Má skutečně smysl udržet vztah kvůli dětem?
Ne každé partnerství či manželství je ve výsledku šťastné, a tak nezřídka kdy dva lidé zvažují, zda udržet vztah kvůli dětem. Takové rozhodnutí však nemusí být dobré pro nikoho v rodině. Existuje vůbec nějaká šance, že se podaří zvrátit problémy, které ve vztahu panují? A opravdu dítka nepoznají rozkol mezi rodiči? Předstírání rodinné pohody a lásky může paradoxně představovat zvýšení stresu a zhoršení celé situace, tvrdí psychologové.
Pravdou je, že děti jsou významně citlivé na jakékoliv změny v rodině. Vnímají více, než si myslíte, tón hlasu rodičů i míru stresu, která mezi nimi panuje. Udržet vztah kvůli dětem je tedy na jednu stranu bohulibá myšlenka, avšak na tu druhou podporuje neupřímnou dynamiku v rodině. Později se tak matka s otcem mohou setkat s nesčetnými otázkami na pravdu.
Udržet vztah kvůli dětem nebo se raději rozejít?
Dá se říct, že z krátkodobého hlediska může mít skutečně smysl udržet vztah kvůli dětem. Zejména pak v případě, kdy partneři nadále o sebe stojí (navzdory všem problémům). Z dlouhodobého hlediska je však přínosnější, když se partneři rozejdou nebo rozvedou – to platí tehdy, pokud již není snaha dospělých vztah jakýmkoliv způsobem udržet/zachránit. Děti zkrátka rozkol partnerství samy o sobě nevyřeší, nemohou do něj přinést znovu lásku a štěstí, pakliže do toho rodiče také něco neinvestují. Předejde se tak prohlubování stresových faktorů, které představují četné hádky mezi rodiči. Děti se pak mohou znovu zhluboka nadechnout a nečelí již napětí v nefunkční rodině. Podstatné ale je, aby se matka i otec zasloužili o dobré zvládnutí změn – jedině tak se dítka stanou dlouhodobě odolnějšími a silnějšími. Než k tomu ovšem dojde, musíte počítat u potomků i s těmito pocity/typem chování (během fáze smiřování):
- úzkost, vztek, nedůvěra
- strach, sociální izolace
- pocity viny
- problémy ve škole (zhoršené známky, nepozornost, vyrušování v hodině)
- emocionální výkyvy
- rizikové chování (zejména u teenagerů inklinace ke kouření cigaret, alkoholu atp.)
Když se nepovede spravit a udržet vztah ani kvůli dětem: Podpůrná fáze
Psychologové tvrdí, že výše zmíněné psychické změny u dětí po rozchodu rodičů obvykle vymizí do roku až dvou let, pokud ovšem rodiče zahájí jakousi podpůrnou fázi. To znamená, že svým potomkům pomohou jít dál, i přesto, že se nepodařilo udržet vztah ani kvůli dětem či čemukoliv jinému. Co vše tedy udělat?
- Zajistěte dětem pocit bezpečí.
- Buďte k dětem vřelí, laskaví a otevření.
- Respektujte bývalého partnera a mluvte o něm jen v dobrém.
- Spolupracujte s bývalým partnerem na všem, co se týká potomků.
- Usnadňujte kontakt dítěte s druhým rodičem (neházejte si „klacky pod nohy“).
- Mějte od dětí reálná, rozumná a jasná očekávání.
- Naučte děti, jak co nejlépe v životě zvládat problematické situace.
- Udržujte sociální kontakt s jinými členy rodiny, s přáteli i se sousedy.
- Vyhledejte dle potřeby psychologickou pomoc nejen pro děti, ale i pro sebe.
Když se podaří udržet vztah kvůli dětem aneb Znovunalezení štěstí
Téma udržení vztahu kvůli dětem přeci jen zakončíme tak trochu v pozitivním duchu – v některých případech se opravdu může stát, že dva lidé k sobě opět najdou cestu. A jejich potomci jim v tom vlastně vědomky či nevědomky napomohou. Dávají totiž matce i otci velký smysl, proč udržet pohodový rodinný život. Mohou je znovu „nakopnout“ k rozvíjení vzájemné láskyplnosti a otevřenosti. Jakmile se podaří vztah zachránit, začnete působit i na svá dítka pozitivně. Ostatně, děti z bezproblémových a nerozpadnutých rodin mají několik výhod do života:
- Mají menší pravděpodobnost, že se v dospělosti rozvedou.
- Mívají méně emocionálních problémů.
- Méně inklinují k měkkým či tvrdým drogám.
- Je u nich nižší riziko delikventního chování v dospívání či dospělosti.
- Existuje u nich větší pravděpodobnost, že začnou studovat vysokou školu.
- Mají lepší vztahy k oběma rodičům.
- Se zakládáním rodiny budou rozvážní a existuje menší pravděpodobnost, že se stanou mladistvými rodiči.
- Mohou žít finančně stabilnější dospělý život (který zajistí i svým potomkům).
Autor článku: Iveta Reinisch
Diskuse k článku