Bezpečná aromaterapie: Jak používat éterické oleje a na co si dát pozor?
Ludmila Kotalíková je aromaterapeutka, parfemářka a mentorka. V praxi používá unikátní kombinaci aromaterapie (éterické oleje), koučování a metody EFT. Uvolní vás masáží, v konzultacích podpoří vaše záměry v osobním i pracovním životě. V prožitkových workshopech naučí, jak aromaterapii aplikovat snadno a bezpečně, nebo vás provede tvorbou osobního parfému a výběrem z více než 250 vonných ingrediencí.
Ludmila Kotalíková pravidelně publikuje své poznatky na blogu a v médiích. Stále se učí a nové zkušenosti čerpá v zahraničí – nejvíce v rámci členství v mezirnárodní asociaci NAHA.
Co je obor aromaterapie? Vypadá to jako nějaká terapie vůní (éterické oleje).
Aromaterapie jako obor vznikla zhruba před sto lety. Tehdy pan René Maurice Gatefossé, kosmetický chemik z Francie tuhle disciplínu pojmenoval. Zaujaly ho totiž antibakteriální účinky éterických olejů. Na počátku dvacátého století došlo k výbuchu v jeho laboratoři. Jak píše ve svém deníku: „Byl jsem celý pokrytý hořící látkou, což jsem uhasil tím, že jsem se válel v trávě. Mé ruce byly rychle pokryty snětí. Jeden oplach levandulovým olejem rychle zastavil postup plynné sněti...“ V době, kdy se tohle přihodilo, byla plynná sněť smrtelně nebezpečná, nebyl na ni lék a jediná pomoc byla rychlá amputace postižené tkáně. Takový úžasný účinek prostě nemohl Gatefossé přejít bez povšimnutí. A tak tedy zasvětil svůj život zkoumání téhle krásné vědy. A vymyslel tenhle název.
No upřímně sama s tím označením aromaterapie úplně nesouhlasím, protože to není jen terapie vůní. Zahrnuje to široký obor, který se prolíná napříč holistickými terapiemi, kosmetikou a medicínou. Moc se mi líbí definice od britského aromaterapeuta Gabriela Mojay: Aromaterapie je řízené používání éterických olejů k udržování, podpoře a zlepšení fyzické, psychologické a duchovní pohody.
Aromaterapeutická masáž dokáže povzbudit i trávení
Aromaterapie v těhotenství: Kdy je vhodná a na které éterické oleje si dát pozor?
Éterické oleje, které zmiňuji jsou silice extrahované destilací ze siličnatých rostlin. Pro výrobu 1 kg éterického oleje potřebujeme opravdu velké množství rostlin. Třeba na výrobu 1 kg levandulového éterického oleje potřebujeme cca 120 kg rostliny, na výrobu stejného množství šalvěje je to zhruba 250 kg a na výrobu 1 kg éterického oleje růže už ale potřebujeme 5 tun okvětních plátků. V jedné kapce se tak skrývá obrovská síla. A to je potřeba si při práci s éterickými oleji uvědomit. Že ta koncentrace účinných látek je velmi vysoká a při používání je potřeba dbát na správné ředění.
Je rozdíl mezi užíváním čistých bylin a éterických olejů? Mají stejné účinky?
Rozdíl mezi užíváním bylinek a éterických olejů je především v jejich síle, jak jsem zmiňovala výše. To množství rostliny na získání éterických olejů je fakt velké. A když užíváme bylinky dáváme si pár gramů. Pro ilustraci se uvádí, že 1 kapka éterického oleje užitá vnitřně odpovídá zhruba 20 – 40 šálkům čaje z téže rostliny. Při představě, že piju 20 šálků tymiánového čaje – děkuji nechci.
Rozdíl je i v obsahu účinných látek. Éterické oleje totiž destilujeme a destilací přechází jen těkavé látky, ty nejlehčí. V bylinkách máme ještě další užitečné složky jako třísloviny nebo saponiny. Takže účinek prostě nemůže být stejný. A opravdu neplatí, že je to přírodní, tudíž bezpečné. Jak v případě éterických olejů, tak v případě bylinek.
Je možné éterické oleje užívat podobně jako byliny – tedy i vnitřně?
Já osobně to laikům nedoporučuji. Myslím si, že je to zbytečné riziko. Vnitřní užití éterických olejů patří do rukou aromaterapeutům, vzdělaným v oboru, lékařům vzdělaným v aromaterapii nebo farmaceutům. Pokud se pro to někdo rozhodne, měl by vědět, že je nutné éterické oleje správně naředit a měl by vědět, co užívá a za jakým účelem. Já sama to jednou za několik let „ze zoufalství“ udělám taky, ale vždycky si to hodně, hodně rozmýšlím a většinou sáhnu raději po bylinkách nebo jiných přírodních terapiích. Ale mezi námi, není to moc příjemné, ty oleje fakt voní a to jíst prostě nechcete. Já se pro to rozhoduji ve chvíli, kdy potřebuju akutně zasáhnout u nějakého onemocnění, které už není zvládnutelné tím, že si lehnu a vypotím se. Svým klientům to nedoporučuji vůbec.
Je zajímavé, co uvádíte. Ale mnoho firem, které éterické oleje v ČR prodávají má poradce, kteří přímo školí klienty ohledně vnitřního užívání éterických olejů. Může si tím člověk tedy ublížit?
Ano poradci, já vím. Šíří se to jak lidová slovesnost, předává se „z rodiny na rodinu“. Nevím, kde se vzal původ téhle informace, ale my, profesionální aromaterapeuti se vůči tomuto způsobu užívání vymezujeme. Podle nás to není bezpečné. Éterické oleje a jejich složení a farmakologie (účinky i způsoby) vstřebávání se stále zkoumají. Je tu pořád hodně otazníků. A já sama čím déle se pohybuji na poli aromaterapie, tím jsem na její používání skoupější a víc a víc doporučuju aromaterapeutický minimalismus – čím méně tím lépe. My totiž vůbec nemusíme chodit s dělem na komára.
Co udělá kapka éterického oleje v těle, pokud jej požijeme?
No vpravdě, jedna kapka neudělá velmi pravděpodobně nic. Záleží samozřejmě, o jakém éterickém oleji se bavíme. Pokud o levanduli, tak buďte v klidu, což právě budete, když jí polknete. Ale se skořicí budete asi trochu naříkat, protože pokud jí neschováte do kapsle a nenaředíte, tak si popálíte sliznice a možná vás bude bolet žaludek. A když to budete dělat déle, můžete si přivodit nějaký problém v zažívacím traktu – podráždění žaludku, sliznic, zatížíte si hodně játra a další orgány. Hodně se mluví i o interakci éterických olejů s léky. Tam je taky hodně neznámých, ale už teď víme, že je dobré si dávat pozor na některé éterické oleje, pokud užíváte antidiabetika, antikoagulancia, antidepresiva, antiepileptika a další. A už vůbec to není vhodné pro malé děti. Někteří rodiče totiž propadnou kouzlu aromaterapie a používají ji neustále na ovonění prostoru, na praní, na čištění, na mytí, na dezinfekci a domácí léčení. Pro dětský organismus je to velká zátěž. A už se i zjistilo, že bakterie začínají být rezistentní na éterické oleje, takže dlouhodobě je to cesta do pekel.
Jak vnitřní užívání éterických olejů řeší naše česká legislativa?
Pokud já vím, tak nijak. Pokud si prostě chcete užívat aromaterapii (éterické oleje) vnitřně, tu možnost máte. Nikdo vám to nemůže zakázat, stejně jako braní drog nebo nadměrné užívání alkoholu. My aromaterapeuti se průběžně snažíme o osvětu, že to není v pořádku, a že masáž nebo inhalace jsou bezpečné a účinné způsoby, jak aromaterapii používat.
Vím například, že ve Francii je vnitřní užívání éterických olejů poměrně rozšířené. Prodávají se i v lékárnách jako doplněk stravy v kapslích. Pravda tedy je, že je zde ředění i koncentrace olejů pod kontrolou a o vše se starají vystudovaní farmaceuté…
Nevím, z Francie mám jen minimální zkušenosti a to takové, že si můžu koupit v lékárně tobolky s éterickými oleji, třeba proti kašli. Samozřejmě mi to nedalo a pitvala jsem je. Jsou v tom zředěné éterické oleje v rostlinném oleji. Nicméně je dobré podotknout, že i u nás se dají koupit doplňky stravy nebo léčiva na bázi éterických olejů. Třeba jedny běžně dostupné kapičky pro miminka proti nadýmání obsahují silice anýzu, feynklu a máty. Z mého pohledu dost drsná kombinace. Nebo seženete i přípravek proti úzkosti, tobolky s levandulí.
Jaké je tedy správné používání éterických olejů. Musí se například nějak ředit?
Éterické oleje při použití na pokožku je potřeba zředit. Jsou ředitelné v tucích nebo ve vysokoprocentním alkoholu. Takže na masáž je ředíme v rostlinných olejích a na rozprašování do vzduchu (osvěžovače vzduchu) je ředíme do alkoholu.
Koncentrace, kterou používám na masáže je maximálně 1,5 % éterického oleje v rostlinném oleji. Je to úplně dostačující. Při akutním problému individuálně jdu i do vyšší koncentrace s některými oleji, někdy až 5 % – je to třeba bederní ústřel nebo bolavá namožená ruka.
Co éterické oleje do aromalampy. To asi bude bezpečné, že? Nebo je lepší moderní ultrazvukový odpařovač éterických olejů?
Já osobně preferuji aromalampy. Ale takové, v které se éterické oleje nepřepalují. To znamená, že lampa je dostatečně vysoká, miska na vodu dostatečně objemná, takže svíčka zahřeje vodu v aromalampě maximálně na 40 °C. Tím se zajistí, že voda se nevyvaří a oleje nepřipálí nebo nedegradují při vysoké teplotě.
Ultrazvukovým difuzérům jsem ještě nepřišla na chuť. Jedním z důvodů je to, že mám dojem, že éterické oleje v nich rychle oxidují a mění se jejich vůně. Oxidace éterických olejů není vždy žádoucí, může způsobovat alergie a podráždění dýchacích cest. Raději bych do difuzéru doporučila hydroláty. Je to ta voda, co zůstává po destilaci rostlin, určitě znáte růžovou vodu nebo levandulovou vodu. Málokdo taky ví, že doporučení pro používání difuzérů je maximálně 1 hodina denně, rozděleno na intervaly třeba 4x 15 minut.
Rozptylování v prostoru je bezpečné vzhledem k velikosti místnosti a vzhledem k množství použitých olejů. Jestli máte zvířata, dejte jim možnost opustit prostor, pro ně je aromaterapie opravdu pecka „čenichovka“. Je prostě silná.
Od jakého věku je éterické oleje možné využívat? Mohou pomoci i malým dětem, které jsme tu již zmiňovaly?
Čím později tím lépe. Jak jsem už psala, pro dětský organismus je časné nebo nadměrné používání zátěž. Kožní bariéra není dostatečná, éterické oleje i naředěné mohou způsobit podráždění. Mladý organismus si neumí tak dobře poradit s vedlejšími účinky a u novorozeňat může dojít narušení bondingu. A co je pro mě osobně nejzávažnější – zpomaluje se dozrávání imunitního systému. Takže čím později, tím lépe. Dětem samozřejmě aromaterapie pomáhá, ale má to svá omezení. Pro děti jsou úžasné už zmíněné hydroláty.
Viděla jsem doporučení mazat éterický olej kojencům na nožky, například pro snížení horečky. Lze to? Funguje to?
Kojencům mazat nožky je z mé zkušenosti opravdu dobrý způsob jak rychle zasáhnout v případě akutní situace. Éterické oleje je potřeba zředit a pak nožičky hezky promasírovat. Starším dětem jsem dřív masírovala i neředěnými éterickými oleji. Inspirovala jsem se francouzskými aromaterapeutickými přístupy. Pečlivě jsem vybírala bezpečné éterické oleje. Ale dneska už to mám jinak a vím, že stačí opravdu málo.
Které éterické oleje byste rozhodně malým dětem nedoporučila?
Kafr, skořice, kasie, hřebíček, oman, borovice kleč, jalovec chvojka, vratič, thuje, libavka, saturejka, oregano, tymián, anýz, fenykl, badyán, máta peprná, levandule stoechas, mrkev semeno, šalvěj lékařská, yzop, lemongrass, litsea cubeba, rozmarýn, řebříček. To je tak, z těch běžných, co mi vytanulo na mysl. Vypadá to dlouze, ale nebojte, některé oleje zůstaly (můžete přijít na můj kurz Základy aromaterapie).
Mohou se po použití éterických olejů objevit nějaké nežádoucí reakce, alergie? Jak případně takové stavy řešit?
Ano, mohou. Lokálně se do 10 až 15 minut po aplikaci objeví zarudnutí, svědění, puchýřky nebo kopřivka. Jedná se o podráždění – omyjeme postižené místo neparfemovaným mýdlem, necháme ho větrat a ošetříme krémem nebo antihistaminiky. Pokud se jedná o alergickou reakci, která nastane na jiném místě než na tom, kam jsme aplikovali éterický olej, podáme antihistaminika, případně kontaktujte lékaře podle závažnosti situace. V případě alergie se vyhneme v budoucnu éterickým olejům.
Nežádoucí reakce se může objevit i při inhalaci – pocit na zvracení, mdloby, zmatenost. Pak vypijeme dostatečné množství vody a jdeme na čerstvý vzduch. Ještě je asi dobré zmínit, že některé éterické oleje jsou fototoxické. V praxi to znamená, že citrusové éterické oleje získané lisováním neaplikujeme před pobytem na slunci nejméně 12 hodin.
Všude je spousta informací. Ale mnohé posílají do světa MLM firmy, kde ty informace nejsou příliš relevantní, neřku-li zavádějící až lživé. Kde tedy mohu najít skutečně kvalitní informace ohledně problematiky éterických olejů, případně na koho se obrátit, pokud si nejsem něčím jistá.
Ano, informací je spousta a já se opravdu někdy nestačím divit, co všechno se dá na internetu najít. Někdy to vypadá, že by aromaterapie vyléčila snad i smrt. Působení éterických olejů a jejich složek je předmětem zkoumání. Jsem tak trochu analytik a mám ráda, když se můžu opřít o vědecké studie. Do češtiny bylo přeloženo několik opravdu dobrých knížek o aromaterapii, kde najdete dobré informace. Taková bible je třeba Voňavá lékárna. Co se týče zdrojů na internetu, vždycky si ověřte kvalifikaci pisatele. Je to novinář? Je to lékař? Je to aromaterapeut? Pokud aromaterapeut, jaké má za sebou vzdělání? Byl to víkendový kurz nebo nějaké souvislé studium? Pak se můžete rozhodnout, jestli těmhle informacím uvěříte. A pozor, ani lékař nemusí být relevantní zdroj. U lékaře bych se ptala, jestli aromaterapii studoval. Mými kurzy prošlo několik lékařů a vím, že ty informace jsou pro ně úplně nové.
Mám také radost, že Institut aromaterapie má na svém webu seznam absolventů, takže si můžete i ověřit, kdo tuhle školu dokončil se vším všudy. Obrátit se můžete na všechny kvalifikované aromaterapeuty uvedené právě v tomhle seznamu. Můžete se taky obrátit na ty, kteří tam nejsou, ale uvádí na svém profilu kontinuální vzdělávání třeba v zahraničí (oblíbený je Aromahead Institute). Většina mých kolegyň a kolegů jsou otevření dotazům a všem nám záleží na tom, aby se aromaterapie šířila mezi lidi a byla používána bezpečně.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku