Láska je chemie. Vědci přesně ví, co se děje v našem těle, když jsme zamilovaní!
Motýlci v břiše, bušící srdce, zatajený dech, úsměv na rtech a jiskřičky v očích, ale také neschopnost myslet na cokoliv jiného. Tyto pocity zná jistě velmi dobře každý, kdo byl v životě zamilovaný. Věděli jste ale, že zamilovanost je ve skutečnosti chemický proces, který se odehrává v našem těle? Vědci jej navíc dokáží přesně popsat a rozdělit do fází, ve kterých tělo zaplavují různé hormony vyvolávající pocity důvěrně známé všem zamilovaným. Chemie je zodpovědná za to, že bez svého milovaného člověka nemůžeme být, ale i za to, že s ním vybudujeme i dlouhodobý vztah. Co se tedy děje v našem těle?
Proces zamilovanosti ovládají hormony
Láska je obecně řečeno silný a kladný vztah k druhé osobě. Jde o směsici přitažlivosti, touhy, obdivu, náklonnosti a oddanosti. Z pohledu psychologie představuje láska primární lidskou potřebu. A podle vědců je láska, ten hluboký cit, o kterém každý sní, jen čistá chemie. Dokonce tento proces označují jediným chemickým vzorcem, C8H11N. Ano, toto je zjednodušené vyjádření všeho, co se v těle zamilovaného člověka děje.
Zamilovanost je tedy podle vědců poměrně složitý chemický proces. Zjednodušeně jde o to, že jakmile mozek vyhodnotí protějšek jako vhodného partnera, a to na základě smyslů a často podvědomých kritérií, spustí v těle řadu reakcí. Díky tomu se v těle vytváří hormony ovlivňující jednání a pocity zamilovaných. Ačkoliv si tedy myslíme, že zamilovanost a láska je záležitostí srdce, hlavní roli má mozek. Alespoň když se na tento cit díváme z pozice vědců.
Láska je chemie a droga
Mezi hormony, které v těle zamilovaného začnou produkovat, patří třeba fenyletylamin vyvolávající euforické stavy. Dále je to dopamin, který způsobuje vznik příjemných pocitů v reakci na příjemné zážitky, například na přítomnost milované osoby. Zamilovaný člověk se tak cítí fyzicky i psychicky dobře. V jeho těle se vyplavuje také adrenalin, který vyvolává euforické pocity a přívaly energie. Právě tyto hormony stojí za tím, že zamilovaní lidé nepotřebují tolik odpočinku, mají mnoho energie a jejich tělo zkrátka pracuje na plné obrátky.
Tyto stavy se nápadně podobají těm, které prožívají lidé pod vlivem drog. Tyto zamilované hormony nebo látky jim příbuzné jsou totiž právě užíváním drog vyvolávány. Dalo by se tedy říct, že láska je v podstatě droga. I na lásce, respektive na koktejlu hormonů, které tělo produkuje, si navíc člověk může vybudovat závislost. S tím souvisí také pocity podobné skutečným abstinenčním příznakům, pokud nemůže být s tím, koho miluje. Ztrácí se chuť k jídlu, dostavuje se nespavost nebo třeba neschopnost se soustředit. A pokud objekt lásky cit neopětuje, zamilovaný prožívá podobný stav, jako člověk zbavující se závislosti. Tyto nepříjemné pocity však naštěstí postupně mizí.
Přitažlivost, to je adrenalin, testosteron a estrogen
Láska jakožto chemie má z pohledu vědců několik fází, během kterých se do těla uvolňuj právě ony různé hormony ovlivňující pocity a chování zamilovaného. První fázi zamilovanosti ovládá adrenalin, který začnou produkovat nadledvinky ve chvíli, kdy mozek vyhodnotí protějšek jako vhodný objekt zájmu. Činí tak na základě mnoha vjemů, a to i během několika vteřin. Záleží na očích, které zkoumají vzhled, postavu i oblečení, ale také na uších vnímajících hlas druhého člověka. Důležité jsou také čichové vjemy zaznamenávající vůni protějšku.
Vyhodnocení všech vjemů probíhá na základě podvědomí, důležitou roli hraje genetika i vlastní zkušenosti. Jednoduše řečeno protějšek musí váš mozek přesvědčit, že je potenciálně vhodným partnerem, respektive že je pro vás přitažlivý. Pokud se tak stane, tělo začne produkovat adrenalin. To má za následek, že se cítíte podobně jako ve stresových situacích. Pokožka zčervená, rozbuší se vám srdce, zrychleně dýcháte a potíte se. Protějšek vás přitahuje, nejste schopni myslet na nic jiného, třesou se vám kolena a svírá srdce. V těle se zvyšuje hladina sexuálních hormonů, testosteron u mužů a estrogen u žen.
Akutní zamilovanost doprovází fenyletylamin
První fáze ještě není zamilovanost ani láska. Jde jen o sexuální přitažlivost, která se ale může v zamilovanost vyvinout v druhé fázi chemického procesu. Během té se v těle začne produkovat hormon dopamin, který způsobuje šťastné pocity, a zejména fenyletylamin, někdy také nazývaný hormon zamilovanosti. Právě fenyletylamin vyvolává euforii a pocity, které se někdy označují jako ony růžové brýle, skrz které zamilovaní vše kolem sebe vidí. Způsobuje také to, že je tělo zamilovaného schopné pracovat na plné obrátky, nepociťuje únavu a je plné energie. Zamilovanost právě v této fázi připomíná stav člověka při užívání drog, fenyletylamin je totiž příbuzný metamfetaminu v těchto drogách obsaženého.
Zamilovaný člověk se stává na fenyletylaminu závislý. Potřebuje být neustále s objektem své lásky, protože tak se v těle tyto hormony produkují a zamilovaný pociťuje euforické stavy. Tělo se jednoduše bez své drogy nemůže obejít. A jakmile má této látky nedostatek, dostavují se již výše zmíněné abstinenční příznaky.
Fenyletylamin se zamilovaností střídá oxytocin a náklonnost
Po delší době organismus už nedokáže vytvářet dostatek omamujícího fenyletylaminu. V těle jej tak postupně nahrazuje hormon oxytocin, někdy také označován jako hormon mazlení. Jak jeho název napovídá, vylučuje se při dotýkání, mazlení, hlazení a samozřejmě také při milování. Díky tomu, že se změní hormony ovládající tělo, ustupuje fáze akutní zamilovanosti a celý proces se zklidňuje. Vytváří se tak stabilizovaný vztah a hlubší citové pouto mezi zamilovanými lidmi. Tuto fázi můžeme označit jako období náklonnosti.
Spolu s oxytocinem takto působí i vasopresin. Oba hormony kromě partnerských vztahů zabezpečují také ochranu potomků rodiči. Právě ony stojí za tím, že se matka chová něžně ke svému dítěti.
Dlouhodobou závislost doprovází endorfiny
Poslední fází zamilovanosti, tedy spíše lásky, je dlouhodobý vztah. I za tím, že spolu některé páry zůstanou velmi dlouho nebo třeba celý život, stojí chemie. V tomto stádiu se totiž v těle vylučují endorfiny, hormony štěstí a látky příbuzné opiátům. Endorfiny působí antistresově, uklidňují a vyvolávají pocit jistoty a bezpečí.
Endorfiny jsou také označovány jako hormony věrnosti. Jsou totiž návykové a způsobují dlouhodobou závislost na milovaném partnerovi. Čím déle s ním jste, tím více endorfinů se vám do těla vyplavuje a tím více jste na nich také závislí. Proto je také tak těžké překonat ztrátu dlouholetého milovaného člověka.
Po zamilovanosti přijde vystřízlivění
Zároveň endorfiny dále oslabují fenyletylamin, proto se z dlouhodobého vztahu postupně vytrácí prvotní vášeň a výrazná sexuální přitažlivost až posedlost. Je tedy zcela běžné a normální, když po několika měsících zjistíte, že váš vztah není stejný jako předtím a že už nejste tak zamilovaní. Jde v podstatě o obranu organismu. Kdyby se totiž produkce hormonu fenyletylaminu nesnížila, zamilovaný člověk by byl na svém partnerovi naprosto závislý a zanedbával by veškerý ostatní život.
Samozřejmě existují lidé, kteří se bez stavu zamilovanosti neobejdou a jakmile opadne, začínají jej hledat u jiného člověka. Mohli bychom tedy říct, že se stanou závislí na fenyletylaminu a potřebují ho ke spokojenému životu.
Na druhou stranu teprve to, co přijde po zamilovanosti, je ona hluboká láska a pevné pouto, po kterém většina lidí touží. Vztah se tak posouvá na další úroveň. A záleží jen na vás, zda dáte přednost omámení a euforické zamilovanosti nebo hlubokému spokojenému vztahu.
Diskuse k článku
Jiří Nivak
Jiří Nivak