svého života. A když se vám nepodaří psychicky stabilizovat ani poté, vyhledejte ideálně psychologa – není to žádná ostuda!

Další možnosti, jak se naučit žít s chronickou nemocí

• Rozhodněte se pro to, jaký bude váš život. Vždy máte na výběr – zda bude šťastný a veselý, nebo plný smutku, depresí či sebelítosti. A to bez ohledu na chronickou nemoc!
• Udělejte si jasno v prioritách. Překopejte svůj hodnotový žebříček a uvědomte si, co je pro vás nejdůležitější, důležité a méně podstatné.
• Řekněte svým blízkým, jakou péči preferujete, pokud by se váš stav kvůli chronické nemoci zhoršil. Vaše okolí musí vědět, o čem přemýšlíte do budoucna – chcete, aby se o vás někdo staral v domácím prostředí? Pak to musíte sdělit.
• Zamyslete se také nad tím, jakým stylem byste si představovali případné rozloučení po smrti a řekněte to opět rodině. Může se to zdát jako pasé. Vždyť jste nyní plni života! Ovšem čas nelze zastavit a mohou se společně s ním dostavit komplikace, ať chcete nebo ne. Chronická nemoc není zárukou kratšího života, jen jej může více ohrožovat…

Ať se léčíte vy s chronickou nemocí nebo někdo z vašich blízkých, vždy mějte na paměti, že ve dvou se to lépe táhne. Mějte tedy kolem sebe milované lidi, kteří vám dokážou být oporou! Nemusí to být pouze partner, ale také děti, příbuzní nebo přátelé. Nezůstávejte sami… Vaši milovaní vám totiž mohou dodat mnoho sil, kterých někdy není nazbyt!

Autor článku: Iveta Reinisch