Kraniosakrální terapie pomáhá odstranit bloky a harmonizovat organismus
V průběhu našeho života se vlivem prodělaných nemocí, úrazů, námahy, stresu, nepříjemných zkušeností a podobně vytvářejí v našem psychofyzickém systému bloky a místa velkého napětí. Kraniosakrální metody léčby pomáhají tyto bloky odstraňovat. Během kraniosakrální terapie, a ve dnech po ní následujících, uvolňuje organismus vzniklá napětí, a obnovuje se plné proudění energie a vitalita. Bolest mizí, místo se regeneruje, celý organismus se harmonizuje a jeho schopnost snášet bolest vzrůstá. Kromě svého nepopiratelného účinku při léčení fyzických bolestí se užívá i pro zlepšení psychické kondice člověka.
Fyzické obtíže, při kterých se kraniosakrální terapie a kraniosakrální biodynamika užívají, jsou především:
- bolest zad a šíje
- bolesti páteře
- bolesti hlavy
- migrény
- oční potíže
- bolesti kloubů při degenerativních změnách
- léčení zánětu trojklanného nervu apod.
Užívá se jakožto nástroj k léčbě a zmírnění depresí, traumatu i posttraumatických symptomů, k rozpouštění emocionálních bloků a silného stresu. Tyto metody léčby lze použít i pro děti a těhotné, jsou vhodnou přípravou na porod a poporodní integraci, užívají se jako součást léčby pro hyperaktivní děti a děti s poruchami učení. Je zmiňován také pozitivní posun v léčbě autismu a chronického únavového syndromu.
Velmi jemná ruční terapie aplikovaná na základě principů kraniosakrálního systému zlepšuje přirozené tělesné léčebné procesy a ukazuje se být efektivním způsobem léčby širokého spektra zdravotních obtíží souvisejících s neurologickou dysfunkcí.
Historie objevení kraniosakrálního systému a vzniku terapií
Základy oboru položil Dr. Andrew Taylor Still začátkem 20. století, který vyvinul osteopatii (nauku o onemocnění kostí). Dr. William Sutherland (Missouri – USA) metodu dále rozšířil o objev, že lebeční kosti nejsou pevně fixovány, ale mohou se pohybovat. Vyvinul manipulativní techniku, která má identifikovat nepravidelný pohyb kostí lebky a zregulovat je pro funkční pohyb. Dr. John Upleger (Michigan – USA) tuto metodu nadále zdokonalil. Objevil tzv. kraniosakrální rytmus a vypracoval terapii využitelnou pro širokou veřejnost, od laiků až po lékaře. Tato terapie umožňuje péči o nemocného prakticky v jakémkoliv prostředí, ať už domácím nebo nemocničním.
Kraniosakrální systém a kraniosakrální rytmus
Kraniosakrální systém člověka se skládá z membrán – meningů a cerebrospinální tekutiny – mozkomíšního moku, které obklopují a chrání mozek a páteřní kanál. Tento systém vychází z krania, tedy lebky člověka, a pokračuje dolů do sakra – kosti křížové. Jakákoliv omezení v membránovém systému mohou přímo ovlivňovat různorodé fyziologické funkce centrálního nervového systému člověka.
Fyziologii kraniosakrálního systému lze zjednodušeně popsat jako plnění a vyprazdňování mozkových komor a omývání mozkových a míšních blan mozkomíšním mokem. Tento mok je filtrován z krve v dynamickém okruhu se zpětnou vazbou. Při zvyšování objemu moku se zvyšuje tlak a tím je mozek i mícha omývána způsobem podobným polozavřenému hydraulickému systému. Cyklický rytmus kraniosakrálního systému, který je pravidelný, má u zdravého člověka 6 až 12 cyklů za minutu. Kraniosakrální systém se skládá z vlastního pohybu velkého mozku a míchy, pohybů mozkomíšního moku, pohybu nitrolebních a nitropáteřních blan, pohybů sakrální kosti mezi kostmi kyčelními, pohyblivostí kostí lebečních, pohyblivostí tělních fascií, které jsou propojeny s ostatními částmi těla za pomoci centrální nervové soustavy.
Následkem poruch kraniosakrálního systému může docházet k senzorickým, motorickým a neurologickým poruchám a k nejrůznějším psychickým dysfunkcím. Kraniosakrální terapie povzbuzuje mechanismus lepšího fungování mozku a míchy, rozptyluje negativní efekt stresu a napomáhá autoregulaci celého lidského organismu.
Desetibodový protokol pro kraniosakrální terapii
Kraniosakrální terapie se skládá z řady technik, které však mají společný základ. Každý krok terapie je zároveň hodnotícím (diagnostickým) i korektivním (terapeutickým) nástrojem.
Desetibodový protokol:
- Indukce bodu klidu
- Uvolnění příčných fascií: pánevní dno, bránice, horní hrudní apertura, jazylka a atlantookcipitální skloubení
- Dekomprese lumbosakrálního přechodu, mediální komprese lopat kyčelních a trakce durálního vaku
- Kolébání a klouzání v rámci durálního vaku či trubice
- Frontální trakce (mobilizace čelní kostí)
- Parietální trakce (mobilizace kostí temenních)
- Dekomprese sfenobazilární synchondrózy
- Temporální techniky (mobilizace spánkových kostí)
- Komprese a dekomprese temporomandibulárního skloubení
- Komprese 4. mozkové komory (indukce klidového bodu)
Podstatné je především dodržovat přesnost aplikace jednotlivých procedur či terapeutických technik, pořadí není striktně nutné dodržovat tak, jak je uvedeno (zejména u pokročilých užívající KST, pro nováčky je však pořadí postupu dobrým návodem).
Kraniosakrální terapie z odborného medicínského pohledu
Kraniosakrální terapii lze zařadit na rozhraní mezi alopatickou osteoterapii (klasická medicína) a psychofyziologickou autoregulaci (alternativní medicína). Funguje na principu využití znalosti cirkulace mozkomíšního moku – kraniosakrálního rytmu. Ruce terapeuta vnímají kraniosakrální rytmus i přes oblečení a následně mohou ovlivňovat jeho kvalitu i frekvenci v případě, že zjistí nepravidelnost či disharmonii. Toto je velice důležité, neboť právě nerovnováha kraniosakrálního rytmu může mít na svědomí řadu zdravotních i psychických potíží.
Skeptické pohledy na kraniosakrální terapii
Hlavní medicínský směr kritizuje kraniosakrální terapii především z toho důvodu, že je stavěna na teoriích, které zpochybňují řadu teorií užívaných v medicíně klasické. Někteří skeptikové namítají, že celá teorie, která stojí za kraniosakrální terapií, je nesmyslná, neboť lebeční kosti během dětství srůstají a mozkomíšní tekutina nemá rozpoznatelný rytmus. Tyto námitky však nejsou přijímány beze zbytku. V některých oblastech Evropy je i v rámci medicíny přijímána skutečnost, že lebeční kosti mají potenciál k pohybu.
Vztah kraniosakrální terapie a centrální nervové soustavy
Centrální nervová soustava řídí a ovlivňuje pochody v našem těle. Je nejdůležitější komunikační a koordinační sítí našeho organismu. Na správném fungování centrální nervové soustavy a nervové sítě závisí veškeré životně důležité soustavy, příslušné orgány, jejich funkce i psychická pohoda. Mozek nepřetržitě přijímá a vysílá do všech koutů našeho těla signály o tom, co se kde děje a co je třeba udělat. Potíže s nervovým přenosem a nerovnováha nervových impulzů způsobuje nerovnováhu těla a poruchu fungování pochodů v těle. Když je nervová soustava v rovnováze, pak lze nastartovat správné fungování celého organismu a tím i jeho samoléčebný proces.
Pohled na kraniosakrální terapii z hlediska duchovního
Ze zkušeností vyplývá, že duchovní uvědomění člověka i jeho vnímavost se při pravidelné kraniosakrální terapii zvyšuje. Bloky v mysli se rozpouští a i mysl ukládá svoje zážitky a myšlenky do těla, do buněčné paměti. Při kraniosakrální terapii dochází spontánně k uvolnění bloků, očištění podvědomí a odblokování energie a ozdravení těla i mysli člověka. Díky hladkému průtoku energií meridiány (viz. poznatky čínské medicíny) se oživují a uzdravují všechny orgány.
Účinky a úspěšnost kraniosakrální terapie
V České republice je kraniosakrální terapie vnímána stále především jako alternativní metoda léčby a není příliš rozšířená, ačkoliv úspěšnost léčby je poměrně vysoká. Kraniosakrální terapie je součástí tzv. kauzální medicíny, hledá souvislosti a příčiny, jde ke kořeni problému. Příčinu potíží hledá především v naší mysli. Tělo i duše je vnímána jako celek a kraniosakrální terapie nastartuje samouzdravení rychlostí, která je pro naše tělo nejoptimálnější. Metoda je poměrně šetrná a bezpečná, úspěch závisí na pravidelnosti léčby a je vhodná i pro zlepšení duchovního uvědomění člověka.
Frekvence návštěv u terapeuta je doporučována v odstupech jednoho až tří týdnů, jedno sezení trvá obvykle 30-60-90 minut do odeznění potíží. Její působení je i preventivní – zvyšuje imunitu, působí proti stresu i depresím, je vhodná pro celkové vyvážení harmonie. Terapie se většinou provádí vleže na zádech. Samotná terapie je klidná a příjemná. Nejprve terapeut naváže s klientem kontakt, vzájemně si předají informace o potížích, se kterými klient přichází, v případě, že se jedná o několikátou návštěvu, pak společně hodnotí průběh terapie.
Během terapie samotné leží klient klidně na lůžku, je vyzván ke klidu a spolupráci. Touto terapií se může pracovat přes oblečení, lehkým tlakem, terapeut přikládá ruce na jednotlivá místa na hlavě a těle klienta, napojí se na jeho kraniosakrální rytmus a uvolňuje problémová místa. Na místech setrvává do chvíle, kdy dojde k uvolnění problémových míst a tkání, což může trvat několik minut. Citlivější klienti mohou pociťovat i pohyby lebečních kostí samotných, pocity uvolnění napětí v tkáních a snížení psychického napětí. Při uvolňování psychických bloků může docházet k silnějším reakcím emocionálním nebo i tělesným. Spontánním emocionálním nebo tělesným reakcím terapeut nebrání, do děje nezasahuje, jen jimi citlivě a nenásilně provází.
Diskuse k článku
Petra Zdražilová
jmenuji se Petra Zdražilová,a také by mě zajímalo zda tu někde někdo neprovádí tuto masáž..Tak jestli jste dostala nějaké doporučení ráda bych navštívila maséra-ku.Moc Vám děkuji za odpověd Petra
Karin Jajtnerová
Děkuji za odpověď. S pozdravem,
Karin Jajtnerová
Aneta z Brna