Spánková paralýza dokáže pořádně vyděsit
Paralýza nastává při usínání (hypnagogická) nebo při vzbouzení se (hypnopompická). Fyziologicky je tento stav spánkové obrny spojen s paralýzou, která přirozeně nastává během těch fází spánku, kdy máme sny (REM fáze – tzv. REM atonie). Náš mozek během REM fáze účinně funguje, ale tělo by mělo být ve spánku – tedy se nehýbat. Takováto atonie slouží k tomu, aby se naše „snové pohyby“ nepřenášely na naše fyzické tělo, tedy abychom se během spánku nezranili. Když se v této fázi najednou probudíme, tak mozek se domnívá, že spíme, a tělo zůstane v paralýze.
Spánková paralýza a halucinace
Během spánkové paralýzy může docházet k halucinacím. Můžeme vidět obrazy, vnímat v místnosti další osoby, slyšet podivné zvuky. Často lidé mívají pocit, že jsou někým sledováni a to i když jsou v místnosti sami. Špatně se člověku často i dýchá. Někteří lidé popisují stavy, kdy mají pocit, že jim „něco“ například těžký kámen leží na hrudníku, či že jim na hrudním koši dokonce nějaká neidentifikovatelná bytost sedí. Paralýza může trvat od několika sekund až po několik minut (některé prameny uvádějí, že dokonce až hodinu). Spánková paralýza bývá zařazována mezi poruchy spánku. Každý desátý člověk spánkovou paralýzu aspoň jednou v životě poznal a každý tisící ji zažívá opakovaně, a to několikrát do roka. Za frekvencí výskytu spánkové paralýzy stojí hlavně stres, důvody mohou být i únava, post-únavové stavy, fobie, zima v místnosti, nemoc a podobně. Často to bývá i kombinace více vlivů – chlad, nepravidelná strava, nepravidelný životní rytmus atd.
Rizikové faktory a spouštěče spánkové paralýzy
- Častý stres, vysoký stres, po-stresové stavy
- Nepravidelná strava a nepravidelný životní rytmus
- Nedostatek spánku a odpočinku, klimbání během dne
- Spánek s vysoko vystlanými polštáři
- Těsně po lucidním snu (Lucidní sny jsou zvláštním typem snů, během nichž si daná osoba jasně uvědomuje, že sní. Tato skutečnost je pro tyto stavy zcela charakteristická a je tedy právě tím, čím se lucidní sny odlišují od běžných snů. Zjištění, že se naše vědomí nachází ve stavu snění, zatímco tělo spí, je totiž doslova odrazovým můstkem, jak k vědomému prožívání mnoha neobvyklých zážitků dle naší vlastní fantazie.)
Pokud nás zaskočí spánková paralýza, kterou si uvědomujeme, pak je vhodné zahýbat trochu očima nebo svalstvem tváře. Lidé se v takovém stavu nejčastěji soustředí na nohy a ruce, ale ty bývají paralýzou zcela ochromené. Pokud spánkovou paralýzu rozeznáte, zkuste zachovat klid, nepanikařte, v klidu vyčkejte, až stav sám pomine.
Legendy o spánkové paralýze
Spánková paralýza bývá někdy nazývána syndromem „staré čarodějnice“. Tento název vyplývá z toho, že lidé často vnímali přítomnost další, jakoby nadpřirozené bytosti v jejich blízkosti, a zároveň nepříjemné pocity dušení a tlaku na hrudníku. V Africe je spánková paralýza označována jako čarodějnice, která jezdí po zádech ochromeného. Čínská kultura hovoří o duchovi, který člověka tlačí do postele. Japonci užívají pro tento stav název kanashibari, znamená svázaný, či dokonce kovem upevněný. V Turecku se označuje karabasan – temný lis. Legendy hovoří o stvoření, které ve spánku napadá lidi a tlačí jim na hrudník a vyráží jim dech. V Řecku a na Kypru lidé věřili, že spánková paralýza nastává ve chvíli, kdy duch se zvířecí podobou se snaží oběti ukrást řeč nebo jí sedí na hrudníku a chce ji udusit. Tento duch se jmenoval „Mora“, což je podobný název, který se pro tento stav užívá na Islandu a to „Mara“. Ve Vietnamu přichází uprostřed noci „Šedý duch" a unáší oběti daleko za hory. V Zanzibaru se úděsný Popobawa přitiskne lidem ve spánku na hrudník tak, že křičí, aniž by vydali hlásku.
Spánková paralýza a umění
Démoni přicházející v průběhu spánku a noci mučit nešťastníka jsou u umělců napříč stoletími známým jevem. Krom spánkové paralýzy jsou to i další spánkové obtíže, především noční děsy a noční můry. Typickým představitelem v umění, který trpíval spánkovou paralýzou, je Francisco Goya. Jeho příznaky byly typické. Vzbudil se ráno velmi brzo, s pocitem ochrnutí těla, koutkem oka viděl příchozí bytost. Dlouhá prodloužená jakoby klepetnatá černá ruka ho uchopila za tvář. Byl to strašný zážitek, Goya probraný z ochrnutí vyskočil nahoru ve zděšení a poté v uklidnění zjistil, že to byla jeho vlastní ruka. Spánkovou paralýzou a nočními děsy trpěl i nizozemský malíř a kreslíř Vincent van Gogh a švýcarský malíř Henry Fuseli, pravděpodobně i Hieronymus Bosch.
Spánková paralýza a mystické zážitky
Stav, kdy se člověk nachází ve spánkové paralýze, je natolik zvláštní a netradiční, že bývá mnohdy lidmi, kteří jej zažili, spojován s nejrůznějšími běžné vědomí přesahujícími zážitky. Takovýto stav je obvykle doprovázen zrychlenou činností srdce, ztíženým dýcháním a pocitem hrůzy. Tento pocit děsu je stupňován tím, že ochrnutý si plně uvědomuje dění kolem sebe. Nejděsivějším příznakem spánkové paralýzy je pocit přítomnosti cizí osoby v místnosti. Nejdříve je to jen jakési tušení, posléze někdy bývá osobou stiženou spánkovou obrnou i spatřena. Její podoba se většinou liší od té lidské, bývá zvířecí, ďábelská nebo mimozemská. V takovémto stavu se velice často odehrávají i zážitky, které někteří lidé popisují jakožto únosy UFO.
Další poruchy spánku
Mezi nejrozšířenější spánkové poruchy patří:
- Somniologie – mluvení ze spaní.
- Somnambulismus – dochází k pohybům spícího (náměsíčnost). Člověk, který trpí somnambulismem, může vstát z lůžka, různě chodit po bytě nebo domě, hýbat a manipulovat s různými předměty, přitom má otevřené oči, dokáže se proto vyhýbat překážkám, ale nedokáže si uvědomovat důsledky svého chování a jednání, které by mohly nastat.
- Insomnia – nespavost, „špatné spaní“. Projevuje se různě, např. časné probuzení, rychlé usnutí, krátký spánek, brzké probuzení, nebo porucha usínání, kdy člověk nemůže usnout (zejména v cizím prostředí), mělký noční spánek. Člověk, který se dobře nevyspal, je během dne celkově unavený, má špatnou, pesimistickou náladu.
- Narkolepsie – chorobná spavost, opakující se nezvladatelné záchvaty ospalosti. Člověk, který trpí narkolepsií, je schopen usnout kdykoliv a kdekoliv. Narkoleptici usínají ve fázi REM, přeskakují fázi NON REM. Jedná se o velmi složitou poruchu, která ještě nebyla zcela objasněna.
- Spánková apnoe – jedná se o dočasnou zástavu dechu ve spánku. U dospělých se projevuje chrápáním, ale u kojenců může způsobit smrt.
- Noční děsy – nejčastější dětská porucha spánku. Dítě křičí ze spánku, je vyděšené, často vyběhne z postele, v šoku nepoznává lidi kolem sebe, snaží se dovolat pomoci. Teprve když se energicky probudí, uklidní se a opět uléhá a usíná. Příčiny této poruchy jsou různé, může jít o dřívější špatné zážitky, především rodinné problémy (hádky rodičů, ponižování dítěte apod.)
Spánková paralýza – zkušenosti
Prožít tento stav je převážně velmi nepříjemným zážitkem. Ti, kteří ji zažívají opakovaně, mívají mnohdy i strach jít spát, neradi usínají sami, neradi spí na cizích místech. Co osoba stižená spánkovou obrnou zažívá, asi nejlépe pochopíme, když si přečteme příběhy některých z nich:
„Důvod toho, co se mi děje, jsem objevila teprve nedávno. Po mnoha letech, kdy jsem žila s pocitem, že jsem „mimo“ a že o tom nemůžu nikomu říct, aby si nemysleli, že jsem se zbláznila. Tyto stavy, které bych nejlépe popsala jako fyzické napadení velmi zlou bytostí, se děly asi jednou za půl roku, někdy i každou noc. Zážitek byl vždy velmi skutečný. Měla jsem dojem, že jsem vzhůru a při plném vědomí, ale paralyzovaná strachem. Někdy vás to tahá z postele, někdy naopak tlačí dolů, bouchá do zad, ramenou atd. Chcete křičet, ale nejde to, chcete utéct, ale nemůžete se ani pohnout. Teď, když vím, že jde v podstatě o (pro mě celkem překvapivě) běžné zážitky, už nemám takový strach. Příště už budu alespoň vědět, o co jde.“
„Tyto stavy zažívám už asi 15 let přibližně jednou za 3 měsíce. Začíná to vždy stejně. „Probudím se“ ve stejné poloze jako při usínání, všechno vidím jako ve skutečnosti i s detaily pokoje. Najednou přijde pocit, že nejsem v místnosti sama, intenzivně vnímám přítomnost někoho nebo „něčeho“ zlého a s jistotou vím, že mi „to“ chce ublížit. Může se i stát, že toto „zlo“ vidím v podobě stínu, a to už pak končí veškerá legrace. Začne hučení v uších a zvuky, které nejde přesně popsat (kdo zažil, ví) a pocit, jako by mě „něco“ začalo dusit, jakoby tlačit k posteli nebo odtáhnout pryč. V té chvíli přichází panika a uvědomění si totální paralýzy. Chci se bránit a křičet, ale nic z toho není možné. Ze začátku jsem se i bála jít spát, aby se zážitek neopakoval, ale postupem času jsem se tyto stavy naučila ovládat. Jakmile se blíží paralýza, nejde dělat vůbec nic jiného, než si pořád opakovat, že se vám nic nemůže stát, že to za pár sekund přejde a snažit se (i když je to velmi těžké) myslet na něco pozitivního. Čím víc se bráníte, tím je to intenzivnější a tím větší panika přichází. S totálně vyčerpávajícím podvědomým úsilím „to“ od sebe odehnat se probudíte, ale zachovat klid a být „nad věcí“ pomáhá skvěle. Hodně pomohlo i to, že jsem se v různých diskuzích dočetla, že tyto stavy zažívá velká spousta lidí, i když se o tom na veřejnosti moc nemluví, protože pro ty, kteří nezažili, to může znít hodně divně.“
Jsou vám tyto zážitky povědomé? Příběhy těch, kteří mají tento zážitek za sebou, jsou si velmi podobné, a první takováto zkušenost vyděsí téměř každého. Předcházet těmto „stavům“ lze navozením klidného spánku, s čímž souvisí i dodržování zdravého životního stylu.
Jak přilákat klidný spánek?
- Vyvětraná ložnice
- Uklidňující barvy
- Nejméně hodinu před spaním nepijte kávu ani čaj
- Pro klidný spánek si před spaním dopřejte koupel s levandulí nebo jasmínem
- Před spaním uvolněte mysl relaxací, meditací, odpočinkem – např. posezením u svíčky nebo vonné lampy
- Pokud se Vám do dvaceti minut po ulehnutí nepodaří usnout, zkuste vstát a číst si něco příjemného, rozhodně ne dlouhou dobu čekat, až se spánek dostaví.
Máte i Vy děsivou zkušenost se spánkovou paralýzou? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem, rozhodně v tom nejste sami!
Diskuse k článku
Stefi
Bůh s Vami
Sera Tomas
Sera Tomas
Jana Vitoslavská
New789
Kryssa Cipra
Eva
už jsem si začínala myslet, že jsem blázen.
Jsem ráda, že jsem tento článek objevila.
Celkově špatně spím, mám s tím problémy už roky.
Ale minulý týden, se mi stalo něco, co mě totálně rozhodilo.
V noci jsem měla ,,živý sen,,. Najednou pocit, že si na mě někdo obkročmo sednul přes peřinu, hrozný tlak na hrudi a krajem peřiny mě začal dusit.
Nemohla jsem se pohnout, lapala jsem po dechu. Ten tlak byl šílený, jakoby mě chtěl zatlačit do postele.
Chtěla jsem nějak volat o pomoc...nešlo se pohnout, nic. Nakonec se mi to povedlo.
Manžel mě vzbudil, s tím že se mi asi něco zdálo (ví že trpím na noční můry). Celou noc jsem ,,spala,, nalepená na mažela, pod jeho peřinou. Celý den jsem nad tím přemýšlela, další dny jsem měla strach usnout.
Byl to hrozný pocit, jako kdyby na mě někdo/ něco sedělo.
Už to nechci zažít.
Berenika
Kája
Dne v noci jsem měla 3 spánkové paralýzy
Naprosto přesně jsem viděla pokoj Ikdyž byla tma a v uších slyšela divné zvuky a na hrudi, tu jako by mi někdo svázal a pořádně utáhl
Nejhorší na tom bylo že jsem nemohla utéct a jediné co mi fungovalo bylo 1 oko.
Už jsem to měla i dřív ale teď to bylo horší...
Josef
Borek
BLONCKA
nad hlavou,,, pak sem se vzbudila nátlak na hrudi ,,, slyšela jsem neznámou osobu ,,, viděla jsem neznámou osobu ,,, která mi mávala ,,,, a pak jdu ke dveřím ven a kouknu přes kukatko a někdo tam na chodbě proběh a začalo blikat světlo ,,, a bušelo mi srdce o závod ,,,, měla jsem fakt strach .... trvalo to asi 10 cca 15 min než to přestalo.
Tereza
Než sem šla spát nějak sem myslela na svoji babičku která má 74 a na našeho zesnulého dědečka.
Stále sem se kutalela s jedné strany na druhou a ne usnout. Najednou sem cítila že jde na mě únava, zdál sem mi nějaký sen a ani nevím vůbec jaký. Pak přišel strach a říkala sem si v hlavě vstávej a i když sem spala myslela sem si že jsem se probudila chtěla sem zapnout v telefone světlo ale nešlo to, položila sem telefon a jen sem cítila jak mi brní práva ruka a na hruď tlak. Tak sem se nějak uklidnila najednou když to brnění začlo povolovat začlo mi v uších pískat a až pak sem se probudila. Trvalo to 30 min.
Pavel
Maruška
Hana
Kristina
Kateřina 74
dnes jsem vložila svůj příspěvek ke SP a začala si pročítat diskuzi. Mám úplně husí kůži po přečtení toho vašeho, který je takřka stejný, jako se přihodil mi před cca 22 lety.Naštěstí už jsem (podle výzkumů) dospěla do věku, kdy se mi SP nevrátí.
Kateřina 74
fakt hnus :-(
Hana
Stávalo se mi podobné velmi často.Kdyz to jde,spím s rozsvícení lampickou.Citim se bezpečněji před těmi démony.
Katrin24
Jaroslav_III
1. Ano, dusim se, ale necitim pritomnost druhe osoby.
2. Strasnym zpusobem mi vari mozek. Po probuzeni mam extremni bolest hlavy a jsem opoceny jak prase na grilu.
3. Pomaha mi, kdyz si uvedomim, ze jsem opet ve spankove paralyze. Takze uklidnim mysl, a snazim se ji uspat - do par minut jsem opet tuhy a nevim o nicem.
4. To nejhorsi co mohu udelat je pravy opak. Snazit se probudit. Je to marny boj. Snazil jsem se kricet ze spani, snazil jsem se alespon lehce drknou rukou do partnerky, nebo se stipnout. Ale nic z toho. Akorat si clovek oddali stav spanku, ktery pak vyusti v probuzeni.
5. Pro ty z vas, co tu pisi o mysterioznich vecech, tak i pro vas mam radu. Pomaha mi, kdyz si v SP predstavim, ze je nekde pobliz muj andel. (Mam takovou teorii, ze nad kazdou dusi je ochrana ruka na druhe strane). Takze se o to vice uklidnim, protoze muj andel je desnej rizek a cokoliv zlyho okolo me duse by roztrhal vejpul a vytrel by si s tim svuj astralni dvorek se zachodem.
Jarda
Aneta
Pavel
Před spaním vypněte zkrátka vše co vytváří bílý šum během spánku. Pokud máte malé děti doma vypínejte jim ty zvuky. Vytváříte tím jinak ideální podmínky k zážitkům, které k vám přichází.
Pavel Kovala
Lucie
Lucie
Lucie Marksová
... Chces-li vstoupit do světlého-čistého a laskyplneho nekonečna Vesmíru, musíš projít temnou, hrůzu nahanejici branou...
Lucie Marksová
Lucie Marksová
..... Můžete mi prosím napsat, jestli jste v astrální cestování, udělal přes. ,, SP BRÁNU " nějaké pokroky?
Už jako malá jsem si umělá ve snu uvědomit že spím a co má paměť sahá, tak jsem si ve zlém snů dokázala ricct:To nic, to se ti jen zdá, vzbud se. A vzbudit se. U SP je to ale jiné.... Mám různé zážitky.....jsou opravdu hruzostrasne.
Že se tomu říká Spanková paralyza, vím od včera. Nikdy jsem po názvech nějak nepatrala.... Vždycky jsem věděla,-měla pocit, že je to začátek umění umět opustit své tělo a moci se podívat do jiných světu. Stejně tak, je pro mě, naprosto jasné spojeni s minulými životy, ale to se týká spíš těch snů, kdy si uvědomuji sebe samu v době spánku. Co se týká PS tam si nejsem zcela jistá. To zlo je cítit moc strašně.... Strážci by asi neměli být tolik cítit zlém. Víte říkám si, že pociťovat strach(z něčeho, někoho) je jedna věc. Cítit však přítomnost zlá, to je věc druhá.
Ale možná máte pravdu a je to zkutecne úmyslně.... Člověk-DuseProjít očistcem,
Tereza
Lukáš
Marketa K.
Veronika
Lucie
Lucie
Lucie
Lucie
Jana
Lucie
Lucie
Lucie
Lucie
Lucie
Lucie
Miš ka
Eva
Káně
Tereza
Veyrona
Mirka Kohoutková
Mirnejsi priznaky
x
Martin
Shromazdeni logickych poznatku o spankove paralyze:
Cerne prizraky-symtomy
Paralyza celeho tela za jasneho vedomi
Dotycny citi pritomnost zla
Prizrak se patrne zivi jeho strachem
Prizrak muze patrne castecne ovlivnit navozeni paralyzy
Zvuky-dychani ktere pripomina zvuky z kyslikoveho pristroje, ale i dalsi
Řeč-telepaticka, naprosto srozumintelna
Prizrak jako by pohlcoval svetlo, nekdy mu sviti cervene oci a nevypada prilis jako normalni lidska postava, je to vyzablejsi jasne ohraniceny stin.
Prizrak ceka u postele, nebo vas zacne skrtit.
Pri vystupu z tela je clovek napojeny na energetickou snuru k telu.
V tele se navozuje urcity stav hormonalni cinnosti, ale ten neni pricinou techto zazitku, pouze jeho nasledkem. Mozne je, ze to souvisi i s krevnim obehem. Nasledkem zazitku muze dojit ke chvilkovemu zbeleni tela. Byly popsany pripady, kdy se stejna vec dela vice lidem naraz, coz logicky vylucuje halucinace, tak jak je chape vedecka verejnost.
Je tu dalsi škála nepříjmnych vjemu, z 99 procent se jedna o velmi negativni zalezitosti.
Lide z celeho sveta popisuji ty same cerne postavy a to i ve starsich dobach.
Pekelne prizraky jsou popisovany prave takto. Napriklad pri vrazde Bretislava II. Kosmas ve sve kronice pise, ze mstitel, ktery dostihne a usmrti vraha praví “Do černých pekelných stínů teď odejdeš”. Coz uvadim, jen jako paraelu, ktere by si asi jinak nikdo nevsiml a kterou neni mozne jen tak opominout. V americe se tento fenomen oznacuje prave terminem “shadow man”, tedy stinovy muz. Kazda kultura ma pro tento fenomen nejake jmeno.
Jak se branit:
Modlidba, Jezisovo jmeno, vzdor prizraku, mene vhodny je nejaky dalsi ochrance, ale take muze pomoct.
Osobne jsem pouzil kombinaci posledni a predposledni moznosti obrany a zafungovalo to tak, ze uz ke me neprichazeji alespon ty cerne postavy. Zbyvajici moznosti jeste vyzkousim.
Názor
Martin
Tom
E.Polakova
Hanka
Hana
Hana
Jaroslav
Elenya
Ani už netuším, jak je to dlouho, ale několik let určitě. Šla jsem spát a během chvíle se zase probudila, tělo prohnuté v křeči, ústa bolestivě rozevřená do němého výkřiku, oči vypoulené jako umrlec. Ještě si živě pamatuji, jak můj dech byl těžší a těší, až z toho nakonec přišlo dušení. Mé tělo připomínalo jeden veliký balvan, se kterým nešlo pohnout a potom...ten stín u dveří, co byl blíž a blíž. Nejdříve se jen díval, pak do mě bušil, jindy zase tahal ven z postele. Vypadalo to všechno tak skutečné....Ačkoliv se mi to stalo jenom jednou, byl to jeden z nejděsivějších zážitků, jaké jsem kdy zažila...
Veronika Vavrova
Jana Prokešová
Jsem moc ráda, že nejsem sama, kdo tento problém má. Mně osobně se to zatím stalo dvakrát, poprvé asi rok a půl zpátky a podruhé dnes. Poprvé jsem spala u kamarádky, jejíž byt je naproti bytu mojí babičky, která v něm zemřela. Asi kolem druhé hodiny v noci jsem spadla to fáze, kdy jsem nevěděla jestli jsem ještě vzhůru, jestli se mi to zdá nebo jestli je to polospanek. Najednou jsem slyšela, jakoby někdo šeptal moje jméno asi třikrát po sobě. Chtěla jsem zavolat na kamaradku ať mi pomůže, ale nemohla jsem ze sebe vydat ani hlasku, nemohla jsem se vůbec hýbat ani dýchat a popadla mě panická hrůza. Chvilku jsem se snažila řvát a najednou to všechno přestalo a já jsem opravdu zavolala, kamaradka se probudila a bylo vše v pohodě. To jsem ještě nevěděla, co je to zač, takže jsem skoro i začala věřit tomu, že na mě volala babička..
Dnes se mi jen ráno stalo, že jsem měla pocit, že je v mé posteli můj přítel, ale věděla jsem že tam není a snažila jsem se ho dostat pryč a mluvit na něj, ale nešlo to..
Je to hrozný zážitek a doufám že se mi to nebude stávat častěji.
Anna
Radim
jsem rád, že jsem narazil na tento článek. Netušil jsem, že se tohle běžně stává. Mám zkušenost cca rok nebo dva zpětně. Myslím, že jsem tenkrát žádnou bolest necítil, zvuky jsem také neslyšel. Jen jsem ležel nehybně na zádech, kolem postele několik černých-tmavých postav v hábytech. Nade mnou se nakláněl nějaký tmavý stín. Myslím, že později dostal tvar možná ženy,nevím, připadalo mi, že má dlouhé černé vlasy. Cítil jsem, že si chce lehnout do mého těla a asi by to byla možná i pro mě konečná, byl to velmi zvláštní pocit. Křičet nešlo, ale mohl jsem ji zdělit, že své tělo ji nedám. Pak to celé skončilo. Uvědomuji si, že jsem viděl z okna na střeše sníh a seděl tam černý pták. Zvláštní, protože se mi tahle příhoda stala v jiném ročním období. Celkově se mi tahle skutečnost stala dvě noci za sebou, možná ta druhá noc byla i o něco horší než ta předešlá. Po té jsem se i já obrátil na naše strážný andělé, o pomoc a ochranu. Od té doby mám klid a doufám, že bude i nadále. Celou tuhle skutečnost mi připomněl někdo tím, že mi vyprávěl o filmu se stejným nebo podobným námětem. Podíval jsem se na něj a fakt síla, vím, jak tohoto démona pojmenovat. Film se jmenuje Slumber z roku 2017. Díky tomu filmu jsem našel Vaše příspěvky a možnost podělit se o svou zkušenost.
Jana
Petr
Petr
Petra
Anežka
Kateřina
Anna Paterová
Tom
Anna Paterová
Tom
Anna Paterová
U mne to mám odpozorované sice trochu jinak, než většina z vás tady popisuje, ale v podstatě jde o totéž. Chodívám si kvůli bolestem odpoledne lehnout a někdy i usínám. Probouzí mne pořád stejný signál, tím je jakoby "proud" celým tělem a já už vím, že je zle. Usínám většinou na boku, ruce položené ve výši očí na polštáři. Otevřu v momentě oči a ty jsou jediné, které v tu chvíli naplno fungují. To "cosi" slyším našlapovat, různě se zastavovat a já vnímám, že se "to" na mne upřeně dívá.Vím, že stojí vždy tak, abych ho nemohla vidět.Rozumím tomu dnes tak, že "to" dobře ví, že se nemohu pohnout, nemohu ani křičet, chybí i mimika v tváři. Tohle všechno naplno vnímám a děsím se, že jednou to spatřím. Modlím se, pozoruji své ruce a moc chci, aby se pohnuly, všechno plně koriguji mozkem, ale nic z toho nemůžu. Před asi pěti lety, tahle SP měla jiný průběh. Když jsem ležela na boku, zaslechla jsem jak za mnou zašustila přikrývka a to cosi mne zezadu pevně stisklo v oblasti bederní páteře a já pomalu nemohla dýchat. Tohle se mi dělo tak dlouho, dokud jsem se modlením nevymanila z pevného stisku a nezačala se znovu hýbat.Bůhví zda-li bych tuto zkušenost, nemohla dát do souvislosti s reálem...ve skutečnosti mám po sedmé operaci páteře ( dvakrát bederní), zbytek krční. Tolik jsem se snažila, sama najít nějaké logické vysvětlení....ale bohužel, se mi to děje pořád. Až tady vaše příběhy, mne trochu zklidnily...že v tom nejsem sama*Anna*
Majkl
Petra Nová
Několikrát se mi stalo, že se vzbudím, nemohu se hýbat, nemohu popadnout dech a náskedně křičet o pomoc. Když spatřím jakoby tmavé černé stýny - postavy v hábytech, něco jako burky. V jejich přítomnosti cítím bolest, potím se, vím, že se musím vzbudit. Zajímavé je, že v tomto stavu přemýšlíte jak se z toho dostat nebo se toho zbavit. Takže jsem také zkusila se modlit otčenáš a myslím, že to pak pominulo... Naštěstí to nemívám tak často. Kdyby mě chtěl někdo kontaktovat a probrat své zkušenosti. Budu ráda. marulinka3@seznam.cz
Šárka
Renata
Michaela gorolova
Milan A
slovo vyslovili, nebo jsem to jenom já. My jsme spolu dobře
vycházeli, někdy jsem mu i pomohl.
Milan A
hrobu, a jestli ho posmrtně potkám, tak se mu omluvím.
Byl to dobrý kluk, ale tohle vysloveně nesnášel, ale měl
svoje chyby a proto mu někdo dal tuhle přesdívku. Milan.
Lubos Koudelka
Milan A
maráda, kterého jsem znal mnoho let,měl ošklivou přes-
dívku a vždy se hodně zlobyl, když jí někdo vyslovil, byl až
zuřivý a každý by to schytal, tak jsem si dával velký pozor.
Za několik let zemřel a já při nějaké debatě , jsem to ohavné slovo vyslovil, což jsem neměl udělat, ( ani teď ne-
mám odvahu to slovo prozradit ) Když jsem večer ulehl a
usnul, tak se mi ve snu náhle zjevil, a bez jediného slova
mně zastřelil, tak to semnou škublo a hned se probudil,
trochu jsem byl v šoku, sen byl jako živý. A pak, že není
něco mezi nebem a zemí.
Peter Macháček
Tomski
KveKa
Tyhle dva zážitky si byly hodně podobné. Pocitově byly skoro stejné až na to, že ve chvíli kdy jsem se dostala z těla jsem se tomu odevzdala. Prostě jsem s tím přestala bojovat a smířila se s tím. Smířila jsem se s tím že nedýchám a myslím, že to byla právě ta chvíle kdy jsem se ocitla mimo tělo.
Od té doby se mi to znovu nestalo a doufám, že nestane. Jen se teď bojím, že ještě někdy v životě dostanu narkózu a už se prostě do těla nevrátím. Doktoři tenkrát sami nevěděli čím to bylo a když mi bylo líp řišel se mě zeptat anesteziolog jak mi je. Hrozně ho tenkrát udivilo, že vím kdo je a taky, že jsem mu vyprávěla co se se mnou dělo ve chvíli, kdy jsem byla de fakto mrtvá.
Chci tím celým říct, že klíčem je asi smíření. Ti co v souvislosti se spánkovou paralýzou mluví o Bohu jsou právě asi nejblíž odevzdání. Vím mě se to mluví, když mě nepronásledují děsivé postavy, které by mě týraly, ale možná to smířené odevzdání ( i podle toho co jsem tu četla) bude fungovat i v případech děsivých „démonů.“
MA
Sabina chochy
peťas
Lizbeth
MV
Kateřina Rychlá
Kateřina Rychlá
Daniel Hrubý
Rudolf Mrva
taky přidám
honza
Všechny kultury mají osoby, označované za šamany, vědmy, jogíny, a jak je jenom nazvat. Všichni mají spoustu technik, jak změněného stavu vědomí dosáhnout. Je to stav mozku, kdy se vědomou manipulací ocitá mimo běžný provozní stav. Za optimálního průběhu je to řízený proces, kdy lze údajně i vystoupit ze svého těla, a tato osoba pak podává pozoruhodné výkony (rozuměno v duchovní rovině). Ovšem jsou dokumentovány i experimenty, které se vymkly kontrole a tato osoba byla zasažena "démony", dost často popisovanými, jako v připojených postech.
Mně se vybavují slova mojí dávno zesnulé babičky "nezírej do toho zrcadla, vyběhne na tebe bubák"... Ostatně je to jedna z meditačních technik, stejně jako zírání do plamene svíčky, džbánu s vodou, křišťálové koule... Nabádám, aby to nikdo nezkoušel jen tak z legrace, skutečně se může stát, že se vám přihodí nějaký nepěkný zážitek.
Osobně jsem opakovaně zkoušel autohypnotickou techniku v kombinaci se spánkovou deprivací s ohromným výsledkem. U osob, které jsou stiženy SP, se domnívám, že dochází ve fázi usínání resp. probouzení k uvíznutí ve fázi změněného vědomí, a probuzení zasutých vzpomínek nebo fóbií. Zajímavá je třeba podobnost s křesťanským očistcem, kterým snad musí umírající duše projít po smrti fyzického těla. Stejně tak zajímavá je podobnost těchto zážitků napříč všemi kulturami. Vědci tvrdí, že mají podobnost společných zážitků fyziologickými projevy při umírání mozku, nevědci zase doplňují mezery v poznání náboženskými podklady.
Já se kloním (ale je to moje soukromá teorie) k hypotéze, že se zde uplatňují dílem zážitky z minulých životů, které mozek transformuje do osobních strachů tak, aby je bylo možno pochopit (obludy a děsivé představy).
Navrhl bych postiženým SP vyhledat psychologa, který má zkušenost s regresní hypnózou, a budou-li mít v něj důvěru, aby se pokusil s nimi projít jejich minulé životy. Když jim to nepomůže, rozhodně jim to neublíží, úspěšnost této techniky při odstraňování fóbií je vysoká. A v konečném důsledku to bude ještě levnější, něž nejistá alopatická léčba.
Anna Černá
Anna Černá
Martin
Tm
K.Z.
..Přišla mi včera zpráva od sestry, že nám umírá kočička, tak jsem se za ni před spánkem modlila a pak přišlo něco šíleného. Jedna paralýza za druhou spolu s nočními můrami o tom, jak mě ti druzí drží nebo odnášejí pryč. Každou hodinu jsem byla vzhůru a bylo mi úplně jasné, že zemřela. V tu samou noc se to stalo i přítelovi, v jednu chvíli sebou začal házet a někoho odhánět. Větší znamení už snad ani nemohli dát..
Lenka
Thomas Richter
Za ten čas co tohle prožívám jsem se tak nějak naučil toto přemáhat dvěma způsoby.
Když to jde v duchu odříkám celý otčenáš když se nedaří přidám zdrávas Maria a když ani s tímhle nejsem úspěšný a jde do "tuhého" vyrukuji s modlidbou k Archanděli Michaelovi a po chvili se dostaví kýžený stav klidné mysli a já můžu procitnout.
AM
JL
kluk
Safarikova
Fanda
U mne to je spojené s lucidním sněním, neboť si uvědomuji, že jsem ve snu a chci se z toho nepříjemného snu probudit a nejde to. Mívám to večer než usnu, po tom, co to přejde usnu a spím až do rána.
Jinak žádné rizikové faktory, které jsou uvedené nahoře nepociťuji. Spánek mám kvalitní a v podstatě usínám do třiceti sekund co lehnu.Na jednu stranu je to nepříjemné, ale vzrušující zároveň ...
Miroslav Burian
Adriana
Adriana
Lizbeth
Možná už to paralýza není, ale výstup z těla.Někdy se mi do toho zdá i vědomý sen, tzv. lucidní.Hranice mezi těmito stavy je velice tenká, takže je možné, že se vše prolíná.
satuc
na dnešek v noci jsem se vzbudila a "něco" jsem viděla- v tu chvíli panika, obrovské bušení srdce a poté křik (manžel to popsal jako hororový křik :) ) až mě pak bolelo v krku, rychle jsem rozsvítila lampičku( takže v tu chvíli jsem nepocitovala žádné omezení hybnosti) ,ale to už v pokoji nic nebylo. Chvíli mi trvalo než jsem se uklidnila a do rána jsem musela mít zapnutou lampičku. Dříve se mi něco podobného již stalo, ale nikdy tak intenzivně, abych křičela.Šlo o spánkovou paralýzu? Dnes mám noční, ale zítra strachy asi neusnu.
Roman
Kaili
Kaili
Kaili
Michal
Chtel bych rici, ze ten hruzostrasny pocit, ze vas nekdo sleduje je umyslny, muzete nekoho nebo neco videt, a je treba si uvedomit, ze to neni skutecne. Jde o to, ze pokud ten strach prekonate, muze se pote dostat vedomim z tela a skutecne zazit neskutecne zazitky.Ten strach je vlastne jakasi brana. A tyto bytosti tak mohou byt jakymisi strazci.
Diva
Pavel
Sempiternal
Igor
Nikdo vám nedá přesný návod, jak se "té mrchy" zbavit okamžitě a navždy, stejně jako v jiných oblastech života nedostanete nic zadarmo. Mozek má tak složité mechanismy, že nikdo nedokáže s jistotou říct, že ty bytosti jsou halucinace nebo odrazy našeho strachu nebo démoni nebo cokoli vás napadne. A jestli někomu pomůže modlitba, tak ok, přišel na svůj způsob, jak se s tím vyrovnat, dobře pro něj. Ale ani ten nebude fungovat pro všechny. Hořčík jsem zmínil proto, protože jsem se dočetl, že pomáhá uklidnit mysl a vyrovnávat se se stresem. Vyzkoušel jsem, fungovalo. I kdyby moje rady pomohly jen jednomu člověku z tisíce, stálo to za pár minut času :-).
Diva
Tereza Kopecká
Igor
Zde je pár tipů, co pomohlo mě, třeba tím někomu pomůžu:
1. Snažit se o pravidelný spánek bez ponocování.
2. Alespoň hodinu před spaním nekoukat na televizi, raději si číst knihu nebo relaxovat.
3. Zvýšit příjem hořčíku.
4. Když už paralýza nastane, snažit se být klidný, strach to jen zhorší.
5. Pokusit se vyvolat vzpomínku na nějaké hezké místo, třeba na dovolenou u moře.
6. Když to nezabere, myslet na to, že jediné, co v tuto chvíli potřebuji, je pohnout prsty u nohou, nic jiného mě v tuto chvíli nezajímá.
Přeji všem klidné noci :-) Igor
Pavel
Sempiternal
Adriana
Matej
Tifi
Přečtete si zahraniční weby a fora - zkušenosti lidí, stovky a stovky příspěvků. Najdete tam zajímavé shody
Matej
Tifi
Lucie
Alice
Radek
Oldrich
Elis
Zdeněk Zoubek
terka
"blázen"
"blázen"
"blázen"
"blázen"
wjs
Kaili
Kaili
Martin
Adam Riedlbauch
petra
kroky
Matěj
O paralyze jsem se dozvedel asi pred 14 dny. Cetl jsem co to muze zpusobovat. Jedine co by mi to mohlo zpusobit je nedostatecny spanek nebo nepravidelny zivotni styl. Jenze ten u sem mel nepravidelny jiz drive a zadnou paralyzu jsem nikdy nemel. V mem stavu se mi ,, zatim ,, deje pouze to ze se nemohu hejbat ale ocima vnimam. Snazim se hejbat rukama a tak po 7-10 vterinach se probudim uplne. Nevidim nic neobvykleho a ani snad nechci :-) ne ze by me to vice nezajimalo ale podle toho co tu čtu od lidi tak nikdo nedosel k zadnemu sebevetsimu objevu.
To ze se nekdo modli atd to uz je jeho vec. Ja na tyhle oblbovaci nabozenstvi neverim :-) mam svou viru jako by mel mit asi kazdy sam za sebe, tim chci rict ze si myslim ze za tim stoni urcite nejake jednoznacne rozumne vysvetleni proc se tohle deje.
Kazdopadne mi to neni vubec prijemne. Jeste pred rokem jsem se pysnil jak krasne spim celou noc az do rana. A jsem plne odpocaty. Mam stejnou matraci, mam hlavu na jih :-D ale spanek je proste jiny nez driv :-)
Kdyz se nad tim tak zamyslim tak jedine vysvetleni by melo byt v mozku.
Katka
R
Mako
Pavlína
Karel M.
emailova adresa je v pořádku, zkuste to znovu.
Pavlína
Matt
Lizbeth
Ad
Ad
Lizbeth
Ad
Mia
Karel M.
Hodně zkráceně...před Kristem se věřilo v x bohů...a byl to bůh pro kdejaké prdnutí, protože prostě lidé neměli dostatek zkušeností a zejména toho čeho se báli a nerozuměli tomu, tak tam narvali boha.
Následně přišla náboženská reforma, mnohobožství se zavrhlo a zvolil se jen jeden Bůh...s tím přišlo i křesťanství a monopol získala církev, které se více či méně dařilo po 2000let oblbovat své ovečky....a samozřejmě i ve jménu toho jedinohé Boha vraždit, krást, uchvacovat moc....
Bůh vyžaduje abychom se k němu obraceli?
Tedy...slyšel jsem hodně nesmyslů...ale tohle asi ještě ne.
Vaše víra v Boha je zprzněná vlivem církve a dělá z ní něco podřadného co popírá podstatu víry samotné...
A k Satanu samotnému?
Nevím...možná zkuste více pátrat, probrat to s nějakým znalcem teologie nebo prostě jen otevřít oči...
Protože z hlediska křesťanství Satan není padlé boží stvoření...což by jste za 20 leté bytí katoličkou měla už dávno vědět...
Mia
Karel M.
Je to asi to samé jako by jste se modlila ve chvíli kdy máte chřipku...a můžete tomu říkat satan, belzezub, mephisto, etc a je to úplně fuk.
Výsledek je takový, že buď se vaše tělo dokáže s chorobou poprat nebo ne.
Modlitba může(ale nemusí) zafungovat jako placebo.
Což je samozřejmě ovlivněno vírou člověka.
Ale nepleťte to s vírou v boha. To je zcela rozdílná věc...
Protože v tu chvíli nevěříta v Boha, ale pouze v danou skutečnost, tedy že vám pomůže onen akt modlení, ale né víra v Boha...
Protože když by jste věřila, že vám pomůže samotná víra v Boha, tak ani akt modlení nemusíte provádět...
Prostě víra v Boha je z historického hlediska zprzněná tak jak jen zprniz za 2tisíce let šla...., takže v modlitbě lze dost těžko hledat uzdravení, zázrak a já nevím co ještě...
Mia
Mia
Mia
Mia
Karel M.
Děkuji, Karel M.
Karel M.
Chtěl bych s Vámi váš stav víc probrat. Děkuji Karel M.
Karel M.
Karel M.
V prvé řadě je potřeba si uvědomit, že hlavním spouštěčem je aktuální stav žití. Tím myslím zejména stres.
Zároveň můžou být spouštečem i různé medikamenti...např. ibalgin atp.
Nějaké rady ve stylu pomodlete se atp?
To jsou keci...
Je fakt, že mě částečně "pomohl" takzvaný lapač snů.
Ale jen do té míry, do které jsem chtěl věřit, že pomůže.
Prostě klasické placebo.
Jestliže budete opravdu věřit, že vám proti paralýze bude pomáhat smradlavá ponožka pod polštářem, tak vám ta ponožka z 99% opravdu pomůže.
To k té víře...(aneb placebo)
Jinak rady z praxe...
Byly dny, kdy jsem se bál usínat...ale čím víc jsem pátral, tím víc jsem věděl. Nakonec jsem i došel do stavu, kdy jsem si přál spánkovou paralýzu zažit a světe div se, měl jsem klid.
Takže, usínejte v klidu.
Nemějte strach z toho co přijde, však to znáte, tohle vás nepřekvapí. Naopak, připravte se na tem okamžik a naplánujte si jak ho využijte. Při spánkové paralýze mozek funguje trošku jinak, dá se to srovnávat s lucidním sněním.
Podstatné je, nemít strach z usínání, ze spánku a z paralýzy....
Když paralýza přijde, zavřete oči, zhluboka se nadechtněte a znovu je otevřte. Pak si rozsvitťe v pokoji, dejte si třeba sklenici vody nebo zajděte na záchod, uklidněte se a běžte znovu spát. Klidně i s rozsvíceným světlem. Nikdo vám za to hlavu neutrhne.
Důležité je ovládat svůj strach.
S pozdravem Karel M.
Lizbeth
jsem hluchý
Miloš
Lizbeth
Miloš
Lizbeth
Eva
Mia
Pavel
pavel
Pavel
Roland Kratina
Roland Kratina
Simona
Bara Rollova
Vladimír Bureš
Už jsem se s tím nějak naučil žít, ale když to bylo moc časté tak jsem zkoušel různé věci, jak se to toho zbavit. Měl jsem vždy klidnou noc, když jsem měl přes noc puštěné mantry pořád dokola (ideálně Durga mantra). Stačí potichu, nemusíte je ani slyšet v pokoji kde spíte.
Doufám že pomůžu pár lidem
Pavlína
Mkei
1. Je potřeba odlišit spánkovou paralýzu od narcoleptických útoků, protože jsou téměř totožné. Pravidlem bývá, že ke spánkové paralýze dochází před probuzením, zatímco k narcoleptickým útokům po usnutí (většinou, ovšem ne vždy).
2. Další z relativně velkých faktorů zvyšujících riziko spánkové paralýzy je spaní v supinní poloze (na zádech).
Doufám, že to bude aspoň pro někoho užitečné, Mimochodem, pro ty, co umí anglicky, na en.wikipedie.org je hodně podrobný článek.
lukas
Třeba se to dlouho neozve a potom je období kdy to mam v týdnu každý den.
Na začátku to bylo hučení v hlavě a pískání v uších. Někdy zase nějaké zvatlani hlasy, nekdy smích.
Těžko se jde probudit, protože se mi chce vždy proste spát, ale vím, ze se musím probudit.
Tohle se mi, ale teďka zmenilo a mam ty stavy kdy ležím na brichu a jako by si na sedal slon.
Druhej den, už citi jako by me někdo loktem tlačil do lopatek a rikam si co to je?
Další den zase něco podobného a pocit jako by mi to dělal nějakej skret.
Další den tlak na postel a vidím nad sebou nějakou hlavu a otocim se na bok a koukám na nějakého gluma.
No pamatuju si, ze jsem se začal modlit a probudil se.
Velice prijemne
Lenin
lenik
Karel
Těmito stavy trpím poslední dva roky s každodenní pravidelností, hlavně když se snažím usnout. Kolikrát to trvá i hodinu. Většinou mě to velmi děsí a dokáže mě to psychicky rozhodit i na celý den, zvláště když přitom vídám různé běsy a slyším zvuky, neznámou řeč i srozumitelný slova. Začíná to u mě pocitem pádu/letu, kterému se nedokážu ubránit, ten pocit přetrvává po celou dobu stavu mezi vědomím/nevědomím. Paralýza končetin už mě ani tolik neděsí. Nejhorší je když mám pocit, že nemůžu dýchat a nevnímám tlukot srdce. Občas se stane, že mě cosi táhne pryč od mého těla. O to víc mě přitom děsí, že se tomu nemohu ubránit. Jinak občas strach přemůžu a pak letím kamsi mimo místnost, dům i zem. Jednou mi při tomto zážitku i nějaký hlas sdělil osobní poselství.
Mám pocit, že to možná způsobuje moje podvědomí, protože se to začalo intenzivně projevovat až po hodně krutý zkušenosti, co jsem v životě zažil. Poprvé se mi to stalo v 16-ti letech a pak jednou tak za čtvrt roku. Poslední dva roky je to každý den. Je mi 31 let a tyto stavy jen rok od roku sílí.
Pokaždé, když jdu spát se tohoto stavu bojím. Držím vám všem palce ať se s tím poperete, není to jednoduchý s tímhle žít a přiznejme si, že pro běžný lidi přijdeme jak blázni, když si o tom potřebujeme promluvit. Zahřálo mě u srdce, že nejsem sám kdo tím trpí.
Petr J.
im
Běla
Přeju Ti hodně sil a spánku.
Andreas
Vladimír
Kateřina Rohacova
Tereza Slámová
Sába
Tyto stavy zažívám asi od svých 15 let do teď (to je 6 let). Zrovna dnes ráno se mi povedlo mít spánkovou paralýzu několikrát po sobě a rozhodla jsem se podívat se na internet, protože už jsem, začala být vážně vyděšená z toho, co se se mnou děje. Díky bohu jsem děsivé stíny a "démony" v životě viděla asi jenom pětkrát. Nutno podotknout, že nejděsivější to bylo, když jsem usnula ve škole a nešlo se mi nadechnout a když jsem se probrala, měla jsem hrůzu z toho, jestli někdo něco neslyšel, nebo si něčeho nevšiml.
Většinou to zažívám tak jeden týden skoro každou noc po půl roce. Nejhorší je, že když vím, že když to přijde poprvé, budou následovat další. Stává se mi to v noci i ve dne a je jedno jestl jsem v pokoji sama, nebo s někým (Líp to snáším když jsem sama).
Naštěstí už tak nějak vždycky vím co dělat když to přijde. Soustředím se očima na jeden bod a snažím si uvědomat polohu, ve které ležím a konečky prstů a rukou a pokouším se je rozhýbat (jednou se mi dokonce povedlo vyškrábat si krvavý flek na stehně).
Bohužel se mi asi nikdy nestalo (kromě zážitku ve škole), že bych prožila jenom jednu paralýzu, až na vyjímky jich totiž bývá víc plynule navazujících na sebe.
Poslední větou bych chtěla říct, že je mi líto, že se o tomto fenoménu moc nemluví a spousta nás se s tím trápí sama a připadá si jako blázen ( Kdo z nás s s tím neprošel?).
Jenda
Rano, kdyz me vzbudi budik, lezim totalne zmrzly pod perinou, nemohu se pohnout, jsem vzdy v krecich zkrouceny do polohy embria, tezce dycham a citim kazdou zilu v tele, protoze mi tam tece led. Citim svoje ledove vnitrnosti, ledviny i jatra, jakoby je nekdo mackal ledovymi prsty. Jsem na hranici vedomi, vnimam, nekomunikuji, nemohu nic. Muj pes to vzdy pozna a zalehne me a snazi se me zahrat. To jedine malinko pomaha, nebo kdyz na me nekdo jiny jeste hodi perinu navic a uplne me zalehne. Takto za hodinu mohu vstat a dobelhat se do koupelny, kde sedim a tupe koukam dalsi hodinu. Mechanicky jim a provadim vse normalni, protoze vim ze musim do prace. Vnimam zhruba za 2 hodiny po teto prihode.
Halucinace nastesti zatim nemam.
Mam strasny strach jit spat. Nici mi to zivot. Byval jsem vesely statny mladenec a ted uz ani nevychazim z domu, jen do prace. Uz nemuzu dal.
Kometa brno
Kometa brno
Karolína Suchá
Moncler Bambino outlet ufficiale
Aylin Ökten
Lizbeth
Bobo
kuks
Lizbeth
Petra, Procházková
laky
Erik
viktorie
Milan
Na rozdíl od popisovaného průběhu to zažívám VŽDY při usínání, tedy nikoliv uprostřed noci nebo k ránu.
Stačí třeba 15-20 minut, ale mám pocit jako by to trvalo hodiny.
Nesetkávám se s žádnými monstry (s výjimkou prvního zážitku, kdy mě tehdy ještě živý S.Husajn dvakrát střelil do břicha :D). Spíše se mi "zdává" o sobě v nepříjemných situacích. Například, že jsem uprostřed davu lidí, ale já se nemohoucně mezi nima válím na zemi. Snažím se promluvit, snažím se pohnout, ale nejde to.
Zároveň si uvědomuju, že to není skutečnost a jediná cesta jak se z toho dostat je probudit se.
Nevím o tom, že bych z těchhle stavů kdy přešel k normánímu spánku. Vždy se musím vzbudit a začít usínat na novo.
Snažím se proto probudit buď prudkými pohyby nebo křikem. Uvědomuju si to do takové míry, že třeba vím kde jsem a kdo spí místnost vedle. A tak doufám, že jakmile mě uslyší křičet, přiběhne mě vzbudit manuálně.
Výsledek je ale vždy stejný, nulový. Po pár minutách nebo desítkách minut se vzbudím přesně v té pozici, kdy jsem usnul a od spoluspících vím, že jsem nevydal ani hlásku.
Ačkoliv tam chybí monstra, vzbudím se vždycky vystresovaný až vyděšený, s bušícím srdcem.
Toto se mi může stát během jednoho usínání i několikrát za sebou, rekord je 4x během 30 minut.
Společným znakem je usnutí na zádech (zvyklý jsem na boku) nebo usínání hodně pozdě(například v 5 ráno, kdy už svítá).
Takže souhlasím s tím, že nepravidelný spánkový režim těmto zážitkům napomáhá.
Proto spěte zdravě.
Milan, 30 let
Lída
Lída
John Pohanka
EvaV.
léta žiji mezi snem a bděním, v domnění, že se jedná o nějaký můj vnitřní problém.Na doporučení poradny hledamzdravi si pomáhám kyselinou phytinovou v tabletach, abych přes den nebyla jak zoombie, a teď vidím že je to obvyklé a nejsem v tom sama. Já ty stavy mám docela ráda, ráda se pohybuji mimo, ovšem nejhorší je návrat do těla, to kolikrát i bolí.A upřímně nic mě toho stavu nezbavilo - spánková hygiena dodržována, před spaním mléko s medem a knížku a stejně než opravdu usnu tak si polítám:)
Julča2000
Kami
asi tak před půlrokem jsem se dozvěděla o Spánkové paralýze. Mamka to našla na internetu, po tom, co jsem jí vyprávěla, co se mi už několik měsíců děje. Myslela jsem, že je to něco jen ve mně a že pro to nemůže existovat ani název. Trochu se mi ulevilo, když jsem zjistila, že to nemám sama. Když popíšu svoje jevy, tak je většinou, když jdu spát a nejsem totálně unavená. Jen si lehnu a čekám na spánek. V tom to ale přichází, vidím vše jako v reálu- svůj pokoj- všechny věci. Někdy vidím i sebe zvrchu na posteli a nemohu se hýbat, cítím, jak je tělo ochrnuté, chce se mi křičet o pomoc, ale nemám hlas. Mám pocit, že je se mnou ještě někdo v místnosti, kdo se mnou manipuluje, nutí mé tělo, aby se mnou mlátilo o zem a podobně. Nejděsivější je, že se často vznáším a letám. Žádné pohyby však neovlivňuji sama. Když se bráním, tak je to horší. V tomto stavu si uvědomuji, že jsem v paralýze a chci se probudit, to však nejde, tak vždy čekám, až to odezní. Když se konečně vzbudím, tak ležím úplně stejně, jako než jsem "usnula". Chodím na VŠ a nyní mi nastává období velkých stresů, takže mám paralýzu téměř denně a před usnutím se často i opakuje. Je to vážně velmi nepříjemné, až se někdy bojím jít spát. Komu to popisuji, tak se všichni děsí, jak je něco takového vůbec možné. Ono to i zní, jako bych si to celé vymyslela, ale je to tak. Kdo to zná, tak chápe.
Nimoka
viktorie
Elina Svobodová
Petra
Petra
Silvie Zlámalová
oneironaut
Rene Libis - manager projektu
redakce
Děkujeme za pochopení
redakce
cone
Lukáš
www.youtube.com/watch?v=g5WhjEVO6Ow
Lukáš
Lukáš
Mě z toho docela mrazí, kdybych si měl připustit, že něco jako onen svět doopravdy existuje - a něco takového nevidíte na primě taky každý den ;-) Znovu říkám: blázen nejsem, stejně jako ten pán ve videu jak vysvětluje, co vlastně viděl ;-) Existují nějaké paralelní světy? možná ano!
Petra
cone
Petra
qwertz
Lenka
Mila Gillova
Ilona
jan
veronika mládková
Jirka P.
aer
Jirka P.
veronika mládková
Stanislav Langr
Katka
Halml Jozef
Kate
Oli
Stanley
Klára
sonia ritzková
U mne i mých klientů to vždy úplně skončilo, když jsme to našli, pojmenovali a "vyčistili". V podstatě brnkačka :), uff, jen se k tomu dokopat a zkusit .... to bývá často ta největší překážka :). Držím palce všem a přeji spokojený a klidný spánek.
James
James
iva
Jan
Jakub
Monika
Olina
spánkovou paralýzu jsem zažila mockrát, co pamatuji, tak už v dětství, ale nejhorší to bylo v období dospívání až do mých 27 let. To se to opakovalo třeba i několikrát v týdnu. Též jsem měla pocit, že se mnou v místnosti něco zlého je, viděla jsem i jakousi "mlhovinu", pocit, že mě dusí a sedí na hrudi, chtěla jsem křičet, ale nevydala sem ze sebe nikdy ani hlásku, šílený strach.. bylo to hodně děsivé. Taky jsem si myslela, že asi nejsem úplně normální a nikdy jsem se s tím raději nikomu nesvěřila. Přestalo to, když jsem začala spát s manželem a přestěhovala jsem se z pokojíku do bytu o patro výš. Od té doby mám klid, mám za to, že v mém pokojíku byla pravděpodobně nějaká špatná zóna. Stávalo se mi to totiž pouze tam, nikdy jinde. Takže za mě bych doporučila zkusit přestěhovat postel někam úplně jinam, do jiné místnosti ;)
Juraj
Naděje
Znallec života duchu
Ivka
Petra
Daniela
Gábina
tomi
Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval,
aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí
a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
terez
Jitka
Jaroslava Krištofová
zorka
Lukáš
Lukáš
Andrea Dostálová
Erik Kubica
Včera keď som si ľahol, som začal počuť ako by sa niekto zapínal a vypínal pero, potom sa ten zvuk zmenil na tikajúce hodinky (také nemáme v celom dome). A keď som sa chcel postaviť, že si pozriem čo je to, som ssi nevedel ani iba sadnúť, max na 50%, popritom som cítil tlak na hrudi, ťažko sa mi dýchalo, chcel som kričať aby som prebudil sám seba, ale bolo z toho iba tiché trápiace sa "aaaaaaa", potom som si všimol, že ma to prešlo, a zaspal som. ráno už iba na vlaku som si na toto spomenul.
na ktoré sa to podobá? :D
terez
Vladan
Trniman
Dana
Problém ale je, že spím dost, ve stresu nejsem, pravidelně jím, polštáře kvůli alergii rozhodně namám naducané, s teplotou taky nebývá problém, prostě jsem momentálně naprosto šťastná osoba, která studuje obor, co má ráda, a nedělá jí to žádné zvláštní problémy, takže nechápu, kde se to bere.
Rujeka
Bára
Spánkovou paralýzou trpím už od puberty. Stává se mi to tak jednou za půl roku. Ale v létě před dvěma roky to bylo trochu jiné. Ležela jsem na posteli (na zádech) a v polospánku prošla dveřmi vysoká postava, šla až ke mně a strčila mi ruce do břicha, ozvaly se strašné zvuky (jako, když zabíjíte myši) a bolelo mě to. Za nic jsem se nemohla probudit. Zírala jsem na "to" a ta věc zírala na mě. Měla jsem hrozný strach, vyzařovalo z toho zlo. Potom se probudil můj muž, posadil se na posteli, podíval se na "to" a ono se to vytáhlo ruce z mého břicha a podívalo se to zase na mého muže. Manžel mi řekl, ať si jdu lehnout k němu a postava zmizela. Naše kočka vedle v pokoji skákala po nábytku a byla celou noc dost neklidná.
Ráno jsme se vzbudili a manžel popsal tu věc přesně tak, jak jsem ji viděla i já. Nic jsem mu ale neřekla, jak mohl vidět nějakou projekci mojí spánkové paralýzy? Blbost. Zbalili jsme se a jeli domů. Dodnes mi to vrtá v hlavě. Nevěřím na nadpřirozeno - duchové, démoni...prostě blbost. Připadala jsem si jako blázen. Snad už se to nebude nikdy opakovat.
Vlček
Na podrobnostech, smlouve a odmene se domluvime osobne.
Dekuji,
Miroslav Vlček
scenárista Mysl, tělo, společnost
Trniman
Tereza
Trniman
Radek
Díky za ten článek, teď vidím, že v tom nejsem sám a nejde o problém, nikdo z mých známých, kterým jsem to říkal, nic podobného nezažil.
Jaroslav Babík
Ivka
karel barel
Tomáš I.
Naopak lidé zaobírající se okultismem, vykládáním karet, reiki a pod. mají často problémy se SP.
Aneta
Nikola
Danka
TomB
Poprve jsem s touto spánkovou poruchou setkával , aniž bych tehdy ještě věděl o co jde, jako ostatně jednou za čs mnoho lidí. A to při probuzení při nějakém úleku. Když jsem nocoval sám pod širákm či ve stanu a kolm začalo čenichat nějaké zvíře, či na kolejích, když jse zapomněl zamknout a nějaký připitý „kolejník“ si spletl dveře.
Pak jsem nastoupil do pracovního kancelářského procesu, stres, probdělé noci před termíny, to už bylo i na škole. A i když jsem šel spát, tak se mi problémy, které musím zítra vyřešit, stále honily hlavou. Píši sie v minulém čase, ale on tehle režim u mne stále trvá, i když seho snažím redukovat. Pak do toho přišli i osobní problémy. A byl jsem „v tom“. Po prvé mne to vyděsilo, pak když už to bylo častější, i několikrát týdně, a já si zjistil o co vlastně jde, tak jsem si jakž takž zvykl. Začíná to většinou od brnění nohou, pak slyším jakoby vlastní puls, ne tep, ale opravdu puls. Začíná huční v uších a dostaví se pocit „mozku v lahvi“. A když se z toho dostanu, tak je to jakobych se pod dlouhém topení pod vodou vynořil nad hladinu. Nemívám často nějaké vizuální halucinace, to už bývá jen takový nepodarek, kdy se do mé spánkové paralýzy zamýchávají sny. Ale hlavně jsem míval a stále občas mám halucinace sluchové. Pod okny mi nějací borci po půlnoci makali se sbíječkou, slyšel přes betonovo zeď sousedy jak ve spánku oddychujou (pokud to nebyl můj vlastní dech). I nenapatrný průvan se stával vichrem. Slyšel nějaký neidifikovatelný seriál, ačkoliv televizor nemám a sousedi nebyli doma. A nebo takové nějaké pocitové „6-smyslové“ halucinace, srovnatelné jako když jste otočený zády ke dveřím a podle odemykání klíči, podle kroků jde poznat o okoho jde. Takže už mi bytě pobíhaly dítka mé sestry, ačkoliv spali někde 200km daleko, nebo „přichází na návštěvu“ mí známí atd. Plus pravidlný host, výše zmiňovaný pes.
Takže když v práci je „husto“, nebo naruším nějak spánkový režim, např. noc kvůli práci nespím, nebo naopak o víkendu usnu už odpoledne. Tak už vím co mne v noci očekává. Pravda nejčastěji přichází když usínám na zádech, rovnám si tak i záda po celodenním trávením v sedě před monitorem, ale když je to silné tak nepomůže ani lžení na břiše ani na boku. Nejdřív jsem zkoušel „odlákat pozornost „ mozku tím, že jsem si poštěl so sluchátek hudbu a to od sborového zpěvu, přes Toma Waitse až po Black Sabbath. PS na obsah halucinací nemá vliv. Ale dřív nsež jsem se mohl na drátách sluchátek přez noc uškrtit, tak se mi našetsí polámaly. Teď už téměř jak malé dítě, bez potichu puštěné hudby neusnu. Naštestí se spánkovou paralýzou poslední dobou tak často nepotýkám, ale zůstalo u brnění nohou. Našel jsem na netu, že se může jednat o tzv. Syndrm neklidných nohou. A protože mám už od dětství problémy s křečemi, mám takového tucha, že to vše spolu nějak souvisí. Sice více méně pravidelně do sebe cpu hořčík a jiné minerály, ale že by to výrazně zabíralo potvrdit nemohu.
Libusenka
Martin
Podruhé se mi to stalo také v podvečer, když jsem si šel zdřímnout, tentokrát jsem ale rovnou skočil do te paralýzy při probouzení, ležel jsem na břiše nebo na boku, už přesně nevím a chtěl jsem se pohnout,ale nešlo to, opět třes jako bych byl v elektrickém křesle, tentokrát jsem měl ale hrozný pocit, že za mnou někdo je, jenže jsem nemohl pohnout hlavou, dokonce jsem jakoby zahlédnul takový šedočerný oblak, stín nebo něco takového co se pohybovalo pomalu ke mně, byl jsem si naprosto jistý, že to je něco co mi chce ublížit, jakobych cítil naprosto reálně, že to je nějaká bytost, která nemá zrovna dobré úmysly. O to jsem se začal třást ještě více, chtěl jsem křičet, ale nešlo to, silou vůle jsem se snažil probrat,chvíli jako bych se už z toho dostával,ale zase jsem do toho spadl, ten strach byl neskutečný a zážitek naprosto děsivý, v tu chvíli jsem myslel, že umírám, že tohle je konec, začal jsem mít pocit, že nemůžu dýchat, naprostá panika, neuvěřitelný třes po celém těle, hlavně v nohách a rukách,ale přitom byli jako gumové,jako bych neměl svaly a nebo je nemohl ovládat. Po několika pokusech se násilím tím třesem probrat jsem v zoufalosti a ani nevím proč, prostě spontálně si vzpoměl na boha, věřím v něco jako ve stvořitele podle svého vlastního přesvědčení, tedy nejsem žádný vyznavač žádné organizované církve či náboženství a prostě jen v duchu v tu chvíli jsem řekl "bože můj, prosím pomoz mi" a jakoby opět rychlosti blesku jsem se z toho stavu paralýzy dostal ven a probral se.
Od té doby nemám naštěstí žádné podobné zážitky paralýzy. Dříve jsem míval dost často zlé sny, křičel jsem i ze spaní hrůzou a volal ve spánku o pomoc, ale tak hlasitě, že jsem snad musel vzbudit celý dům, od té doby co jsem se začal věnovat trochu meditacím, tak mám naprostý klid a všechny zlé sny úplně zmizely.
Yeti
Tom
Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví. Marek 16,17-18
Tom
Jiný článek je od Mystidea a jmenuje se Spánková paralýza - Můj zážitek
Tom
Ne nemám depresi, jen chci upozornit ty, co hodně trpí, ať zkusí to co píšu. Nic za to nedáte...........
Tom
http://http://mystidea.webnode.cz/news/spankova-paralyza-muj-zazitek/
třeba to potvrzuje i zpěvák Radoslav Banga z Gipsy.cz
http://www.radoslavbanga.cz/spirit/veda/spankova-paralyza-ii
"Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a ti se uzdraví.“ Marek 16,17-18
Petra
Yeti
Tom
Edita
Kristýna
Stanley
Vašek
anonym
Kam
Chápu, že vysvětkení spankové paralýzy postupným zapínaním mozku je logické. Ale není mi jasné proč se často vyskytuje v místnosti element nekoho dalšího.
Tento zážitek jsem měl již podruhé. Poprvé jsem ho přičítal alkoholu a puštěné TV před spaním a možná nějakým duchům ve starém domě, kde jsem spal a také jsem nespal sám.
Podruhé jsem však spal sám a přesto v místnosti byl ten cizí element??? Poprvé mě mačkal do postele, podruhé ne.
Erik
tiež som to raz zažil keď som mal vysoké horúčky, naštastie sa venujem meditáciám a mystike, tak som hneď vedel o čo ide a využil som to vo svoj prospech. Keď som sa uprostred noci prebudil a nemohol hýbať, snažil som sa nespanikáriť a experimentovať so zážitkom. Po pár pokusoch vyjsť z nehybného tela sa mi napokon podarilo preletieť po dome, dvore až na ulicu pred dom, kde som mohol cítiť a vidieť nočnú rosu na tráve. V spojení so svojim telom počujúc svoj zrýchlený dych a vzrušenie som sa snažil vzlietnuť k oblohe, no podarilo sa mi len pár skokov asi do 5 metrovej výšky. Potom ma to opäť teleportovalo do nehybného tela a začal som počuť hlas dievčaťa, ktoré volalo moje meno. V tom som sa zo strachu vzbudil a začal hýbať. Treba sa s tým hrať a nepanikáriť hneď. Dá sa to pekne využiť na rôzne mystické zážitky. Stačí si len uvedomiť že ste duša ktorá dokáže telo nechať v posteli a volne sa pohybovať.
Lolek
touhle absurditou trpím už od 17 let (dnes je mi 37). Jako každého, kdo si tímhle prošel mě to poprvé vyděsilo tak, že jsem se bával chodit spát a když už jsem usnul budil jsem se každou hodinu. Dnes už vím co očekávat a jak to ovlivnit, aby se z toho nestala životní překážka a vzpamatovávat se z toho až do oběda. Vždycky mi pomohlo soustředit se na malíček na pravé ruce a zkusit ním pohnout, jakmile s ním pohnu mám vyhráno, to je asi u každého idividuální, ale mě to pomáhá. Popravdě není to příjemné být uzamknutý ve vlastním těle a mít pocit že máte za hlavou někoho, kdo se vám ,, šťourá" v mozku nebo vám stojí 4 hubené stíny ( říkám jim hubeňouři, většinou se snaží komunikovat, pořád dokola říkají moje jméno a překřikují se navzájem). U mě to vždycky začíná před probuzením a to tak, že mi začne hučet v uších nepříjemný hluboký pronikavý tón, ale zažil jsem i vysoký tón, jako by vám někdo křičel do uší, asi nejděsivější. Snažím se nepanikařit, protože vím, že se mi nic nestane a normálně se tomu oddám, je to fajn pocit, protože po chvilce ,, strachu" příjde pohoda a většinou se v klidu probudím. Taky mi pomáhá meduňkový čaj. Častokrát se mi stává, že mě něco tahá duši z těla. Dlouho jsem zkoušel, jak už jsem u některých četl, že si poletovali po místnosti a včera jsem měl premiéru. Nářez! Hlavně zachovat klid.
Jakub
Tento stav, teď už vím, že spánkovou paralýzu, jsem také několikrát zažil..
Přesně jak píšete v leže na zádech!!
Já spím většinou na boku, ale jakmile někdy usnu na zádech, začínají se dít věci...
Přesně jak tu většina lidí píše, otevřu oči a vidím děsivý obličej v bezprostřední blízkosti od toho mého, vlní se jako duch a mění grimasy.
Samozřejmě nemůžu nic dělat, jen na něj zírat.
Naštěstí mě to nikdy netrvá moc dlouho, do 20ti sekund je to pryč...
To ovšem není jediná věc, která se mi při spaní na zádech stává :-)
Někdy se probudím tak nějak napůl, stejně tak jako při spánkový paralýze.
Najednou přijde hrozný tlak po celém tělě a náhle stav ( já ho přirovnávám ke stavu umírání ), jakoby duše opouštěla tělo... Zkrátka vstávám ze svého těla...
Vždycky mě polije pot, po prvním takovém zážitku jsem byl ještě týden potom vyděšený... Nikdy ovšem nevystoupím úplně, vždy jen tak napůl a zase opět zapadnu zpět do svého těla...
Zatím se mě to stalo dvakrát...
Takže, jediný, co můžu doporučit je, nespěte na zádech :-))
Honza
Probudil jsem se, ale nemohl jsem se pohnout. Ochrnutí. Řikám si, co to je ? Nemohl jsem nic. Snažil jsem se vztát, ale jedinné co jsem mohl, bylo hýbat hlavou a svaly v obličeji. Přišla panika. Nejhorší na tom bylo, že jsem po chvíli začal s něčím, nebo někým komunikovat. Vedly jsme dlouhou absolutně scestnou debatu. Já tomu vysvětloval, že chci vztát a on po mě chtěl zaplatit "mincemi". Pořád to opakovalo, 5 mincí, 5 mincí a dělalo si to ze mě legraci, povídalo si to se mnou. Neviděl jsem to, spíše jakoby nějaký stín. Po té jsem vztoupil do místnostni nad sebe, chvilka na sebe koukal. Pak jsem násilně vzbudil rozkolíbáním vlastní hlavy. Podle hodin to trvalo hodinu. Nechutnej zážitek.
Erik
Stanley L.
se spánkovou paralýzou mám již velkou řadu dlouhodobých zkušeností. Spoustu let mi trvalo, než jsem k této "nemoci" našel opravdové jméno, Vše začalo již v dětství, kdy mě tzv. bubáci neustále strašily a já jim nemohl za žádnou cenu uniknout a probudit se.ze snění. Postupem času se to začalo zhoršovat a pro mě bylo téměř nemyslitelné spát ze strachu sám. Po několika letech ovšem přišlo něco mnohem horšího. Po zavření očí následovalo velmi silné mrazení "mravenčení" celého těla spolu s halucinacemi a následnou paralýzou (těm kteří vědí, ví jaký je to pocit), mnohem děsivější ovšem bylo, když se tyto zážitky za noc několikanásobně opakovaly, mravenčení se stupňovalo a s ním i bolest, tep srdce v čele s halucinacemi, které byly opravdu jako živé, pocity sledování, různých hlasů doprovázeny bezmocí a beznadějí. S radostí mohu říct, že jsem naštěstí, při paralýze měl vždy zavřené oči. Jen jednou se mi stalo, že jsem vzal všechnu sílu a otevřel je, o to však horší to bylo, stín připomínající nějaké stvoření, které se na vás dívá a vy nemůžete dělat nic, jen čekat až to všechno skončí a doufat, že se vám nic nestane. Taková je moje spánková paralýza :). Díky bohu těm letem už odbilo a nyní se mi to stane tak 4 do roka.
Em
Co mi od toho pomáhalo? Soustředit se vší silou na to, abych pohnula konečky prstů. Nevím, jak jsem na to přišla, ale když to na mě přišlo poprvé, popadl mě děs, že se nemůžu pohnout, a tak jsem se zoufale snažila začít s něčím malým, tedy s těmi prsty. Ve chvíli, kdy jsem jen nepatrně pohnula prstem, to ze mě celé spadlo a mohla jsem se převalit na bok a vydýchat to.
Bylo to možná o něco míň děsivé, ale zase o to divnější, že se mi to stalo normálně přes den, za světla. A ani jsem nebyla sama doma, v kuchyni byli rodiče, ale já je nemohla zavolat, nedovedla jsem ovládat hlasivky, a přímo nade mnou jako by se vznášel zářivě zelený obrys postavy, tlačící mi na prsa. Hlavou mi v jediné sekundě proletělo všechno, co jsem kdy četla o útocích démonů, a historka, co mi vyprávěl kamarád - že jednou otevřel oči ze spaní a přímo před jeho obličejem byl obličej ďábla.
Strachu z paralýzy nepomáhali ani mí známí, kteří se v té době věnovali pohanství, magii a podobným věcem, a zcela přesvědčeně mi tvrdili, že jsem patrně zažila nekontrolované astrální cestování, propadla se do astrálu a tam mě něco napadlo a přilepilo se to na mě. Jelikož podruhé se mi to stalo poté, co jsem se přestěhovala do Anglie, tvrdili mě, že mě ta bytost nejspíš pronásleduje, a mě to děsilo k smrti.
Dnes už vím, že pro to existuje i pro mě mnohem přijatelnější řešení a že nejsem sama - jen mě na tom štve, že když jsem to před pár lety s obavami řekla doktorce, byla zamlklá, nejistá, zadrhávala se (to se jí nikdy předtím s ničím nestalo) a říkala, že neví. Že prý by to mohlo být něco se srdcem. Kdyby mi tenkrát řekla, že je to běžný jev a co to způsobuje, ušetřila bych si léta strachu.
Nik
Petra
Petra
Petra
také mám zkušenosti se spánkovou paralýzou. Stávalo se mi to na střední, když jsem přišla domů unavená a schrupla si :) Dokázala jsem tak usnout velmi tvrdě, ale věděla jsem, že bych měla vstávat. Ocitla jsem se ve vlastním těle uvězněná. Dokonce jsem měla pocit, že jsem slyšela a vnímala úplně všechno, co se okolo mě dělo, i to že mě bratr budil a otravoval mě. Je velmi těžké nepropadnout panice, ale po několikáté jsem už věděla, jak na to. Snažila jsem se jakoby uvnitř znovu usnout a pak jsem se probudila úplně normálně. Dokonce mi to přišlo zajímavé a říkala jsem si, jestli to není jen krůček k astrálnímu cestování, o kterém jsem se zájmem četla. Ale to se mi nepovedlo. Také se mi stávalo, že jsem si ve snech uvědomovala, že sním a mohla jsem si ve snu dělat co chci. Velmi zajímavé. Doporučuji se zbytečně neděsit a snažit se spát pravidelně. Už se mi to léta nestalo. Hezké spaní. Petra
Patricia
Alex
Hezký den a klidné noci :-)
Alex
Ludek
diky za tenhle clanek konecne vim co se to deje. Mam v poslednich dnech evidentne spankovou paralizu, ale asi o mnoho horoorvejsi nez tady ctu.
Lezim v postely zavru oci ale jako bych je nezavrel vidim porad to same a po strope a po stenach lezou lidi z hruzou se probudim, zavru znovu oci a znovu to same takhle klidne nekolikrat.
Karel M.
mám podobný problém jako je zde popsán.
První moje zkušenost přišla asi před 5lety...
Probudil jsem se s pocitem mrazení v zádech a když jsem otevřel oči, tak jsem viděl jak mi u postele stojí jakási postava...nebo přesněji jen stín...nevím jak to popsat.
Oči jsem zase zavřel a když jsem je znovu otevřel, tak už jsem nic zvláštního neviděl.
Tahle zkušenost se obešla bez vědomé paralýze, protože jsem se ani nepokoušel pohnout.
Další zkušenosti jsou už ale s paralýzou.
Všechno to začne tím, že se chvíli po usnutí nebo během noci probudím s pocitem mrazení v zádech a když se chci přikrýt, tak zjistím, že se nemůžu pohnout.
V tu chvíli pak přichází i onen pocit, že v pokoji nejsem sám a je tam ještě někdo jiný nebo něco jiného...
Za mnou..nade mnou...prostě tam, kam se zrovna nemůžu podívat.
Asi nemusím popisovat ten stav strachu, paniky a úzkosti kdy se člověk chce pohnout a nemůže, kdy chce křičet a nevydá ani hlásku...Ten pocit, kdy je vězněm vlastního těla a nedokáže nic jiného než jen čekat co se asi stane.
Pravdou je, že jsem se vždy silou vůle snažil zlomit tu "sílu" co mi bránila v tom abych se pohnul. A po nějakém čase se to vždy povedlo...
Ale po mé poslední zkušenosti, která se stala předevčírem mě napadla jedna myšlenka...
Co se stane, když nebudu dělat vůbec nic?
Má s tím někdo nějakou zkušenost?
Předem děkuji.
Petr V.
Jana
Sabina
Jana