Tajemná místa v ČR: hřbitovy
Tajemná místa - pražské hrobky
K některým hrobkám se váží povídačky a strašidelné příběhy, pojďme se společně podívat na některé takové, vážící se k Praze.
O náhrobku biskupa Thun-Hohensteina na Malostranském hřbitově a vznešené paní Theresii, která doplatila na svoji pýchu
Na malostranském náměstí se nachází jeden z nejhonosnějších pražských pomníků. Patří pasovskému biskupovi Leopoldu Thun-Hohensteinovi. Jeho autorem je sochař Václav Prachner a pochází z počátku 19. století. Pomník zachycuje biskupa, zamyšleného v modlitbě, s otevřenou Biblí.
Jedné temné noci se podle pověsti kolem malostranského hřbitova vracela domů v kočáře krásná, bohatá, ale pyšná paní Theresie. Jela z plesu, a byla řádně rozdováděná. Měsíc osvěcoval biskupův náhrobek a ten v temné noci zářil uprostřed hřbitova. Šlechtična u něj kázala zastavit a kočího ponoukala, aby sestoupil a Thunovi list v Bibli pomohl obrátit, aby ten prý nemusel stále dokola to samé předčítat… Vyděšený sluha to ale odmítl, vzpurná paní, když si však něco vzala do hlavy, nechtěla se jen tak vzdát a tak se sama rázným krokem k pomníku vydala. V měsíčním světle biskup rázem vypadal jako živý, ačkoliv se paní Theresia začala bát, nechtěla na sobě nic dát zdát a stále k němu blíže pokračovala a najednou biskup bronzový list v knize obrátil. Ačkoliv se teď šlechtična chvěla celá strachy, přes rameno se biskupovi odvážila nahlédnout do knihy. Pak zjistila, že za ni samotnou se biskup modlil, v hrůze pak prchla ze hřbitova…bylo to totiž requiem, modlitba za mrtvé. Do týdne pak paní Theresie zemřela a byla pochována. Ani po smrti však nedošla klidu, bloudí prý Malostranským hřbitovem dodnes a marně hledá klid.
Na malostranském hřbitově se nachází ještě jeden zvláštní náhrobek, patří malé holčičce Aničce. Spočívá zde na kamenném loži. Náhrobek je díle sochaře Josefa Maxe a od roku 1851 k němu děti nosívají květiny, hračky a obrázky, za to jim prý tato holčička plní jejich přání.
Na tomto malostranském hřbitově najdete pod širým nebem více soch z 19. století než vlastní samotná Národní galerie. Na hřbitově byli pohřbeni i rodiče spisovatele Jana Nerudy. Atmosféra hřbitova Nerudu inspirovala k sepsání sbírky Hřbitovní kvítí.
Další tajemná místa vám přiblížíme v článku Tajemná místa v ČR: přírodní památky a kamenné řady.
Pověst o bludném varhaníkovi
Další pražská hřbitovní pověst se váže k židovskému hřbitovu. Jeden z mrtvých zde prý noc co noc vstává ze svého hrobu.
Tento chlapec se narodil v židovském ghettu a už ve velmi mladém věku se projevoval hudebním talentem. Jeho srdce i úvahy však byli neklidné a tak se zasvětil křesťanskému Bohu a stal se kaplanem u svatého Víta. Když přišla hodina jeho smrti, vzpomněl si na svoje kořeny a zatoužil být pohřben na židovském hřbitově, a tak představení židovské obce jeho poslední přání splnili. Křesťanský Bůh však pro toto jeho rozhodnutí neměl mnoho pochopení a kaplan ani po smrti neměl dostat klid. Úderem jedenácté každou noc vstává ze svého hrobu a utíká směrem k Vltavě, za kteréhokoliv počasí a v jakékoliv roční době, vždy zde na něj čeká loďka s kostlivcem - převozníkem. Kostlivec jej převeze k malostranskému břehu a odtud běží tento nemrtvý spěšně nahoru, až ke svatému Vítu. Když v chrámu odbije dvanáctá, sedá již k varhanům a hraje, zatímco jeho převozník šlape měchy. Po hodině se pak spolu oba vracejí zpět k řece a převezou se na loďce na protější břeh, kde varhaník vrací se do svého hrobu až do příští noci.
Tajemná místa v ČR: Záhadný zpustlý hřbitov i unikátní kostel v Bohnicích v Praze
Při vyřčení názvu městské části Prahy Bohnice se většině lidí vybaví Psychiatrická léčebna. O kostelíku Petra a Pavla, který se nachází v Bohnicích, se už tolik neví. Přitom doklad o jeho vzniku pochází již z roku 1158 a jedná se tím pádem o jednu z nejstarších křesťanských staveb v Čechách. O zřízení ústavu „pro blázny“ bylo rozhodnuto v roce 1903. Od roku 1904 sem přicházeli první muži a ženy, kteří pomáhali stavět budovy a pečovat o kolonii choromyslných. Do roku 1912 bylo postaveno 28 pavilonů, a to ještě nešlo o definitivní rozmach léčebny.
Bývalý bohnický hřbitov je umístěn trochu stranou od léčebny, nachází se zde celkem 4100 hrobů. V dnešní době se zde již nepohřbívá, pohřbívat se zde přestalo už asi před 60 lety, i když se objevují i náhrobky s pozdějším datem úmrtí pochovaného, zřejmě se tedy v těchto případech jednalo o poloilegální pohřby. Místo je nyní v poněkud žalostném stavu, hřbitov zarůstá travou a břečťanem. Hroby jsou rozpadlé a kříže rozbité, pohled na toto místo vzbuzuje v člověku chmury a nostalgii. Chátrá i kostelík a márnice.
Celá historie tohoto tajemného hřbitova je ještě pochmurnější, než je tomu u jiných pohřebišť. Osudy zde pochovaných nebožtíků jsou veskrze velmi smutné a tato atmosféra jakoby se vznášela nad celým tímto místem. Dnes je sice hřbitov oficiálně nepřístupný, ale stal se oblíbeným místem setkávání a rituálů satanistů. Objevují se i snahy o jeho udržování a záchranu.
Tajemná místa a židovské hřbitovy
Vedle křesťanských míst posledního odpočinku zůstalo v Čechách a na Moravě zachováno také poměrně hojné množství hřbitovů židovských. Po mnoho let byla tato místa opomíjena a zarůstala travou i dřevinami, ale v posledních letech se opět probouzejí a je možné je navštívit a nahlédnout do světa, který byl vždy přeci jen trochu jiný, ne ten náš ryze český.
Židovské hřbitovy se obvykle nacházely na konci obce. To už ale dnes většinou neplatí. V rámci dalšího vývoje měst se tato rozrostly i do míst, kde se dřív nacházela pole a hřbitovy se tak staly součástí těchto měst. Zachovalo se však i několik hřbitůvků, které jsou i dnes uprostřed přírody, je to například lesní židovský hřbitov kousek od Vodňan nebo u vesnice Postřižín nedaleko Prahy.
Židé ctí starozákonní příkaz „Neučiníš sobě obrazu“. Na náhrobcích tak nenajdete lidské tváře, vůbec nepřipadá v úvahu, aby se na hrobech objevily portréty zemřelých. Namísto toho se užívalo symbolů, které reprezentovaly profesi, vlastnosti i jména.
Konvice symbolizuje, že dotyčný pocházel z rodu Levi, žehnající ruce pak znamenaly, že v hrobě leží někdo z kmene Kohenů. Symbol lva na náhrobku náleží nějakému Löwovi, Lebovi nebo Jehudovi. Vlk zase Wolfovi, liška Fuchsovi, jelen pak člověku s příjmením Hirsch. Ryby se nacházejí na náhrobku Fischmanna nebo Fischela. Na některých náhrobcích si můžete všimnout scén z Rajské zahrady, takový náhrobek nejspíše patří ženě jménem Eva. Nůžky jsou na náhrobku krejčího, pinzeta zas lékaře, hmoždíř s paličkou reprezentují lékárníka, housle hudebníka a kniha předčitatele modliteb či tiskaře.
Starý židovský hřbitov v Praze
Starý židovský hřbitov v Praze je největším a také nejzajímavějším hřbitovem vůbec. Nejstarší náhrobek na hřbitově pochází z roku 1439 a poslední z roku 1787. Na relativně malé ploše najdeme 12 000 náhrobků, mrtvých je tu však v různých vrstvách pohřbeno mnohem více.
Jedním z nejznámějších osobností, které jsou tu pohřbeny, patří třeba rabi Löw, který byl dle pověsti stvořitelem slavného Golema. Ve skutečnosti byl opravdu jedním z velkých myslitelů židovské obce. Je tu pohřben i Morchedaj Maisel, velký dobrodinec židovské komunity, který veškerý svůj majetek věnoval na výstavbu židovské radnice, nemocnice, školy a chudobince. Zakládal dobročinné fondy pro chudé a nechal vydláždit cesty pražského města židovského.
Namísto květin dávají Židé svým zemřelým na náhrobky kamínek. Jedná se možná o připomínku z dob, kdy osudem stíhaný národ prchal z Egypta a na své zemřelé museli lidé kupit kamenné mohyly, aby se na ostatky jejich blízkých nevrhla divá zvěř. Kámen, který je zanechán na hrobě, je prý nejlépe přinést z místa bydliště toho, kdo jej zde zanechává. Podle prastarých legend, necháte-li na hrobě kamínek, pak vám dokonce duch zemřelého může pomoci splnit nějaké vaše přání.
Kostnice Kutná Hora Sedlec
Kostnice v Kutné Hoře Sedlci patří mezi nejpodivuhodnější tajemná místa Evropy a po Praze mezi nejnavštěvovanější místa zahraničními turisty. Kostnice je vlastně podzemní kaple hřbitovního kostela Všech svatých. Ten svého času tvořil součást cisterciáckého kláštera založeného ve 12. století. Samotná kaple Všech svatých byla postavena začátkem 14. století.
Opat sedlckého kláštera Heidenreich podle pověsti přinesl hrst země z božího hrobu v Jeruzalémě a rozesel ji po hřbitově. Hřbitovní půda se tak stala součástí Svaté země, a proto se sem pohřbívali zesnulí nejen z Čech, ale i z okolních zemí.
Po morové ráně v roce 1318 zde bylo pochováno přes 30 000 mrtvých. V době husitských válek, ve 20. letech 14. století, přibylo na hřbitově dalších 10 000 mrtvých. Když byl kostel v 15. století zrušen, nesmírné množství kostí bylo odklizeno do podzemní kaple, kde je jeden mnich naskládal do vysokých pyramid.
Počátkem 18. století dochází k rekonstrukci kostela i kláštera významným a proslulým architektem italského původu Janem Blažejem Santinim. Z téže doby patrně pochází i oltáře a výzdoba z kostí, dnešní podoba pochází z období opravy v roce 1870.
Velký zlom přináší Josef II. a jeho církevní reforma, díky které dochází ke zrušení většiny klášterů. Prostory odkupuje šlechtická rodina Schwarzenbergů, která nechala upravit podzemní kostnici do dnešní bizarní děsivé podoby. Autorem výzdoby je řezbář František Rint z České Skalice. Kosti, které používal, vydezinfikoval a vybělil vápnem. Z kostí je veškerá výzdoba, jsou jimi ozdobeny klenby a sloupy, a z nich byl také sestaven obří lustr. Ve výzdobě z kostí samozřejmě nechybí ani Schwarzenberský erb.
Celkem se odhaduje, že jsou zde pozůstatky asi 40 000 osob. Záhrobí už nemůžete být blíž.
Kostnice v Sedlci není jediná tohoto druhu u nás. Podobná tajemná místa najdete ve Křtinách v chrámu Panny Marie nebo v chrámu Petra a Pavla v Mělníku.
Kostnice u sv. Jakuba v Brně
Již od počátku 13. století existoval u kostela svatého Jakuba hřbitov. Protože město se neustále rozrůstalo, kapacita hřbitova brzy přestávala stačit, a tak byl zaveden výměnný systém pohřbívání. Deset až dvanáct let po pohřbu byl hrob otevřen, ostatky vyjmuty a na stejné místo byl uložen další zemřelý. Vyjmuté ostatky se pak skladovaly v kostnicích neboli osáriích - speciálních podzemních objektech k těmto účelům zřízených.
Kostnice se začali rychle zaplňovat i z důvodů častých morových a cholerových epidemií. Po naplnění krypty i kostnice bylo schodiště z hlavní lodi kostela uzavřeno kamennou deskou. Dále josefinské reformy z roku 1748 vedly ke zrušení hřbitova z hygienických důvodů. Ostatky z hrobů byly uloženy do krypty, hřbitovní zeď strhnuta a prostranství kolem kostela bylo vydlážděno přebytečnými náhrobky. Na kostnici, její umístění i velikost se postupem času zapomnělo.
V roce 2001, kdy začal před úpravami Jakubského náměstí systematický průzkum podzemí, pak přišlo překvapení. Několik sond do hloubky 4 metrů potvrdilo existenci rozsáhlého pohřebního komplexu. Jednotlivé prostory byly často až po klenbu zaplněny obrovským množstvím kosterního materiálu a počet pohřbených se odhaduje na více než 50 000. Jsou zde pochovány oběti středověkých morových a cholerových ran, válečných událostí z doby třicetileté války a švédského obléhání.
Při rekonstrukci byly všechny ostatky vyzvednuty, očištěny a znovu pietně uloženy na místo svého posledního odpočinku. Společně s dalšími archeologickými nálezy je expozice dokladem způsobu pohřbívání na jednom z největších městských hřbitovů v Brně.
Poslední
komentáře u článků
Diskuse k článku