Rozhovor: Distanční výuka očima pedagoga. Jak ji vnímá učitelka z malé školy Eva Kotrčová?
Eva Kotrčová je sympatická, milá učitelka, kterou děti mají rádi. Učí na menší soukromé škole v centru Berouna. Distanční výuka byla čára přes rozpočet pochopitelně i pro ni, ale rozhodla se, že si v tom najde jen to dobré. Děti se teď na on-line hodiny vždy těšily.
Eva Kotrčová má vystudované učitelství prvního stupně a speciální pedagogiku. Aktuálně učí druhý ročník. Loňská jarní distanční výuka pro ni byla novou výzvou. Poprala se s ní ale velice dobře. Snaží se, aby on-line distanční výuka nabourávala rytmus rodin jejích žáků co nejméně. A vítá zpětnou vazbu dětí i rodičů. Díky tomu jsou spokojené všechny zúčastněné strany.
Téměř to vypadá, že distanční výuka stala standardem. Co to pro Tebe, jako pro učitelku znamená?
„Distanční výuka pro mne znamená zásadní změnu mojí práce a ztrátu možnosti kreativně reagovat na dění ve třídě. Na to se distančně připravit nedá. Učitel za kamerou nedokáže reagovat na drobné a přitom důležité věci v komunitě dětí, které má před sebou.“
Svobodná škola nemá osnovy ani učitele. Děti se samy rozhodují, co se naučí
Montessori versus Waldorf: Která škola je pro vaše děti nejlepší?
Z pohledu nezasvěceného člověka to vypadá, že prostě učitelé zůstali doma za plný plat a jen dopoledne sedí u počítače s dětmi. Jaká je ve skutečnosti distanční výuka očima pedagoga?
„Jinak bych odpovídala na jaře a jinak teď. V březnu 2020 jsem tápala, tvořila WhatsApp skupiny, komunikovala s dětmi i jejich rodiči od rána do pozdního večera, hledala ta nejvhodnější on-line cvičení k asynchronní výuce, natáčela svoje videa o víkendech v různých prostředích, aby to pro děti bylo zajímavé. Usmívám se při vzpomínce na to. Synchronní výuku on-line na Zoomu jsme se pomalu učili spolu s dětmi a s jejich rodiči. Metoda pokus omyl byla na denním pořádku. Do toho jsme hledali kompromis mezi názorem „upřednostňujeme celé vyučování synchronně on-line“ a názorem „děti nemají sedět před počítačem“. Na podzim již byla situace úplně jiná. Věděla jsem, kde najdu vhodné materiály, věděla jsem, které jsou úplně nevyhovující. Netrávila jsem už tolik času díváním se na youtube na kde co. Celkem rychle jsme vytvořili systém střídání synchronní on-line výuky (živé vysílání se mnou), asynchronní on-line výuky (interaktivní cvičení, videa) a off-line práce (učebnice, pracovní sešity, pracovní listy, hádanky, drobné sranda úkoly, ale i zadání větších projektů z prvouky. Velkou oporou také bylo nakladatelství Nová škola, protože jsem během přímé výuky mohla dětem nasdílet konkrétní stránku z učebnice, zvětšit cvičení a přímo pomocí nástrojů ukazovat, například v geometrii úžasná pomoc. Navíc naše škola je výborně technicky vybavena a to nám usnadnilo práci.“
Přeci jen ne všechny děti jsou stejné. Některé jsou pomalejší, jiné jsou hyperaktivní a nevydrží sedět tak dlouho u počítače. Je vůbec rozumné distanční výuka on-line? Nebo by bylo lepší dětem jen krátce látku vysvětlit a pak jim zadat samostatné úkoly s termínem odevzdávky?
„Tak jasně, děti nejsou roboti, každé je naštěstí jiné. Jak jsem již řekla, distanční výuka se musí diferencovat na různé činnosti off-line a on-line synchronní a asynchronní. Výhodou off-line zadání jistě je, že děti v listopadu, kdy je málo denního světla, mohou běhat na zahradě ve dne a povinnosti si udělat třeba kolem páté odpoledne. To, že dítě může samo rozhodnout (alespoň částečně) o tom, kdy si povinnost splní a v jakém rozsahu, je jistě přínosné.“
Jací jsou žáci, jak to celé vnímají? Baví je distanční výuka?
„U nás na škole jsou žáci báječní. Všichni uchopili situaci velmi zodpovědně. Někdy mne až mrazí, jestli se Ti nejmenší předčasně neposunuli někam, kde by bez covidu nebyli. Naši žáčci se se situací velmi rychle vyrovnali, před začátkem hodiny spolu klábosili jako by byli ve třídě o přestávce. Ukazovali si hračky, živá zvířata, nosili kostýmy, překřikovali se. Když začala hodina, velmi rychle se uklidnili a spolupracovali. Zavedli jsme systém znakování a kartiček ke komunikaci. Bylo to vlastně celkem fajn. Snažím se celý život hledat ve všem něco dobrého a k tomu vedu i své žáčky. A děkuju rodičům. Bez jejich součinnosti by to tak snadno nešlo. Smysl on-line synchronní distanční výuky spočívá také v tom, že se izolované děti navzájem vidí a mají z toho radost.“
Rozhodně je rozdíl mezi prvňáčkem na on-line výuce a dítětem na druhém stupni. Jak dlouho jsou vůbec děti schopny se u počítače soustředit?
„Tak na toto téma se rodiče dohadují už desetiletí. Samozřejmě se na ni dá odpovědět, že nula je málo a celý den je hodně… Distanční výuka najednou udělala pěkný vichr v tom, zda druháček má nebo nemá sedět před obrazovkou. Myslím, že určitě není dobré synchronně on-line učit podle rozvrhu celé dopoledne. Najednou doporučuji během dopoledne 40 minut, proberu, vysvětlím, zadám, co mají dělat až se odpojím, pak to dělají. Je přestávka a následuje celý cyklus ještě jednou. Větší děti (řekněme od 4. ročníku výše) zřejmě zvládnou i více, pochopitelně je potřeba individualizovat. Rodič i učitel by měl sledovat únavu a reagovat.“
Daří se Ti postupovat podle plánů a zavádět nové učivo nebo se soustředíš spíše na procvičování?
„Zpočátku jsem chtěla jen procvičovat (loni v březnu). Pak mi ale došlo, že to nebude na 14 dní, ale daleko déle, což se ukázalo a ukazuje. Postupuji podle plánů včetně nové látky a daří se. Na jaře jsem třeba měla novou látku určování mluvnických kategorií podstatných jmen a sloves. Krom vysvětlování a výkladu jsem natočila výuková videa, která si děti mohly pouštět kolikrát chtěly.“
Z druhé strany, distanční výuka není příliš komfortní ani pro rodiče. Většinou mají vlastní práci a dětem se nemohou během dopoledne věnovat. Jakou máš zkušenost nebo zpětnou vazbu od rodičů Ty?
„Rodiče – ti báječní rodiče, bez nichž by se distanční výuka u nejmladších neobešla. Moje zkušenost s nimi je skvělá. Se vším pomohli, podporovali své děti i mne. V každé situaci jsme si nějak poradili.“
Může mít on-line distanční výuka i nějaká pozitiva? Dětem se neustále snažíme počítače a mobily omezovat a najednou je k nim posadíme na několik hodin.
„Jasně, může mít pozitiva. Rodiny nemusí brzy ráno vstávat, mohou snídat v posteli, mazlit se, povídat si, mít dlouhá rána, trávit čas spolu. Ach jo, už zase pouštím uzdu mému optimismu. Nejlepší je běžný život a těším se, až to skončí a školy se zase budou otřásat dětským smíchem.“
V současné době se začalo i se schvalováním takzvané kombinované výuky na základních školách. Jak na takový styl vzdělávání nahlížíš?
„Jsou děti, které špatně snáší denní prezenční výuku z různých důvodů. Nebo jejich rodiče. Je fajn, že mají možnost volby.“
Blíží se konec prvního pololetí, jak budeš děti hodnotit?
„Budu psát slovní hodnocení.“
Je lepší slovní hodnocení? Nebo jsou děti, které je lepší známkovat?
„Učím druháčky. U tak malých dětí bych si raději zlomila ruku, než jim dala špatnou známku. Co to jako je ta známka? Pro prvňáčka, druháčka? Slovní hodnocení je skvělé, mohu přesně popsat, co dítě umí, pochválit ho a stanovit doporučení, co by umět měl, v čem má mezery, v čem je ještě na cestě k cíli.“
Může distanční výuka a zavření škol dětem ublížit nebo to zvládnou bez úhony?
„Jsem moc ráda za svou práci a když už musí být zavřené školy, jsem vděčná za techniku, která nám umožňuje pracovat tak, jak to teď děláme. Ale náš děda nám vyprávěl, jak za války zavřeli školy a s panem učitelem měli sraz jednou týdně v kině. Neměli pracovní sešity ani internet. A nezhloupli. Děda vyvíjel barevné televize a dálkové ovladače. Takže věřím v děti. Bude to dobré.“
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku