Narcismus jako vážná porucha osobnosti aneb když sebeláska přeroste přes hlavu
Narcismus může způsobit v mezilidských vztazích poměrně velkou paseku. Narcista totiž rozhodně netrpí tím, že by se neměl rád. Je to právě naopak. Sebeláska mu přerostla přes hlavu. Svou osobnost vyzdvihuje a chová sám k sobě obdiv. S takovým člověkem je těžké žít i spolupracovat na profesní úrovni.
Obecně je narcismus charakterizován jako porucha osobnosti. U každého pak bývá jinak intenzivní. Základy abnormální sebelásky pak hledejme zpravidla v dětském věku. Je totiž známé, že výchova rodičů dělá mnoho. To co do svých potomků vloží, se na nich promítne v budoucím životě.
Narcismus a jeho původ
Jak již bylo uvedeno v úvodu, narcismus má svůj původ zřejmě v dětství. Jsou to právě rodičovské vzory, které dítko tvarují do podoby budoucího dospěláka. Psychologové se domnívají, že nejčastěji narcistní chování vzniká v důsledku častého ponižování ze stran matky anebo otce. Tomu všemu pak nepřidají ani velmi vysoké požadavky na potomka související s podáváním výkonu ve škole, při sportovních aktivitách a podobně. Uškodit ovšem může i opačný výchovný model, tj. vychvalování dítěte „až do nebes“. Ve všech případech se může v malém človíčku vytvořit zárodek přehnané sebelásky (avšak s vnitřním pocitem nízkého sebevědomí).
Narcismus a projevy s ním spojené
Každý si zřejmě představí narcistu jinak. Ve společnosti je zažitá taková představa, že dotyčný miluje nadevše sám sebe a neskonale se obdivuje. A i realita s tím vlastně koresponduje. Navenek dotyčný působí velice sebejistě a dá se říct, že je až místy okouzlující osobností s velkým všeobecným přehledem a laskavým chováním. Přehnaná sebeláska neboli narcismus je však ve výsledku pouze jakousi maskou, pod kterou se může skrývat velká nejistota, nízká sebeúcta i mizivé sebevědomí. A jaké jsou další vlastnosti typického narcisty?
-
Nedostatečná empatie vůči druhým lidem: narcismus je o tom, být zahleděný sám do sebe. Proto od takového člověka nečekejte soucit a pochopení.
-
Potřeba nadměrného obdivu a chvály: protože je narcista většinou ze své podstaty nejistý, potřebuje neustále utvrzovat ve své domnělé dokonalosti.
-
Ponižování okolí: narcismus je bohužel spojen i s tak negativní vlastností, jako je vykořisťování druhých a jejich ponižování.
-
Arogantní přístup: s narcistou je složité vycházet v mezilidských vztazích. Často bývá příliš „nabubřelý“ a mívá přehnaná očekávání od druhých.
-
Manipulativní chování: narcismus se může projevit i potřebou ovládat všechno a všechny.
Narcismus v mezilidských vztazích aneb jak s narcistou vycházet
Pokud se ptáte: „Jak s takovým „nafoukancem“ jako je narcista vycházet?“, může být odpověď dost složitá. Takoví jedinci se zpravidla nemění. Své vzorce chování mají pevně zakořeněné, proto mnoho odborníků radí omezit ideálně s takovým člověkem kontakt. Narcismus totiž značně komplikuje nejen partnerské vztahy, ale i ty přátelské, pracovní i rodinné. Přehnaná sebeláska může narcistu v podstatě vehnat i do sociální izolace (protože se mu každý bude raději vyhýbat). Jsou ovšem případy, kdy dotyčný souhlasí s léčbou a snaží se svou poruchu osobnosti porazit například psychoterapiemi (musí ovšem potlačit mnoho svých přirozených pocitů, jinak to bere jako známku slabosti).
Narcismus lze potlačit. Jak zkusit změnit své chování?
V případě, že se narcista skutečně rozhodne pro léčbu své poruchy osobnosti, není ještě zdaleka vyhráno. Čeká ho totiž dlouhá a trnitá cesta ke změně s dopomocí psychologa anebo psychoterapeuta. Dle odborníků je ideální terapií ta kognitivně-behaviorální. Vhodné je také pacienta citlivým způsobem přimět k sebereflexi vlastního chování. Určitou cestou k uvolnění nežádoucích vnitřních emocí je i skupinové terapeutické sezení, které může potlačit znevažování problémů a podpořit empatii. Cílem tedy není to, aby se sebeláska dotyčného vytratila bůhví kam, ale aby se stala přiměřenou a nezasahovala do každodenního bytí patologickým způsobem.
Autor článku: Iveta Berezkinová
Diskuse k článku