Jak udržovat přátelství, aby vydrželo navždy

Přátelství je dar, kterého bychom si měli vážit a pečovat o něj. Pravé kamarádství je téměř jako manželství. Dobrý přítel by tu pro nás měl být v dobrém i ve zlém, v nemoci i zdraví, a dokonce i v bohatství a chudobě. Jak ale poznáme, že přítel je opravdový přítel, který nás podrží i v nejtěžších chvílích? A jak vlastně udržovat přátelské vztahy tak, aby vydržely dlouhé roky?

"Přátelství je jako květina, když ho čas od času nezalejete, zvadne a umře." Abyste si udrželi přátele, je potřeba umět mnoho obětovat. V první řadě je potřeba udělat si na své přátele čas. Někdy se jedná o obyčejnou kávu nebo večerní koncert, jindy se ale může jednat o nečekanou událost, jakou může být třeba smrt v rodině. Dále je třeba velké trpělivosti a samozřejmě i pochopení, zkrátka jako v manželství.

Citáty o přátelství říkají o kamarádství mnoho, a proto bychom se některými z nich mohli řídit. Jedním takovým platným je výrok německého filosofa a teoretika hudební vědy Theodora Wiesengrunda Adorna, který na počátku 20. století řekl následující: „Existuje jedna neomylná známka, podle které můžeme poznat, kdo je nám opravdu přítelem: je to způsob, jakým se tvůj přítel staví k nepřátelským či nezdvořilým soudům o tobě.“ Co tím chtěl hudebník říct? Že pravým přátelům by nemělo záležet na tom, co o nás říkají druzí lidé, ale měli by se vždy řídit vlastním úsudkem. Kamarádství, která vzniknou z toho, že se vás někdo zastane před ostatními, bývají velmi silná. Jsou totiž založená na pomoci a statečnosti, a to jsou dvě hodnoty, kterých bychom si měli vážit napříč dobou. Hoďte tedy za hlavu, co se v okolí povídá o vašich přátelích a řiďte se jen a jen vlastním rozumem. Vyplatí se vám to.

Přátelé by z vás neměli vysávat energii, ale dobíjet ji

Další z pravidel, kterými bychom se měli v přátelských vztazích řídit, je následující. Ke kamarádům bychom se měli chovat vždy přímě. Každý náš krok i každé naše slovo by mělo pramenit z upřímnosti a dobrých úmyslů. To ale platí i o vašich přátelích. Pokud cítíte, že váš přítel se mění v nepřítele, často zneužívá situací a dobří mu jste jen ve chvílích, kdy sám něco potřebuje, pak od něho dejte rychle ruce pryč. Trefně to v polovině 19. století vyjádřil francouzský matematik a myslitel Auguste Comte, který o kamarádství řekl: „S druhými nás může spojit jen dobré srdce; ze zištnosti nikdy trvalé přátelství nevzešlo.“ Pozor si dejte také na lidi, kteří mají zlé úmysly a nejednají čestně. Zde platí citát francouzského básníka Françoise Coppého, který řekl: „Pohlaví člověka a jeho duch se stávají přáteli, chovají-li se k sobě navzájem ohleduplně.“

Citáty o přátelství, které platí napříč dobou

Americký novinář a romanopisec Henry Brooks Adams řekl na sklonku 19. a 20. století o přátelství následující: „Každý by měl mít natolik velký hřbitov, aby tam mohl pohřbít chyby svých přátel.“ Tento citát v sobě nese veliké moudro a platil před sto lety, stejně jako bude platit za následujících sto let. Další důležité pravidlo, jak udržet kamarádství, spočívá v umění zapomínat. Říká se, že lidé jsou jen lidé a chybovat je tedy přirozené. Proto bychom měli nad drobnými nedostatky našich kamarádů mávnout rukou a nad těmi většími prohřešky se pokusit příliš nepozastavovat. Problém nastává, pokud náš přítel udělá tak velkou chybu, že si ho přestaneme vážit a uznávat ho. Pak může být problém na světě, a slepit takové přátelství někdy nebývá jednoduché.

Ztratit dobrého kamaráda je jako ztratit kus sám sebe

Scholastický filosof Roger Bacon řekl o ztrátě kamarádství následující: „Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratil přítele.“ O několik století později ho svým citátem doplnil anglický kněz a spisovatel Charles Caleb Colton, který zase prohlásil následující: „Skutečné přátelství je jako pevné zdraví; stěží si uvědomujeme jeho hodnotu, dokud o něj nepřijdeme.“ Ztrátu milovaného přítele, ať už vlastní nebo cizí vinou, tedy můžeme zařadit mezi těžké životní zkoušky. Proto bychom se takovým ztrátám měli snažit co nejvíce zabránit a chovat bychom se měli jen tak, aby nás náš přítel neměl nikdy důvod nechat napospas.

Jak získat pravé přátelství a nebýt sám?

Historické citáty o přátelství nám toho o povaze kamarádství a jeho udržování řekly mnohé. Co ale dělat, pokud cítíte, že jste zatím pravé přátele nezískali? Pak je potřeba vyrazit ven a začít aktivně hledat. Stejně jako v lásce i tady platí, že na životního kamaráda nemůžete čekat doma s rukama v klíně. Proto je třeba vyrazit mezi lidi a začít se seznamovat. Jak to ale udělat, pokud nejste zrovna extrovertní typ a s navazováním nových kontaktů míváte problém? Inspirovat se můžete citátem amerického průmyslníka z počátku 19. století: „Nejdůležitější způsob, jak získat přátelství lidí je zapamatovat si jejich jména a vzbudit v nich vědomí důležitosti.“ Jak prostý a pravdivý citát. Pokud často máte problém udržet plynulou konverzaci, řiďte se jedním jednoduchým pravidlem. Sledujte pozorně, s jakými tématy přichází váš partner, a těch se držte. Zajímá ho britská architektura nebo dává přednost tématu kanoistiky? Snažte se ho ve vyprávění povzbudit a klaďte doplňující otázky. A hlavně si pamatujte - že každý člověk je nejdřív cizí.

Váš život je odrazem nejbližších 5 lidí

Na kamarádství je krásné to, že zatímco rodinu si nevybíráme, za výběr přátel odpovídáme jen a jen my. Trefně to v 18. století vystihl francouzský básník a překladatel, Jacques Delille který řekl: „Náhoda nám dává rodiče, výběr přátele.“ Pokud jste tedy nikdy neměli stoprocentní zázemí v rodině a chyběl vám někdo, kdo by vás povzbudil nebo potěšil, tak alespoň částečnou útěchou vám můžou být přátelé. V kamarádství také platí jedno zajímavé pravidlo. A to, že člověk je odrazem pěti nejbližších lidí, se kterými se stýká. Vídáte se se samými zajímavými a úspěšnými lidmi? Pak takoví budete nejspíš i vy.

A co říct o přátelství na závěr? Važte si těch stávajících a nebojte se vyhledávat také ta nová. Člověk nebyl stvořen k tomu, aby byl sám, a nejlépe mu bývá ve skupince přátel. Tak na to pamatujte, a dobrého kamarádství si náležitě ceňte.