Střídavá péče ne vždy přináší pozitiva

Střídavá péče o dítě: Proč někdy způsobuje víc problémů než pozitiv?

Střídavá péče: Více než dvacetileté zkušenosti

Střídavá péče se v české legislativě objevila před více než dvaceti lety, nejedná se tedy o žádnou novinku. Od samého počátku však naráží na řadu komplikací, a to navzdory faktu, že měla být šancí pro oba rodiče se s dítětem pravidelně potkávat a vybudovat si vztah. Možná v tom tkví „jádro pudla“, jak se říká lidově. Hlavní hnací silou, která vedla k přijetí této varianty byl fakt, že některé matky nechtěly otcům půjčovat společné dítě. Zároveň však chtěly finanční výpomoc, výživné. Střídavá péče tak dítě „rozpůlila“ a fyzicky jej přesouvá od jednoho k druhému. Tím se měl vyřešit kontakt s otcem a ulevit (finančně i fyzicky) matce. Nicméně, ptal se někdo samotného dítěte?

Střídavá péče: Hra dvou zraněných

Místo šťastných účastníků střídavá péče obvykle vede ke stresu na všech stranách. Jednoduše proto, že soud rozhodne, které dny se dítě fyzicky stěhuje do druhé domácnosti. Dítě tak putuje, často i velké vzdálenosti mezi domácnostmi, do kterých nezřídka časem přibyli nevlastní sourozenci. Nadneseně řečeno jeho jediné „doma“ je vlastně samotná cesta. A tak z nich rostou lehce vykolejení jedinci. Bohužel emoce rodičů obvykle nevyprchají rozvodem, a tak se o dítě tak trochu přetahují. Někdo volí strategii, co je u mámy zakázáno, u mě můžeš, jiní zase dítě podplácejí. Někdy tento model dojde do tragikomických konců, kdy jeden rodič odmítne řešit nějaký problém (ve škole, zdravotní, kroužek), protože „tento týden je u otce/matky“. Opět to na psychiku dítěte nepůsobí zrovna harmonizačně. Najednou nepatří nikam.

Střídavá péče může být velmi problematická

Střídavá péče znamená i změna kamarádů

Střídavá péče má řadu vedlejších důsledků, které si rodiče během své bitvy u soudu (a se svým egem) obvykle neuvědomí. Pokud nebydlí v blízkosti, pak dítě musí být zapsáno ve dvou školkách/školách, má jiné kroužky, pokud nějaké zůstanou a také skladba kamarádů se mění. Navíc domácnosti mohou být značně odlišné, a ne vždy je fungování kompatibilní. Dítě může mít problém i přijmout nového partnera či nové (vyvdané či nevlastní) sourozence. Problémy také nastávají v letních měsících nebo o svátcích, kdy jeden z rodičů chce třeba odjet (ať už sám nebo s dítětem) na delší dobu. Najednou je to problém, protože přizpůsobit pracovní možnosti, množství dovolené, soustřední či tábory dětí, a ještě plány druhé rodiny bývá nadlidský úkol.

Jeden domov a střídání rodičů?

Jednou z utopistických variant může být řešení, kdy dítě zůstává v bytě a střídají se rodiče. A že to není pohodlné? A proč by stěhování mělo být pohodlné pro dítě? Ano, dítě potřebuje oba rodiče, protože jsou důležití. Nicméně potřebuje dva dospělé jedince, a ne dospělé děti, kteří se přetahují o živou hračku. Jakmile ji však získají, často neví, co s ní. Hlavně, aby ji neměl ten druhý. Podobně jako u většiny situací, i zde je to o samotných jedincích. To, že vztah dvou dospělých došel svého konce přeci neznamená, že se to týká dítěte. Role otce i matky je nezastupitelná, ať se nám kdokoli snaží namluvit cokoli. A o tom, jakým rodičem budeme rozhodují naše činy, a ne přehnané hraní her na „já mám právo“. Vzájemná úcta by měla být samozřejmostí. Stejně jako vzájemný kontakt v nezraňující podobě.

Autor: Markéta Palatin