Homeopatie jako jemný způsob celostního léčení. S čím vším nám může pomoci?
Homeopatie je poslední desetiletí značně na vzestupu. Jde o šetrnou metodu, která si umí poradit s mnoha zdravotními obtížemi. Homeopatie je poměrně mladý druh alternativní medicíny. Objevil ji německý lékař dr. Samuel Hahnemann, který žil v 18. – 19. století.
Jak tedy vlastně vznikla homeopatie? Dr. Hahnemann vystudoval medicínu, nechtěl ale praktikovat tehdejší škodlivé a toxické lékařské (pouštění žilou, pijavico, „toxické“ léky). Aby se uživil, začal překládat cizojazyčnou odbornou literaturu. Při překladu práce dr. Cullena o malárii se setkal s autorovým názorem, že chinin léčí malárii, protože má horké a svíravé účinky. Tehdejší medicína rozlišovala podle Hippokrata nemoci i léky na vlhké, suché, horké, studené apod. Hahnemannovi se toto vysvětlení účinku chininu nezdálo, protože znal jiné léky stejně hodnocené, které neměly na malárii žádný léčebný účinek. Domníval se, že důvodem účinnosti musí být něco jiného.
Historie homeopatie
Napadlo ho proto, že zkusí užívat chinin. Po několika dnech užívání začal mít příznaky malárie. Silnou zimnici, třesavku, posléze mu vystoupila horečka a začal se potit. Nápadná podobnost příznaků vyvolaných chininem a příznaků malárie mu vnukla myšlenku, že právě schopnost vyvolat příznaky podobné malárii je základem účinnosti chininu při její léčbě. Rozhodl se svou teorii ověřit a začal v lékařské literatuře vyhledávat případy, kdy došlo k trvalému nebo aspoň dlouhodobému vyléčení nějaké nemoci. Věděl, že již Hippokrates uvedl, že nemoc lze léčit prostředkem s účinkem opačným nebo podobným (homo – podobný, odtud homeopatie). Přičemž prostředek s podobným účinkem byl považován na trvalejší. Hahnemann zjistil, že kdykoli došlo k takovému vyléčení, způsobil ho léčebný prostředek homeopatický. Vztahy mezi různými nemocemi Hahnemann pečlivě pozoroval a popsal pravidla, kterými se řídí.
Homeopatie: Dlouze zkoumaná metoda
Hahnemann si velmi dobře uvědomoval, že léčit jednu nemoc druhou není ideální, proto hledal léky, jejichž účinek by se dal řídit. Začal tedy systematicky zkoušet různé léky. Používal tehdy běžně dostupná léčiva, ale v mnohem menších dávkách, aby nebyla toxická. Během svého života vyzkoušel a používal asi stovku léků. Používal tedy to samé, co jeho konvenční kolegové, ale v jiných dávkách a podle jiných indikací. Na konci 19. století se alopatický a homeopatický seznam používaných léků v podstatě shodoval. Hahnemann měl velké úspěchy. Rozkvět homeopatie v 19. století stál především na úspěšném léčení infekčních nemocí. Běžná medicína mívala úmrtnost při epidemiích řádově desítky procent, homeopatie řádově procenta. Tyto zkušenosti se opakovaly v čase i na různých místech světa.
Odborná homeopatie
Homeopatie je vědecká. Má ucelený systém, umí vyhodnotit stav zdraví pacienta, ví přesně, jak se nemoc a uzdravení má vyvíjet, je schopna vyhodnotit postup léčby. Dokáže dát řád potížím pacienta. Navíc je od běžných léčiv mnohem levnější. Homeopatie se i dnes těší stálé oblibě a podpoře v zemích, jako je Indie, Brazílie, Mexiko apod. Právě tam, kde se osvědčila a kde nemají peníze na drahé západní léky. Homeopatická praxe v těchto zemích ukazuje, že jde o medicínu účinnou, levnou a bez vedlejších účinků.
Je homeopatie lék nebo placebo?
Homeopaté používají substance různého původu – minerály, rostliny, zvířata, ale i produkty nemoci nebo moderní chemické látky – připravené metodou potencování. Léky se standardně podávají v podobě cukrových kuliček nebo lihového roztoku. A jak vypadá návštěvu homeopata? Nebude ho tolik zajímat diagnóza. Ale především váš psychický stav, povaha, okolnosti, za kterých nemoc vznikla, chuťové preference, spánek atd. Již Hahnemann si totiž všiml, že nemoc i homeopatický lék mění psychický stav. Proto se v homeopatii příznaky posuzují podle hierarchie: nejvýše stojí psychické, pak emocionální, generálie (tj. menses, spánek, regulace teploty, chutě apod.) a nejníže fyzické přiznaky.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku
Lucie
Lukina