Macecha a otčím aneb Jak se popasovat s rolí nevlastního rodiče?
Macecha a otčím mohou být na první pohled v rodině jakýmisi outsidery. Mnozí lidé by dokonce podotkli, že biologičtí rodiče mají přeci větší pravomoc i slovo, a nevlastní rodič by do rodinných záležitostí souvisejících s dětmi neměl za žádnou cenu zasahovat. Jak se ale věc má ve skutečnosti? Ti, kteří se zamilovali do člověka s ratolestmi, si koneckonců tuto cestu vybrali dobrovolně. A už na začátku byli obeznámeni se skutečností, že je čeká role poněkud složitá – ale přesto tak moc důležitá.
Pokud jste momentálně v roli nevlastního rodiče úplnými nováčky, možná se zmítáte v obavách, jak to vlastně všechno zvládnete. A nebudeme vám lhát – není to role vůbec snadná. Všechno ale záleží především na vašem přístupu. I macecha neboli nevlastní matka či otčím se mohou do rodiny vcelku dobře integrovat, a dokonce si vytvořit hezký vztah s dětmi partnera. Čeká je ale dlouhá cesta, na které se mohou samozřejmě objevit i nějaké ty mráčky.
Macecha a otčím: V neúplné rodině má každý své vlastní fantazie o vztazích
Našli jste si lásku či spřízněnou duši, partnera, který vám naprosto rozumí a jste si jistí, že s ním chcete strávit svůj život. Pak ale přichází konfrontace s realitou všedních dní – partner vám představuje své dítě nebo děti a vy se musíte s novou rolí macechy nebo otčíma nějakým způsobem sžít. Představy o dokonalé rodině sice na začátku můžete mít, ale ty se záhy rozplynou jako pára nad hrncem, protože proces sžívání prostě vyžaduje svůj čas. Komplikovat mohou toto sžívání i různé fantazie a ideály tzv. „náhradní rodiny“:
- Biologický rodič: „Můj nový partner bude mé děti milovat stejně, jako je miluji já. A děti zase budou jeho lásku opětovat. Budeme šťastná rodina.“
- Nevlastní rodič (macecha a otčím): „Nemohu se dočkat, až budeme jedna velká šťastná rodina. Děti mě budou milovat a já je také. Vybudujeme si pevný vztah.“
- Dítě: „Je jen otázkou času, kdy se zase máma s tátou dají dohromady. Ve skutečnosti se stále milují, a jakmile si to uvědomí, budeme zase úplná rodina.“
Výše uvedené rodinné ideály v náhradní rodině nejsou tak úplně výjimkou. A pokud se na ně členové příliš upnou, může je čekat tvrdý pád na zem. I psychologové radí, aby macecha či otčím, biologický rodič i děti od tohoto raději upustili (nebo aspoň zmírnili svá očekávání) a zůstali, jak se říká, nohama na zemi. Tím totiž mohou předejít případnému zklamání, když se vše nepodaří na první dobrou. Důležité je tedy zůstat realistou a navést na tuto cestu také potomky – i když zde samozřejmě závisí na jejich věku a míře chápání věci.
Macecha a otčím: Začátky nevlastních rodičů bývají těžké
Když přichází do rodiny macecha nebo otčím, může být v očích dítěte doslova vetřelcem. Člověkem, který mu chce maminku nebo tatínka „ukrást“. Je tedy vcelku pravděpodobné, že z počátku se bude nevlastní rodič potýkat s nepochopením, žárlivostí či nepřátelstvím. Není snadné tyto projevy ustát, musíte však zůstat stále nad věcí/nebrat si nic osobně. A to i přes pochopitelné pocity zmatenosti, osamělosti a rozmrzelosti. Když však své emoce neukočírujete, můžete se také se svým partnerem hádat více než obvykle. Vyčkejte, buďte trpěliví a také otevření – jen čas přinese své ovoce.
Macecha a otčím: Dejte dětem čas a prostor na přijetí změny
Zcela přirozené je, že děti jsou plně odevzdané svým biologickým rodičům – říkejme tomu třeba „svazek loajality“. Proto se mohou obávat přijetí macechy nebo otčíma do rodiny. Mohou si totiž myslet, že když vás začnou milovat, utrpí tím jejich vlastní matka nebo otec. To samozřejmě opět záleží na věku dítěte. Ti odrostlejší či dokonce dospívající vnímají situaci zase trochu jinak. Buďte tedy vůči dítěti otevření a vyvraťte jeho obavy. Vysvětlete mu v klidu, že se nesnažíte nahradit jeho biologického rodiče. Dejte také prostor jeho otázkám. Až poté se můžete pustit do utváření vztahu mezi vámi dvěma. Dítě musí být připravené na tuto změnu.
Macecha a otčím: Na vztazích musíte pracovat dlouhodobě
Psychologové zjistili, že náhradním rodinám trvá zhruba sedm až dvanáct let, než se stanou plně funkčními systémy se zdravými vztahy. Jak je tedy vidno, je to dlouhá cesta – někdy pravda, s nejistým koncem. Proto postupujte pomalu, s rozvahou, važte si i drobného úspěchu – oceňte jej a velmi jemně reagujte na cokoliv, co se týká výchovy. Otevřená komunikace bez hádek je tou pravou cestou. Pokud se na ni vydáte, budete se jednou jako macecha či otčím radovat z vřelých vztahů i s nevlastními dětmi. Nevzdávejte to po první prohře. Jestli svého partnera opravdu milujete, jistě se časem naučíte milovat i jeho dítka (a když ne, tak se aspoň budete vzájemně respektovat).
Macecha a otčím: Snažení může mít i hořké konce
Seč bychom chtěli zakončit tento článek pozitivně, musíme vás konfrontovat i se skutečností, že ne vždy se podaří vytvořit vztahy v náhradní rodině – a to i když se macecha či otčím sebevíc snaží. Důvodů je více. Například naprosté odmítání ze strany dětí či jejich urputnost ve výše uvedených ideálech (nedávají ve skutečnosti šanci novému vztahu svého rodiče). Problémy pak mohou nastat i tehdy, pakliže má váš partner dospívající dítě (především opačného pohlaví, než jste vy), které kvůli své pubertě neovládá tak úplně své emoce či žárlivost a udělá vám ze života peklo. V takových případech je nasnadě promluvit si s partnerem a dopátrat se adekvátního řešení – nutno na závěr podotknout, že partner by měl stát v takových případech jednoznačně za vámi a potomkovi rázně vysvětlit, co se sluší a patří. Nelze ale vyloučit, že takové rozepře mohou častokrát vyústit i v rozchod.
Autor článku: Iveta Reinisch
Diskuse k článku
Evka