Autismus - vývojová porucha plná otazníků
Duševní vývoj dítěte je narušen, postižena je sociální interakce, komunikace, chápání a porozumění světu, představivost. Autismus provází specifické, někdy opakující se vzorce chování. Má velkou šíři variací, důležité jsou projevy, které dítě vykazuje, z těch se později určuje typ poruchy a míra postižení – lehká, střední, těžká forma autismu. Poruchy autistického spektra se objevují u každého 110tého narozeného dítěte. Téměř 80% dětí s poruchou autistického spektra vykazují IQ pod 70. Přidruženými obtížemi bývají epilepsie, někdy mentální retardace, která velmi stěžuje celkovou diagnostiku jedince s autismem.
Autismus je vrozené postižení mozku, které je celoživotní, trvalé. Mnohé deficity lze vyrovnat díky včasné diagnostice a následnou speciální péčí rozvíjet schopnosti dítěte.
Příznaky autismu
Autismus je zařazen mezi pervazivní vývojové poruchy. Jedná se o skupiny poruch, které se diagnostikují na základě projevů chování. Stupeň závažnosti poruch bývá různý, typická je značná variabilita symptomů.
Poruchy autistického spektra
Autismus u dětí
Podezření, že je jejich dítě „odlišné“, v něčem jiné, získají všímaví rodiče obvykle poměrně brzy. Oproti běžným dětem, nenavazují autistické děti přirozeně oční kontakt. Více než lidé je obvykle zajímají předměty. Častá bývá tzv. fascinace, dítě upře na nějaký předmět svoji pozornost a nemůže se od něj „odtrhnout“. Už během prvních měsíců života lze u některých autistických dětí pozorovat jakousi lhostejnost vůči lidem, některé děti s poruchou autistického spektra nemívají v oblibě fyzický kontakt. Takové dítě se nerado chová v náručí, uklidní se spíše až zpětným položením do postýlky. Na objímání a mazlení mohou (ale nemusí) reagovat negativně nebo pasivně. Další příznaky dětského autismu bývají:
- snížená mimika obličeje dítěte
- nenapodobování gest a výrazů obličeje
- snížená aktivita a nenáročnost dítěte
- hlasitý a těžko vysvětlitelný pláč
- málo nebo vůbec používaný úsměv
V době okolo 8mi měsíců, kdy děti začínají „žvatlat“, se autistické dítě může projevovat neobvyklým žvatláním, pištěním, kvičením. Pokud začne používat slova, většinou je užívá nepatřičně, beze smyslu. Objevuje se echolálie, opakování slyšeného. Naučená slova se objevují a zase mizí. Autistické dítě obvykle nereaguje na své jméno. Neukazuje na věci, ani nemává na rozloučenou. Na pokyny reaguje nepružně nebo vůbec. Často působí dojmem, že neslyší.
Autistické děti rozeznají své rodiče od ostatních, projevy náklonnosti jsou však velice omezené. Autismus u dětí se rovněž projevuje sníženou potřebou společnosti, dítě dává přednost samotě. Většinou chybí spontaneita, iniciativa a tvořivost při organizování volného času. Hrají si rovněž raději sami, při společné hře neprojevují radost, je celkově obtížné s nimi sdílet činnost – společně si prohlížet obrázky, autistické dítě příliš nespolupracuje, nepožádá o pomoc, nerozvíjí společnou hru, jen nerado navazuje kontakt. Zajímavým projevem je, že někdy používá ruku druhé osoby jako nástroj pro svou vlastní sebe obsluhu.
Autisté mívají v oblibě rutinní chování. Stálé prostředí a stejní lidé okolo jim vyhovují, na změny reagují většinou negativně nebo ještě větším stažením se do sebe. Někdy se u nich také objevují opakující se pohyby, označované jako sebestimulace. Může jimi být kývání tělem ze strany na stranu, pohyby rukama nebo nohama, neustálým seřazováním předmětů a podobně.
Atypický autismus
Některé oblasti vývoje jsou u dětí s atypickým autismem méně narušeny, než u dětí s autismem klasickým. Někdy o těchto jedincích mluvíme jako o lidech s autistickými rysy. Objevují se obdobné projevy, jako u dětského autismu, ne však v takové závažnosti a šíři.
Rettův syndrom
Tato porucha se týká pouze děvčat, mutace genu je situována na raménku chromozomu X a má mnoho podob. Typický je velmi malý rozsah pozornosti děvčete, autistické chování je částečné. V oblasti motoriky zaznamenáváme různou míru ztráty schopností úchopu, často také poruchy hybnosti. Rozlišujeme klasický Rettův syndrom a atypický Rettův syndrom (mírnější forma). U Rettova syndromu je vysoký spoluvýskyt epilepsie.
Dezintegrační porucha
Při dezintegrační poruše dochází minimálně po dvou letech života, kdy je vývoj dítěte zcela běžný, k regresi a ztrátě doposud nabytých schopností. Dojít k tomuto může kdykoliv mezi druhým a desátým rokem věku dítěte, nečastěji však k regresi dochází mezi třetím a čtvrtým rokem. Dítě se začne zhoršovat v komunikačních a sociálních schopnostech a nastupují příznaky typické pro autismus. Opětovné zlepšení se může, avšak nemusí dostavit, zpětné normy však již nikdy není dosaženo.
Vyšetření autismu
Při podezření na autismus požádejte dětského lékaře o vyšetření dítěte psychologem nebo pedopsychiatrem. Diagnóza autismu u dětí může být s jistotou potvrzena mezi 3 - 4 rokem, kontrolní vyšetření probíhá posléze mezi 4 - 5 rokem věku dítěte.
Dalšími doporučenými kroky jsou neurologické vyšetření a genetické testy, vyšetření v rámci ústavu dědičných a metabolických vad. Pokud se jedná o poruchu autistického spektra, je vhodné vyhledat odbornou pomoc Speciálně pedagogického centra (SPC) a asociace pomáhající lidem s autismem APLA.
Život lidí s autismem
To, že lidé s diagnostikou autismus nekomunikují s okolím, nespolupracují, stahují se ze společnosti, neznamená, že jsou s tímto stavem spokojeni. Zejména u dětí, jejichž vývoj je velice flexibilní, je důležitý dostatek podnětů, který je motivuje. Aktivní přístup přináší pozitivní účinky. Účinnými metodami napomáhající rozvoji dětí s autismem je strukturované učení a vizualizace informací. Ke komunikaci lze využívat různé alternativní systémy – prostřednictvím obrázků, piktogramů, facilitované komunikace a podobně. Chování člověka s autismem či aspergovým syndromem může na okolí působit negativně, porucha často není na první pohled znatelná a takto postižený člověk se tak může nevědomky dostávat do sociálně problematických situací. Sociální dovednosti u lidí s poruchou autistického spektra jsou narušeny vždy, ale u různých lidí do různé míry.
Nepochopení okolí přináší nejistotu a úzkost. Před takovými situacemi se všichni snažíme podvědomě unikat, či je ignorovat, protože nám nepřinášejí příjemné pocity. Vyhýbání se komunikaci a zdánlivá ignorace však neznamená nevnímání, lidé s diagnózou autismus sice nereagují, ale často vnímají dění v okolí velice dobře.
Není pravdou, že lidé s autismem by neměli zájem o přátelství nebo kontakt s jinými osobami. Často však neví, jak přátelství navazovat a udržovat. O kontakt se snaží neobratným způsobem, jejich způsob komunikace a zájmy je často staví mimo kolektiv vrstevníků. Jejich sociální naivita může způsobit, že je jejich vrstevníci pod příslibem přátelství mohou zneužívat.
Způsoby komunikace, vzdělávání a práce s lidmi s poruchou autistického spektra je vždy individuální. Pro méně problémové fungování v denním životě potřebují předvídatelnost a pravidelnost denních činností. Nepředvídatelné události a náhlé změny je mohou stresovat, což může vést k úzkostem, různému problémovému chování a nečekaným projevům, kterými své okolí nezřídka šokují nebo rozlítostní. Lidé s poruchou autistického spektra potřebují více než jiní logické důvody pro vykonávání činnosti. Efekt má motivace, která dává konkrétní smysl (důvody opírající se o sociální pochopení, nebývají většinou zcela pochopeny – aby měla maminka radost, aby se s tebou ostatní kamarádili atd.). Při ztrátě motivace klesá i jejich schopnost koncentrace a pokračování v plnění úkolu. Rovněž je dobré dávat člověku s autismem zpětnou vazbu jeho konání a neshazovat jeho chápání světa. Naopak se v něm snažit najít přínos a možnosti zcela jiného pohledu na svět.
Vizuální podpora pomáhá nejen při učení a vstřebávání nových informací. Pro lidi s poruchou autistického spektra je přínosná možnost mít nakreslený a předpřipravený denní plán činností, postupy činnosti, sepsané správné řešení situace. Poruchy chování, projevy vzdoru a neadekvátní reakce jsou bohužel u lidí s autismem obvyklé, a to klade nároky na vyšší toleranci rodičů a pedagogů i přátel takového člověka.
Syndrom Savant – geniální autisté
Savant syndrom není lékařská diagnóza. Jedná se o popis vzácného jevu u některých autistů a lidí s Aspergovým syndromem a někdy i jiných postižení, při kterém se u jedince objevují izolované velice výjimečné schopnosti – hudební, kreslířské či malířské, paměťové, vědecké apod., které výrazně převyšují schopnosti běžné populace, avšak s celkovou inteligencí nebo projevy dotyčného silně kontrastují.
V případě těchto lidí, Savantů, se věda setkává s problémem, jak tento jev vysvětlit. Lidský mozek je stále velice tajemný. Savant je unikátní kombinací, kdy se genialita prolíná s vážnou mozkovou dysfunkcí. Na straně jedné jsme šokováni znalostmi a schopnostmi Savanta, které překračují rámec schopností běžných lidí, na straně druhé takovýto člověk jen velmi obtížně chápe dvojsmysly, nadsázku, ironii, má stereotypní pohyby, dělají mu problémy běžné denní činnosti apod.
Známými Savanty byli například: Napoleon (geniální vojevůdce, který však nerozeznal pravou botu od levé, ani barevnost ponožek), pravděpodobně i hudební skladatel Ludwig van Beethowen a novinář a spisovatel Mark Twain.
V současnosti známými Savanty jsou např.
- Kim Peek: stal se předlohou hlavního hrdiny filmu RainMan s Dustinem Hoffmanem. Kim Peek má fenomenální paměť a hudební vlohy.
- Stephen Wiltshire: lidská kamera - kreslí s dokonalou perspektivou a nakreslí do nejmenšího dokonalého detailu to, co viděl – třeba i centrum Říma, nad kterým chvíli předtím prolétl v helikoptéře.
- Matt Savage: chlapec s hlubokým autismem, který má matematické nadání a cit pro hudbu. Přes noc se naučil hrát na klavír a od sedmi let skládá vlastní hudební skladby, zejména jazz.
Diskuse k článku