Baňkování je staré pět tisíc let, zázračné léčebné účinky jsou ale stále stejné
Některé léčebné postupy jsou staré celá staletí a ani vynálezy moderní medicíny je nedokážou překonat. Za takovou medicínskou stálici můžeme považovat metodu baňkování. Starý čínský postup přikládání masážních baněk na lidské tělo má řadu léčebných a preventivních účinků a jeho obliba v našem prostředí stále roste. Od původních bambusových nádobek se během let přešlo ke skleněným či silikonovým baňkám, zázračné účinky má ale baňkování stále.
Co to je baňkování a jaké má přínosy
Baňkování spočívá v přikládání umělohmotných či skleněných kulovitých nádobek na lidské tělo, při kterém pomocí vysátí vzduchu nebo jeho zahřátím dochází k vytvoření podtlaku. V místě přiložení baňky se kůže přisaje, pokožka se prudce prokrví a zčervená. To má celou řadu pozitivních účinků, dochází k prokrvení pokožky, uvolnění škodlivých látek z kůže i k úlevě od bolesti. Po odebrání baněk může v místě jejich aplikace zůstat kulatá modřina, která ale většinou není bolestivá a během pár dnů zmizí.
Baňkování znali Číňané, Egypťané i Indové
Baňkování je starou léčebnou metodou, která se objevuje v historii mnoha národů. Kde přesně baňkování poprvé vzniklo dnes nemůžeme s jistotou určit. Nejstarší záznamy o baňkování byly nalezeny ve starodávných knihách psaných na hedvábí Po-Šu v hrobce dynastie Chan asi 3000 let př.n.l. Rané zmínky můžeme nalézt i v Mezopotámii, baňka se tam dokonce považovala za symbol lékařů, z čehož můžeme usuzovat, že baňkování tehdy bylo významnou lékařskou metodou. Zmínky o baňkování nacházíme také v egyptském Ebersově papyru z roku 1500 př.n.nl. a v indické ajurvédě.
Za zastánce baňkování v Číně se považuje i Ge Hong, který žil na přelomu třetího a čtvrtého století našeho letopočtu. O metodě a účincích baňkování napsal knihu a proslavil se rčením: „Akupunktura a baňkování vyléčí více než polovinu nemocných“, které svědčí o oblibě a úspěšnosti baňkování.
Další zmínky o baňkování lze nalézt i ve starověkém Řecku a Římě. Metodu používal například i „otec medicíny“ Hippokrates k léčbě vnitřních chorob. Baňkování se objevuje také ve spisech slavného římského lékaře Galena, baňky se tehdy používaly jak v lázních, tak i v domácnostech. O rozšíření baňkování v Asii a Evropě se v 15. století postarali Turci, kteří ho nazývali „mihceme“. Baňkování později ve svých spisech zmiňuje i lékař a alchymista Paracelsus, který předznamenal vznik novodobého lékařství.
Místo skla bambus i kravské rohy
Historické baňkování si ale nesmíme představovat jako to současné. Jednoduše řečeno – baňkovalo se vším, čím se dal vytvořit podtlak. Každá země využívala odlišné metody baňkování, podle toho, co bylo k dispozici. V Africe se používaly místní typické nádoby určené k pití čaje kalabasy, v Indii si k baňkovaní upravovali bambusové roury a staří Germáni využívali kravské rohy. Přírodní materiály baněk pak vystřídala keramika. Také způsob vytváření podtlaku se lišil, byl využíván oheň i odsávání vzduchu ústy.
Tip redakce: Chcete se zábavnou formou dozvědět o jedné z nejúčinnějších léčebných metod? Vyzkoušejte si online kurz Baňkování pro začátečníky od MUDr. Uríkové! |
Současnost baňkování
Naše historické okénko baňkování se uzavírá současností, kdy se tato metoda znovu stává velmi oblíbenou. Propadly jí i některé známé osobnosti. Pozornost k technice baňkování naposledy přitáhl například plavec Michael Phelps, který během olympijských her v Riu de Janeiru upoutal specifickými modřinami, které po užití baněk vznikají. Možná i vy jste si někdy na veřejných bazénech všimli člověka s modrými kruhy na zádech.
Změnily se baňky i způsob odsávání vzduchu
Jak se moderní baňkování liší od toho původního a co mají společné? V průběhu staletí se změnilo především provedení baněk a způsob odsávání vzduchu. V současnosti existují tři druhy masážních baněk – skleněné, plastové a silikonové – které se liší ve způsobu aplikace. Skleněné baňky se nejprve nahřejí ohněm, přiloží se na kůži a chladnoucí vzduch na místě vytvoří podtlak. U umělohmotných baněk se k odsátí vzduchu využívají speciální pumpičky. Baňkování se dnes provádí jak v masážních salónech a u lékařů, tak také pohodlně z domova. Baňky jsou v celých sadách volně k prodeji. Pro domácí užití se doporučuje používat baňky z umělohmotných materiálů, skleněné baňky využívají spíš profesionální maséři.
Provedení baňkování se mění, účinky zůstávají
- Historické baňkování s tím novodobým pojí zejména dosažení stejných pozitivních léčebných účinků.
- Baňkování dobře působí na krevní a lymfatický oběh, protože zvyšuje průtok krve a krev celkově očišťuje.
- Zrychluje také metabolismus kůže, podporuje její regeneraci a zvyšuje odolnost vůči škodlivým látkám.
- Baňkování se využívá také pro uvolnění svalů a kloubů. Tlak rozšiřuje cévy, uvolňuje průtok a odstraňuje stagnaci krve v konkrétním místě, čímž dochází k uvolnění svalu nebo kloubu.
- Dobře baňkování působí i na vnitřní orgány trávícího ústrojí a nervový systém.
- Baňkování je jednou z masážních metod, které se mohou využívat i při nemocech. Při virózách a onemocněních dýchacího traktu se mohou např. přikládat na body na dráze plic a tím může dojít ke zmírnění kašle a zlepšení dýchání.
Baňkování si můžete vyzkoušet i doma - s pomocí e-kurzů MUDr. Uríkové
Pokud si chcete užít výhod baňkování, nemusíte hned navštěvovat lékařskou ordinaci. Pozitivní účinky baňkování si můžete vyzkoušet klidně v útulí domova - stačí jen trochu tréninku a praxe, které získáte s pomocí interaktivních e-kurzů MUDr. Uríkové. Díky Baňkování pro začátečníky už brzy budete moct navázat na tisíciletou tradici a ulevit svému tělu od každodenních strastí.
Diskuse k článku