Jak přežít vánoce o samotě? Psycholožka Jitka Bukáčková radí, jak si svátky sólo užít
Vánoce mají být nejkrásnější svátky v roce. Ale to se netýká každého. Pokud trávíte vánoce o samotě, mohou se zařadit mezi nejhorší dny roku. Pro některé jsou vánoce zkrátka období, které vyvolává noční můru, paniku a pocit beznaděje. Jak je možné, že tento nádherný čas, může být vnímám, tak negativně?
Vánoce o samotě? Ještě v minulém století byly vánoce spojovány s odpočinkem a obdobím klidu. Skončilo zpracování letních sklizní, podzimní práce na polích a na zahradách. Nastal čas zpomalení a relativního odpočinku, před přípravou na jarní období. Tento přirozený koloběh se naší doby už netýká. Jen málo lidí si dokázalo udržet toto nastavení. Naše moderní generace to má úplně jinak. Na vánocích se celkově odráží náš zrychlený život. Psycholožka Jitka Bukáčková přidává rady, jak si vánoce o samotě opravdu užít.
Štastné a veselé vánoce o samotě
Místo zastavení a popřemýšlení nad tím jak žiji, jestli jsem šťastný a když ne, tak co bych mohl udělat pro to, abych konečně byl, zatneme zuby, případně si pomůžeme pilulkou a vyrazíme do obchodů. Hlavně, aby pod stromečkem bylo co nejvíce dárků a v kuchyni co nejvíce jídla. Naší největší obavou je, zda vydrží televize, protože bez ní spoustu lidí vánoce nezvládá. Všechno je přehnané. Stejně tak je to se sdružováním a s návštěvami. Lidé, kteří se celý rok nejsou schopni potkat, to musí na vánoce napravit. Často ne proto, že by se jim stýskalo, ale proto, že se to očekává. Nastává stěhování národa. Po vánocích pak často naříkají: “konečně je klid a můžeme si odpočinout. Hlavně už žádné návštěvy, vaření a umývání nádobí”. Ale toto přece není smyslem vánoc!
Vánoce - historie a symboly Vánoc
Keltské Vánoce! Měli Keltové stromeček a kapra jako my dnes?
Vánoce ve světě - jaké jsou vánoční zvyky v různých koutech naší planety?
Vánoce o samotě? Užijte si je podle svého!
Opakem sdružování je samota. Tak jak je vše přehnané, i vánoce o samotě bývají vnímány mnohem intenzivněji, než v jiném období. Proč? Myslím, že je to hodně dané reklamou, všude kolem sebe vidíme, jak se lidé potkávají, jak se smějí, jak si dávají dárky. Tudíž to může vyvolat pocit, že kdo není společenský, neběhá po večírcích, nedává si dárky, tak je divný, morous, samotář, nebo i chudák. Co s tím, abych si vánoce užil v klidu a pohodě, bez pocitu viny, že se nechovám dle společenské normy? Vytvořte si vlastní normy a pravidla. Rozhodně se na sebe nedívejte očima druhých a nesnažte se hrát “hru na chudinku”. Pokud chcete být sami, tak si to užijte. Ne s pocitem provinění, ale s radostí. Můžete jít na procházku, nebo do parku, či do lesa ozdobit zvířátkům stromeček, do kostela, nebo jen tak koukat kolem sebe, číst si, dívat se na pohádky. Myslím, že možností, jak krásně strávit čas je opravdu hodně. Tak s chutí do toho.
Vánoce o samotě? Odpočívejte a meditujte
Pokud ve své blízkosti momentálně nemáte nikoho, žádného člověka, ani žádnou němou tvář. Máte pocit, že jste sami na celém světě, tak se ztište, nepropadejte panice a rozhlédněte se kolem sebe. Jsou vánoce, čas kouzel a přání. Vyšlete svoje přání do vesmíru a nechte na něm, koho vám do života pošle. V tento okamžik nejste sami, vždyť každý máme svého anděla, i vy. A s ním můžete strávit tento čas.
Tak jako se v období adventu zapalují čtyři svíčky, tak i my si v sobě můžeme imaginárně zapálit čtyři plamínky. Stačí se zastavit, ztišit svoji mysl a představit si první plamínek. Je to plamínek lásky. Aby mohl hořet a byl silný, představte si všechny lidi, nebo zvířátka, která máte rádi a ke kterým máte nějaký vztah. Další plamínek, který zapálíme je odpuštění. Pocit odpuštění patří k lásce. Jsme chybující lidé a proto odpouštět je velmi důležité. Když odpustíme, zbavíme se negativních pocitů, které nás ničí. Třetí plamínek je pokora. Často v životě musíme sklonit hlavu a přijmout to, co nám přináší. Neznamená to, že klesneme na kolena a nebudeme se dál snažit. Poslední plamínek je naděje. Naděje nám pomáhá přežít, když máme pocit, že to dál nejde. Naději v životě potřebujeme, bez ní bychom neměli kam směřovat. Všechny tyto čtyři plamínky, pocity, necháme ve své představě rozhořet, aby se staly naší součástí a pomohly nám v dalším životě.
Autorky článku: PhDr. Jitka Bukáčková, Monika Poledníková
Diskuse k článku