Chorobná žárlivost může vztah snadno zahubit. Jak ji rozpoznat a řešit?
Chorobná žárlivost je regulérní „zabiják“ i dosud funkčních partnerství. Tato emoce je spojena v prvé řadě s iracionalitou, a dokonce i obsesí. Chorobně žárlivý člověk tak může vyvíjet na druhého extrémní nátlak, který jej velmi dusí. Jak tuto patologii rozpoznat a lze ji vůbec nějak efektivně řešit?
Možná si říkáte, kde se v lidech vůbec bere ona chorobná žárlivost? Podle psychologů na to existuje velmi jednoduchá odpověď – chorobní žárlivci zkrátka mívají už od podstaty psychopatologické rysy osobnosti. Ty mohou být spojené mimo jiné s velmi nízkým sebevědomím i nedostatečnou sebeúctou.
Chorobná žárlivost a její příčiny
Pojďme si na úvod říct, jaké typy osobností mohou k chorobné žárlivosti nejvíce inklinovat. Kromě nízkého sebevědomí a nedostatečné sebeúcty bývá toto chování spojené také s dřívějším zklamáním nebo s duševními poruchami, nejčastěji tedy depresemi a schizofrenií v anamnéze (obecně lze nazývat i neurózami či psychózami). Výjimkou však není ani patologické žárlení vyvolané toxickými látkami – chorobně žárlit tedy mohou i alkoholici či drogově závislí. Nezřídka kdy také dochází k podezíravosti vůči partnerovi v seniorním věku – a to obzvlášť tehdy, kdy je spojen se stařeckou demencí nebo třeba Parkinsonovou chorobou.
Chorobná žárlivost a její projevy
Extrémně žárlivého člověka vlastně neustále pronásledují destruktivní myšlenky týkající se strachu z toho, že jej jeho protějšek opustí. V mysli pak naskakuje potřeba neustále toho druhého kontrolovat. Chorobná žárlivost se tedy může projevovat následujícími způsoby:
- Zpochybňování chování partnera.
- Neustálé dotazování na činnosti partnera – kde byl, s kým, proč a podobně.
- Snaha partnera izolovat od okolí (tedy i od přátel, známých a případně i rodiny).
- Obviňování protějšku kvůli pozornosti vůči jiným osobám (i zcela nevinný pohled může vyvolat „oheň na střeše“).
- Stanovování podmínek pro kontakt s ostatními.
- Nedostatečná důvěra vůči partnerovi.
- Verbální či dokonce fyzická agrese směrem k partnerovi nebo k domnělému sokovi/sokyni.
- Prohledávání osobních věcí či moderních technologií patřících partnerovi (např. čtení SMS v telefonu nebo lustrování emailu v PC). Celkově podezřívavé chování.
Jak je vidno, chorobná žárlivost dokáže protějšek dostat do úzkých. Žárlivec si zkrátka nesmyslně představuje možnosti nevěry, i když k tomu žádný pádný důvod nemá. Začne si tedy partnera nezdravě přivlastňovat, což je nesmírně svazující – druhý nemá jedinou možnost se nadechnout a žít svůj vlastní život v klidu a pohodě.
Jak se zbavit chorobné žárlivosti
Máte podezření, že váš partner propadl chorobné žárlivosti, anebo se s ní potýkáte dokonce vy samotní? Potom pro vás máme několik rad, jak se s tím vším popasovat:
- Přemýšlejte o svých/partnerova myšlenkách. Snažte se rozebrat svůj/partnerova „vnitřní svět“. Zjistěte, jaké pohnutky ve skutečnosti vedou k chorobné žárlivosti. Zaměřte se sami na sebe, anebo si otevřeně s žárlivým partnerem promluvte. Možná nakonec zjistíte, že vaše/jeho emoce pramení z nízkého sebevědomí a také z nějakých neopodstatněných pochybností.
- Vložte do svých úvah kus racionality. U chorobné žárlivosti propukají zejména silné emoce, kterými se lidé nechávají tak nějak vláčet. V podstatě uvěřili bludům, které si v hlavě vytvořili. Snažte se tedy přemýšlet i logicky a nastavte své myšlení/mozek jinak. Musíte sami sebe/partnera přesvědčit o tom, že patologické žárlení není skutečně na místě a je zcela zbytečné.
- Vytvořte si nové vzorce chování a přestaňte chorobně žárlit. Jakmile si uvědomíte své patologické chování, je to první dobrý krok k nápravě. Oprostěte se od pronásledování a útlaku druhého. Mějte snahu dělat věci jinak.
- Uvědomte si, že potřebujete čas – ať už jde o vás samotné nebo žárlivého partnera. Destruktivní chování vůči protějšku se obvykle nezmění ze dne na den. Změna k lepšímu vyžaduje týdny ne-li měsíce. Proto na své změně pracujte systematicky a pomalu. Dělejte malé krůčku kupředu. A pokud si nebudete vědět rady, navštivte psychologa či jiného odborníka (např. kouče), který vám poradí a vyslechne vás.
Autor článku: Iveta Reinisch
Diskuse k článku