Bolestivé rozhodování. Naučte se rozhodnout
Křižovatka. Mám jít vpravo nebo vlevo? Pokud jedeme autem, navykli jsme si tuto situaci neřešit a nechat si poradit chytrým přístrojem, který „správný“ směr zavelí. Obvykle také víme, kam jedeme. Jenže v životě se nezřídka ocitneme v situaci, kdy nám nikdo poradit nemůže, nevíme přesně, kam cesta vede a co víc, rozhodnutí je na nás. Jak se rozhodnout, aby to nebylo „špatně“?
Rozhodování: Pozor na spirálu zoufalého přemítání
Rozhodováním se rozumí proces výběru mezi alespoň dvěma variantami následného jednání. Ačkoli se to může zdát jednoduché, přemýšlivé typy osobností často sklouznou do spirály neustálého pro a proti. Výsledkem je, že šance, kterou měli se vypaří a jim zůstanou oči pro pláč. Situace se jednoduše změní a ať už jejich rozhodnutí bude jakékoli, víceméně bude už „špatné“. A tak svět přichází o dobré nápady a jejich realizaci. K rozhodnutí se samozřejmě určité znalosti či zkušenosti hodí, avšak je třeba si připustit, že nikdy nebudete mít všechny. Pokaždé bude naše rozhodnutí ovlivněno mnoha faktory (včetně zdravotního stavu, psychické kondice, emočního vypjetí anebo množstvím času, které na rozhodnutí máme), které působí v ten konkrétní moment.
Rozhodování probíhá v těle
Zatímco na to, zda si koupíme nové kolo nebo ne máme v rozhodování určitý čas. Rozhodování o tom, zda se dáme na útěk nebo se budeme prát (v civilizaci, zda někoho poslat k šípku nebo ne) je otázkou vteřin. Paradoxem zůstává, že naše tělo odpověď zpravidla tuší rychleji než naše mysl. A to v obou případech. Schopnost rozhodování je totiž jeden z předpokladů přežití, který je na myšlení do určité míry nezávislý. Naše tělo „načte“ situaci a snaží se nám prostřednictvím emoce i fyzických projevů (brnění rukou, pocit chladu či studený pot, teplo) nahodit rozhodnutí. Otázkou je, jak moc umíme signály těla vnímat a pochopit. A když už je nám to náhodou „jasné“ vstoupí do procesu mozek se svou „a co kdybychom…“ nebo „ale to přeci nemůžeme…“.
Vitamíny na paměť - které potraviny zařadit do jídelníčku, abyste zlepšili činnost mozku?
Jak se rozhodnout? Není varianta B
Nejtěžší bývá rozhodování, kdy zvolením určité varianty nenávratně přijdeme o tu druhou. Jednoduše nevíme, co by, kdyby. Právě „kdyby“ je největší komplikace rozhodování. Je třeba si uvědomit, že budoucnost nevíme nikdy. Máme „jen“ určité předpoklady, které vycházejí z naší minulé zkušenosti, ale to, že má něco vysokou pravděpodobnost neznamená, že se to opravdu stane. A naopak. V procesu rozhodování jde o jediné, zvolit si další krok. Zpětné vyhodnocení může být zajímavé, ale lítost sem nepatří. Zpětná racionalizace (Měl jsem to vědět, měl jsem udělat, co by se stalo, kdyby byl býval) totiž tak trochu lže. Vy jste v minulosti příslušné informace jednoduše neměli a nebo na ně měli z dosavadních zkušeností jiný náhled. A možná jste se rozhodli jít do rizika. Ale rozhodnutí bylo učiněno. Je třeba pracovat se situací a případně směr dalším rozhodnutím upravit.
5 tipů, jak se rozhodnout
Pokud nejde zrovna o život, pak je dobré si na rozhodování dát „čas“, respektive nastavit si termín, do kdy se rozhodnete. Získáte odstup a mohou vyprchat emoce, které reagují na vypjatou situaci. Během té doby můžete zkusit tyto praktiky, které vám mohou do rozhodování přinést zajímavé aspekty:
- Je tato situace opravdu moje? Jinými slovy, činím rozhodnutí za sebe anebo řeším něco, co mi nepřísluší?
- Posune mě toto rozhodnutí směrem, kterým chci jít? Je mé rozhodnutí na úkor něčeho/někoho, co je pro mne nepřípustné?
- Dělám rozhodnutí, protože chci anebo jsem nucen okolnostmi? Někdo mě do rozhodování nutí (tzv. dostal jsem nůž na krk). Opravdu jsou jen tyto varianty?
- Co si myslím, že se stane, když se nerozhodnu, respektive půjdu jiným směrem? Ano, varianta nedělat nic existuje také, stejně jako varianta, kterou v danou chvíli nevidíte.
- Co mohu s konkrétním rozhodnutí získat/ztratit?
Samozřejmě lze namítat, že žijete určitý život se svými právy a povinnostmi, zároveň je třeba také připustit, že tento život je výsledkem nějakých vašich rozhodnutí v minulosti. Pokud nejste spokojeni, pak je otázkou, zda není na čase začít činit rozhodnutí, která postupně ke spokojenost mohou vést.
Autor: Markéta Palatin
Diskuse k článku