Permakultura na zahradě. Jak se správně starat o rostliny a zeleninu podle zásad permakulturního zahraničení?
Permakultura je poměrně nové slovo, které se začalo ve větší míře používat teprve nedávno. I když vlastně o žádnou velkou novinku nejde. Permakulturní zahrady jsou známy po staletí. Pokud jste o tom však ještě neslyšeli a přitom se byste se rádi zajímali o ekologické pěstování, pak se vám permakultura jistě bude líbit.
Pojmy jako permakultura nebo permakulturní zahrada či permakulturní zahradničení vychází z přírodních metod zahradničení. Permakultura je stále více oblíbená nejen u těch, co jsou časově zaneprázdněni, ale také u majitelů zahrad, kteří se snaží vše dělat smysluplně a s ohledem na přírodu.
Permakultura a permakulturní zahrada
Permakultura a permakulturní pěstování není žádnou novinkou, vlastně už tento přístup ctí několik desítek let zahrádkáři po celém světě. V České republice ale největší zájem odstartoval rakouský zahradník Sepp Holzer a jeho děti Claudia a Josef Andreas, kteří své zkušenosti sepsali do několika atraktivních publikací o permakultuře. Podstatou permakulturního zahradničení je především udržení nebo zlepšení kvality půdy, péče o prostředí a podpora trvale udržitelného hospodaření na pozemku. Na permakulturní zahradě se klade důraz především na efektivitu a smysluplnost všeho, co děláme. Například okrasné záhony se vymýšlejí tak, aby květiny v nich přinášely užitek třeba v podobě léčivých ńebo medonosných květů.
Přírodní kartáček na zuby neboli miswak: Moderní a ekologický trend čištění zubů
Permakultura: Trvale udržitelné hospodaření bez chemie
Permakulturní zahrady mohou mít mnoho podob a v mnohém se mohou lišit. Avšak chemie a veškeré prostředky na syntetické bázi sem mají přísně vstup zakázán. Na první pohled se možná pro dnešního zahrádkáře tento fakt může jevit jako výrazné omezení, pravdou je, že i v dnešní době je pro některé majitele zahrad tento přístup zcela samozřejmý a stejně tak tomu bylo ještě před několika desetiletími.
Syntetická hnojiva se nahrazují kompostem. A kromě něj jsou živiny do půdy dodávány také hnojem nebo bylinnou jíchou. Jejich výroba je snadná a jako základ se pro ni kromě vody hodí prakticky všechny planě rostoucí byliny. Skvělým zdrojem živin pro jíchu jsou kopřivy, vratič, kostival nebo třeba heřmánek, který se vám na zahradě po dlouhá léta přesévá.
Permakulturní zahrada bez škůdců
Syntetické postřiky proti chorobám a škůdcům mají spoustu nevýhod. A také bychom měli při jejich používání myslet na to, že například postřikovanou zeleninu nebo ovoce budeme jíst. A přece chceme jíst čisté potraviny. Ne ty, které mají “pachuť” chemických látek. Jednou z možností je například ředění bylinných jích vodou. Další metodou je spíše šikovná prevence, sázíme bylinky nebo aromatické rostliny mezi zeleninu. Některé byliny či rostlin totiž umí svými kořenovými výměšky odpuzovat půdní škůdce, jiné jsou zase účinné kvůli své výrazné vůni.
Zajímavé je, že dobrými „léčiteli“ půdy jsou i některé prudce jedovaté rostliny, dobrým příkladem je například náprstník. Další a poměrně účinnou metodou již ve fázi rozšíření chorob a škůdců jsou přípravky takzvané biologické ochrany. Jedná se o speciální mikroorganismy, které se na napadené rostliny aplikují ve formě nějakého přípravku.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku