Jak odpustit a odpoutat se tak od minulosti?
Život mnohdy nevypadá podle našich představ. Velmi staré zkušenosti, kdy s námi někdo jednal špatně, se v nás z důvodu neodpuštění mohou ukládat a sžírat nás po celé dlouhé roky. Sami „viníci“ mnohdy ani nic netuší, a tak jsme to nakonec my sami, kteří si ubližujeme tím, že se v naší mysli zaobíráme minulostí. Žijeme ve vzpomínkách a prožitek přítomnosti nám tak uniká.
Neschopnost odpustit je tak velice nepříznivá a jedovatá pro náš další život. Jak se ale s prožitou křivdou vyrovnat a jak odpustit jednou provždy?
- Připusťte si, že odpuštění má pro Vás samotné léčivou sílu.
- Vše, co konáte, děláte pro Vás samotné. Ačkoliv se můžete domnívat a myslet si, že tak konáte pro ostatní, ve svém výsledku takovéto konání negativně nebo pozitivně ovlivňuje Vás samotné.
- I odpuštění je především o Vás samotných. Odpuštění je dopřáním si příležitosti k uzdravení, kdy strach je nahrazen láskou.
- Máte právo se změnit, máte právo změnit názor.
- Minulost už je pryč, nyní je to historie. Když minulost necháte odejít, ta se k Vám již nevrátí.
- Dovolíte-li minulosti, aby přetrvávala do Vaši současnosti, pak i Vaše současná chvíle je otrávena a poškozena negativními prožitky.
- Změna myšlenkových procesů je příležitostí k uzdravení vaší mysli a prožívání tady a teď.
- Je možné odpustit i sám sobě - změnou přístupu, poučením, dopřáním si příležitostí lásky.
- Nikdo Vám nedokáže ublížit tak moc, jako Vy sami sobě.
- Bolest je vztekem z minulosti. Když si odpíráte lásku, pak prožíváte bolest.
- Pokud si zvolíte lásku, bolest zmizí. Láska existuje, vše ostatní je iluzí, pokud si však zvolíte žít v iluzi, pak pravděpodobně budete žít ve strachu a bolesti.
- Volba odpustit si nebo druhým je příležitostí dát šanci lásce.
- Odpuštění umožňuje spirituální růst.
Proces odpuštění
Odpuštění obvykle chápeme ve dvou významech. V širším významu se jedná o odpuštění jako takové, výsledek cesty, zvládnutí aktu odpuštění a zvládnutí souvisejících emocí, v užším smyslu jde o rozhodnutí se pro odpuštění, deklarování snahy odpustit.
V procesu odpuštění hrají důležitou roli naše emoce a prožívání. Důležité je uvědomit si, že nám někdo ublížil. To, že cítíme nespravedlnost, provinění nebo jiné negativné emoce vůči další osobě. Dalším krokem je uvědomění si širších souvislostí toho, proč vlastně zášť pociťujeme – to nám umožní záležitost nahlédnout z širších perspektiv. Další na řadě je uvědomění si potřeby (ne-li nutnosti) odpustit. K tomu nám dopomůže uvědomění si konkrétní záležitosti, ke které se odpuštění vztahuje. Dále je na řadě samotný akt odpuštění a zvládání všech s ním souvisejících emocí. Takovýmito emocemi může být vztek, zášť, závist, bolest a postupně dojde k jejich zmírnění, obrušování.
Odpouštění může být dlouhodobým procesem, někdy je třeba odpustit opakovaně. Je důležité si nenalhávat, že odpouštíme, pokud toho ještě nejsme schopni. Jednotlivé fáze se mohou vracet, opakovat, vzájemně se ovlivňovat. Někdy se nám může zdát, že se stále točíme v kruhu, že jednotlivé fáze se navracejí a my nikam nepostupujeme. I odpuštění může být jakýmsi kruhem, opakující se spirálou.
U skutečných traumat bývá odpuštění nejsložitější. Spěchat se v takovýchto případech nevyplácí. Hojení ran vyžaduje trpělivost a čas. Je třeba si uvědomit, že někdy je zkrátka ještě brzo a odpustit nejde. Neobviňujte se a nezlobte se na sebe, pokud je zatím tomu tak. Odpuštění velkých zranění je vždy dlouhodobý proces, zdánlivě budeme muset začínat několikrát opakovaně znova. Zvládnutí velkých emocí a ochota projít bolestí je v některých případech s odpuštěním neodmyslitelně spjata.
Emoce spojené s procesem odpuštění
Odpuštění obvykle není procesem, který se podaří z minuty na minutu. Prožité křivdy nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Odpuštění je těsně spjato s našimi emocemi. Související emoce zpracováváme často dlouhodobě, zvláště je-li naše zranění velké. Emocím se nevyhýbejte, ale ani si je nehýčkejte. I negativní emoce jsou v pořádku, máte-li vztek, nebojujte s ním, akceptujte jej. Může přicházet ve vlnách a opakovaně. Emocím dejte prostor, nemusíte je vítat s otevřenou náručí, ale chápejte je, akceptujte. Jedině tak svoji emoci postupně zpracujete, bolest časem odezní nebo se zmenší.
Neodpuštěním trpíme - Jak?
Dlouhodobě zažívané negativní emoce, pokud jsou intenzivní, opakované, znovuprožívané, pak ty jsou pro nás mimořádně škodlivé. Poškozují naše zdraví mentální, ale i fyzické. Jsou jedním z faktorů vzniku mnoha nemocí, včetně rakoviny, mozkových příhod, kardiovaskulárních onemocnění. Nahromaděný stres je velmi nebezpečný pro lidské zdraví, jednou z příčin stresu jsou právě negativné emoce, vyplývající z našich vztahů, z pocitů našeho ublížení a z naší neschopnosti odpustit. Naše schopnost vyrovnat se s utrpením, zlem a ublížením je pro náš vývoj stejně důležitá jako schopnost prožít všechny pozitivní stránky života.
To, že neumím odpustit, je někdy těžké si přiznat. V odpuštění říkám, svět je nedokonalé místo, místo, kde mnozí unikají spravedlivému trestu. Jedině v odpuštění je zároveň zbavení se emoční zátěže, vystoupení z kruhu pomsty. Odpuštěním připívám k tomu, aby se svět stal o něco lepším místem k životu. Je těžké pokračovat v cestě, pokud si sebou nesu těžký emoční "batoh" křivd a zranění, které na mně byli spáchány.
Navíc, zůstat obětí má přece i svoje výhody. Tato role je pasivní, bezpečná a poměrně pohodlná. Žádat si litování a péči od ostatních může být vlastně do jisté míry i příjemné. Nemusím se o nic snažit a mám stále nějaký důvod, proč to nejde. A hlavně, nemusím se snažit odpustit, je to přeci bolestivý proces.
Odpuštění mne posune dál
Teprve pokud se mi podaří odpustit, dostávám se na vyzrálejší stupeň chápání světa i sebe samotného. Neodpouštím jen kvůli sobě, ale kvůli principům, které si postupně uvědomuji jakožto základní. Teprve potom jsem schopen skutečně odpouštět, a to pro sebe, i pro druhé. Odpuštění souvisí i s tolerancí a trpělivostí. Tyto základní principy napomáhají posunout naši osobnost o stupeň výše, na vyšší úroveň osobnosti i na vyšší úroveň prožívání a chápání světa.
Odpuštění je výsledkem formování mé osobnosti, i důležitým prostředkem mého dalšího posunu. Schopnost vyrovnat se se zlem, ublížením, utrpením je pro můj život stejně důležitý, jako umět prožít všechny pozitivní stránky života. Lidstvo nezná lepší způsob, jak se vyrovnat s negativními zkušenostmi a dospět k těm pozitivním, než je tomu skrze cestu odpuštění.
Jaké kroky tedy projít k odpuštění samotnému?
K odpuštění je nejprve nutné dospět a zavázat se k němu. Odpustit se Vám nepodaří během jedné vteřiny a s největší pravděpodobností ani za celý den. Je to něco, co zabere hodně času, ale zavážete-li s k tomu, pak se bolesti pravděpodobně zbavíte. Může Vám třeba i pomoci přichystat si seznam pro a proti.
Uvědomte si, jaké potíže Vám bolest způsobuje. Ovlivňuje nějak Váš vztah s danou osobou? Nebo s ostatními? Ovlivňuje Vaši práci nebo rodinu? Brání Vám ve zdokonalování se? Jste z této bolesti smutní nebo dokonce nešťastní? Uvědomte si, že musíte něco změnit. Popřemýšlejte o výhodách odpuštění. Urovnají se Vaše vztahy, Váš život, vše bude celkově šťastnější. Zkuste si uvědomit, že máte na výběr. Za ostatní rozhodovat nemůžete, ale své vlastní činy a myšlení můžete ovládnout. Je ve Vaší moci někomu odpustit, otázkou však je jak to uděláte. I odpuštění se dá naučit. Zkuste si představit, jak byste se Vy samotní v kůži druhého cítili. Pokuste se pochopit, proč daná osoba udělala to, co udělala. Začněte s předpokladem, že tato osoba není zlá, ale zkrátka jen něco udělala špatně. Do hlavy druhým nevidíme, ale zkusme se zamyslet nad tím, co tato osoba mohla cítit, když čin spáchala a jak se cítila poté? Jak se asi cítí teď? Co ji k takovému skutku vlastně dohnalo?
Připusťte si i vlastní zodpovědnost na celé této události. Pokuste se zamyslet, jakým způsobem jste, nebo byste mohli, být sami zodpovědní. Co jste mohli udělat, abyste situaci zabránili? Jaké kroky podniknete, abyste tomu zabránili příště? Neberte na sebe všechnu vinu, neberte ani na sebe zodpovědnost za někoho jiného, jen si zkuste uvědomit, že nejste pouhou obětí. Soustřeďte se na tady a teď, přítomný okamžik. Ohlédněte se zpět a uvědomte si, že to, co se stalo, už nezměníte. Už to skončilo a opakuje se to už jen ve Vaší mysli. A to je právě to, co Vám působí potíže a problémy, smutky, stresy, strasti a starosti. Co s tím?
Začněte se soustředit na přítomnost. Co se Vám v životě odehrává tady a teď? Jakou v tom můžete najít radost? Najděte si ve svém životě radosti a přestaňte opakovaně prožívat minulost. Je jisté, že na minulost si nevyhnutelně vzpomenete, ale až se tak tomu stane, zkrátka si z ní vezmete nějaké ponaučení a pomalu se přesunete zpět do Vaší přítomnosti.
Začnete-li se soustředit na přítomnost, uvolníte ve svém životě místo radosti, pohodě a klidu. Soustředění se na přítomnost můžete natrénovat třeba tím, že se začnete soustředit na svůj dech. Představte si, jak každým výdechem z Vás odchází minulost a bolest, také si představte, jak každým nádechem se ve Vás rozhostí klid a mír. Uvolněte a nechte odejít bolest a minulost. Dovolte, aby se Vaše tělo naplnilo pohodou. Udělejte krok kupředu, již bez přemýšlení o minulosti.
Pokuste se být soucitní, odpusťte a uvědomte si, že odpuštěním sami sebe vedete ke štěstí. Vciťte se do druhé osoby a přejte jí ze srdce rovněž štěstí. Ponechte lásku vzkvétat, lásku k této osobě i k životu celkově. Zabere to asi nějaký čas, pokud se Vám nepodaří se dostat přes některý krok, zopakujte si některý z předchozích bodů, až se Vám nakonec povede i toto.
Odpuštění znamená dostat uzdravení a lásku. Vše děláte pro sebe, pro Vaši úlevu a radostněji prožívaný další život.
Diskuse k článku
Ystia