Posttraumatický syndrom dokáže ochromit duši i tělo. Jak se s ním vypořádat?
Posttraumatický syndrom je někdy nazýván i jako posttraumatická stresová porucha. Tento stav je vyvolán nejčastěji velmi těžkou a složitou životní situací či událostí. Tu buď daný člověk zažije sám anebo je jejím svědkem.
A jak se nejčastěji posttraumatický syndrom projevuje? Dotyčný může mít děsivé noční můry i silné úzkosti. Zpravidla se dostavují i neustále a nekontrolovatelné myšlenky na již proběhlou traumatizující událost. Jak z toho ven?
Posttraumatický syndrom a jeho nejčastější příčiny
Jak již bylo uvedeno výše, posttraumatický syndrom dotyčného postihne nejčastěji po silném až traumatickém prožitku při určité události. Tou se rozumí například nějaká živelná katastrofa, válka, znásilnění, nevěra partnera, rozvod, únos, těžká autonehoda, úraz, vražda člověka (přímé svědectví), diagnostika onkologického onemocnění anebo třeba náhlé i očekávané úmrtí milovaného člověka.
Posttraumatický syndrom a příznaky s ním spojené
Posttraumatický syndrom je spojen s komplexními projevy pro něj typickými. Ty se mohou objevit u postiženého zhruba do měsíce po tíživém prožitku. Občas se ale příznaky objeví i několik let po traumatické události. To vše může způsobovat značné problémy v sociální interakci i v zaměstnání. Dotyčný může mít dokonce narušenou schopnost konat běžné denní aktivity. Projevy posttraumatické stresové poruchy lze rozdělit taktéž do několika typů, a to jsou negativní a rušivé vzpomínky, vyhýbání se odpovědím na proběhlou událost a negativní myšlení a nálady. V následujících řádcích si toto rozvedeme:
-
Negativní a rušivé vzpomínky: posttraumatický syndrom se projeví velmi často tím, že dotyčný má neustále negativní vzpomínky na prožité trauma. To mu brání v klidném spánku a způsobí zpravidla emoční strádání i fyzické příznaky (zvýšený tlak, zrychlené dýchání, tachykardie, arytmie a podobně).
-
Vyhýbání se odpovědím na proběhlou událost: traumatizovaný jedinec se zřídka kdy chce s okolím vybavovat o prožitých událostech s negativním podtextem. Může mít také tendence vyhýbat se místům, lidem a aktivitám, které traumatický zážitek připomínají.
-
Negativní myšlení a nálady: posttraumatický syndrom může způsobit i rozvoj beznaděje, smutku, sociální izolaci, emoční otupělost, zapomětlivost a podobně.
Posttraumatický syndrom a diagnostika
Aby mohl být posttraumatický syndrom adekvátně diagnostikován, musí se dotyčný účastnit terapeutického rozhovoru s psychologem anebo psychiatrem. Ten posoudí po celé řadě kritérií, jaký je stav traumatizovaného jedince. Projevy stresové poruchy obvykle trvají déle než jeden měsíc. V některých případech lékař přistupuje i ke krevním odběrům, díky kterým se zjistí hladina kortizolu (stresového hormonu) v krvi.
Posttraumatický syndrom a léčba
Jakmile je posttraumatický syndrom diagnostikován, zahajuje se neprodleně jeho léčba. Nejčastěji odborník předepisuje antidepresiva anebo anxiolytika (léky proti úzkostem). Leckdy se léčebný proces neobejde ani bez pravidelné psychoterapie. Ta zahrnuje otevřený rozhovor s nemocným o již proběhlé události. Pacient o problému nahlas promlouvá a snaží se s traumatem postupně vyrovnávat. Terapii mohou provázat velmi silné emoce, jako řev, pláč a neklid. Úkolem terapeuta je celkově situaci i daného člověka zklidnit a nasměrovat na správnou cestu k vyléčení se. Pokud je psychoterapie úspěšná, traumatizovaný jedinec může začít opět žít naplno bez děsů a pronásledujících myšlenek. Délka léčby je velice individuální záležitostí. Někomu může trvat jen pár měsíců, obvykle ale trvá i roky. Záleží zejména na druhu a intenzitě traumatu.
Autor článku: Iveta Berezkinová
Diskuse k článku
Bianka
Velmi pomalu se dostávám z problémů psychických, zdravotní problémy přetrvávají už 1 rok.
Pokud někdo zažil podobnou situaci, napište mi prosím.
Děkuji Bianka.
Vážka
Maria