Náhradní a umělá sladidla jsou součástí mnoha běžně konzumovaných výrobků
Umělých sladidel najdeme na trhu velké množství druhů
Chemicky připravená umělá sladidla najdou své uplatnění v domácnostech pro slazení čaje, kávy nebo kakaa, nevhodné jsou ale k pečení, v potravinářském průmyslu, a to zejména při výrobě diabetických nápojů, kompotů, džemů, přesnídávek, žvýkaček, mléčných produktů a některých DIA potravin. Zesilovače chuti na bázi umělých sldidel se nejčastěji objevují ve slaných pochoutkách, lupíncích a brambůrkách nebo hotových jídlech.
Náhradní sladidla umožňují oslazení potravin, aniž by došlo ke zvýšení jejich kalorického obsahu. Jsou totiž mnohem méně kalorické než cukr - sacharóza.
Sacharin – cukerín
Sacharin je nejstarším náhradním sladidlem vůbec. V roce 1879 byl náhodně objeven Constantinem Fahlbergem. Je to nekalorické sladidlo, asi 300x sladší než cukr. Sacharin je velmi stabilní a tak vhodný pro slazení nápojů, ale i do vařených jídel. V těle není odbouráván, takže nedodává žádnou energii. Používání sacharinu se rozšířilo hlavně během první světové války a jeho obliba stoupla v šedesátých letech, a to zejména u osob toužících po zhubnutí. Zdravotní nezávadnost sacharinu je však zpochybňována.
V roce 1977 byla látka sacharin zakázána v Kanadě a zákaz byl navržen i v USA na základě zjištění, že při studiích na zvířatech byl zjištěn vyšší výskyt rakoviny močového měchýře a potenciace účinků jiných karcinogenních látek. Dle studií prováděných na diabeticích bylo zjištěno, že sacharin může zvýšit riziko výskytu rakoviny močového měchýře při konzumaci více než osmi tablet denně – takovéto působení však bylo prokázáno pouze u mužů, nikoliv u žen.
Sacharin byl v té době však jediným náhradní sladidlem dostupným v USA a návrh na jeho zákaz se setkal se silným nesouhlasem veřejnosti. Bylo vydáno nařízení, že všechny potraviny obsahující sacharin musí být označeny na etiketě varováním, že sacharin může mít karcinogenní účinky.
V ČR je používání sacharinu povoleno v omezeném množství. Sacharin se nedoporučuje těhotným ženám a malým dětem. Lidé s potížemi s močovým měchýřem by se měli sacharinu také vyhýbat. Ve výjimečných případech může vyvolat alergické reakce. Přípustná denní dávka je 0 - 2,5 mg/kg tělesné váhy.
Aspartam
Aspartam je syntetické sladidlo a zároveň látka zvýrazňující aroma. Byl objeven náhodně při vývoji léků na žaludeční vředy, v přírodě se aspartam přirozeně nevyskytuje, jedná se o umělé sladidlo. Původně byl považován za skvělé, až téměř dokonalé náhražkové sladidlo a hodně přispěl k rozmachu průmyslu nízkokalorických potravin. Tato látka je stokrát až dvěstěkrát sladší než cukr a v ústech zanechává pocit sladkosti. Ve směsi s dalšími látkami se její sladivost ještě zvyšuje.
Používání tohoto sladidla v potravinách bylo povoleno počátkem osmdesátých let v mnoha zemích, ale po určité době začala být zpochybňována kvalita testů na karcinogenitu aspartamu. Aspartam je spojován s rakovinou mozku, jejíž výskyt je v západních zemích čím dál tím častější. Jedinci trpící fenylketonurií by se aspartamu měli vyhýbat úplně. Některé nezávislé organizace doporučují aspartam zcela vynechat z důvodů, že toto sladidlo může negativně ovlivňovat mozkové funkce, způsobovat změny chování jedince, bolesti hlavy, záchvaty připomínající epileptické záchvaty a menstruační obtíže u žen.
Aspartam najdete jakožto sladidlo v různých nápojích, užívá se k zvýraznění aroma stolních sladidel, majonéz, hořčic, salátů, vitamínových přípravků, ovoce a zeleniny v sladkokyselém nálevu, v některých druzích piva, včetně nealko piva a také žvýkaček. Výrobky s obsahem aspartamu musí být označeny textem: "obsahuje zdroj fenylalaninu".
Cyklamát E952
Cyklamát patří k nejlevnějším, synteticky vyráběným, nekalorickým sladidlům. V přírodě se volně nevyskytuje. Vynalezen byl náhodně při vývoji antipyretik na Univerzitě Illinois v USA. Do roku 2002 byl v ČR zakázán, ke změně došlo nařízeními EU, avšak ve Velké Británii a USA se cyklamát nesmí používat ani v současné době. Jeho hlavní využití je ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu, užívá se jako přísada do nealkoholických nápojů. Co se týká škodlivosti cyklamátů, na toto téma bylo provedeno mnoho studií. V těle se cyklamáty částečně přeměňují na cyklohexilamin, tato látka je spojována s rakovinou vylučovacího ústrojí, což bylo laboratorně prokázáno.
Polyoly – sorbitol a xylitol
Polyoly jsou další skupinou náhradních sladidel, říká se jim také alkoholické cukry. Přirozeně se nacházejí v některých druzích ovoce, jako jsou třeba jablka nebo jeřabiny a používají se především při výrobě cukrovinek, sušenek, bonbónů, žvýkaček, někdy i pečiva. Nevýhodou těchto sladidel je jejich vysoká energetická vydatnost. Některé polyoly, např. sorbitol, mohou při svém odbourávání produkovat plyny v zažívacím traktu nebo při vyšší konzumaci u některých konzumentů způsobovat průjem, což může být nežádoucí a nepříjemné.
Sukralosa E955
Sukralosa je dalším z řady náhradních umělých sladidel, které je 600x sladší než cukr, ale obsahuje jen pětinu energie a jeho glykemický index je velice nízký. Je vysoce stabilní při zpracování při vysokých teplotách, stimuluje růst probiotických bakterií v tenkém střevě. Sukralosa se vyrábí synteticky ze sacharózy a užívá se jako sladidlo do dezertů, sladkých omáček, mražených mléčných výrobků, sladkostí, žvýkaček, ovocných džusů, hotových jídel, instantních jídel a koření. Sukralosa je v porovnání s ostatními umělými sladidly považována za poměrně bezpečné umělé sladidlo.
Mannitol
Jedná se o alkoholický cukr, izomer sorbitolu. Název tohoto umělého sladidla pochází od slova manna, což je cukerná šťáva získávaná z kůry kmenů jasanu, která obsahuje mannitol. Mannitol se užívá jakožto sladidlo pro osoby s onemocněním diabetem, nachází však uplatnění i v klinické medicíně, např. při snížením vylučování moči ledvinami a může být součástí nejrůznějších léků, aplikovaných při poruchách mozku, Alzheimerově chorobě a podobně. Rozpouštění mannitolu odčerpává teplo a tak se někdy mannitol užívá jakožto sladidlo pro pastilky k osvěžení dechu, vznikající chladivý efekt dodává pocit svěžesti.
Acesulfam-K
Acesulfam je bílé krystalické sladidlo a zvýrazňovač chuti. Je až 200x sladší než cukr a má jemně nahořklou chuť, která je kombinací s dalšími sladidly potlačena. Má schopnost zvýrazňovat sladivost dalších syntetických sladidel a neobsahuje žádné kalorie. Vyznačuje se především dlouhou trvanlivostí a svojí odolností vůči vysokým teplotám, je rozpustné ve vodě. Písmeno K symbolizuje chemický prvek draslík. Často se smíchává s maltodextriny.
Používá se v bonbónech, nealkoholických i alkoholických nápojích, instantních nápojích, pekařských výrobcích, jogurtech, mražených dezertech, žvýkačkách, želatině, instantní kávě, v konzervovaných výrobcích a podobně. V lidském těle se Acesulfam K nevstřebává a je vylučován močí. Na základě laboratorních pokusů nebylo prokázáno, že látka by měla toxické nebo karcinogenní účinky. Pokud se však látka zahřívá, unikají z ní toxické výpary.
Isomalt
Patří do skupiny cukerných alkoholů vyráběných z cukrové řepy. Užívá se ho jakožto zvlhčovadla, stabilizátoru, sladidla, nosné a protispékavé látky. Toto náhradní sladidlo je zhruba o polovinu méně sladké než stolní cukr, v ústech nezanechává žádnou pachuť. Užívá se jako umělé sladidlo do nízkoenergetických potravin, cukrovinek, zmrzlin, dezertů, džemů, dortových krémů, žvýkaček a čokolády. Nežádoucí účinky nejsou známy, avšak při vyšší konzumaci může vyvolat žaludeční potíže, nadýmání nebo průjmy.
Fruktóza
Fruktóza je monosacharid, který se běžně vyskytuje v řadě různých potravin, například v ovoci, medu apod. Jako náhradní sladidlo byla objevena teprve nedávno. Sladivost je přibližně o třetinu vyšší, než je tomu u sacharózy a kalorická hodnota je poměrně srovnatelná. Často se setkáváme s tím, že se fruktóza přidává do různých DIA výrobků, což u některých lidí vede k domněnce, že je zdravější. Rozdíl oproti jiným náhradním sladidlům je však poměrně zanedbatelný.
Sorbitol
Sorbitol se přirozeně v přírodě vyskytuje v některých bobulích, např. v hroznovém vínu, v jeřábu a dalším ovoci, jako jsou třešně, švestky, hrušky a jablka. V organismu se ale obtížně absorbuje. Jeho chuť je sladká, příjemná a obsahuje o 30% méně kalorií než sacharóza. V potravinářství má silné zastoupení jako náhradní sladidlo pro diabetiky. Sorbitol se využívá jako sladidlo i zahušťovadlo. Také zabraňuje žluknutí tuků.
Hlavní využití Sorbitolu je jako umělé sladidlo pro diabetiky a pro nízkokalorickou dietu. Další použití je do žvýkaček, zmrzlin, cukrovinek a dezertů. Sorbitol není vhodný pro malé děti a nevhodné je i jeho užívání ve vyšších dávkách. Při požití většího množství způsobuje nadýmání, plynatost, podráždění žaludku a u citlivějších osob může zafungovat jako projímadlo. Sorbitol může pozměnit absorpci některých léků, které se mohou stát méně účinnými nebo naopak více toxickými.
Thaumatin
Jedná se o náhradní sladidlo získávané vodnou extrakcí semeníků plodu přírodního druhu Thaumatococcus daniellii (Benth) rostoucího v západní Africe. Je asi 2000x sladší než cukr a jeho chuť se od běžné chuti cukru výrazně liší. Vyvíjí se velmi pomalu a vjem dlouho přetrvává, ve vysokých dávkách zanechává pachuť lékořice. Je užíván pro svoji schopnost zesilovat chuť některých jiných látek. Je vysoce rozpustný ve vodě, tepelně stabilní i v kyselých podmínkách.
Maltitol
Maltitol je náhradní sladidlo skoro stejně sladké jako cukr, dosahuje 75-90% sladkosti obyčejného cukru. Maltitol je stabilizátor a zvlhčující látka. Tato látka se užívá ve žvýkačkách, v různých sladkostech, v mražených krémech a bývává i součástí stolních sladidel. V obvyklých dávkách je tato látka zcela neškodná. Při nadměrném užívání může však člověku způsobovat střevní obtíže.
Laktitol
Jedná se o náhradní sladidlo vyráběné z mléka, třikrát méně sladké než cukr, je také méně kalorické než cukr. Laktitol se používá hlavně ve žvýkačkách a cukrovinkách. Vyšší dávky způsobují průjem.
Xylitol
Xylitol je další náhradní sladidlo, jež se přirozeně vyskytuje v ovoci, zelenině i v houbách. Sladivost xylitolu je stejná jako sladivost cukru. Výhodou xylitolu je jeho vlastnost, že nepůsobí negativně na zuby, dokonce naopak, jeho účinky na zuby jsou příznivé. Použití xylitolu je především jakožto stolního sladidla pro diabetiky a potom se užívá pro výrobu cukrovinek a žvýkaček, různých pastilek. V běžném množství v potravinách nemá tato látka žádné vedlejší účinky. Pouze při použití velmi nadměrného množství může způsobovat průjem.
Neohesperidin DC
Neohesperidin DC je umělé sladidlo. Toto sladidlo je asi 1000x sladší než cukr. Používáno je toto sladidlo především pro zvýrazňování aroma, a to v některých džusech, cukrovinkách, žvýkačkách, dále při výrobě zubních past a ústních vod a pro odstranění hořkosti některých léků. Další jeho využití je i jakožto stolního sladidla, užívá se i pro dochucení majonéz, hořčice, margarínů, ovocných rosolů a pod. U tohoto sladidla nejsou známy žádné nežádoucí účinky. V ČR je používání sladidla povoleno v omezeném množství ve vybraných potravinách.
Diskuse k článku
Jitka M
děkuju za zajímavý článek. Už dlouho hledám za co vyměnit cukr, ale nemohla jsem najít vhodnou alternativu. O tom xylitolu už jsem slyšela, je to docela zajímavý, uvažuju to zkusit. Mějte se pěkně. Jitka