Internet je plný fake news. Proto je potřeba ověřovat zdroje.

Fake news neboli dezinformace: Jak je rozpoznat ve změti každodenních zpráv?

Když se řekne fake news, zřejmě vás hned napadne obecná charakteristika - je to zpráva, které se nedá tak úplně věřit. Existují ovšem konkrétní druhy nepravdivých informací a některé z nich si zde osvětlíme. Také se můžete dozvědět, jak takové zdroje „prokouknout“.

Fake news neboli dezinformace: Clickbait

Takzvaný clickbait je založený na prezentování smyšlených příběhů s vysoce poutavými názvy. Přeložit se tento název dá jako „návnada pro kliknutí“. Má za úkol přilákat na konkrétní webové stránky více čtenářů. Tím se tedy jejímu provozovateli zvyšují tržby z reklam. Ovšem čtenář se nic pravdivého ani přínosného nedozví. Obecně se dá říct, že tato fake news se často vyskytuje na sociálních sítích či na YouTube. A jak mohou poutavé titulky vypadat? Začínají například slovy: šokující, neuvěřitelné a podobně.

Fake news neboli dezinformace: Propaganda

Slovo propaganda vychází z latinského propagare, což znamená rozhlašovat. V dnešní době se používá spíš termín dezinformační kampaň. Účelem této fake news je přesvědčit určitou skupinu lidí (čtenářů) ke konkrétní ideologii. K tomu se mohou použít jak pravdivé informace, tak současně i ty zkreslené. Zpravidla se tento způsob komunikace může objevit na politické scéně různých států. K propagandistickým mediálním krokům přistupují vcelku pravidelně tyto státy (a neváhají za to zaplatit vysoké částky): Rusko, Spojené státy americké, Čína anebo také Írán. Poněkud neblahý až devastující vliv pak měla například propaganda Německa před druhou světovou válkou a také během ní.

Fake news mohou ovlivňovat názory velkého počtu lidí.

Fake news neboli dezinformace: Nedbalá žurnalistika neboli mediální zkreslení

Pojem nedbalá žurnalistika se vztahuje zejména na ty novináře, kteří poskytují veřejnosti neověřené informace, a to prostřednictvím článků i reportáží. Tak mohou čtenáře a diváky uvést velmi snadno v omyl. Lidé pak vlastně ve výsledku neví, čemu a komu věřit. Za mediálním zkreslením může být nejen nedbalost konkrétního novináře, ale také například pohodlnost k vyhledávání relevantních zdrojů a určitá zaujatost. V angličtině se nazývá tento způsob předávání informací jako sloppy journalism a konktrétně v USA k němu dochází poměrně často. Jediným krokem, jak předejít takovým klamným zprávám, je obracet se na důvěryhodná média.

Fake news neboli dezinformace: Jak je na tom Česká republika?

České dezinformační webové stránky, které jsou nabité fake news, pravidelně sleduje Ministerstvo vnitra. Celkem jsou jich podle posledních propočtů v tuzemsku až desítky. Odborníci tvrdí, že značná většina z nich jsou prorusky zaměřené. Za poskytování nepravdivých informací prostřednictvím médií nemůže být v současné době nikdo potrestán, jelikož pojem dezinformace není v zákonech definován a ukotven. Ovšem legislativa zná tyto pojmy: křivé obvinění, pomluva, poškození cizích práv, šíření poplašných zpráv anebo hanobení národa. Za tyto skutky již může být šiřitel falešných zpráv souzený.

Fake news neboli dezinformace: Jak je poznat?

Přesný návod, jak odhalit fake news neexistuje. Vyplácí se však jistá opatrnost a obezřetnost. Obecně řečeno: „Není záhodno věřit všemu, co si kde přečtete.“ Pokud se chcete dozvědět skutečně pravdivé zprávy, vyhledávejte je na ověřených a důvěryhodných webech, mezi které například patří Česká tisková kancelář (ČTK). Jejími základními atributy jsou: nezávislost, spolehlivost a rychlost. Pakliže byste chtěli ověřit konkrétní mediální výrok, můžete zabrouzdat třeba i na portál www.manipulatori.cz. Provozovatelé se snaží osvětlovat lidem to, co je pravda a co nikoliv.

A malé zamyšlení na závěr: Vyznat se v tom velkém objemu zpráv kolem nás je leckdy složité, když ale budeme nad mediálními výroky více přemýšlet, můžeme fake news odhalit sami a hned. Zdravý selský rozum tedy v tomto ohledu rozhodně vítězí.

Autor článku: Iveta Berezkinová