Přenášení v těhotenství je samo o sobě dost stresující, proto by mělo být okolí ohleduplné - neustálé vyptávání se na porod psychický tlak ještě zvýší.

Přenášení v těhotenství: Příčiny, možné komplikace a řešení

Věděli jste, že naprostá většina žen rodí mezi 37. až 42. týdnem? Pokud je to po 42. týdnu, hovoříme pak o zmíněném přenášení v těhotenství. To se týká průměrově asi sedmi procent žen v populaci. Ze statistického hlediska lze ovšem říct, že četnost potermínových gravidit spíše klesá – a to je dobrá zpráva.

Jaké jsou příčiny přenášení v těhotenství

Lékaři nedokážou přesně říct, proč vlastně k přenášení v těhotenství dochází. Určitý vliv však může mít nesprávně uvedené datum poslední menstruace nebo pouhý „odhad“ data početí miminka. Jistou úlohu může hrát v potermínové graviditě i hormonální porucha týkající se placenty. Co je také důležité – přenášení v těhotenství nelze nijak předpovídat ani proti němu preventivně působit. Je to tedy buď anebo.

Komplikace, které hrozí rodičce při přenášení v těhotenství

S přenášením v těhotenství se pojí mnoho různých rizik. A jak konkrétně ovlivní tento stav ženu? U přenášející rodičky může být porod zdlouhavější i komplikovanější a hrozí i vyšší riziko infekce, komplikované hojení či poporodní krvácení. Rodička je také vystavena zvýšenému riziku vaginálního traumatu kvůli velikosti miminka. Dvakrát pravděpodobnějším je v tomto případě i císařský řez. Proto je porod v termínu tolik žádoucí.

Komplikace, které hrozí dítěti při přenášení v těhotenství

Přenášení v těhotenství může mít neblahý vliv i na miminko v děloze. Placenta totiž začíná po termínu stárnout a tím pádem zásobuje dítě méně efektivně živinami a kyslíkem. Rovněž se může snížit objem plodové vody, tudíž hrozí dokonce stagnace váhy či hubnutí miminka. U přenášených dětí také hrozí zhoršené zásobení kyslíkem, hypoglykémie (snížená hladina cukru v krvi) a aspirace mekonia (první novorozenecké stolice) z plodové vody.

Pokud žena neporodí do 42. týdne, je zpravidla hospitalizována cca 10 dní po termínu porodu.

Jak se řeší přenášení v těhotenství?

Pakliže maminka přenáší a ocitá se v potermínovém těhotenství, bývá obvykle hospitalizována v porodnici týden až deset dní po plánovaném termínu porodu. Lékař provádí kontrolní vyšetření, která prokážou, zda je miminko v pořádku. Mezi ty nejčastější patří:

• Ultrazvukové vyšetření: tím se zjišťuje velikost plodu i množství plodové vody. Lékař též kontroluje stav placenty.
• Kardiotokografie: lékař díky němu sleduje pravidelnost a četnost srdečního rytmu u dítěte v děloze.
• Zátěžový oxytocinový test a kardiotokografie: mamince bývá podána infuze s oxytocinem, který vyvolá několik kontrakcí. Během toho se sleduje kardiotokografem srdeční činnost dítěte a reakce na zátěž (porod).
• Amnioskopie: vaginální cestou se do dělohy zavádí tenká rourka, díky které lékař posoudí vzhled plodové vody.

V případě, že gynekolog usoudí akutní ohrožení dítěte komplikacemi, těhotenství se ukončuje vyvoláním porodu nebo císařským řezem. Pokud je ale miminko v děloze v pořádku, přistupuje se jen k bedlivému sledování stavu jak rodičky, tak i dítěte. Též se pomalu a jistě napomáhá přirozenému porodu nejrůznějšími léky (vaginální tablety, gely). Pomoci může při přenášení v těhotenství i tzv. Hamiltonův hmat, jehož úkolem je nastartovat porodní kontrakce (lékař ho provádí jen se souhlasem ženy). Jedná se o manuální uvolnění vaku blan od děložní stěny - přes pochvu. Nejpodstatnější však je, aby maminka zůstala v psychické pohodě a klidu – neboť stresové hormony potlačují porodní činnost.

A ještě jedna perlička na závěr: V roce 1945 porodila jistá Američanka své dítě až 81 dní po termínu porodu, je tak držitelka světového rekordu! Tomu se tedy říká vskutku dlouhé přenášení v těhotenství.

Autor článku: Iveta Reinisch