Už máte doma jmelí? Jmelí bílé je symbolem štěstí a vánoční pohody
Vánoce bez jmelí jsou snad nepředstavitelné. Jmelí je k mání na každém trhu, ve většině obchodů a zdobí přes svátky nejednu domácnost. Přitom je jmelí obyčejný poloparazitická rostlina, která roste na mnoha stromech. Proč si tedy doma zavěšujeme pro štěstí právě obyčejné jmelí?
Pokud bychom hledali, kam až sahá tradice zavěšování jmelí do obydlí, dostali bychom se až do dob starých Keltů. Ti totiž byli přesvědčení, že jmelí má tajemné a mystické síly, které přinášejí do domu štěstí a odvracejí zlé duchy. I v severské mytologii bylo dlouhá léta jmelí považováno za symbol lásky a přátelství. Jestliže někdo daroval jmelí, pak výhradně s dobrými úmysly.
Historie slavného jmelí
Když přišli do západní Evropy první křesťané, objevily se tendence zakázat používání jmelí, byť i jen jako dekorace. Mnozí toho však nedbali a popularita jmelí se začala ještě více šířit. Zvyk líbání pod jmelím pochází z Anglie. A je to poměrně mladý zvyk. Traduje se, že spadá někdy do poloviny 18. století. Ostatně první veřejný polibek pod jmelím měl proběhnout v roce 1784 v muzikálu. Tak se alespoň zmiňují historické prameny. V roce 1843 je pak líbání pod jmelím ztvárněno na ilustracích v první knižní verzi „Vánoční koledy“. Původně to probíhalo tak, že před každým polibkem byla ze snítky jmelí odejmuta jedna kulička. Ve chvíli, kdy všechny bobule zmizely, už se pod jmelím nesmělo líbat.
Vánoce - historie a symboly Vánoc
Keltské Vánoce! Měli Keltové stromeček a kapra jako my dnes?
Únava, křeče a vysoký krevní tlak? Nejspíš vám chybí hořčík!
Sběr jmelí nebo raději koupě?
I když je jmelí prakticky volně dostupné na stromech, jeho sběr rozhodně nedoporučujeme, pokud nemáte potřebné vybavení a praxi. Roste totiž až v korunách stromů. Sem se dostane ve formě lepkavých bobulí, které roznášejí ptáci. Jakmile se semínko dostane na dřevinu, vyklíčí a vznikne nová rostlina. Ideálně se tedy jmelí sbírá právě z pokácených kusů. Nejčastěji se jmelí vyskytuje na ovocných stromech, dubech, topolech nebo jehličnanech. A poznáte jej snadno – jmelí se stálezelená rostlina, roste jako malý keř. Z cévních svazků hostitelského stromu tento poloparazit čerpá vodu s rozpuštěnými živinami.
Uchování čerstvě nasbíraného jmelí
Jmelí, které koupíte před Vánoci v obchodě, rozhodně není vhodné pro jiné účely než dekorativní. Pokud máte se jmelím jiné úmysly, je – stejně jako u kterékoliv jiné byliny – nutné vědět, z jakého stromu jmelí sbíráte. Sběr jmelí pak musí probíhat výhradně za suchého počasí, od prosince do února. Právě v tento čas obsahuje rostlina největší množství účinných látek. Suší se na bylinářských sítech nebo v sušičce při teplotě nepřesahující 40 °C. Místnost, kde se jmelí suší, musí být dobře větraná. Navíc se kožovité listy poměrně těžce zbavují vody, sušení tedy trvá poměrně dlouho.
Jedovaté nebo léčivé jmelí
I když se říká, že je jmelí jedovaté, není to tak zcela pravda. Jedovaté jsou bobule. Avšak listy se využívají v přírodním léčitelství. Nejčastěji se jmelí využívá ve formě alkoholové tinktury nebo čaje. Na něj však nesmí být použita vroucí voda, protože léčivé látky obsažené v této rostlině jsou ve vysokých teplotách nestabilní a varem se ničí. Ideálně se jmelí louhuje několik hodin ve vlažné vodě.
Užívání jmelí rozhodně konzultujte s odborníkem
Jmelí se však nikdy neužívá preventivně, ale výhradně pro léčebné účely. Zda by jmelí mohlo být vhodné právě pro vás, konzultujte rozhodně s odborným fytoterapeutem nebo farmaceutem, kteří vám případně doporučí vhodný produkt nebo poradí bezpečnou dávku pro užívání. Často se však jmelí objevuje i ve volně prodejných směsích určených na vysoký tlak.
Tinktura ze jmelí
Přísady:
- 150 ml kvalitní pálenky
- hrst sušeného jmelí
Příprava:
Do uzavíratelné sklenice vložíme sušené jmelí a zalijeme pálenkou tak, aby bylina byla zcela ponořená. Pevně uzavřeme. Tinkturu ze jmelí louhujeme v temnu a suchu po dobu jednoho měsíce. Každý den směs protřepeme, aby se dobře uvolňovaly účinné látky. Užití tinktury i dávkování rozhodně konzultujte s odborníkem.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku